Moje články

  • Obrázek uživatele Esti Vera

    S láskou T. (6)

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Volně navazuje na loňskou minisérii, ale dá se číst samostatně. Předchozí části: 1, 2, 3, 4, 5

    Drabble: 

    Loni jsem přicházela psát milostný dopis. Byla jsem zamilovaná, příšerně zmatená a zmítaná pochybnostmi - do detailu jsem analyzovala každou z našich interakcí, počítala pohledy, zprávy i společně strávená odpoledne.
    Letos milostný dopis psát nebudu.
    Protože už ti to můžu říct. Už nemusím hledat záminky. Už to není jen výplod mé bujné fantazie.
    Je to realita. Jsou to nekonečné procházky Stromovkou i věčná nejistota, chvíle něžností i náročné rozhovory, záchvaty smíchu i skrývané slzy, odhodlání jít do všeho naplno i svírající úzkost z toho, co by se mohlo pokazit.
    Jsou to chvíle příliš drahé, příliš živé, příliš naše.
    Nejsou ke sdílení.

    Závěrečná poznámka: 

    Moc ráda vás všechny zase potkávám a těším se na duben :)

  • Obrázek uživatele Esti Vera

    Crowleyho jabloň

    Obdarovaný: 
    Evangelista biolog

    Shrnutí: Crowley má jabloň. Ale taky má Azirafala a to je to, na čem doopravdy záleží.
    Přístupnost: bez omezení

    Milá Evangelisto biolog (skloňuju to správně? já ani po letech nějak nevím, když tak prosím hlasitě protestuj),
    přeju krásné a milé Vánoce. Doufám, že je zatím prožíváš v klidu a s radostí, alespoň nakolik to teď zrovna jde.
    Povídka je kratičká a děje tam moc není, ale zase je tam Crowley, Azirafal a zimní zahrada. V rámci prevence cukrovky se mi tam sice dostalo trošku angstu, ale slibuju, že konec je sladký, kýčovitý a chutná po jablcích. Tak snad se ti bude líbit.
    Měj se krásně,
    Esti Vera

  • Obrázek uživatele Esti Vera

    Stvoření

    Úvodní poznámka: 

    Po dlouhém přemýšlení nakonec vybírám tohle drabble, protože ten poetický styl plný symbolů mě prostě baví. A taky mám zrovna teď podobnou náladu jako ve chvíli, kdy vznikalo :)
    Psáno na téma Černá ovce a bílá vrána.

    Drabble: 

    V kapce vody odrazit celý svět, jak měsíční svit odráží se v tváři. Probdít celou noc, zatímco chladný vzduch zahání únavu, sledovat pomalu se tvořící krystalky jinovatky. Místo počítání oveček ztracených v temnotě počítat slzy na tváři, chytat je do dlaní a měnit v živou vodu. Slíbat ty slzy z tváří, konejšit ve věčném objetí, jak drahokamy vysázet rány na oblohu, ať září. V jednom okamžiku lásky stvořit svět, pohupovat se do rytmu, když svítá, tři bílé vrány, jedna holubice. Jedno nebe, jedna země, jedno probuzení. Tvořit a věřit, plakat a smát se, z deště do země, do země déšť.

  • Obrázek uživatele Esti Vera

    Dubnová šestka

    Úvodní poznámka: 

    Letošek jsem měla časově dost krizový, takže jsem zvládala sledovat jen velmi omezené množství autorů a moje stabilní „čtecí bublina“ se ještě o něco zmenšila. Už se ale moc těším na (letní?) dočítání (a s omluvou zdravím především Apatyku a Voldemorta, mám vás na seznamu na prioritních příčkách :D).

    A protože všichni níže zmínění píšou skvěle, přikládám rovnou po dvou až třech kouscích.

    Drabble: 

    Bilkis mě pravidelně baví svou Zlomatkou, za všechny vybírám Školku a bonusový kvíz.

    Nostalgicky bolavé Býti hotov pomáhat bližnímu napsala Carmen, která ale skvěle zvládá i veselejší kousky jako Kvíz ke zjištění pokroku v oblasti mezilidských vztahů v Záchranné stanici záporných postav.

    Evangelista biolog mě vždycky dostane hlavně svými vážnějšími texty, třeba když se ptá Bože. Posloucháš? nebo básní Chtěla jsem.

    Život tramvajáka skvěle přibližuje Linkový stykač, pobavila jsem se U Chocholouška a za přečtení stojí i Multifunkční kniha.

    Owes mě fascinuje svou schopností zachycovat různorodé emoce, vybírám romantický Obraz, hlučně tiché Myšlenky a humorné kousky ve výběru reprezentuje Pták.

    A chybět nesmí ani strigga, která mě nadchla svým A Pánbůh má rád šílence a u srdce zahřálo i její mírně terapeutické Cokoli budeme chtít.

  • Obrázek uživatele Esti Vera

    Experimentální upřímnost

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nesoutěžní (Chci bod? Nechci bod? Chci... nechci.)

    Drabble: 

    Je to tady. Už hodinu sedím před počítačem, napsala jsem dvě drabble, ale ani jedno nezveřejnila. Nelíbí se mi, nejsou dost dobrá. Co jsem kdysi psala s lehkostí, teď nezvládám.
    Mezi textem psaným od srdcem a textem psaným na sílu je jen tenká hranice, čtenář ji nejspíš nepozná. Ale já bych věděla. Dala jsem si to jako cíl už kdysi - psát pravdivě, psát upřímně. Kolikrát jsem během let zradila sama sebe, sesmolila dohromady pár náhodných slov? Nevím, radši nepočítám. Pořád se honím za body, toužím po uznání. Tak tedy tentokrát, alespoň v závěru, to chci zkusit jinak. A poslední zhasne.

    Závěrečná poznámka: 

    Díky moc všem za letošní ročník, už teď mě chytá nostalgie a to před sebou ještě máme celý květen, výběry, dočítání... :)
    Těším se (snad) na pikniku (a nejpozději za rok v dubnu).

  • Obrázek uživatele Esti Vera

    Žít s Lenkou

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nestihla jsem si napsat ani polovinu fandomů, které jsem plánovala, tak alespoň jeden HP střípek o mé oblíbené postavě.

    Nahrazuji téma č. 15 - Bujaré strkanice (téma je ukryté v luskouncích v krabičce, kvůli namačkání do sebe určitě strkají a rozmnožování je většinou poměrně bujará záležitost).

    Drabble: 

    Žít s Lenkou znamenalo dům plný harampádí - snítky tlachatice v oknech (odhání černíky), krabičky od sirek na stole (pro luskounky, potřebují na rozmnožování místo, kde se můžou hezky namačkat).
    Žít s Lenkou znamenalo čelit tempu, které nejde udržet (musíme hned do Belgie, dneska ráno tam pozorovali pouklice!).
    A žít s Lenkou taky občas znamenalo cítit se zbytečný a neviditelný (promiň, ty jsi něco říkal?).

    Ale taky to znamenalo se každé ráno probouzet do světa prozářeného úsměvem, přemisťovat se v objetí a usínat za melodie jejího hlasu. Znamenalo to mít se s kým smát i s kým plakat. Znamenalo to všechno.

  • Obrázek uživatele Esti Vera

    Jsi skála / tvarovaná slzami

    Fandom: 
    Drabble: 

    když se na tebe dívám poprvé
    vidím pevnou skálu
    trpělivý
    klidný
    nohama na zemi
    nikdy jsem tě neviděla brečet
    nikdy jsi nekřičel

    jsi skála
    jsi moje pevná skála
    a tak mě drž
    drž mě a nepouštěj mě
    buď mou kotvou, mým lanem, světlem uprostřed noci, lampou na cestě domů

    trvá to věčnost
    než poprvé zvládnu nahlédnout
    pochopit jemné vrásky na čele
    sevřené pěsti

    jsi skála
    tvořená pískovcem
    sebemenší dotyk tě utváří
    neuvážený krok tě může zlomit
    a každá slza zanechává stopu

    proto se učím chodit zlehka
    dotýkám se jen konečky prstů
    a poznávám
    že někdy musím držet
    zase já tebe

  • Obrázek uživatele Esti Vera

    Vzdor skrytý v okamžiku touhy (2/2)

    Úvodní poznámka: 

    Jsem slíbila, že se rozepíšu...

    Přímo navazuje na tohle.

    Varování: 

    Sex (18+)

    Drabble: 

    Doputuje rty sotva do poloviny hrudníku, když se mu Alex najednou vymaní, prohodí pozice, přitiskne ho do matrace.
    „Proboha,“ zašeptá Henry a pak už ze sebe dlouho nedostane nic než zoufalé žadonění, víc, rychleji. Alex ho pomalu a systematicky rozkládá na kousíčky, jazykem obkrouží bradavku, konečky prstů, horký dech, je to k zbláznění. Když ho Alex konečně vezme do úst a opatrně prstem sklouzne níž, Henry zasténá. V tichu pokoje zbývá jen tlukot dvou srdcí a zrychlený dech, hlasitější než kdy dřív.
    Nad ránem usnou schoulení v objetí. Už dávno si nenalhávají, že by šlo jen o vášeň a vzdor.

  • Obrázek uživatele Esti Vera

    Vzdor skrytý v okamžiku touhy (1/2)

    Úvodní poznámka: 

    Víte, co je punk? Napsat double drabble plné slashe (protože do 100 slov se mi téma i se sexem nevešlo), pak ho rozdělit na půl a použít do dvou dnů :D

    První část přístupná všem, druhá explicitnější tady.

    Drabble: 

    Navenek je Henry dokonalý. Když byl Philip v zahraničí, Bea prožívala své punkové období, snila o hudební kariéře a po večerech se vytrácela do klubů, Henry poslušně vystupoval na beneficích, přikyvoval a usmíval se do novin. Jeho protest byl vždycky nenápadný, skrytý v každodenních detailech - díla Jane Austenové na poličce, pes pojmenovaný po rockové hvězdě, noční návštěvy muzea, okamžiky s Alexem. Jako když ho v jednu ukradenou chvilku na hotelovém pokoji sevře v objetí, končetiny propletené, kravata ztracená někde na půl cesty k posteli. Přitiskne rty na odhalený krk, roztřesenými prsty rozepne knoflíky u košile, vidět víc, znát tě úplně.

  • Obrázek uživatele Esti Vera

    Zůstane ledová noc

    Drabble: 

    Stojí nad mrtvým tělem, ledová krása, ztělesněné zlo, na rtech jedovatý úsměv.
    „Vidíte?“ zvedne hlas, všichni kolem okamžitě zmlknou. „Tohohle jste se báli!“
    Na chvíli se odmlčí, rozhlédne, hltají každé její slovo.
    „Jen obyčejná kočka, báchorka pro zoufalé, mrtvá. A každý, kdo se mi postaví, skončí stejně!“
    Dav jí odpoví krvelačným zvoláním.

    ---

    Když vrazi konečně odtáhnou do údolí, krajinou se rozprostře mrtvolné ticho.
    Zůstane kamenný stůl, vychládající tělo lva, krev z rány barví srst do ruda.
    Zůstane truchlící země, dvě dívky plakající v objetí.
    Zůstane ledová noc, temné nebe.
    A pod mořem smutku, kdesi na obzoru, zatím skrytá naděje svítání.

  • Obrázek uživatele Esti Vera

    Plujte s námi na vlnách vědy

    Fandom: 
    Obrázek: 
    Úvodní poznámka: 

    Plakát lákající ke studiu na jedné nejmenované vysokoškolské instituci (aneb projev hlubokého zoufalství studentky před zkouškovým)

  • Obrázek uživatele Esti Vera

    Tiché břehy melou vody

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    První řádek propůjčen, autor snad odpustí, zbytek už jsou čistě náhodné asociace.

    Pro dědu

    Drabble: 

    Vysílat signálu zmatený vesmíry
    Hříchy promlčet život do neviny
    Zestárnout do mládí
    Když do domu přivádí
    Buňky blahodárné rakoviny

    Života svině naházet všem perlám
    Jen ať se papaláši smějí
    Vystopovat lásku ze šlépějí
    K ženě, dceři, jejím dcerám

    Pod bolest skrýt usměvavou duši
    Starou páčkou od psacího stroje
    Zabezpečit dveře do pokoje
    Naposled zašeptat, že sis to tu užil

    Vytisknout dopis, jako kdybys lhal
    Nekrolog v novinách se neobjeví
    Ale tiché břehy melou vody
    A mně jsi ten dopis kdysi dal

    ...

    Než zásluhy promlčí se
    A ucho vody odnese náš žal
    Zbývá jen první sloka předposlední věty
    Díky, žes vysílal

  • Obrázek uživatele Esti Vera

    Až zmizí všechen vztek (zůstaneš ty a já)

    Úvodní poznámka: 

    Lze snad číst i bez znalosti fandomu, motiv zakázaného vztahu je celkem univerzální

    Varování: 

    Sprosté slovo, náznak sexu

    Drabble: 

    Alex sedí na tribuně a nechápe, co tu dělá. Prezidentčin syn přeletěl zkurvený Atlantik, aby mohl sledovat zápas v pólu.
    Nikdy se neobtěžoval pochopit pravidla. Vycvičení koně, branky, pálky - nic z toho ho nezajímá. Jen Henry v sedle, bílé kalhoty obepínající stehna, vysoké kožené boty, největší omyl v dějinách monarchie, nikdo by neměl být tahle sexy. Alex ten rozpor nesnáší, nesnáší, že musí přetrpět benefice a charitativní zápasy, aby získali pár drahocenných minut.
    Všechen vztek zmizí, když ho Henry později přitiskne ke dveřím sedlovny, zpocený, vlasy rozcuchané, třesoucími se prsty rozepne pásek. Zůstane spalující vášeň, zrychlený dech, vzácná chvíle svobody.

  • Obrázek uživatele Esti Vera

    Tak to připomínkuj

    Fandom: 
    Drabble: 

    „Jedno zasedání měsíčně, tak dvě hodiny, fakt to nechceš vzít?“
    Tak teda jo, když nikdo jiný není.

    „Jo a kdo teda bude místopředseda, nemohla by Terka? Neboj, to je jen formalita, aby tam byl někdo napsaný.“
    No… nadšená z toho nejsem, ale asi můžu.

    „A nechtěla bys třeba jet jako delegátka na sněm? Jenom jeden víkend.“
    Jo, to víte, že jo. Ale žádnou velkou aktivitu ode mě nečekejte.

    Já o měsíc později:
    „Četl jsi ty návrhy na usnesení? Vždyť to je hrozně formulovaný, to přece nemůžeme schválit!“
    „Tak to připomínkuj.“
    „Budu. Pětkrát. A pořádně hlasitě. Pusťte mě k tomu mikrofonu!“

    Závěrečná poznámka: 

    Jsem se tak v jedné organizaci nechala zvolit do funkcí, které nikdo jiný nechtěl, plně přesvědčená, že si to jen odsedím a nebudu do ničeho kecat. No... dlouho mi to nevydrželo :D

  • Obrázek uživatele Esti Vera

    S láskou T. (5)

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Součást volně pojatého tematického celku, lze číst samostatně.

    Drabble: 

    Někdy si píšeme. Nikdy o ničem osobním, jen obyčejné domlouvání - pojedeme tímhle autobusem, nebo až tím pozdějším? A nedáme sraz spíš na tramvaji? Přesto každé slovo pečlivě zvažuji, převracím v hlavě, na odpověď mám spoustu času, tak si na ní chci dát záležet. Jak vyjádřit zájem, ale nenaléhat, jak jasně sdělit, že tě ráda uvidím kdykoliv, ale přitom netlačit, nenaléhat příliš? Občas neodepisuji až neslušně dlouho, ale přísahám, není to nezájem, to jen slov je tolik, neumím si vybrat, všechna se zdají tak nedostatečná - ale věř mi, nezájem to není... Beru cokoliv, musíš to vědět, cokoliv, do čeho dáme srdce.

  • Obrázek uživatele Esti Vera

    Z letního tábora

    Fandom: 
    Drabble: 

    Píšu rodičům z tábora. (Vytáhne dopis z obálky.) Maminko, tatínku, posílám vám vzpomínku. Asi jednu z posledních, tenhle měsíc totiž bude moje smrt. Dosavadní bilance: jeden otřes mozku, jedna zlomenina, podezření na neštovice. Plané. Tedy jako plané neštovice, ne plané podezření.
    (Smích.) Polovinu dětí bolí břicho, druhá polovina to předstírá, aby nemusela na rozcvičky. Pár statečných se drží, tak dojídají písmenkovou polívku. Už třetí za tábor, nějaký debil těch písmenek koupil 10 kilo. Prostě jiný svět.
    PS: Bez peněz jsem tak nějak furt. Co já tu vůbec dělám?
    Maminka odepsala láskyplně, ale nekompromisně: Kuchařku, zdravotnici a levnou pracovní sílu. (Smích.)

    Závěrečná poznámka: 

    Všechny uvedené skutečnosti jsou pravdivé, byť se naštěstí neodehrály v jednom roce, ale postupně. A těch písmenek nebylo 10 kilo, jenom asi 6 :D

  • Obrázek uživatele Esti Vera

    Vlny moře ti vypráví

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Jedno poetické, lehce v duchu tohoto kousku
    Několik frází jsem si vypůjčila z kdysi čteného, kdyby někoho zajímalo, můžu dodat zdroje.

    Drabble: 

    Vidět naši planetu z vesmíru a užasnout, cítit život stébel trávy, jež laskají chodila, zlíbat prach země, ze kterého jsi byl stvořen. Na chvíli zastavit na té pouti nicotou, jen na okamžik sklopit zrak, mezi květy pelyňku objevit plazící se révu. Moci tak uslyšet osobu za slovy, hudbu za zvuky, poslouchat, co moře srdci vypráví! Nad ránem kolébat maličkou naději, šeptané chci, abys byl, k čemu je jistota, když chybí touha lásky? Nechat mysl vzlétnout k výšinám, jež zveme fantazie, naslouchat ohlušujícímu tichu věčnosti, vnímat ten okamžik, kdy všechno zpívá píseň země. Naslouchat, jak tě melodie objímá. A zpívat taky.

  • Obrázek uživatele Esti Vera

    Za zvuku ultrazvuku

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Chtěla jsem si napsat něco lyrického, ale nápad se nedostavil, tak alespoň recykluji školní historky (a pokouším se o lyrický název).

    Drabble: 

    „Nebude vám vadit, že tu budou medici?“ ptá se lékařka pacienta
    „My nejsme medici,“ poznamená spolužák. Naše nové motto.
    „Tak jaderní fyzici.“
    „No… to taky ne.“

    Když se čekárna vyprázdní, leháme si na lůžko my.
    „Neměla jste náhodou ke snídani třeba bůček?“
    „Prosím? To někdo dělá?!“
    „No jasně, hodíte ho ráno do trouby… máte trochu menší žlučník, tak jestli jste neměla něco mastnýho.“
    „Já házím jen vločky do hrnce. S mlíkem. Mandlovým.“

    „Koukněte se tady,“ ukazuje lékařka nadšeně, „takhle vypadají tumory.“
    Pacient ztuhne.
    „Teda by vypadaly, kdybyste nějaké měl. Což nemáte, jen ten obraz je podobný. Jste se lekl, co?“

    Závěrečná poznámka: 

    Minulý semestr jsme se chodili koukat do nemocnice. Většinou sice na ultrazvuk, který s naším studiem vůbec nesouvisí, ale lepší než sedět na přednášce :D

  • Obrázek uživatele Esti Vera

    Vlaštovka nese jaro neskrývání

    Fandom: 
    Drabble: 

    Liduprázdný Střelečák, chlad od Vltavy, mlčím, mlčíš, strach, očekávání.
    Člověk, kterému věřím snad nejvíc na světě, nemělo by to být vůbec těžké, ale přesto…
    Na jedné straně zoufalá touha konečně vyslovit pravdu, na druhé paralyzující strach. Potřebuji, abys to slyšela, potřebuji někoho, kdo … ale pochopíš?
    Mám mluvit, nebo radši mlčet? Skrývat se? Riskovat? Děsí mě obojí, není úniku, šach mat.

    Nakonec se odhodlám. Brečím ti v objetí, já...!
    Usmíváš se a nasloucháš, laskavá jako vždy, to je přece úplně v pořádku.
    Všechno je stejné, ale přesto se něco změnilo. První vlaštovka, první krůček, na obzoru záblesk naděje. Snad jednou…

  • Obrázek uživatele Esti Vera

    Ty béžové na poličce

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Volně souvisí s loňskými asistenčními kousky - Tváře, příběhy, těla a Pod maskou

    Drabble: 

    Asistuju asi rok. Desítky klientů, vozíky, zvedáky, jídlo i hygiena. Asistence v sedm, v jedenáct, doma, venku. Ranní vstávání? Jo, pohoda…

    „Ještě bych vás poprosil natáhnout stahovací punčocháče, na skříňce, ty béžové.“
    „Tyhle?“ ujistím se.
    „Jo, to budou ony. Občas to jde trochu ztuha, ale měly by jít tak do půli stehen.“
    Trochu ztuha je eufemismus století. Punčocháče natahuju co mi síly stačí, jsem zpocená úplně všude a to jsou sotva na kolenech!
    Trvá patnáct minut, než zjistíme, kde je problém. Ty béžové na poličce totiž nebyly stahovací punčocháče, ale obyčejné ponožky.
    Příště prosím podrobnější popis. Nebo rovnou jinou práci.

    Závěrečná poznámka: 

    Klient byl naštěstí extrémně milý, zasmáli jsme se a natáhli ty správné. Ale připadala jsem si v tu chvíli úplně blbá, že jsem to nepoznala. Tak jen doufám, že vstávání do práce v 5 ráno mě omlouvá. Od téhle příhody se radši na všechno desetkrát doptávám. A omezila jsem ranní :D

  • Obrázek uživatele Esti Vera

    Za objektiv pouličních hudebníků

    Drabble: 

    skryjeme se
    za objektivem fotoaparátu
    vnitřní ztrátu
    přebijem usměvavým mlčením
    tichou pozorností
    k osudu druhého

    pocity schováme do písní
    psaných cizinci
    jak pouliční milenci
    hrajeme na náplavce
    na přání davu
    když na vteřinu zpomalí
    a vím, jde to lehce
    krást věty jiným
    zoufalým

    emoce ukryjem
    do kroků waltzu
    doteku dlaně
    na hraně
    lopatky
    klapou podpatky
    místo snídaně
    radši jen silnou kávu
    než půjdem dál

    pět let se touláme bok po boku
    přesto se vždycky minem
    a za dalších pět?
    zůstanou rýhy na parketu
    snad bude čas na lítost
    vysoká cena
    platí se za blízkost
    poslední sloku
    necháme vyznít do ztracena

  • Obrázek uživatele Esti Vera

    Zvolnit krok, naslouchat tichu

    Fandom: 
    Drabble: 

    Dvě mlčenlivé postavy, ona, on, cesta večerním městem, spojeni společným cílem. Nejsou přátelé, na to se znají málo. Možná známí?
    Měla bych něco říct? Zeptat se, jak se má? Chce si povídat?
    Zvažuje slova, otázky, generátor náhodných konverzačních frází, většině lidí ticho vadí, co když jemu taky?
    ...
    „To je milý, jenom tak jít a mlčet,“ pronese po chvíli on.
    A najednou je všechen tlak pryč a je to v pořádku - protože to oba vidí stejně, protože mlčet s někým, kdo taky rád mlčí, je její oblíbená činnost. Zvolní krok, není kam spěchat. Zůstane opuštěná ulice, tiché porozumění, noc bez konce.

  • Obrázek uživatele Esti Vera

    Stvoření

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuji téma č. 11 - Černá ovce a bílá vrána

    Vykrádám Plíhala, půjčuji si symboly a vrším na sebe metafory

    Drabble: 

    V kapce vody odrazit celý svět, jak měsíční svit odráží se v tváři. Probdít celou noc, zatímco chladný vzduch zahání únavu, sledovat pomalu se tvořící krystalky jinovatky. Místo počítání oveček ztracených v temnotě počítat slzy na tváři, chytat je do dlaní a měnit v živou vodu. Slíbat ty slzy z tváří, konejšit ve věčném objetí, jak drahokamy vysázet rány na oblohu, ať září. V jednom okamžiku lásky stvořit svět, pohupovat se do rytmu, když svítá, tři bílé vrány, jedna holubice. Jedno nebe, jedna země, jedno probuzení. Tvořit a věřit, plakat a smát se, z deště do země, do země déšť.

    Závěrečná poznámka: 

    Pro kontrolora: Černá ovce jsou ty ovečky ztracené v temnotě (tedy skryté v černi - zdající se černé)

  • Obrázek uživatele Esti Vera

    Hruškový koláč v existenciální krizi

    Fandom: 
    Varování: 

    Asi mi definitivně hráblo, mohlo by to být nakažlivé...
    Obsahuje děsivé rýmy, autorskou krizi a nevinná zvířata zneužitá pro uspokojení přízemní touhy po bodíku.

    Drabble: 

    Jede ježek na koloběžce a potká krysu.

    „Kam dneska jdeš, milý ježku?“
    „Nejdu, jedu, mám koloběžku!“

    „Na to jsem se neptala…“
    Ježek pokrčí bodlinami:
    „Tam, kam mě autorka poslala.
    Že ty máš na tom podíl viny?!“

    „Já? Já a být vina za nápad?
    Jak tě to může napadat!
    Já jsem krysa, já jsem krize.
    Nápady? To zní mi cize!“

    Ježek si povzdechne: „Tak to jsme asi v loji.“
    „Nebo v jablku?“
    „Na ty mám alergii, to už radši hrušky.“
    „Hruškový koláč, mňam!“
    „Tohle vypadá na slepou uličku...“

    „Nápady v kleci?“
    „V peci!“
    „Pod Sněžkou.“
    „Jupí, dovolená!“
    „Jo, tu bychom potřebovali.“

  • Obrázek uživatele Esti Vera

    Ta rána, kdy svět patří nám

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Jedno nostalgicky táborové

    Drabble: 

    Jedny z mých nejoblíbenějších vzpomínek. Táborová rána, tráva plná kapek rosy, ledový vzduch. Vstávali jsme jako první, rozdělat oheň v kamnech, postavit vodu na čaj, jen my tři a kolem nikdo. Miluji tu tichou melodii rána - praskající dřevo a potůček za kuchyní. I my tři jsme mlčeli. Oči ještě slepené ospalky, vlasy ledabyle svázané do culíku, bok po boku jsme začínali den. Tváří v tvář požehnané barvě ranní oblohy, v té chvíli, kdy jen stát a dýchat je modlitbou...
    Vracím se do těch rán, kdykoliv mi ve shonu všedních dnů chybí mlčenlivé souznění. Vracím se - a budu se vracet dál.

  • Obrázek uživatele Esti Vera

    Výběr ze studijních poznámek mírně demotivované fyzičky

    Úvodní poznámka: 

    Byla jsem velmi odhodlaná na tohle téma nepsat nic fyzikálního, ale během dnešní přednášky jsem slovo retence slyšela asi 10x, takže nemůžu jinak :D

    Drabble: 

    Žena je radiační pracovník. Těhotná žena taky. Její plod bohužel ne.

    Těžší osoba z dvojice ozařuje toho druhého víc. Ale taky víc ozařuje sama sebe. Aspoň někde je spravedlnost.

    Když vypiješ radioaktivní vodu, efektivní poločas bude asi 9 dnů. S pivem by to bylo podobné. Ale čím víc toho vypiješ (a vymočíš), tím rychleji bude pryč. Takže pij. Umřeš dřív, ale alespoň to nebude na ozáření.

    Šaty s volným výstřihem na praktikum nenos. Blbě na nich drží dozimetr. Pro studium se musí něco vytrpět.

    Nesahej na tu věc v držáku! Je radioaktivní, jasný?

    Každý správný profesor má doma kus uranu.

    Závěrečná poznámka: 

    Pro kontrolory: Retence je zde použita v kontextu zadržování radionuklidu v těle, tento proces lze mj. popsat zmiňovaným efektivním poločasem.

    Pokud by někoho zajímal fyzikální kontext (a má rád poznámky delší než samotné drabble):

    1) Náš právní systém definuje maximální povolené limity pro ozáření za jeden kalendářní rok - liší se pro běžné obyvatelstvo a pro tzv. radiační pracovníky. V těhotenství sice žena může zůstat zaměstnaná jako radiační pracovník, po dobu těhotenství se na ni ale vztahují přísnější limity platící pro běžnou populaci.

    2) Lidské tělo běžně obsahuje radioaktivní prvky - draslík 40 či uhlík 14. I když o tom nevíme, ozařujeme tak sami sebe i své okolí. A kdo je větší, září prostě víc.

    3) Efektivní poločas vyjadřuje, za jak dlouho klesne aktivita přijatého radionuklidu v těle na polovinu. Je dán kombinací poločasu rozpadu (tedy jak rychle se radionuklid sám rozpadá) a rychlostí vylučování z těla. Hodnota 9 dnů zhruba vychází při vypití vody s radioaktivním tritiem, pro jiné nuklidy by to mohlo být jiné číslo.

    4) Dozimetry jsou zařízení, která měří, jak moc byl člověk ozářen. V našem případě to jsou velké neforemné krabičky, které si na sebe člověk musí někam připnout. A ideálně u toho myslet na to, že se pak ještě bude sklánět k aparatuře, tahat těžké železné desky a tak :D

  • Obrázek uživatele Esti Vera

    Roztančit celý svět

    Fandom: 
    Drabble: 

    Tančím, tančíš, tančíme. Za zvuků flétny i dunění bubnů, hudby, které laská duši a rozechvívá nitro. Podpatky klapou na parketu, bosá chodidla se boří do hlíny, tančíme v odlescích ohně. Jak se dá žít bez tance? chtěla bych se zeptat. Jak se dá žít bez toho rytmu v srdci, melodie v konečcích prstů? Nedá! Tančím a směju se, tančím a pláču. Chtěla bych roztančit celý svět, úřady a školy, nemocnice i domovy seniorů, zatřást každým člověkem a vysvětlit mu, že dokud dýchá, ještě pořád má čas. Opravdový tanec se nerodí v těle, ale v duši, rozumíš? Tak jdi. A tanči.

  • Obrázek uživatele Esti Vera

    Vše pod kontrolou

    Fandom: 
    Drabble: 

    „Jdu ven, mějte se,“ rozloučí se Rosie a zmizí mezi dveřmi. John se zastaví, nalíčená, šaty, boty na podpatku…
    „Počkej, s kým? Ty máš rande?!“
    Ale Rosie už je pryč.

    „To sis toho všiml až teď?“ ušklíbne se Sherlock. „Chodí s ním už dva týdny.“
    „Dva týdny?! Víš o tom klukovi něco?“
    „Moje síť je sleduje, mám pár fotek. A hacknul jsem školní databázi, ty modré desky na parapetu.“
    John se zarazí, měl by být znepokojený, ale celé je to tak geniálně absurdní... rozesměje se.
    „Já z vás dvou jednou zešedivím.“
    „Šedivý už jsi, jen vrásek máš čím dál víc.“

  • Obrázek uživatele Esti Vera

    I v boji hledat naději

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuji téma č. 6 - Ve válce múzy mlčí

    Drabble: 

    Útočník i obránce, ve válce s vlastní myslí i tělem, s hlasem, který do ochraptění křičí, že musím. Musím být lepší, komunikativnější, dostudovat školu, víc sportovat. Tma za okny, tma v duši. Nezvládám udržet pozornost, snažím se psát, ale všechna slova zní špatně, snažím se modlit, ale najednou nechápu… proč vůbec? V odpověď jen ohlušující ticho.
    Trvá to měsíce, roky, než konečně pochopím.
    Věcí, které opravdu spěchají, je málo. Věcí, které opravdu musím udělat, je ještě méně.
    Je v pořádku odejít z míst, kde nechci být. Je v pořádku říct si o pomoc.
    A vždycky, opravdu vždycky lze hledat naději.

  • Obrázek uživatele Esti Vera

    S láskou T. (4)

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Součást volně pojatého tematického celku, lze číst samostatně.

    Drabble: 

    Když si chci uchovat vzpomínku, beru do ruky pero plněné černým inkoustem a tečkovaný blok. Ty radši volíš kameru a foťák, sleduješ život skrz objektivy. Chtěla bych poskládat tvé obrazy a má slova, pospojovat momentky a úryvky básní, vytvořit mozaiku našeho společného světa. Já vím, vím, že žádný není, že kdybys tenhle text četl, nejspíš by ses jen smutně pousmál a zavrtěl hlavou, promiň, mrzí mě to, laskavé odmítnutí. Ale pořád doufám, představuji si tvůj prst na spoušti fotoaparátu, zachytit tu jedinou chvíli, ve vzpomínkách namalovat scenérii života, připsat sonet o seznámení. A v mezičase? Napíšu další haiku - naivní lásky.

  • Obrázek uživatele Esti Vera

    V úžasu přicházet blíž

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Jedno hereticky Velikonoční. Věnováno C. a D. s vděčností za nejkrásnější Zelený čtvrtek.

    Drabble: 

    Scházíme se, abychom sdíleli.
    Scházíme se, abychom vzpomínali.
    Scházíme se jako lidé různých přesvědčení - spojuje nás tento okamžik.
    Spojuje nás víra, že kdysi žil člověk, který možná byl jenom člověkem, ale přesto zanechal odkaz přetrvávající staletí. Člověk, který vzal chléb a rozdělil se o něj, o svou moudrost a lásku, který vzal víno a dal napít všem, kdo stáli kolem.
    Scházíme se, abychom si připoměli vděčnost za dary Země i svobodu Ducha.
    Většina z nás nevěří na zázraky, přeměnu chleba v tělo - ale věříme, že každý okamžik je posvěcen a každý z nás může být proměňován.
    Teď, tady, kdykoliv, všude.

  • Obrázek uživatele Esti Vera

    Ve střípcích navždy blízko

    Fandom: 
    Drabble: 

    Nasedám do letadla, s sebou jen malý batůžek, sama mířím do cizí země. Odlétám, protože L. takové výpravy miluje, cítí se díky nim naživu.

    Tančím, dokola opakuju základní krok, cha cha, waltz. Tančím, i když mi to vůbec nejde, tančím, protože H. si život bez tance neumí představit.

    Kupuju si kandovaný ananas, s pytlíkem v ruce a sluchátky na uších se procházím po náplavce, protože F. takhle možná tráví svoje odpoledne.

    Vzpomínky se slévají, oni jsou tam, já tady, ale ty drobnosti nás spojují. Promlouvají ke mně, i když tu nejsou, ve střípcích si je s sebou nesu dál. Navždycky.

  • Obrázek uživatele Esti Vera

    S láskou T. (3)

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Součást volně pojatého tematického celku, lze číst samostatně.

    Drabble: 

    Jsi tichý, málokdy mluvíš víc, než je nutné. Dokážeš celé hodiny nic neříkat a pak najednou, s pohledem odvráceným pryč, něco tiše prohodíš. Napjatě čekám na každé z tvých slov, konejším si ty vzácné okamžiky. Jsi jak květina, která vykvétá na jeden jediný den, a pokud ten den minu, další šance nebude. Chtěla bych o tobě vědět všechno, oblíbenou vzpomínku z dětství, největší strach, první myšlenky po probuzení. Zeptala bych se, ale nemůžu, co kdyby tě to vyděsilo, co kdybych překročila hranici a nebylo cesty zpět? Bojím se, že tě svými slovy přehltím, zadusím a ty utečeš. Ale pořád doufám.

    Závěrečná poznámka: 

    Mučenky prý většinou kvetou jen jeden jediný den.

  • Obrázek uživatele Esti Vera

    Mladá, krásná, úspěšná

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Mrzí mě, že zatím letos vůbec nestíhám číst, komentovat ani úpět. Naštěstí je duben teprve na začátku, tak snad to ještě stihnu dohnat.
    Dneska trochu BJB.

    Drabble: 

    Je mladá, krásná a úspěšná. Promovala na MIT, pracuje pro americkou vládu, má roky bohatých zkušeností. Přátelí se s vlivnými lidmi, na fotce se jemně usmívá, životopis plný.
    Je krásná… tedy až na to, že neexistuje. Nikdo ji nikdy neviděl, nikdo s ní nemluvil. Nikdy nestátnicovala, nepracovala, nebyla na rande. Přesto během pár dnů získá přístup k bankovním účtům, dozví se polohu tajných vojenských základen a je pozvána na několik konferencí.
    Mohla by být hrozbou… ale není. Je varováním pro všechny nepozorné, vztyčeným ukazováčkem. Zve, svádí, všichni ji milujeme, nikdo neodolá. Je totiž mladá, krásná a úspěšná. A to stačí.

    Závěrečná poznámka: 

    V roce 2009 vytvořil bezpečnostní expert Thomas Ryan fiktivní postavu, 25letou kybernetickou odbornici jménem Robin Sage. Během měsíc trvajícího experimentu získala Robin na několika sociálních sítích stovky "přátel", navázala kontakty s vlivnými lidmi, dostala pozvání na večeře i získala přístup k utajovaným informacím. Experiment byl pod názvem "Getting in bed with Robin Sage" prezentován na Black Hat konferenci jako příklad toho, jak snadno lze sociální sítě využít.

  • Obrázek uživatele Esti Vera

    Jak slash zachraňuje životy (nebo přinejmenším známky)

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Na milostný dopis už nějak nemám kapacitu, tak dneska pro odlehčení alespoň historka ze zkouškového. Aneb jak to dopadá, když si myslíte, že studujete fyziku, a tak se na zkoušku z ultrazvuku naučíte hromadu vzorečků, Dopplerův princip a frekvenční posun, ale tak nějak vám nedojde, že vás vlastně bude zkoušet doktor.

    Drabble: 

    „Indikace a význam endokavitálních a peroperačních vyšetření.“
    Prosím? Jako vážně? Já jsem fyzik! Na tohle můj mozek není stavěný. Vždyť ta slova ani neznám!

    Endo. Uvnitř.
    Kavitální. Cavity. Dutina. Díky angličtino! Takže asi břicho.
    Peroperační. Před nebo po? Integrování per partes znamená po částech, takže asi po. A jsem ready.

    Tedy trochu. Peroperační totiž není po, ale během, jak pochopím ze zdánlivě humorné historky o ultrazvukování otevřeného mozku. A na břicho se vlastně vůbec neptal.

    „A tou rektální sondou vyšetřujeme co?“
    „Rektum?“
    „To sice ano, ale dál?“
    A pak, anatomií téměř nepolíbená, ale s bohatou znalostí slashe, si vzpomenu.
    „Prostatu!“

  • Obrázek uživatele Esti Vera

    S láskou T. (2)

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Součást volně pojatého tematického celku, lze číst samostatně.

    Drabble: 

    Stojíme na peronu, na cestě domů, vyměňujeme si pár posledních slov a pohledů. Rád jsem tě zas viděl, řekneš s pousmáním. Vtom do stanice přijíždí metro, skřípění brzd, zatroubí, oba sebou trhneme.
    Rád jsem tě viděl… Další dva týdny si tu větu převracím v hlavě. Byla to prostě jen zdvořilostní fráze, opakovaná tak dlouho, až časem ztratila význam? Nebo to bylo nevyslovené přání, němé žadonění, prosím, ještě se nelučme, pojďme se třeba projít, chvíli si povídat, nebo jen tak zůstat stát, ještě alespoň chvilku!
    Přesně vím, co jsem ti tehdy odpověděla, okamžik předtím než se dveře zavřely. Já tebe taky.

  • Obrázek uživatele Esti Vera

    S láskou T. (1)

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Přišla jsem napsat milostný dopis - nejspíš čistě nepravidelně, bez návazností, bez struktury, prostě jen tak…

    Drabble: 

    Sedíme naproti sobě ve vlaku. Nedívám se ti do očí, neumím to a připadám si vždycky tak průhledná, odhalená... Místo toho jen pozoruji odraz ve skle - lehce roztřesený, jak vlak drncá, úsměv na tváři, oči sklopené, koukáš do mapy a plánuješ výlet. Dívám se. Všímám si.
    Najednou zvedneš hlavu, podíváš se z okna, naše pohledy se střetnou. Usměješ se a otočíš se pryč, jako by se nic nestalo, prostě náhoda, zatímco já v duchu panikařím, zrychlený tep, srdce se třese, drolí, kousky se sypou po podlaze, mezi tvoje nohy v pohorkách, moje v sandálech.
    Nestalo se nic.
    A přitom všechno.

  • Obrázek uživatele Esti Vera

    Setkání básnířky a malíře, v pokoji na hraně dnů

    Úvodní poznámka: 

    Psáno na téma Čtyři strofy katastrofy

    Vybírám, protože se mi psalo skoro samo, protože mi ty obrazy pořád leží v hlavě a taky protože je to asi jediný letošní kousek, kterému zběsilé krácení víc pomohlo než ublížilo :D

    Drabble: 

    Neschopnost milovat
    Alfa i omega
    Lidského trápení

    Setkání nad lahví vína, nepolíbené rty na sklenici, otázky po ceně netvořivého ducha.

    Jedna duše, jedno tělo
    Ach, ta klamající metafora!
    Vždycky tu zůstane bariéra

    Ty

    Vlahý vzduch, otevřené okno pokoje, dokola šeptané: skrze rány povstávám.

    Večer dvě těla
    Ráno dvě těla
    Starší
    Použitější
    Zbavená kostýmů

    Něha bez lásky, důvěra bez poznání, intimita bez vášně.

    Připomeneš mi, prosím, proč?
    Už nebylo o čem psát
    Co malovat
    Nad ránem jsem tě požádala
    Ať mi zlomíš srdce

    Zvedne se z postele, nahá přistoupí k oknu, probodne pohledem jeho obraz ve skle.
    Povedlo se?
    Hádej.

  • Obrázek uživatele Esti Vera

    Druhá desítka

    Úvodní poznámka: 

    Slibovaná druhá desítka mých oblíbených autorů, opět s mnohonásobným zastoupením, někdy je zkrátka nemožné vybrat jen jeden kousek.

    Drabble: 

    Owes: Jing-jang, Take a Chance on Me, Lekce jógy
    ...AU, které narůstá do úctyhodných rozměrů a s každým kouskem dokáže mile překvapit. A Severus Edward cvičící jógu prostě nemá chybu.

    Profesor: Lásky
    ...nenápadný kousek, který nemůžu dostat z hlavy.

    Remi: Nad ránem
    ...Remi se letos spíše jen mihla, ale jsem moc ráda, že tu byla, protože co by bylo DMD bez kakaa?

    strigga: Večery se táhnou jak eidam z mikrovlnky, Stojí to za to
    ...mateřské momentky, které vyděsí i rozněžní.

    Voldemort: Nezničitelná, My děti ze stanice rulík, Trestné, nemyslitelné a naprosto nemožné
    ...geniální totalita, silné postavy, umí vyděsit i pobavit. A nemůžu nezmínit prezentaci.

  • Obrázek uživatele Esti Vera

    První desítka

    Úvodní poznámka: 

    Již tradičně jsem nestíhala číst téměř nic jiného než těch pár lidí, které mám v oblíbených. Zastoupení autorů je tedy podobné tomu loňskému, jen už jsem trochu rezignovala na snahu vybrat od každého přesně jeden text :)
    Řazeno abecedně, druhou desítku dodám zítra.

    Drabble: 

    Carmen: Nejlepší nepřítel
    …krásně bolavý kousek o odvěkém nepřátelství jako poslední jistotě.

    Evangelista biolog: Jako neplodný fíkovník, Měníš se, Další den
    …široký záběr, slova, verše, bible i vlastní život. Drásavé, ale vždycky alespoň se střípkem naděje.

    Gwendolína: Někde kolem, Půlnoční setkání
    …jednou silné drabble se silnou písní, podruhé kousek z delšího příběhu. Bystrozor Potter je skvělý, ale nemůžu si pomoci, stejně mám ze všech postav nejradši Snapea ve vinárně.

    Iantouch: Na Příčné
    …součást krásně optimistické a laskavé série, doporučuji celou, ale tenhle kousek nemá chybu.

    Keneu: O projevování a přijímání vděčnosti za svitu měsíce
    …milý HP střípek s velmi snapeovským Snapem, u kterého se i při opakovaném čtení hrozně nadšeně culím.

    Lee: XIV. zastavení
    …krásná a nadějeplná syntéza několika obrazů z příběhu vlastního i všeobecně lidského.

    Linkový stykač: Ve znamení Šelmy
    …střípek z mého oblíbeného fandomu. Nechápu, jak při tom všem můžou tramvaje vůbec někdy jezdit načas.

Stránky

-A A +A