DMD 2014

Dobrá znamení mi skvěle připomněla Julie a její Strukturovaný životopis (Azirafal).
Ásgardské duo rozproudilo Svatební veselí od levandule.
Noční můra z nejmenované ulice od Esclarte by zasloužila náležitě punkově zhudebnit.
Rozhodně musím uvést Vševládce od Gwen, protože Ona si to zaslouží.
Když jsem u osobitého pojetí mytologie, tak nesmím zapomenout na Percyho Jacksona a Je, kým je od Bilkis.
Originální pohled na pohádkovou klasiku přinesla Jacomo s Jistotou.
Andrew Martinaq dokázal v Diváci nejsou důležití napsat dokonale humphreyovského Humphreyho.
Danae se odvážně chopila kontroverzního tématu manželství příslušníků menšin Marriage equality.
Ebženčino Místo útěchy mě naladilo na atmosféru mé oblíbené pohádky.
Hippopotamie, kde seženu lístky na Festival "Cesta pravé ženy"?

Setkání od Aplíra, protože mám ráda Bibli a protože je to hezké.
Poprask v celofánu od Zuzky, protože představa fluffy mikiny s oušky v Londýně v 19. století je vtipná.
Pomoc od Keneu, protože mi to opravdu připomíná současnou situaci na Ukrajině.
Parťáci až za hrob od Mivky, protože duše bez těla, která se chová jako tělo bez duše, je výborný nápad!
Dějiny jednoho obyčejného člověka od neviathiel, protože je to smutné, ale přesné.
Konec jara od Lee, protože z toho pěkně mrazí.
Terezín, 1945 od Wendyses, protože je to velmi působivé a drsné.
Chvilku pro sebe od Kleio, protože je to milé a klidné, což je taky potřeba!
Cihelny IV:Historky pana M. od Terdy, protože mám ráda koně a protože je to smutné, ale zároveň krásné.
Jako poslední bych uvedla Kruhy nad Pb(Petrou Buzkovou) od Doktora, protože je to i trochu realita a protože si výborně poradil s tím šíleným tématem.

9x drabble, ze kterých vám přejede mráz po zádech
1. Gerda - Kleio.
2. Úcta k životu - se.id
3. Alespoň kousek - petrulka
4. Dokonalost - Ness
5. Na útěku - Quiquilla
6. Umělkyně -Suzanne
7. První noc -Gwendolína
8. Doma - Aplír
9. Hotel na rozcestí - Smrtijedka
9x drabble k zamyšlení... anebo k uronění slzy
1. Rostlinopis - kytka
2. Květiny obstará sama - Julie
3. Cena štěstí - swarrow
4. V cizím těle - Quiquilla
5. Poslední kniha - se.id
6. Slepý život - Gwendolína
7. Stesk - Danae
8. Jiskra - Danae
9. Stála lipka v širém poli - Ebženka

Varování od Lejdynky. Protože zbožňuji tu písničku a tenhle překlad je velmi povedený.
Písemné drabble od Borche. Protože se v tom úplně vidím.
Pravý velitel od levandule. Protože Sherlocka se nedá zbavit.
Jediná svého druhu od Quiquilly. Protože krásná odbojová atmosféra Hladových her.
Knížky koncem nekončí od Ness. Protože s tím naprosto souhlasím.
Zakopnutí v časoprostoru od Carmen. Protože Rimmerova logika a uvažování.
Spisovatelka od Viviany Stellaty. Protože téhle verzi věřím.
Do Říše Divů od Diy. Protože Doktor a Alenka.
Happily NEVER after od Lejdynky. Protože název hovoří za všechno.
"Přátelé?" od striggy. Protože malý detail velkého přátelství.

Začne to nenápadně. Drobná prasklinka v dokonale hladkém povrchu.
Rozšíří se, ani se nenaděješ.
Najednou jich je nějak mnoho.
Rozpad probíhá od okrajů. Nejdřív pomalu, potom čím dál rychleji. Snaha o údržbu chvíli přináší výsledky, zdá se. Pak ale přímo uprostřed... hluboká trhlina, ze které trčí strom.
Někde na krajnicích vyroste vřes, jinde se plíživě objeví rašelina. Jarní záplavy odnesou část podloží, ve vozovce se vytvoří hluboká puklina. Jinde se nakupí takřka neprůchodné kry.
Nezůstanou dlouho.
Hojivá síla přírody je neskutečná. Kde dříve panovala šeď, vládne teď záplava barev.
Zelená, hnědá, rudá... živá.
Krajina svlékne kůži asfaltu a oddechne si.

Vítr šustil listím, rozechvíval jezero. Od země stoupal lezavý chlad. Brzy začne rána vítat jinovatka.
Ležel na okraji lesa, vyčerpaný, lhostejný. Hlad mu svíral útroby a zatemňoval mysl. Najdou ho? A co? Kdyby mu teď nakrásně Červíček přilezl pod čumák, beze všech dramatických gest by ho prostě sežral.
Z trávy na něj svítily dva body ve tmě, veliké žluté kočičí oči. Sněz si mě, šeptaly.
Kocour přistoupil až k němu a pátravě se mu zadíval do očí.
Ty víš, že nejsem pes, uvědomil si užasle. Kocour zamrkal.
Pak odběhl, a když se vrátil, táhl za sebou kuřecí stehno z kuchyně.

Zapálil si a klidně se uvelebil. Baloun mu sežral oběd, ale proti starostem se Švejkem byl prázdný žaludek ničím.
V tu ránu vběhl do kanceláře Švejk.
„Ani nezačínej se svým:»Poslušně hlásím«, mizero mizerná.“ vyštěkl nadporučík Lukáš.
„...“
„Že se nestydíte, Švejku. Takhle se ztratit. Za zaběhnutí vám hrozí polní soud. Víte to, Švejku?“
Švejk zapanáčkoval a podíval se na nadporučíka psíma očima.
Nadporučík pohladil Švejka po srsti a řekl: "No jo, ty chlupáči, já už se na tebe nezlobím, ale vícekráte mi neutíkej!". Nasadil jezevčíkovi vodítko a oba vyrazili na špacír k magacínu, kde se fasovaly konzervy pro důstojnické psy.

Přetáhne si kapuci teplákovky přes hlavu. Sedí na zemi, zády se opírá o lampu. Začíná kapat, jarní déšť provoní vzduch. Kandelábr mění barvu ze světle na tmavě zelenou a jeho chrání před nejotravnější vlhkostí. Tvář schovává v dlaních. Přes náměstí proudí davy lidí. Slyší je, ale nevnímá. Pro ně taky neexistuje. Třese se. Zimou, strachem. Bojí se, jako by mu znovu bylo dvanáct. Co na tom, že mu táhne na šestnáct. Když máma není doma a její přítel otevře dveře do jeho pokoje, je z něj zase malý kluk. Špinavým rukávem si setře slzy. Nikdy víc už se tam nevrátí.

Když vás ve městě znají jako vdovu Aberdeenovou, i když vám ani nebylo čtyřicet, zvyknete si, že pro ně nejste úplně ženská.
Svého manžela jsem milovala, ačkoliv to nebyl žádný fešák, spíš brýlatý sušinka, původně z Bavor, ale byl rovný chlap a taky poslední, kdo mě kdy hladil po tvářích a oslovoval Grétko.
Vdova Aberdeenová rychle zapomněla na zahřátou postel, cizí ruce na svých ramenou a bocích. Nechyběly mi. Nebyl čas.
Tak proč se mi teď třesou ruce? Doktor mě jen oslovil Grete a vzal mě za ruku, jako soucitný přítel.
Čtyři roky stačí, aby člověk odvykl doteku cizí kůže.

"Je to jen malý proradný skřet," běsnil Thorin tiše.
"Kdo?" podivil se Balin, kterého si Thorin vytáhl stranou od úkrytu trpaslíků na úbočí Hory.
"Ten hobit," vyprskl Thorin s takovým znechucením jako by mluvil o týden zahnívající mrtvole.
"Bilbo? Proč u všech bohů?"
Thorin chvíli jen tak stál a temně zíral na nejbližší kámen. "Má Arcikam," vysvětlil nakonec rozezleně.
Balin zalapal po dechu. "Jak to víte?"
"Poznal jsem to z jeho pohledu, když vyšel z Hory."
"Ale Thorine, viděl tam přece živého draka, nezapomeňte. Nemůžete ho jen tak obvinit protože se vám zdá, že se divně díval."
"Proč bych nemohl?"