Autorův výběr 2018

Obrázek uživatele Owlicious

Denní chléb

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Letos jsem měla spoustu drabblat, na která jsem hrdá. Nakonec vytahuju ze šuplíku jedno, které mě doslova přepadlo ze zálohy. Střípek, který patří na jedno bílé místo v prvních kapitolách Genesis.

Psáno na téma "Bodláčí"

Drabble: 

Byly tak krásné. Majestátní. Měly různé barvy i tvary.
Kdysi se na ně nemohl vynadívat.
Ale tehdy nebylo nic, co by se mu nelíbilo.
Zato teď...
Ve vzteku vytrhl rostlinu i s kořeny a hodil ji na rostoucí hromadu.
Odvděčila se mu poškrábanou kůží a několika kuličkami, uchycenými na oděvu.
Nevnímal to, už se skláněl k další, aby jí připravil stejný osud.
A další, a další.
Nakonec hromadu olízly plameny.
Otřel si z tváře pot a rozhlédl se.
Na malé ploše kolem něj se už krčily jen zelené stvoly.
Tentokrát snad přinesou úrodu...
Aby jeho těhotná žena měla co jíst.

Spojeni strachem

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Odehrává se po plese

Drabble: 

Když Leona v průběhu plesu potratila, rozhostilo se všude okolo ticho. Nikdo netušil, co říct, jak se zachovat. Ačkoliv Creagan a Michael na sebe byli naštvaní, teď je oba tížilo, co se přihodilo. Oba dva čekali, až jim léčitel přijde říct, jak to vypadá.

"Bude máma v pořádku? Co když umře? Nechci přijít o mámu," začal najednou šílet Michael.
"Doufám, že bude. Jen bude potřebovat čas a pochopení," odpověděl mu Creagan.
"Myslíš, že se tak stalo kvůli mě, že jsem Vás neposlechnul?"
"Mišáčku, ty za to nemůžeš. Nevím, proč se jí to děje. Asi draci nechtějí, abychom spolu měli dítě."

Závěrečná poznámka: 

A už je tu i konec května a zase 10 měsíců čekání na další DMD. A za dva dny je piknik :-).

Obrázek uživatele gleti

Příbuzný si nevybereš

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Dlouho jsem se nemohla rozhodnout, která drabble vybrat do Autorova výběru. Logicky by to mělo být nejoblíbenější a nejúspěšnější, tedy http://www.sosaci.net/node/31126 "Oddělení pro nápravu magických nehod zasahuje". Ale to jsem poslala do E-knihy a navíc se objevilo ve dvou výběrech.

"Příbuzný si nevybereš" jsem vybrala proto, že v určité životní fázi (pubertě) jsem jednala dost podobně.

Drabble: 

Když musíte osm hodin denně hlídat bandu tupohlavců, aby je neuškrtilo Ďáblovo osidlo, či se nepíchli o Růži uspávačku, očekáváte doma klídek, pohodu, panáček.

Jak se mýlil, poznal Neville hned ve dveřích.
"Tvá láska je jak bodláčí a mně to zkrátka nestačí," ozývalo se z kuchyně fňukání.
Promerlina! Švagr, a zase ho nechala ženská.
Návštěvy Hanina bratra vykazovaly konzistentní periodicitu. Několikrát do roka si chodil k sestře léčit zlomené srdce.

Neville po špičkách vycouval ze dveří.
Ale nebyl dost opatrný. Zakopl o hábit.
Hannah vtrhla do chodby: "Kam jdeš! Vrať se!"
"Promiň, drahá, naléhavý vzkaz od Hagrida. Hipogryf onemocněl."
"Zbabělče!"

Závěrečná poznámka: 

Původně napsáno na téma Bodláčí.

Obrázek uživatele Hippopotamie

Usire XY

Úvodní poznámka: 

Letos jsem měla velkou radost, že se mi podařilo něco napsat i na staroegyptskou mytologii, kterou jsem jako malá strašně milovala, ale pak jsem ji opustila pro okouzlení jinými dobami a texty ... ale leccos z toho v paměti zůstalo.
Děkuji všem za psaní, čtení a milé komentáře.

Drabble: 

Kdyby ještě mohl, určitě by se potil. Pevně sevřel příručku a vstoupil.
Byli opravdu hrozní. "Jak se jmenuješ?" "Ten, jenž vyrostl v papyrusovém houští, Obyvatel Olivy."
"Co chceš spatřit?" "Nohu se stehnem."
"Co jim řekneš?" "Spatřil jsem jásot v zemi Fenechů."
"Pokračuj v cestě, projdi branou síně Obou pravd!"
Římsa dveří volá: "Nepustím tě, dokud neřekneš mé jméno!" "Jazýček vah spravedlnosti".
etc. ....
Utahaná duše předstoupila před Usira a předala srdce na misku vah.
"Povídej!"
"Nedopustil jsem se zla vůči lidem. ... Nikoho jsem nerozplakal ...
etc. .... Jsem čist!"
Usire se usmál. "Dobře. Vyhoď kamenného skaraba, pravé srdce sem, znovu a vlastními slovy."

Závěrečná poznámka: 

Usire XY značilo zemřelého; jinak je Usire bůh říše mrtvých a jejich soudce.

Příručkou byla Kniha mrtvých, ze které pocházejí skoro všechny citace (až na poslední větu). Přebírám je v (hodně zkrácené podobě, 100 slov je na egyptské poměry velmi málo) z překladu Z. Žáby.
Vážilo se srdce a mělo být stejně těžké jako Pravda na druhé misce vah.
K vybavení mrtvého patřil i tzv. srdeční skarab; asi měl spíš sloužit k upamatování a zachování, kdyby skutečné srdce bylo zničeno, než k podvádění, každopádně na něm bylo vše napsáno tak, jak se očekávalo, že budou chtít v síni Obou pravd slyšet.

Návrat na oslavu

Úvodní poznámka: 

Vyberám toto drabble, lebo sa mi páči, že je také pokojné.

Pôvodne písané na tému "Daně a smrt".

Drabble: 

Otvoril oči. Bolesť na hrudi pominula. Posadil sa, hviezdy vyzerali ako lampióny. Noc voňala. Vrátil sa na oslavu.
Bolo to príjemné a tiché miesto, teraz, bez ľudí. "Joe," povedal.
"Som tu, Will."
"Čím som bol starší, tým odpornejšie mi pripadali všetky istoty v živote. Že musím zostarnúť. A zoslabnúť. Že uvidím starnúť svoje deti. A to ostatné. Ale toto je celkom pekné."
"Myslel si si, že som nepríjemný ako dane?"
"Niečo také, priateľu."
Joe Black sa zasmial. Ľudia a ich pomýlené predstavy, ľudia zo sveta, čo chutí ako arašidové maslo.
William Parrish pohliadol na nebo. Hviezdy boli lampióny, a odlietali.

Obrázek uživatele Giles Rigby

Zmateni v překladu

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Vzhledem k tomu, že bonusy čte málokdo, připomínám ve výběru drabble na téma Shoď skopce z kopce;)

Drabble: 

Byl poklidný podzimní den jako každý jiný... Jeho poklidnost proto nutně skončila dvacet minut po začátku otevírací doby, kdy do kavárny vtrhl britský agent přestrojený za strážníka.
"Rony, musíš okamžitě na mě, Michelle shodila skopce!"
René si sdělení chvíli přebíral. Tajuplný plán odboje zahrnující ovci speciálně vycvičenou pro špionážní akce, dopravenou letecky z Británie a shozenou na padáku, nebyl ani zdaleka nejpodivnější věc, která ho za poslední půlrok potkala...
"Vždyť jela pro zásilku výbušného vánočního pudinku! Proč do toho najednou plete berana?"
Crabtree se zatvářil zmateně: "Burana?"
"Yvette, co ten praštěnej policajt říká?"
"Potřebuje pomoc, René. Michelle cestou přejela Skopčáka."

Obrázek uživatele netopýr budečský

Zmatení jazyků

Úvodní poznámka: 

Výběr byl těžký, ale toto drabble vyhrálo na celé čáře. S psaním jsem si vyhrál a doufám, že čtenáři se bavili stejně jako já.

Drabble: 

Nehmotná neviditelná heslosběrná entita natáhla slychadla k hloučku zdánlivě lidských entit, z nichž jedné něco viselo na rameni.
"Jsem netopýr, nečlověče, říká," překládal vyhazovač z telepatštiny.
"Je topýr?"
"Je to pýr?"
"Pýr vypadá značně odlišně."
Heslosběrná entita nadšeně ukládala.
"Je to netopýr, pitomci," utnula slibně se rozvíjející debatu spirálová chodba.
"Netopýr pitomcí?" zeptal se pochybovačně vyhazovač. "Takhle divné jméno druhové jsem jakživ neslyšel."
"Tohle je netopýr," vysvětlila spirálová chodba trpělivě. "Vy jste pitomci."
Drobná okřídlená entitka zívla.
"Máme tady bota," řekl starý vrátný a kývl na vyhazovače.
Vyhazovač zvedl oči k nebi, popadl heslosběrnou entitu a vyhodil ji nejbližší branou.

Závěrečná poznámka: 

Celý seriál zde.

Obrázek uživatele neviathiel

Vůdcem snadno a rychle

Úvodní poznámka: 

Drabble vystihuje téma mého letošního seriálu.

Drabble: 

Nabídněte dle vlastního výběru: bezpečí, útěchu, čest, tradici, upřímnost, pravdu, bohatství, politickou nekorektnost, řešení, smysl a možnost bojovat.

Přimíchejte: elitu, vzory, zářné příklady, příběhy úspěchu, kterým se řadoví bez dostatešné snahy nevyrovnají, ale přesto je bezpodmínečně upřímně milujete a uděláte pro ně první poslední.

Pozor na ty ostatní, marnící své pusté životy na diskotékách, ovce, nevědomé, pohodlné, v nefunkčního vztazích s partnery z diskotéky, ale spojovací články se světěm venku. Nemějte obavy, většina časem odpadne a ty ostatní prohlásíte za kořen všeho zla.

Občas je třeba někoho veřejně ponížit a potrestat nebo vyhnat. Je to pro dobro jeho i přihlížejících.

Závěrečná poznámka: 

Sekta původně označovala odnož převažujícího náboženského směru a mnohdy zárodek nové církve. Ksždfá církev začala jako malá sekta. Před 2000 lety se objevila židovská sekta, věřící, že její charismatický vůdce umí chodit po hladině vody a je syn Boží. Později by zavražděn, neboť náboženská nesnášenlivost je stará jako lidstvo samo.

Sekty v negativním slova smyslu se často formují kolem manipulativních egoistickách jedinců, dost často opilých mocí, s psychickou poruchou nebo závislostí, nebo rovnou vším dohromady. V našich končinách je to například sekta takzvaného Syna člověka Emanuela Parcivala, známá díky angažovanosti dcery herečky Mileny Dvorské jakožto paní Mesiášové. Patrně jste slyšeli o hromadných sebevraždách členů zhoubných kultů, např. Jonestown v Guatemale, nebo ke konci 20. století členů sekty Heaven’s Gate. Tohle jsou extrémní případy zhoubného vlivu na jedince. Většina sekt za sebou zanechává množství psychicky a ekonomicky zničených jedinců, kteří jen těžko znovu navazují kontakt s lidmi.

Tento způsob fungování je nejvíce znám u sekt náboženských, ve skutečnosti však totožně fungují extremistická politická uskupení a podvodní finanční schémata.

Videonávod: https://youtu.be/mnNSe5XYp6E

Mapa života

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

protože jsem letos psala spíš nevážné pohádkové kousky a u těch vážnějších jsem odpočívala. jako poděkování svým dvěma, kteří mi dovolili psát, přestože času je stále míň a požadavků víc a zkrátka jsem sentimentálnější, když jsem to zaplňování bílých míst s nimi nedávno zažila.

Drabble: 

Kolena. Památka na dětství, bezdůvodný smích a bezedné touhy, nic není nemožné a život skýtá tolik možností, co asi přinese?
Ruce. Ty dobré ruce, upracované ruce, kolik už toho udělaly, kolikrát praly, stlaly, pekly chleba, kolikrát hladily muže, kterému je dala.
Oči. Letokruhy štěstí i strachu o bytí, slzy smíchu i slzy bolesti, viděly už mnohé a zavírat se nechtěly ani před tím, co by jiná vidět nechtěla.
Vlasy. Postříbřené lety, znamení stáří.
Břicho. Poslední místo na mapě, které zůstává nepoznamenané, celá léta bolestné připomínky nicoty, léta tužeb, léta proseb. Sára si břicho pohladí, něco se pohne. Bůh je dobrý.

Obrázek uživatele nettiex

Dospělá

Fandom: 
Drabble: 

Nadechla se a zazvonila.
„Ahoj, mami.“
„Lenko, ahoj. Sundej si ty boty, luxovala jsem!“

Tři dny do výplaty a šedesát osm korun v peněžence. No, stejně chtěla zhubnout.

Upíjely kávu.
„Tak jak se ti bydlí samotné? Už žádnej servis, co? Ale on tě odsud nikdo nevyháněl…“

Klečela před pračkou, kolena zmáčená velkou louží, která se pod spotřebičem bůhvíproč tvořila a brečela.

„Je to fajn.“
„No, jen abych tě do měsíce neměla zpátky tady,“ poznamenala matka.

Její jediný hrnek se rozlil po podlaze, střepy se rozletěly a jí zatrnulo v očekávání křiku a… nic.

Usmála se.
„Myslím, že to nějak zvládnu.“

Závěrečná poznámka: 

Dlouho jsem přemýšlela, co vložit a jestli vůbec něco. Tenhle rok jsem prakticky nepsala - protože prostě... nemůžu. Real life je tak trochu mrcha a... moje momentální problémy mě prostě ubíjí.

Tohle drabble není o mně. Trochu si přeju, aby bylo - pro tu tichou naději, kterou jeho hrdinka má. Ale vzhledem ke... všemu, mi asi teď přijde nejvýstižnější.
Mno, nic. Děkuji za přečtení. :)

Maminko?

Úvodní poznámka: 

Tohle drabble je moje letošní nejoblíbenější hlavně proto, že je nejsrdcervoucnější. Už když jsem ho vymýšlela v metru (zhruba někde mezi Dejvickou a Náměstím Míru) byla jsem z toho naměkko.
Psáno na téma "Probuď se!"

Drabble: 

Mami, proč tak křičíš?

Je tu tolik krve. Hodně krve. A nová miminka! Jeden bráška, druhý bráška, třetí bráška... a ještě jedna sestřička.

Mami, ty už nekřičíš. Proč se nehýbáš?

Maminko, probuď se! Bratříčkové a sestřička brečí. Asi něco chtějí... Musím je uklidnit, než přivolají ty zlé pány.

Mami, nenechávej mě tu s nimi. Už jsem je uklidnila, ale nechci tu s nimi zůstat sama v kleci. Co když sestřičku-sovičku dají někam jinam jako brášku-orla? Raději je někam schovám.

Ti zlí pánové už jdou! Našli tě tu ležet nehybnou. Neboj, malé nenašli. Ale kam tě teď nesou?

Maminko, kdepak jsi?

Obrázek uživatele Peggy Tail

Je pusto

Úvodní poznámka: 

Letos jsem psala hodně ze sebe. Nejvíc jsem asi vložila do tohoto drabblátka. Já k němu nemůžu nic psát, protože říká všechno a zároveň je asi těžké v tom něco najít. Nebo v tom každý vidí to svoje.
"Bodláčí"

Drabble: 

Je pusto
a nikdo tu není
uschlá tráva
si tu lení
apaticky
se závanem větru
se naklání
jak asi bodláčí
smutek zahání?
naježí se
a svými bodlinkami
ten žal odhání?

Je pusto
a nikdo tu není
myslíte že
o mně vědí?
že tu sedím
a moc nevím
neprší
dlouho už
neprošel by tudy
žádný muž
netuší
ani kudy

Je pusto
a nikdo tu není
všechno se
tak rychle mění
iluze stálosti
plácají blbosti
aby se
nasytili
chce to píli
ještě chvíli

Je pusto
a nikdo tu není
nevím
zda někdo
porozumí
jsem tu
už celou
věčnost
přesto
nikomu
nestačí
bodláčí

Obrázek uživatele Vinpike

Bez bezstarostnosti tíže

Úvodní poznámka: 

Téma bylo "Malebná slova"...

Drabble: 

Do sedmnácti let ani slovo, tichý brach.
Jen občas řekl otci, že tě huba nebolí, ten bezprostřední bolest v ústech přičítal nedbalé péči o chrup.
Pak se jednou neudržel a bližnímu pravil:
„Když mluvíš jako anděl, nechť narostou ti křídla.“
Odrfnkl dotyčný, svědci se vyděsili.
Ostýchali se, načež pokoušeli:
„Naše řeka řídká, zmohutni ji!“
Bez míry vymaloval slovy tok, až povodně.
„Raději zase zmlkni,“ odbahňovali sklepy.
Chtěli, nechtěli, nemluvil, nemaloval.

Upozaděný, hřiven nedbalý, zakrněl trochu. Bouři vykreslí, ba hladoví-li, nají se jablek ze zátiší. Boje se, neumí říci přitažlivé, krásná jsi. Změnila by se v jinou, neoslovenou. Váha slov tíží.

Obrázek uživatele mamut

Obrazy ve mně

Úvodní poznámka: 

Stále si je nosím v srdci a zde jsem se je pokusila ve sto slovech popsat.
Sto - málo nebo moc? Obrazy k nám mluví beze slov.

DMD č. 4. pro 4. 4. 2018. Téma: Královna cest

Drabble: 

Někomu voní dálkou, jinému svítí červeným kobercem úspěchu.
Pro mne má tvar obrazů starých mistrů.

Podzim
Holé stromy u hřbitova. Spadané listí šustí o dětské nožky, které hrnou tu barevnou záplavu.
Zima
Rolničky, tlumený dusot koňských kopyt a svištění saní po vyjetých kolejích v závějích sněhu.
Jaro
Zurčení pramínků, když se divoce derou cesta necesta z kopců do údolí a nad tím bzukot včel právě probuzených.
Léto
Je nejkrásnějším obrazem. Pěšinka v polích vyšlapaná. Zlatavé klásky se jemně vlní lemované vlčími máky, těmi dragouny s červenou čepicí.

Pro každého je trochu jiná.
Pro mne však stále stejná, cesta k srdci.

Obrázek uživatele Sammael

Elysandova družina X: Orkský bard

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Orksý bard, protože... prostě proto, že je to orkský bard. Škoda že se za něj v BG nedá hrát :-)

Drabble: 

„Vy našli můj kouzelný buben,“ zaradoval se orkský bard, když mu družina odevzdala jeho znovu nalezený hudební nástroj. „Díky vám! Tady vaše odměna“ – předal jim váček s 500 zlatými – „a ještě vám zahraju.“
Orkský bard se opřel do bubnu a zapěl ryčným hlasem. „Tluče nezbednííčéék tluče na buben, a svolává óóórky orci poďte ven...“
Dunění bubnu a kakofonický zpěv způsobil, že všechna zvířena v blízkém okolí se dala na útěk: ptáci, srnky, medvědi, i družina elfů, která na orkského barda číhala v záloze.
„Začínám chápat, proč mu ten buben někdo ztratil,“ poznamenala Imoen zacpávajíc si uši, stejně jako zbytek družiny.

Obrázek uživatele Finde

Když dva se rádi mají

Úvodní poznámka: 

Po několika letech Harrypotterovských fanfikcí podlehla jsem touze napsat něco svého. Sosácké DMD mi přišlo jako to pravé, kde bych si to mohla vyzkoušet. A tak jsem začala spřádat osud dračího prince, který se pro svou lásku k bardovi proměnil v člověka.

Drabble: 

Bylo mu s ním dobře. Až překvapivě. Zpočátku se obával, aby dračímu princi, zvyklému na luxus a pohodlí, nevadily strasti putování, zima a hlad, ale Armid vše v pohodě snášel.
Nejlepší bylo společné usínání. Ať už se k sobě tulili na hospodské podlaze, zabaleni do plášťů, nebo pod širákem, unaveni milováním.

Proto Yvana překvapilo, když se zničehonic probudil sám. Zpočátku se domníval, že se Armid vydal pro vodu, zmizely i čutory. Když dlouho nešel, pustil se za ním. Ale u potoka nikdo nebyl. Na volání neodpovídal. Slehla se po něm zem. Jen na břehu v bodláčí se válely dvě čutory.

Obrázek uživatele Roedeer

"Viku..."

Úvodní poznámka: 

Dovoluji si vybrat drabble "Viku..." psané pro téma "Čas hesel", protože ho mám rád. Je sice ze série (kterou jsem pracovně nazval Doktor Divnoláska a zpětně pod ten název všechny drabbles založil), ale snad se dá číst i samostatně.

Bacha, teplé drabble! (pro ty, co to nevyhledávají)

Drabble: 

Deník 3.8.2017

Viku.
Když tě ve dne oslovím takhle, "Viku", znamená to, že se mi v noci o tobě zdálo. Přišel jsi do mého pokoje, Viku, a místo toho, abys mě políbil, jak se to ve slušných rodinách dělá, strčil jsi mi prsty do úst. A těmi prsty, které já sál a hltal, jsi mi doputoval do kalhot a já šeptal "Viku, Viku, Viku...".
Když ti jindy na nejobyčejnější věci odvětím "Nemůžeš!", naoko vzdorovitě, myslím tím, že můžeš cokoliv chceš. Že si se mnou můžeš dělat cokoliv chceš.
Jenže ty nevidíš, neslyšíš.
Mám ti sepsat slovník, natvrdlý Viku?

Obrázek uživatele Lady Aludnev

Sbohem

Úvodní poznámka: 

Protože tohle drabblátko se napsalo úplně samo :)

Drabble: 

To není pravda. Možná, že Johanna byla v ústavu moc dlouho a doopravdy přišla o rozum. Ne – takhle by o své nevěstě přemýšlet neměl. Ale pan Todd byl přece jeho přítel. Jeho přítel. Jeho přítel.

Anthony rozrazil dveře pekárny a téměř okamžitě se pozvracel. Ani roky strávené na moři ho zřejmě nepřipravily na pach krve a především na pohled na množství až příliš čerstvých těl. Všichni s podříznutým krkem. Soudce, biřic, pan Todd…i ta stará žebračka, kterou teď Todd svíral v náručí.
Vzal Johannu kolem ramen a zase dveře zavřel.
Mlčení bylo to poslední, co pro svého přítele mohl udělat.

Obrázek uživatele Killman

Skromný výběr

Úvodní poznámka: 

Zas to byla jízda a zase jsem nestíhal číst a komentovat.

Drabble: 

Staří známí, stále dobří

Aries a její Liškomág Evžen - letos dokonce dva příběhy.

Eillen s Tajemná města - Město moře a železa a ještě navíc Aldorma - Ve stínu klášterních zdí - obojí jsem rád četl.

Terda její Skřivánek - také nezklamala.

Bídák naléval v Hostinec u Bídáka.

ToraHotel U devíti koček - kdo má kočky ví.

Letos zaujal

Palčík s Fragmenty totality - chvílemi se to až nechtělo číst, zvláště když si člověk uvědomí, že to není žádná fikce. Vše podtrhuje strohý úřední styl.

Thorsky se Světlíkovem

Finde s nepojmenovaným světem.

Určitě je třeba zmínit

Gleti - Oddělení pro nápravu magických nehod zasahuje - to mě fakt rozesmálo.

Blueberry Lady - 1812

tif.eret - Kdyby

myday - Marná lásky snaha

saasa - Rodina

trundajorika - Dlužníkem v sobě

Obrázek uživatele Terda

Ospalost

Úvodní poznámka: 

Nemyslím si, že by byl tenhle střípek nejpovedenější, ale psala jsem ho vestavu, kdy mi hlava padala na klávesnici a nervy se odstěhovaly kamsi do Humpolce nebo ještě dál. Psala jsem ho během své letošní největší krize, kdy jsem silně přemýšlela, že letošní DMD a tím pádem ani seriál nedopíšu. Nakonec jsem ho dopsala a možná i díky tomu, že jsem se dokopala napsat tenhle dílek.

Drabble: 

Dvojice lodí směřovala do přístavu. Vrtošivý vítr vtipálek jakoby jim návrat nepřál. Vanul líně. Bez nadšení. Těžký vzduch čpěl létem umírajícím v podzimu. Betsy namáhavě krájela míle k domovu, jen co jí zle pochroumaná Siréne dovolila. Přesto postupvala vpřed. Kabel za kabelem. Míli za mílí. Přídí pevně cílila k západu a její oblá záď seděla na zvlněné hladině s neochvějnou jistotou. Zdálo se, že ji nic nemůže vyvést z rovnováhy. Přesto Frances sledovala obzor se zachmuřenou vráskou na čele. Obloha jako vymetená, bez mráčku, se nenápadně kabonila. Barometr od rána pomalu ale vytrvale klesal. Ospalý vánek se chystal k nadechnutí.

Obrázek uživatele Bídák

Bolestivé vzpomínky

Úvodní poznámka: 

Je to asi trošku morbidní, vybrat zrovna tenhle kousek jako to "nej", co se letos zadařilo... Ale prostě to tak je. Tohle a Loučení bojovalo o zařazení do ebooku. Nakonec tam jsem vybral "veselejší" Loučení a na Autorův výběr zbylo odkrytí Colleenina tajemství.

Psáno na téma Nabídka která se nedá odmítnout

Drabble: 

Colleen seděla ve svém pokoji a pokoušela se nemyslet na minulost.
Marně...

-*-

Třináctiletá dívka stála před mužem, který se na ní usmíval. Z jeho úsměvu se jí dělalo špatně. Nabízel ji život, který by si normální dívka jejího věku odmítla vybrat.

Jenže ona nebyla normální. Ne po tom, čím si prošla.

A tak souhlasila a upsala se mu. Prodala vlastní tělo na dlouhých deset let. Jen proto, aby utekla z pekla, ve kterém žila. Stejně už byla pošpiněná. Jediné, po čem toužila, aby už nikdy víc neslyšela otcův hlas a ta děsivá slova: "Buď hodná holčička a nikomu nic neříkej."

Obrázek uživatele Iantouch

Zlaté květy

Úvodní poznámka: 

Letos jsem toho moc nenapsal, ale tohle se mi, myslím, docela povedlo.

Drabble: 

Šeřilo se a odněkud z dálky se nesl zvuk strun. Po chvíli se přidal zpěv. Zprvu jsem jej nevnímal. Snažil jsem se v chatrném světle čadícího ohýnku vyspravit přezku nátepníku.

I lóti lostar laurië
apa ringa ondolë…*“
ozýval se tklivý hlas.

„Co to je za píseň?“ zeptal se a podal mi tupou jehlu.
„O Glorfindelovi,“ utrousil jsem. „Ty zlaté květy bych teda chtěl vidět.“
„Leda by si zašil semínka elanoru do prošívky,“ zachechtal se suše. „Možná to udělám taky. Až umřu, tak vykvetu.“
Rozesmálo mě to.

I lóti lostar laurië
apa ringa ondolë…

Na hrobech našich druhů vyrůstalo leda bodláčí.

Závěrečná poznámka: 

* Květy kvetou zlatě
na studeném kameni...

Obrázek uživatele Ancient Coffee

Tápání

Úvodní poznámka: 

Chtěla jsem sem dát něco, co nevyžaduje příliš kontextu. Takže jsem si přirozeně vybrala drabble s nejotravnějším formátováním :D.

Drabble: 

(šoupání židlí, tlumené hlasy davu v pozadí, sklenice a příbory v kontaktu)
Navrátil: Nemůžu vyprávět všechno. Už tak je v tom justice zapletená příliš.
Nora: To mě necháš tápat ve tmě?
Navrátil: Ve tmě tmoucí. (smích)
Nora: Nemůžu se přece vdát za člověka, o kterém nic nevím.
Navrátil: Zeptej se jeho, ale soukromí si střeží pomalu jako monarcha.
Nora: Ale já mám být jeho soukromí!
Navrátil: (povzdech) Řeknu ti jen tolik, že spolu máte hodně společného v oblasti (váhavá pauza) romantických inklinací.
Nora: Hm. (pauza) Pije absint?
Navrátil: (smích) Nechce, ale pije.
Nora: Tak to půjde.
(ťuknutí skla o sklo)

Závěrečná poznámka: 

Pokud někdo touží po letošních sebraných spisech, nechť zanechá komentář, napíšu vám pak do nich odkaz ;).

Obrázek uživatele Profesor

Omnia tempus habent XIX.

Úvodní poznámka: 

Z letošního seriálu je těžké vybrat. Hlavně proto, že jsem chtěla zařadit drabble s Danielem, který v seriálu dobře půlku času ani nebyl, a Jindřicha k tomu. Tohle mám ale moc ráda, takže je tu.

Drabble: 

"Co tady děláš?! Co je s Danielem?" vypálil Jaroslav.
"Pracuji," odpověděl Jindřich. "Co se týká Daniela, bude asi lepší přesunout se do mé kanceláře," usoudil vzápětí. Pokynul na chodbu.

Na konci chodby byly jediné dveře. Na nenápadné jmenovce stálo Jindřich von Drak.

Vešli. Jindřich nabídl svým společníkům židle. Sám usedl za stůl zavalený hromadou složek.
Jaroslav se rozhlédl po místnosti. Viděl police prohýbající se pod tíhou knih a pořadačů, pootevřenou kartotéku, obrovskou nástěnku s nápisem OPERACE TICHO PO PĚŠINĚ a velikánský displej zobrazující síť nervových buněk s nepravidelně rozesetými barevnými body. Při bližším pohledu na obrazec poznal obrys České Republiky.

Obrázek uživatele Esti Vera

Chci jít s tebou!

Úvodní poznámka: 

Jedno z drabblat, které mě bavilo psát asi nejvíc :)

Drabble: 

"Hej, no tak, vážně mě nechceš vzít s sebou? Já chci taky vidět svět!"
Zvonivě se zasmála: "Copak to jde? Nezvládla bych to..."
"Ale proč? Už mě to tady nebaví. Jsem na dně, chápeš?"
"Říká se, že život není fér," pokrčila rameny a začala se vzdalovat.
"Ale my přece nežijeme, ne? Takže bych měl mít právo taky jít!"
Smutně se pousmála: "Vzala bych tě s sebou ráda, věř mi. Ale tam dál, tam to není pro tebe. Tam nahoru nepatříš."
"Tak až příště půjdeš okolo, vyprávěj mi, jaké to tam je!" zavolal kámen na vodu, než zmizela za ohybem řeky.

Obrázek uživatele Arenga

Sladká Paříž

Úvodní poznámka: 

Romantické drabble s Karlem, u kterého jsem měla pocit, že trochu zapadlo. Psáno na téma "Malebná slova".

UPOZORNĚNÍ: 15+

Volně navazuje na "Na lavičce v Jardin de Tuileries" (http://www.sosaci.net/node/30523) a na "Návrat domů" (http://www.sosaci.net/node/30713).

Paříž, 1921

Drabble: 

Dech se zrychloval.
“Je t’aime!” hlesla, když se prolnuli v jedno.
Ta věta byla jako šálek horké čokolády. Lahodná, sladká, hřejivá.
Šeptal jí krásná, něžná slovíčka. Dával se jí celý, jak jen dokázal.

Do oken pronajaté mansardy pronikal první příslib svítání.
Nebylo to jejich první milování, bylo však něčím výjimečné.
“Chtěla jsem se stát zpěvačkou, víš,” pravila, schoulená v Karlově objetí.
Usmál se. “Zazpíváš mi?”
Vzala to poškádlení vážně. Sedla si na pelest, nahá, viděl z ní však jen siluetu.
Známý šanson, možná tuctový.
Její zpěv se ho však dotýkal kdesi hluboko…
Byl vděčný, že mu nevidí do tváře.

Obrázek uživatele Rya

Mateřská láska na dobu přechodnou

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Vybrala jsem tohle, protože je o něčem důležitém a myslím, že je dobré o tom vědět.
Drabble je věnováno všem pěstounům a rodičům - osvojitelům.

A mějte se krásně a dík za všechny ryby! tedy komentáře a čtení a já si vás také dočtu, ale letos jsem dělala i něco jiného :-)

Drabble: 

Tři metry ke stolu. Tři k oknu.
Třikrát.
Třicetkrát.
Třistatřicetkrát.
Děťátko se v trpělivé náruči zmítá. Chvěje. Usíná.
(Třistatřicettři stříbrných. Stříkačka v těle samodruhé. Nemluvněti se stýská po droze.)
Na monitoru otevřené Novinky

Z profesionálního prostředí dětských ústavů … do opatrování lidem, kteří se jako pěstouni registrují rovněž ze zištných důvodů.

zhasnou.
K ránu si také zdřímne. Pak umýt, přebalit, nakrmit, obléknout, k pediatrovi, na procházku s budoucími rodiči.
Děťátko se usmívá. Konečně.
(Tři krát třicet dní v ústavu. Odborně přebaleno, nakrmeno, pochováno. Třicet vteřin. Než je na řadě další.)

Počet dětí dočasně „pěstovaných“ za úplatu roste…

Nemá čas číst.
Naštěstí.

Závěrečná poznámka: 

Silně vyznačené části jsou citace z článku známého českého politika a poslance Parlamentu ČR, bojovníka proti pěstounské péči.
Odměna profesionálního pěstouna na přechodnou dobu je 20 000 hrubého měsíčně.
Česko je poslední zemí v Evropě, v níž je možné umísťovat děti do 3 let v ústavech.

Obrázek uživatele Lejdynka

Hymna Bohu a Siréně

Úvodní poznámka: 

Nemůžu si pomoct, ale i přesto, že jsem defakto nesplnila zadání, protože to není hymna, se mi tenhle drabble líbí prostě nejvíc.
Možná proto, že jsem do toho opravdu dokázala nacpat všechna zadaná slova a neudělat z toho parodii :D (Jakože ten fandom je parodie sám o sobě.)

Drabble: 

Snad sám Bůh kdys stvořil tu krásu,
zbrklý však zahrál nemilý tón:
Ostré zuby v podmořském jasu,
krvelačně zvoní lodní zvon.
Námořníkův nesmrtelný ston!

Bože, proč? Vyšlo tě levně
duši ryby v tělo ženy zkout?
Místo Bible vzývám ji temně,
chci s ní Zátoku pěn obeplout.
Sešel z cesty, náměsíčný bloud!

Bůh byl dar mých přátel raných,
hnízdil v srdci holubičí dech,
klopýtám teď v kalhotách slaných,
úsměv utrpení na křídlech.
Tenhle kolárek má ale pech!

Objímám Boha i zvíře,
polibek - cink! - obě líce kost.
Mořským polem znamení kříže,
cesta se Sirénou na věčnost.
Snad Smrt nepřiplave, snad má dost!

Obrázek uživatele wandrika

Malebné a rôznorodé

Úvodní poznámka: 

Toto drabble malo byť pôvodne len taká blbôstka na tému Malebná slova. Lenže potom mi chýbali nejaké názvy do 100 slov a ja som začala prehľadávať turistickú mapu v honbe za ďalšími. Potom som začala snívať o horách. A potom už nebolo návratu, drabble mi prirástlo k srdcu.

Drabble: 

Pyšný štít. Divá veža. Príkra. Lavínový štít. Škaredý žľab.
Niektoré hory dávajú jasne najavo, že vám môžu kedykoľvek ukázať svoju nevľúdnu tvár.
Plačlivô. Tiesňavy. Veľké závraty. Tesná rizňa. Smutné sedlo.
Nečakajte, že to bude prechádzka ružovým sadom.
Úplaz. Čierťaže. Strungový príslop. Magura. Ostredok.
V ich menách sa zrkadlia zabudnuté slová generácií, ktoré sa dávno pominuli.
Len raz za čas, ďaleko od rušných vychodených chodníkov nájdete mená, ktoré sú ako šibalské žmurknutie: pozri, ako sa to tu volá, oni to dali dokonca aj na mapu!
Orgoňova kýčera. Huňavá. Sedlo Parichvost. Papajova Kykuľa. Gáborov zadok. Hrubá zliezajňa.
Vyplatí sa ich navštíviť všetky.

Obrázek uživatele Eillen

Toužící po rozhovoru

Úvodní poznámka: 

I když jsem psala dvě série, myslím, že tento kousek, který nepatřil ani do jedné z nich, si právem zaslouží zařadit do výběru pro letošní rok.

Ježíškova vnoučata. Akce, kterou má smysl podporovat. Akce, které má smysl se zúčastnit. (více informací: https://www.jeziskovavnoucata.cz/sluzba/ )

Psáno na téma Malebná slova

Drabble: 

Stále si pamatují.
Na příběhy, které vyprávěli svým dětem a poté vnoučatům.
Na slova útěchy zahánějící pláč.
Na radostné výkřiky, když slavili úspěchy svých milovaných.

Stále si pamatují.
Ale okolní svět jako by zapomněl.
Sedí či leží a koukají do zdí a vzpomínají na hlasy milovaných.

Stále si pamatují.
A doufají, že jednoho dne se otevřou dveře a v nich budou stát jejich nejbližší.
Naděje však pozvolna umírá a oni si připadají osamělí.

A pak se jednoho dne dveře opravdu otvírají. Nestojí v nich však nikdo z rodiny, ale neznámý člověk.
Nevadí jim to. S úsměvem poslouchají malebná slova cizincova.

Stránky

-A A +A