Moje články

Vážený pane,
píši Vám tento dopis ve stavu největšího rozhořčení a bláhově doufám, že si uvědomíte rozsah svého hříchu a náležitě se omluvíte. V tom případě jsem ochoten zvážit možnost odpuštění.
Když jsme se potkali, nedával jste žádným způsobem najevo, že by Vaše náklonnost patřila někomu jinému. Vyzval jsem Vás proto k reakci. Fungovalo nám to spolu báječně. A pak? Jen tak jste zmizel a zlomil mi srdce! Úplně jste se změnil, odešel kamsi pryč a já zůstal sám.
Velmi se na Vás hněvám, přesto stále doufám, že při našem příštím setkání své jednání přehodnotíte.
S láskou
Váš Oxid Vanadičný

„Potřebuju ještě někoho ze středy na čtvrtek na druhý patro,“ oznámil vedoucí lékouzelnického týmu a rozhlédl se po svých podřízených. Nikdo se mu nepodíval do očí, všichni se usilovně snažili být neviditelní.
„No tak, nehlaste se všichni. Daisy?“
Černovláska zoufale zavrtěla hlavou. „Nespala jsem dvacet dva hodin, už ani neudržím v ruce hůlku. A mám směnu ve čtvrtek odpoledne.“
Vedoucí si tiše povzdechl. „Tak někdo jiný. Třeba… Poppy?“
Žena překvapeně vzhlédla. „Ještě ani nemám hotové zkoušky, pane.“
„Už dva roky máme podstav a zoufalá situace si žádá zoufalé činy. Zkusíte to? Prosím.“
Poppy souhlasila. V nemocnici pracovala teprve půl roku.

Při narození dostaneš velikánskou obálku. Červeně je na ní napsáno Přísně tajné, abys ji snad neotevřel příliš brzy. Ale zakázané ovoce chutná nejlépe, a tak se z obálky pomalu sypou slova i zážitky.
Když ti je pět, vysype se papírek s kratičkým textem. Dárky nosí rodiče.
Když ti je osm, vysype se mezi řečí zaslechnuté slůvko. Neznáš ho, a tak se zeptáš uprostřed plné tramvaje. Mami, co to znamená sex?
Když ti je deset, vysype se jedno obyčejné poznání. Svět není spravedlivý.
Některé věci by v té obálce přece jen mohly ještě chvíli zůstat.
Pro dobro dětí i klid rodičů.

„Kdo to vymyslel?“ prskal vztekle Harry. „Ta témata nejsou fér!“
„Nevím,“ odvětilo zrcadlo.
Mladík se na něj zamračil a dál nadával: „Nejdřív sklepmistr a Snape žije ve sklepení, potom pořád spolu a jeho dvacet let trvající láska k mojí matce a teď? Únava materiálu! Jasně, že má víc bodů, když je starší. Ke mně se to prostě nedá vztáhnout. Co myslíš?“
„Jsem lektvaristické zrcadlo předělané na počítadlo, pane Pottere. Já nemyslím.“
„Tak mi alespoň řekni, proč o mě nikdo nepsal, když byla nejzářivější hvězda. Jsem Chlapec-který-přežil!“
„Možná proto, že v zemi zdejší je ze všech nejkrásnější Severus Snape.“

Dříve jsem chtěla Kluka:
Někoho, kdo bude vtipný a inteligentní.
Někoho, kdo uvěří, že jsem dokonalá.
Někoho, kdo mi bude posílat zamilovaná psaníčka.
Někoho, kdo se stane středem mého Vesmíru jako nejzářivější hvězda.
Někoho, bez koho nebudu moci žít.

Dnes bych chtěla Muže:
Někoho, kdo bude mít své chyby, ale bude je brát s úsměvem.
Někoho, kdo bude chápat a přijímat ty mé.
Někoho, kdo mě obejme, i když budu od bláta.
Někoho, kdo mě bude milovat i za padesát let.
Někoho, s kým budu, protože chci a ne protože potřebuji.

Dříve jsem se chtěla zamilovat.
Dnes chci především milovat.

Je mi zima! chtěla bych křičet, ale nemám na to sílu. A oni se nezeptají.
Země je ledová a studený vítr se dostane všude - do vlasů i pod pět vrstev oblečení. Bolest zraněného břicha to nepřehluší.
Maruška chodí sem a tam. Rána na hlavě jí krvácí - měla by si sednout dřív, než sebou sekne. Tak už jí někdo pomozte!
Kačka nedýchá, malé tělíčko bezvládně leží v trávě. Co jí je!?
Klárka jenom řve. Ten hluk mě děsí - trhá uši a ruší klidné umírání.
Já chci domů!
Všichni okolo křičí a země pomalu rudne.
A pak - konečně - přijde vysvobození.
„Konec simulace!“

„Věda je prestižní obor...“
Věda je všechno! Je to život, je to láska, je to cesta k pochopení. Vemte si vše. Ale vědu mi neberte.
„Vaše babička a dědeček? Špína!“
To spolu přece nesouvisí, s nikým se nevídám. Nepřipravujte se o poznání!
„A váš otec?“
On ne! Odešel, změnil se, nemůže za to, v čem ho vychovali. To nemůžete počítat!

„Vzhledem k okolnostem-“
Prosím!
„Bádejte si dál. Ale s přednáškami je konec.“

Vrátil se do laboratoře - jediného domova, který kdy měl.
Jednou spolu, navždy spolu.
Zavřel dveře, zatáhl závěsy a zamkl srdce.
Věda je všechno.
A svět okolo je bezcenný.

„Ublížili nám, ublížili našim blízkým!“
Bolí mě kolena.
„Chtějí nás připravit o svobodu!“
Zase se mi zhoršil zrak.
„Ohrožují naše děti, vnoučata, svěřence!“
Sluch už taky není, co bývával.
„Nevyhýbají se těm největším ohavnostem!“

Všechny ženy svorně přikývnou.
Je čas se bránit.

„Zahájíme akci PAVOUK?“
„A nemůže to ještě chvilku počkat? Musím si vzít léky. Na srdce, tlak, trávení-“
„Ale rychle, spěcháme!“

Pomsta Abnormálně Věkovitých Odbojářek Ukončující Krizi byla odstartována třináctého května 1998.
Všichni Smrtijedi i s Voldemortem obdrželi k obědu extra dávku projímadla.
Poppy Pomfreyová, Minerva McGonagallová i paní Longbottomová se opravdu pobavily. Jako by jim bylo znovu dvacet.

“Já vašeho Boha prostě nechápu. Jak může být absolutně spravedlivý a zároveň milosrdný? To se vylučuje!”

“Je to v Bibli, takže to prostě nějak funguje.”
To je, vážení, definice kruhem.

“Jednou to pochopíme. Vždyť víš - zrcadlo, hádanka a tak.”
Klidně si stav vzdušné zámky, ale mně prázdná naděje nestačí.

“Dobře. Dokážeš přesně popsat polohu téhle tužky?”
Jo, jasně, stačí mít počátek osy souřadnic.
“A když přejdeme ke kvantovce? Víš, kde ty částice jsou?”
No ne, neuspořádaný pohyb a tak.
“Takže víš, kde je, ale zároveň to nevíš, viď? A když je paradox ve Stvoření, proč by nemohl být ve Stvořiteli?”

„Jak se máš?“ zeptá se tiše. I tak ji slyší, mikrofon v rohu místnosti zachytí všechno. Ale že by jim to chtěla zjednodušit? Nikdy!
„Žiju,“ pokrčí rameny Dagmar. „Nevíš něco o Karlovi? A Jirkovi?“
Příjmení nezmíní - návštěvnice ví, zná je oba. A ti za mikrofonem? Ti taky. V záznamech je mají všechny.
„Nevím nic.“
Dagmar si povzdechne. „A doma?“
„Dobrý, jen… všichni se po tobě ptají, hlavně vlčata. Co jim mám říct?“
Zaváhá, chvilku jí trvá, než se rozhodne.
„Řekni… že nejsem doma, jela jsem na dovolenou. A že jim brzo napíšu.“
„A skautům?“
„Pravdu. Že mě odsoudili na doživotí.“

Sol 97
Celý den jsem strávil přemýšlením. Poslední dobou je to moje druhá nejoblíbenější činnost hned po „snažit se neumřít“. (Třetí místo si zatím drží „sepisování tisíce způsobů přípravy brambor, když jediné, co máte, je horká voda“.)
Jdu si hrát na chemika.

Sol 98
Zavzpomínal jsem na léta dospívání a vydestiloval si alkohol z brambor. Je mi skvěle!

Sol 99
Ok, byla to volovina.
Neměl jsem psát do lodního deníku úplně namol. Doteď nechápu, jakým překlepem se mi podařilo vytvořit periferní bicáček.
A taky jsem se neměl zkoušet vrátit na Zem pěšky. Mars totiž obzvlášť rád likviduje lidi bez skafandrů.

„Dobrý den, vítáme vás u dnešního vysílání. Naším prvním tématem bude aktuální dění v sosácké diskuzi. Adame?“

„Dobrý den. Diskuze na webu SOS zažívá v posledních letech výrazný úpadek, nejnovější příspěvek je starý více než měsíc. Naše televize si ale nechala vypracovat unikátní studii, z jejíž výsledků vyplývá, že obnovení aktivity lze očekávat ve třetím dubnovém týdnu.“

„Děkujeme. A teď již zprávy ze sosáckého terénu. Kláro?“

„Dobrý den, tématem pro dnešní den bylo vybráno sklepmistr. Dle našich informací je téma hodnoceno převážně kladně, zatím na něj bylo uveřejněno přes čtyřicet drabblat. Pro TV SOS Klára Novotná.“

„Dobré ráno,“ pozdravila madam Pomfreyová všechny kolegy a bez zaváhání zabrala volné místo vedle nejméně oblíbeného bradavického profesora.
„Severusi, donesl byste mi, prosím, odpoledne nějaký pelyněk? Potřebuji z něj odvar.“
„Jistě,“ přikývl muž a sklonil se ke svému hrnku čaje.

Stěží se dostal k bráně, Temný pán nebývá shovívavý k těm, kteří ho zklamou. Poppy se k němu přemístila téměř okamžitě a sevřela ho v náručí.
„Co ti to provedl?“ zhrozila se, její něžné dlaně tišily bolest lépe než mumlaná kouzla.
„To nevadí,“ usmál se vyčerpaně, „zasloužím si to.“
Neřekla nic.
„Promiň, Poppy,“ zašeptal, „ten pelyněk ti přinesu až zítra.“

Kingsley tiše předával Arthurovi nejnovější zprávy.
„Minervu zranili, přemístila se na poslední chvíli. Bylo to riskantní, neměla tam vůbec chodit.“
„Jak na tom je?“
„Ošklivě krvácí, ale sem se bojí, nejspíš ji sledují a-“
Zpoza rohu se vynořila drobná žena a neurvale mu skočila do řeči.
„Pane Weasley, máte syna, takže přestaňte řešit válku a běžte za svou rodinou! A vás,“ obrátila se na Pastorka, „bych ráda upozornila, že podobná depresivní témata jsou na tomhle oddělení zakázaná!“
Svižným pohybem hůlky přivolala kufřík se základním vybavením.
„A teď mě doveďte k té zraněné. Jmenuji se Poppy Pomfreyová a ráda vám pomůžu.“

„Naostro! Pro Merlina, co z toho asi bude?“
Harry Potter rozčileně pochodoval pokojem.
„No tak, Snape, neříkejte, že vás to nevytáčí! Ti lidi jsou blázni! Chápete, co jsou schopní o nás napsat? Radši na to nechci myslet.“
„Nemusíte, pane Pottere. Víte, kolik jste dnes získal bodů? A uklidním vás - složité matematiky netřeba.“
Harry si podrážděně odfrkne.

„Jak si to můžete užívat? Za dnešek tam máte jeden trénink vraždy a Clarissu Antoinettu Eugenii nevím-jak-dál!“
„Jsem Zmijozel, pane Pottere. My pro vítězství uděláme cokoliv.“
„I když je téma 'naostro'?!“
Snape jen pokrčil rameny.
Počítadlo na zdi hlásilo osmnáct ku jedenácti.

„Konečně jsem tady. Neměla bych, já vím, však musím! Vždyť srdce bez lásky hyne a to mé jen kousek od propasti stojí. Musím ho vidět, ještě dnes!“
Nádvoří zeje prázdnotou.
„Není tu živáčka v tuto hodinu? Dobře tak! Vždyť pod rouškou falše vstupuji dál. Nikdo mě nesmí spatřiti.“
Převlečena v šat panoše krade se tiše podél stěn.
„Já pošetilá. Co jsem si to jen usmyslila? Však teď nemohu couvnout, teď již ne. Co jednou bylo začato, dokonáno musí být.“
V okně věže se mihne postava.
„Toť on, poznala bych ho mezi všemi! Jen láska k němu přivedla mne na Karlštejn.“

Jedna obyčejná věta
Třicet dva seřazených slov
Mění mé vnímání světa
Učí mě nepřehlížet zlo

První část je záhadná
Co je to Pravda, Láska nejvyšší?
Na tohle není žádná poradna
Za co se bít, na čem záleží?

Nad druhou nelze váhati
Říká to všechno na rovinu
Dodržuj sliby, plň závazky
Nečiň nic, za co bys cítil vinu

Třetí nás k úctě vyzývá
Vlasti a bližním pomocnou ruku dej
Nejde jen o slova líbivá
Zvedni se a prostě pomáhej!

Ta věta skrývá velké hodnoty
Ideál, cíl a naději v ní mám
Tak snažím se slibu dostáti
A morální kocovině se vyhýbám

Devět večer. Obyčejné pražské sídliště.
Vracím se domů a mám chuť tančit. Mohla bych, vážně. Stejně by si mě nikdo nevšiml. Všichni někam chvátají, hlavy skloněné.
Být co nejdřív doma z práce. Stihnout poslední nákup před zavřením obchodu. Vynést odpadky, koš začal smrdět. Vyvenčit psa.

Na obloze září hvězdy. Klidně, mírně, ony mají čas. Poprvé po dlouhé době přebijí i silné pouliční osvětlení.
Stojím a dívám se nahoru. Nikdo mě nevidí. A nikdo nevidí ty hvězdy.

Proč jsme si přestali všímat zázraků? přemítám tiše. Na čí hlavu ta vina padá?

Netuším. Asi jsme se jen všichni zapomněli dívat na nebe.

„Pane Pottere, kde je mé zrcadlo?“
„Myslel jsem, že ho nepoužíváte,“ pokrčil mladík rameny.
Snape obrátil oči v sloup.
„Kdybyste alespoň jednou jedinkrát dával na mé hodině pozor, věděl byste, že zrcadlo je dobrým přítelem každého lektvaristy, neboť je nepostradatelné při určování barvy některých lektvarů! Kde je, pane Pottere?“
Chlapec se nevinně usmál a ukázal za zeď.
A tam, na Severusově zrcadle, křiklavě svítily dvě číslice.
„Udělal jsem z něj počítadlo.“
Snape se potěšeně ušklíbl.
„V tom případě to vypadá, že vyhrávám.“
„Jenom o bod!“
„Jistě,“ přikývl muž blahosklonně, „ovšem se včerejškem je to osm ku pěti. Lituji, pane Pottere.“

Vaše Fiktivní strana fiktivně demokratická vznikla teprve nedávno, přesto už kandidujete v parlamentních volbách. Myslíte, že můžete uspět?

Rozhodně ano, jsme přesvědčeni, že naše cíle voliče zaujmou. Rádi bychom prosadili například zavedení fiktivních daní a samozřejmě také Fiktivní elektronické evidence tržeb. Chceme také fiktivní navýšení platů pro státní zaměstnance.

Takže chápu správně, že vaším cílem je především recese?

Víte, politika je vždycky zrcadlem společnosti a zrcadla jsou dobrá věc. Chceme, aby si to lidé uvědomili, podívali se do toho našeho a pochopili, že to, co se děje, můžeme změnit jen my sami. Stačí si přečíst náš volební program.

Fiktivní?

Samozřejmě.

„Je duben!“ oznámil nadšeně Potter.
„Naučil jste se používat kalendář? Jak... obdivuhodné,“ utrousil Snape a pokračoval ve čtení.
„Letos vás porazím, pane profesore. Jsem mnohem oblíbenější postava než vy.“
„Jistě,“ přikývl starší muž. „Jaká škoda, že po prvním tématu je to pět ku třem. Pro mě, samozřejmě.“
„Nemůžete si započítat to drabble, ve kterém ani není vaše jméno!“
„Osobně bych navrhoval spíše nepočítat to snarry, hrozí, že budu zvracet.“
Potter vytřeštil oči.
„Snarry?! Souhlasím!“
„Tak tedy čtyři ku dvěma. Jaká smůla, že vám to ani trochu nepomohlo.“
Potter zuřil.
A Snape byl opravdu spokojený.
Čekají mne velmi, velmi příjemné dny.

Půl desáté
Sedí v křesle a zlobí se, ale taky má strach. Ani si mě nevšimne.

Tři čtvrtě na deset
Ve dveřích chrastí klíč.
„Nevíš, co to znamená do devíti doma?!”
„Není mi pět, tati!“
„Tak se nauč zvedat telefon!“
Hádají se. Zůstanu nepostřehnuta.

Deset
Zase je sám, dceru poslal spát. Už se nezlobí a v duchu si opakuje každé slovo hádky. Ponořen v myšlenkách nevnímá okolí.

Čtvrt na jedenáct
Usnul v křesle, vztek, strach i hádka ho vyčerpaly. Lampu nechal svítit. Nechci ho budit.
Omlouvám se. Ale každý jsme k něčemu předurčen.

„Kuku, kuku, kuku,“ rozkřičí se dřevěné hodiny.

Seděl v hospodě, před sebou poloprázdnou lahev.
„Všechno jsem podělal. Úplně všechno,“ vyprávěl znuděné barmance.
„Měl to bejt jednoduchej úkol. Stará babka, to prej nic není. No tak jsem to chtěl vyřídit, on pán má rád, když se to vyřídí rychle, chápeš? No a jak jsem k ní vešel, tak ta ženská mi zlámala tři žebra, jen tak! Celý to bylo úplně jinak, než jsem předpokládal. A když jsem se pak probral, měl jsem na ruce tohle!“
Rozhořčeně ukazoval smajlíka vytetovaného na rameni.
„Takže nejsem ani dobrej manžel, ani otec, ani chlap a teď už jsem podělal i to smrtijedství.“