Dubnová všehochuť

"Královno cest, přicházíme jako němí svědci krásných dnů a máme prosbu.
Mnohokrát jsme byli na dně, mohli získat všechno nebo nic, zažili kyselá vítězství i sladké prohry. Probouzeli jsme se za zvuku bubnů, prodírali se bodláčím i davy potetovaných kluků, chodili po tichých pěšinkách, žili bez připojení, dostávali neodmítnutelné nabídky a zaplňovali bílá místa na mapách. Mnoho jsme se naučili – už nejsme děti, první třídu máme za sebou a zvládáme i násobit tři krát tři.
Víme, že přijmout nás není terno, jsme trochu pekelní zákazníci. Rádi bychom se ale sešli osobně. Nevzdáme se, jsme přece děti svých otců a jsme plní optimismu. Vyslyš prosím naše malebná slova a dej, ať nás naše cesty zavedou k drabblení i za rok."
"Když řeknu ne?"
"Přijde čas hesel! Skončíme tvou nadvládu a zvedneme tvůj sedící zadek ze židle. Už máme připravené plakáty!"
Naložme ji jako tučňáka!
Pozor kouše!
Shoďme skopce z kopce!"
"Nechte toho," mávne rukou. "Víte, kolik dá práce zajistit, abyste se v dubnu sešli? Přemluvit Prokrastinaci, Smrt, Nedostatek času? Zaplatit daně za to, že je přesvědčuju? Se mnou by odešel ten jediný zákon, který na všech cestách ještě platí."
"Jaký?"
"Každý dojde svého cíle, i když možná ne dnes, ani zítra."