Vánoční nadílka 2018

„Veď mě k Cestovateli,“ požádám sluj.
Skála se rozestoupí. Chodba. Žádné mříže. Žádný kov. Žádné roztrhané tělo.
Na konci chodby čeká výklenek s lůžkem a stolkem se džbánem zářivé vody. Bez vázy s květinami. Světlo je tlumené. Vše vypadá jako ze dřeva, skla a látky. Donutím se podívat na lůžko. Cestovatel je možná mrtvý, možná živý, možná napůl obojí. Zkusím mu nahmatat tep. Mají Skrytí vůbec tep? Dýchají?

Nestihla jsem se ani leknout. Ze stěn rostou železní hadi a postrkují mě pryč. Klopýtám pozpátku. Rychle se otočím. Přede mnou se nic neděje. Popoběhnu. Mříže zarůstají kamenem a mně se zvedne žaludek.
Zůstala jsem sama. Za mnou zavřená cesta. Přede mnou neznámo.
Jdu dlouho. Přísahám, že jsem musela projít skrznaskrz celou vrchovinu včetně Ondřejníku a Petřkovic. Doufám, že lampa nezhasne. Nikde rozcestí ani odbočka, jako kdyby mě sluj někam vedla.
Zahlédnu modravé světlo a skalní výklenek. Sluj mi nebrání vejít. Musím přimhouřit oči.

James Potter byl rozený vypravěč, o tom nebylo pochyb.
Sirius Black na tom ale nebyl o moc hůř.
A když ti dva vyprávěli, posluchači na to do smrti nezapomněli.
První příběh měl většinou na svědomí James. Ležérně se posadil na stůl, nebo alespoň na opěrku křesla, a spustil nejčastěji o tom, jak se Sirius poprvé opil.
Jeho kamarád většinou nezahálel a okamžitě přišel s tím, jak James kradl jídlo v bradavické kuchyni.

Milá neviathiel,
omlouvám se za zpoždění. Přeju Ti dodatečně krásné svátky plné pohody, hodně štěstí do nového roku, a kdyby to tady šlo, přiložila bych sem obrázek Buckyho zadku pro štěstí, čistě proto, že... Buckyho zadek.
Ale tohle je bohužel naprosto slušná malá povídka, vhodná i pro mládež.
***

Milá mamut,
celý prosinec jsem čekala, co mi obyčejný život předloží za příběh, a on mě nezklamal. 21. vánoční koncert Asonance v Brně se málem nekonal. Naštěstí ten den svítily hvězdy. Ať svítí i nad Tvými cestami. Veselé Vánoce.
Shrnutí: obvyklá cesta, obvyklá sestava, neobvyklý koncert.

Kdysi žila v Podbeskydí hezká dívka na vdávání. Jednoho rána se probudila ze zvláštního snu, ve kterém měla na ruce prsten s překrásným drahokamem a v kostele se lidé dívali jen na panenku Marii a na ni. Dívka celý den myslela jen na krásný prsten. Toho dne odmítla nápadníka, který jedl selský chléb. Druhé noci se jí zdál podobný sen; měla ve vlasech diamantovou čelenku a lidé se v kostele dívali více na ni než na Pannu Marii. Toho dne odmítla dalšího nápadníka; ten jedl chléb panský.

Tichá noc.
Z oblohy ještě více zatemnělé břichy naplněných mraků se sypaly krajky sněhových vloček. Každá krásná a každá jiná zlehounka sedaly na prázdný dvůr.
Žádné stopy nenarušovaly tu záplavu bílých peříček. Všechno utichlo, vše v klidu odpočívalo. Jen opuštěnými chodbami bradavické školy se line kořeněná vůně punče.
Hory vypadají vždy majestátně, ale zima jim propůjčuje nádech tajemna.
Sníh za okny tiše padá a pokrývá vše okolo. Koruny stromů se prohýbají pod tou nádherou.

Milá Keneu,
přeju ti krásné a pokud možno klidně prožité svátky a šťastný vstup do nového roku. :)
Doufám, že povídka tě potěší, i když není úplně podle zadání... Okamžitě jsem se vrhla po možnosti s osudem spisovatele, píšícího donekonečna zamotaný příběh. A kde jinde by se měl zamotaný příběh odehrávat, než v Záchranné stanici záporných postav? ZSZP ve tvém výčtu fandomů nebyla, ale tři tečky na konci a fakt, že ZSZP zcela určitě znáš, mě nakonec dotáhly tam, kde jsem. :)
P.S. Kdyby to z povídky nebylo patrné, tak ano, Pan Spisovatel je personifikovaná inspirace.

Milá Remi,
předně bych Ti rád popřál klidné vánoční svátky, spoustu splněných přání a hlavně jen to nejlepší do nového roku.
Doufám, že se Ti povídka bude líbit, přestože se tak nějak přihodilo, že kromě Tvých oblíbených Pobertů je ústřední postavou i Severus. Zkrátka jsem té představě nedokázal odolat, neboť mi už příliš dlouho vířila hlavou.
Owes
Zařazování
Profesorka McGonagallová postavila na zem trojnohou stoličku a na ni položila starý, záplatovaný klobouk. Studenti ve Velké síni jako na povel zmlkli, aby jim nic neuniklo.

Přístupnost: neomezeno
Věnováno všem, které v dubnu zaujal příběh Adamara Brangana.
Adamar Brangan se pozvolna procházel konventem. Ačkoliv se blížil konec roku, měl již veškeré povinnosti vyřešeny. Veškeré smlouvy byly podepsány a založeny. Daně odvedeny do královské pokladny. Objednávky inkoustů a brků odeslány.