Pokud si chcete zřídit uživatelský účet, napište nám prosím na sos.hp.ff (zavináč) gmail.com. V mailu prosím uveďte zejména to, pod jakou přezdívkou u nás chcete vystupovat!
Díky, mám radost, že se Ti kapitola líbí. A k Poppy - ona se na tu roli léčitelky opravdu hodí, i když v tomhle příběhu jí bude ještě chvíli trvat, než si to uvědomí :)
Konečně jsem se zase dočetla až k aktuální kapitole :) moc se mi to líbí. Kritiky se ode mě asi moc nedočkáš, protože si prostě jen ráda užívám toho, jak to autor napsal, a moc nad tím nepřemýšlím - jsem ráda, že už to nestuduju a přemýšlet nad tím nemusím :D ale snad tě potěší i vyloženě spokojenej komentář. Pan Ollivander tady působí moc sympaticky a ten úvahovej popis výroby hůlek je moc krásnej - jeden by si řekl, že je to jen hůlka, a přitom tak bolestnej proces. A navíc jsem už úspěšně zapomněla, jak že to měla Poppy nakonec skončit jako ošetřovatelka v Bradavicích, takže můžu být i napjatá jak kšandy. Těším se na další díl. :)
Mockrát díky, vyloženě spokojenej komentář vždycky potěší :)
Co se týče Poppy a jejích osudů ošetřovatelky, v knihách nikde zmíněno nebylo, jak se k té práci dostala, a já jsem to ve své verzi taky zatím neodhalila, takže jsi nic nezapomněla a ještě chvíli můžeš zůstat napjatá :D
Aha - já si nějak myslela, žes to zmiňovala ve vánoční povídce nebo v dobročinnosti nebo v něčem takovém. Nevím proč, ale tak jsem ráda, že na vině tentokrát není moje děravá paměť :D jinak vím, že v knihách to není, a jestli je to někde na Pottermore, jsem ani nezkoumala - nějak mě ho číst nebaví. :) Každopádně se těším na pokračování :)
Máš pravdu, že jsem to zmiňovala v dobročinnosti, ovšem jen krátce ("Až série náhod ji o dva roky později zavedla do kouzelnické nemocnice, která v té době měla tak málo pracovníků, že brala do učení téměř každého."). Takže si to vybavuješ správně, ale i to málo, co jsem tehdy zmínila, teď platí jen zčásti, po delších úvahách jsem totiž upravila časové zasazení a budu posouvat i některé události z kánonu, aby mi to vycházelo :D
Moc krásně napsané.
Zajímalo by mě, jestli je v tvém světě výroba hůlky vždycky tak citově náročná, nebo to Poppy tak hluboce prožívá, protože si do toho promítá svoje bolesti a radosti.
Děkuji. Myslím si, že výroba každé hůlky je složitý a psychicky náročný proces, protože člověk musí s hůlkou "cítit" a vnímat ji (hůlky jsou schopné citů, vybírají si své majitele). Je ale jasné, že pro Poppy to bylo trochu náročnější, protože něco takového zažila poprvé.
Mně se to líbí a moc,
Aries
Mně se to líbí a moc, propojení myšlenek s činností je skvělý nápad a dokonce bych i vzala na milost hůlkovou magii, jak to tak čtu
Děkuji, to mě těší.
Esti Vera
Děkuji, to mě těší.
Líbí se mi to. Je to krásně
Tora
Líbí se mi to. Je to krásně napsané a úplně jsem učednici viděla, jak se snaží. Hezký kousek.
Mockrát děkuji, to jsem ráda,
Esti Vera
Mockrát děkuji, to jsem ráda, že to působí živě :)
Krásně napsaná kapitola.
Regi
Krásně napsaná kapitola. Vyloženě jsem si ji užívala. Některé úvahy mladé Poppy vypadají už teď tak trošku léčitelsky.
Díky, mám radost, že se Ti
Esti Vera
Díky, mám radost, že se Ti kapitola líbí. A k Poppy - ona se na tu roli léčitelky opravdu hodí, i když v tomhle příběhu jí bude ještě chvíli trvat, než si to uvědomí :)
Já myslím, že někdy je
Arenga
Já myslím, že někdy je důležité napsat si to, co si prostě chceš napsat. :-)
Souhlasím, že napsat si občas
Esti Vera
Souhlasím, že napsat si občas něco jen tak pro radost do šuplíku důležité je, ale vždycky trochu váhám, když něco takového vypouštím ven :)
Konečně jsem se zase dočetla
strigga
Konečně jsem se zase dočetla až k aktuální kapitole :) moc se mi to líbí. Kritiky se ode mě asi moc nedočkáš, protože si prostě jen ráda užívám toho, jak to autor napsal, a moc nad tím nepřemýšlím - jsem ráda, že už to nestuduju a přemýšlet nad tím nemusím :D ale snad tě potěší i vyloženě spokojenej komentář. Pan Ollivander tady působí moc sympaticky a ten úvahovej popis výroby hůlek je moc krásnej - jeden by si řekl, že je to jen hůlka, a přitom tak bolestnej proces. A navíc jsem už úspěšně zapomněla, jak že to měla Poppy nakonec skončit jako ošetřovatelka v Bradavicích, takže můžu být i napjatá jak kšandy. Těším se na další díl. :)
Mockrát díky, vyloženě
Esti Vera
Mockrát díky, vyloženě spokojenej komentář vždycky potěší :)
Co se týče Poppy a jejích osudů ošetřovatelky, v knihách nikde zmíněno nebylo, jak se k té práci dostala, a já jsem to ve své verzi taky zatím neodhalila, takže jsi nic nezapomněla a ještě chvíli můžeš zůstat napjatá :D
Aha - já si nějak myslela,
strigga
Aha - já si nějak myslela, žes to zmiňovala ve vánoční povídce nebo v dobročinnosti nebo v něčem takovém. Nevím proč, ale tak jsem ráda, že na vině tentokrát není moje děravá paměť :D jinak vím, že v knihách to není, a jestli je to někde na Pottermore, jsem ani nezkoumala - nějak mě ho číst nebaví. :) Každopádně se těším na pokračování :)
Máš pravdu, že jsem to
Esti Vera
Máš pravdu, že jsem to zmiňovala v dobročinnosti, ovšem jen krátce ("Až série náhod ji o dva roky později zavedla do kouzelnické nemocnice, která v té době měla tak málo pracovníků, že brala do učení téměř každého."). Takže si to vybavuješ správně, ale i to málo, co jsem tehdy zmínila, teď platí jen zčásti, po delších úvahách jsem totiž upravila časové zasazení a budu posouvat i některé události z kánonu, aby mi to vycházelo :D
Moc krásně napsané.
kytka
Moc krásně napsané.
Zajímalo by mě, jestli je v tvém světě výroba hůlky vždycky tak citově náročná, nebo to Poppy tak hluboce prožívá, protože si do toho promítá svoje bolesti a radosti.
Děkuji. Myslím si, že výroba
Esti Vera
Děkuji. Myslím si, že výroba každé hůlky je složitý a psychicky náročný proces, protože člověk musí s hůlkou "cítit" a vnímat ji (hůlky jsou schopné citů, vybírají si své majitele). Je ale jasné, že pro Poppy to bylo trochu náročnější, protože něco takového zažila poprvé.