DMD 2018

Všechna drabbles spolu (ve dvou částech):
Část první
Část druhá
A pokud vám nevadí klikat, tak možná trochu přehlednější je to přímo tady na Sosáčích stránkách: Začátek dobrodružství

Seriál z alternatívneho Pottera o alternatívnom Potterovi. Na začiatku bola jediná zmena: Do sveta čarodejníkov Harryho nemal priviesť Hagrid, ale niekto iný.
Zmeny sa kopia.
Príbeh sa mení.
O rok snáď pokračujem.
13+1 dielov.
A ešte raz ďakujem všetkým mojim čitateľom a komentátorom, práve vďaka vám to bola zábava. :)
Link na uložto: Albus Dumbledore má svoje dôvody (drabble seriál)

Byly tak krásné. Majestátní. Měly různé barvy i tvary.
Kdysi se na ně nemohl vynadívat.
Ale tehdy nebylo nic, co by se mu nelíbilo.
Zato teď...
Ve vzteku vytrhl rostlinu i s kořeny a hodil ji na rostoucí hromadu.
Odvděčila se mu poškrábanou kůží a několika kuličkami, uchycenými na oděvu.
Nevnímal to, už se skláněl k další, aby jí připravil stejný osud.
A další, a další.
Nakonec hromadu olízly plameny.
Otřel si z tváře pot a rozhlédl se.
Na malé ploše kolem něj se už krčily jen zelené stvoly.
Tentokrát snad přinesou úrodu...
Aby jeho těhotná žena měla co jíst.

Omlouvám se. Psala jsem letos dva seriály. První jsem hodila na Livejournal, ale bylo s tím takové práce (očividně má ona platforma potíže s delším textem), že Ostrovy tam asi hodím až něco později, protože jsem pro dnešek vyčerpala svůj příděl sprostých slov.
Zatím si můžete počíst zde (následujte šipky, povedou vás).
A o čemže jsou Ostrovy? Tedy Království ostrovů?
Je to můj svět, z něhož už roky píšu drabble a mám rozpracovanou knížku.
Stabilizované postapo.
Časové období cca 80 let po konci světa, 100 let před psanou knihou a uprostřed všech drabblů, které jsem kdy z tohohle světa napsala.

Tak jsem si řekla, že teda když seriály, tak seriály.
Buďto si letošní várku můžete přečíst tady (následujte šipky) nebo na mém blogu.
Za každé káč, byť jediné na konci, budu ráda :)
Lehce špionážní, lehce magické, lehce anglicky :D
Z tohohle světa jsme s Blancou začaly psát vloni, prolínající se seriálový příběh. Dvě dějové linie, které se spojí a následně rozpojí.
Letos pokračujeme. Jenže zatímco já jsem psala v období cca 6 měsíců po skončení loňského dílu, Blanca skočila tak nějak 15 let před.
Pestrost musí být.
Protože mi do sta slov něco zbývá, odkazy na loňský seriál - Blanca, já.

Když Leona v průběhu plesu potratila, rozhostilo se všude okolo ticho. Nikdo netušil, co říct, jak se zachovat. Ačkoliv Creagan a Michael na sebe byli naštvaní, teď je oba tížilo, co se přihodilo. Oba dva čekali, až jim léčitel přijde říct, jak to vypadá.
"Bude máma v pořádku? Co když umře? Nechci přijít o mámu," začal najednou šílet Michael.
"Doufám, že bude. Jen bude potřebovat čas a pochopení," odpověděl mu Creagan.
"Myslíš, že se tak stalo kvůli mě, že jsem Vás neposlechnul?"
"Mišáčku, ty za to nemůžeš. Nevím, proč se jí to děje. Asi draci nechtějí, abychom spolu měli dítě."

Začínáme s Biblí:
Owlicious: První budou poslední
Danae: Nic v hrobě
HCHO: Tomáš
Od Knihy knih se přesuneme ke zvířátkům:
eliade: Jako ryba ve vodě
netopýr budečský: Óda na úžasná zvířátka
Čarodějnice: Monolog vrány
Věda ve sto slovech:
mila_jj: Ze soudní síně: Přišel i o poslední elektron
Chrudoš Brkoslav Štýřický: Akční potenciál a akce drabblistova
Dain: Chtěli byste opravdové ticho?
Hesla na závěr:
Peggy: Vymknuta z kloubů doba šílí

Když musíte osm hodin denně hlídat bandu tupohlavců, aby je neuškrtilo Ďáblovo osidlo, či se nepíchli o Růži uspávačku, očekáváte doma klídek, pohodu, panáček.
Jak se mýlil, poznal Neville hned ve dveřích.
"Tvá láska je jak bodláčí a mně to zkrátka nestačí," ozývalo se z kuchyně fňukání.
Promerlina! Švagr, a zase ho nechala ženská.
Návštěvy Hanina bratra vykazovaly konzistentní periodicitu. Několikrát do roka si chodil k sestře léčit zlomené srdce.
Neville po špičkách vycouval ze dveří.
Ale nebyl dost opatrný. Zakopl o hábit.
Hannah vtrhla do chodby: "Kam jdeš! Vrať se!"
"Promiň, drahá, naléhavý vzkaz od Hagrida. Hipogryf onemocněl."
"Zbabělče!"

Kdyby ještě mohl, určitě by se potil. Pevně sevřel příručku a vstoupil.
Byli opravdu hrozní. "Jak se jmenuješ?" "Ten, jenž vyrostl v papyrusovém houští, Obyvatel Olivy."
"Co chceš spatřit?" "Nohu se stehnem."
"Co jim řekneš?" "Spatřil jsem jásot v zemi Fenechů."
"Pokračuj v cestě, projdi branou síně Obou pravd!"
Římsa dveří volá: "Nepustím tě, dokud neřekneš mé jméno!" "Jazýček vah spravedlnosti".
etc. ....
Utahaná duše předstoupila před Usira a předala srdce na misku vah.
"Povídej!"
"Nedopustil jsem se zla vůči lidem. ... Nikoho jsem nerozplakal ...
etc. .... Jsem čist!"
Usire se usmál. "Dobře. Vyhoď kamenného skaraba, pravé srdce sem, znovu a vlastními slovy."

Otvoril oči. Bolesť na hrudi pominula. Posadil sa, hviezdy vyzerali ako lampióny. Noc voňala. Vrátil sa na oslavu.
Bolo to príjemné a tiché miesto, teraz, bez ľudí. "Joe," povedal.
"Som tu, Will."
"Čím som bol starší, tým odpornejšie mi pripadali všetky istoty v živote. Že musím zostarnúť. A zoslabnúť. Že uvidím starnúť svoje deti. A to ostatné. Ale toto je celkom pekné."
"Myslel si si, že som nepríjemný ako dane?"
"Niečo také, priateľu."
Joe Black sa zasmial. Ľudia a ich pomýlené predstavy, ľudia zo sveta, čo chutí ako arašidové maslo.
William Parrish pohliadol na nebo. Hviezdy boli lampióny, a odlietali.