DMD 2010

Na setkání autorů a přátel DMD nakonec do Stromovky dorazila zhruba dvacítka účastníků a strávila velmi příjemné povídací, pojídací a seznamovací odpoledne. Mnozí vážili dalekou cestu z odlehlých koutů naší vlasti, často s sebou přivážejíce nesmírně chutné kulinářské výrobky. Odměny byly slavnostně předány za pečlivé Galadionovy foto- a videodokumentace.
V pokročilejší části odpoledne pak došlo dokonce na experimentální hromadnou tvorbu, ze které vznikla tři drabble sepsaná poněkud netradiční formou. Každý autor totiž mohl k drabble připsat pět slov, přičemž z předchozího textu viděl jen pět slov svého předchůdce. Dadaisti, surrealisti, psychoterapeutové, asociativní šílenci a členové spolku na ochranu zvířat by z našich výtvorů určitě (ne)měli radost. Můžete si je přečíst i vy ;)
---
Zlatoslav Lockhart se dnes bojí...
Zlatoslav Lockhart se dnes bojí, že se jeho podvody provalí. Doufal, že k tomu nedojde, ale protože byl velmi zvrhlý, neobtěžoval se zbytečným sváděním. Přitáhl si ho k sobě, vytáhl z kapsy nůž a zapíchl paní Norrisovou. "Konečně," zasyčel.
Mrtvolu rozsekal na malinké kousíčky. Některé poschovával, jiné uvařil, a dal je do komory odležet. Pověsil je vedle těla pana Smrtě spícího v koutě s koťátkem. Vzbudil budík příliš brzy, chudák to nepřežilo a zdechlo. Musel ho zakopat pod jabloní a potom v žalu utekl a nikdo ho víc nespatřil - když odjížděl do západu slunce, ruku v ruce s milovaným.
Moodyho skleněné oko...
Moodyho skleněné oko žbluňklo hlasitě do skleničky s bílým vínem. Nasypal jed z rubínového prstenu do jeho polévky, potom si tiše oddechl. Nepřišel. Ředitel nedorazil.
Přišel však někdo mnohem horší. V růžové košili (krajkové) vypadal jako malý, zženštilý nedorostlý slon. Slon, co má rád jahodové máslo na hlavě, co taje, skrývá v sobě velké jinotaje. A mystérium jediného převáží nekonečno, neboj se rozpustit své ego. V té záplavě různorodých identit se cítí ztracený a osamělý. Protože už se mu začalo chtít plakat, ale věděl, že nesmí projevit své skutečné city. Bude to pro něj velice dobré, navštívit hřbitov o půlnoci...
Snape a paní Norrisová...
Snape a paní Norrisová na sebe narazili o půlnoci u Komnaty nejvyšší potřeby a stejně jako vždycky doufali, že tráva na kterou šlápnou, uvadá, až se rozpadne v mnoho malých modravých míčků, se může státi zajícovou smrtí. Pakliže třikrát ozve se zvon, je nutno třikrát vyskočit zvesela, přitom dostat pořádně do těla. Ale přece už není nejmladší! Takže stále trval na tom, aby se vrátili na zříceninu a strávili tam vášnivou noc.
Ráno se probudil jako první. Vykřikl: "Já jsem neplodný! Naštěstí!"
"Ach Bože!" zaštkala nešťastně Hermiona. "Myslíte, že Brumbál by dokázal někdy v životě pohladit kočku?"
---
Všem účastníkům děkujeme za krásné odpoledne (zvlášť těm, co se mezi nás odvážili poprvé!) a všem, co se dostavit nemohli, slibujeme, že se brzo ozveme a domluvíme na alternativním předání odměn.

Upřesňujeme čas a místo setkání autorů a přátel DMD na kterém budou také předány odměny těm, kdo si je vypsali.
Kdy: V sobotu 12. 6. 2010
Místo: Stromovka
Místo srazu: Planetarium ve Stromovce (Štefánikova hvězdárna)
Čas srazu u Planetaria: 14:00. Po srazení se zvolna přesuneme procházkou parkem na nejvhodnější místo.
Důvody:
Stromovka je krásný park, pejsci mají na značné části jeho plochy možnost volného pohybu, viz mapa. U bývalé Šlechtovy restaurace se nachází stánek s občerstvením, kde lze doplnit zásoby
Co sebou:
Cokoli, co chcete jíst a pít. Zajistíme plastikové kelímky, zbytek je na vás ;)
Možné změny:
Jsou vyhrazeny. Bude-li například zhruba dva dny dopředu jasné, že celá sobota proprší, pokusíme se zarezervovat nějaký alternativní suchý prostor pod střechou.
Jinak se zdá, že všichni již mají doprovod k Planetáriu zařízený, jestiže je tu stále někdo, kdo netrefí, nechť se urychleně ozve.

Miluju alternativní realitu. A člověk, který ji dokáže napsat ve sto slovech, zaslouží obdiv. Předkládám vám některé z AU stoslůvek, které mi vyrazily dech. I když jich je ve skutečnosti mnohem víc.
Jedno písmeno od Jacomo. I když si pořád myslím, že to není ani tak AU, jako spíš pravdivý popis události.
Hobit od Jany Vargy. Ukázkový příklad díky – bohu – AU stoslůvky.
Anděl od Lady Vader. Není to anděl, anděly on zachraňuje. I když si pořád myslím, že kdyby Obi-Wan chtěl, tak se z toho vylíže i bez něj.
Překvapení od Lunkvil. Chmurný den v životě jedné pohádkové postavičky.
Malice in Underland od Lejdynky. Jedno velice mrazivá alternativní dimenze, která, doufám, nikdy nenastane.
Pohádky od Avevy. Zdá se vám nemožné nacpat do sta slov šest AU a šest hádanek? Aveva to umí.
Strach od Profesora. Dost věrohodné AU. Kdyby mi někdo řekl, že mě zrovna tenhle okamžik vezme za srdce, vysmála bych se mu. Svět je nevyzpytatelný.
Ráno od Eliade. Popravdě, já Popelce nikdy moc nefandila, takže bych tento konec možná i trošku uvítala... :)
Závratná kariéra od Galadiona. Nad touhle stoslůvkou mi opravdu zůstává rozum stát. V dobrém slova smyslu.
Chybička se vloudila od Tess. Na tohle se opravdu nedá říct nic jiného než: „Jachacha, dobře mu tak!“
Prolog od Birute. Ne, tohle určitě není AU, tohle se stalo. Jen Rowla byla prostě natolik přízemní, že to nezapsala.

DMD byla skvělá mimo jiné v tom, že jsem si připomněla fandomy, na které jsem nějak pozapomněla, nebo jsem o nich nikdy neuvažovala jako o "fandomech". Zkrátka jsem několikrát zažila úžasný pocit "jé, proč mě to vlastně nenapadlo?" a samozřejmé, staré známé knížky nebo filmy mě najednou znovu dokázaly překvapit, odzbrojit a uzemnit.
Jana Varga a její Nové zamestnanie mi připomněly heslo mého dětství.
Pozvání Deliria od Danae zase to, že personifikované entity jsou nejednoznačnost sama.
Sedmnáct obětí Sherlocka Holmese od levandule to, že výše uvedené platí i pro slavné detektivy, a to, že i epizodní postavy bez povahokresby mohou skončit se zlomeným srdcem.
Kryšánkův neklid od Ebženky to, že k Muminkům se můžu vrátit kdykoli a stejně budu znova žasnout.
Avevina Druhá matka mi ukázala, že Druhá matka měla i jiné oběti, které se skrývaly mezi řádky.
Tajemství od Tess má ten správný erbenovský spád, který mě nutí mluvit ve verších o příšerných mordech.
Rebelčino Neplač, uvidíme se v Nangijale mi navzdory názvu vehnalo slzy do očí. Astrid Lindgrenová je bohyně.
V zoo od elide mi s lehkým zamrazením připomnělo komiksovou verzi Války s mloky, kterou jsem kdysi četla v Kometě.
Díky drabble Experiment od Julie se budu podezřelým chlápkům a jejich neméně podezřelým dveřím vyhýbat jako čert kříži.
Ebženčina Velká noc u Černého Chlumu skvěle zachytila atmosféru příběhu, který mě od malička děsil a fascinoval.

Přehlídka humoru jakýchkoliv barev, černého především. Někde je trochu ví černoty než humoru, někde naopak. Hlavním kritériem bylo, aby při přečtení drabblete moje zákeřné já, které mám většinou dobře schované, spokojeně zavrnělo.
Dodatečně jsem si všimla, že se můj seznam velice nápadně kryje v Avevinými konci světa. Když ony jsou ale tak kouzelné!
Fatální femme fatale od Ebženky. O tom, že kostky nejsou vždy vrženy k naší spokojenosti a že náhoda je prostě prevít.
Dějinný okamžik od Birute. Humor ani ne tak černý jako spíše realistický. Kam se hrabou Lojzovy Staré pověsti české.
Syn od Umeko. Pryč se starými vzory! Ať žije zlobivé dítě!
Příliš pozdě od Danae. Drabble které mě rozesmálo a vyděsilo zároveň. Co když je to pravda? Od té doby otevírám ledničku s nedůvěrou.
Do téhle dobré noci od Birute. Skoro se stydím, že jsem zavyla smíchy i u této stolůvky. A kdyby jednou. Ale když už má být ten konec světa, tak ať je prosím takovýto. S No Longer Benem.
Živá hračka od P.M.d.A. Strašně by mě zajímalo, co se přesně skrývá pod pojmem žpžnění tanečniče Žužu.
Vyznání od Avevy. Zvrhlý smysl pro humor má studentík, který tohle zatím úplně moc řešit nemusí. Rozesmálo i zamrazilo zároveň.
Nejvyšší motivace od Ebženky snad ani komentář nepotřebuje. Takhle se to prostě stalo.
Jednání od Umeko. A ještě jedno zásadní odhalení v dějinách křesťanství.
Klidné, nenáročné zaměstnání od Tess. I kdyby v té stoslůvce nebylo nic jiného než výraz znalecké odplivnutí si, tak to sem patří.
Slimáci (tragédie) od Dangerouss. Drama téměř antické ve sto slovech. Neuvěřitelné.
Kotě od Peggy. Smrt Mary Sue i s jejich gazelím krokem!
Pozdrav z dovolené od Esclarte. O tom, že lidská blbost je nevyzpytatelná, rozpínající se, všudypřítomná, nakažlivá a kvete v každém věku.
Jen většina nestačí od Galadiona. To já neposkočila. Nevěděla jsem o tom. Omlouvám se.

Přijměte pozvání k mým nejoblíbenějším dubnovým Potterům, Zeměplochám, Hvězdným válkám a LOTRům.
Jako první přichází hegemon ze všech nejhegemonovatější, Harry Potter.
-- Vlasy od Danae přinášejí krutě pravdivé poznání v okamžiku, kdy je už pozdě.
-- U večeře od Rebelky je krásná a perfektně kanonická hra s biblickými narážkami.
-- Fairplay a paranoia od angie 77 je nádherný příklad slytherinské mazanosti v praxi.
-- Prolog od Birute je přesně ten způsob námluv, který pro tyhle dva funguje i v mojí představě.
-- Zmatek ve skladu přísad od eliade miluju kvůli skvělému sarkazmu.
Za druhé je tu Zeměplocha.
-- Výcvik v zatýkání od Umeko - ano, všichni nechť se navěky řídí dle Pavo de Chvosta! Nebo radši ne?
-- Vyhlídkový let od eliade - není nad to, když vás vaše Zavazadlo doprovází kamkoliv! Až na jisté výjimky.
-- Kdo do tebe kamenem od Amaranty - Velký bůh Om (už) hlásá snášenlivost! To jen lidi mu to kazí.
-- Úryvky z deníku nového knihovníka od Rebelky - magickou knihovnu přece musí vést mág, no ne?
-- Trocha hlavologie od angie 77 připomíná zlaté zeměplošské pravidlo, že se nikdy, nikdy, nikdy nesmějí podceňovat zjevně bezbranné osoby.
Třetí v pořadí jsou Star Wars.
-- Yoda utěšitel od Lady Vader něžně ukazuje, že právě ti nejmoudřejší mají nejširší srdce.
-- Povýšení od Lady Vader hraje na podobnou strunu, a především mi dovoluje si připamatovat některé scénky ze Študáků a kantorů a/nebo ze života.
-- Rytířky staré republiky od Brygmi mi připomínají, že existují větší věci než osobní zájem jedince a ty že někdy člověka donutí vydat ze sebe to nejlepší.
-- Záhada od Lady Vader demonstruje, jak slepí jsou dospělí, kteří si myslí, že oni vědí všechno a děti nic.
-- Výhra? od Tess je krásný žert na téma obcházení příkazů.
A na závěr tři kousky z Pána prstenů.
-- Povinnost od Danae ukazuje pohled z druhé strany. Z té nepopulární a prý nehrdinské.
-- Nečekaně dobrá večeře od Galadiona je drobná a tuším že typická epizodka z Glumova dlouhého života.
-- Souboj myslí od Galadiona by měl být přinejmenším v Nedokončených příbězích.

Drabblový mesiac som sledovala pozorne od samého počiatku až do jeho konca. Aj keď to tak nevyzerá, pretože písanie komentárov k jednotlivým drabblom nie je práve moja parketa (čo mi bolo už niekoľkokrát dosť dôrazne vyčítané) a tak sa môj názor doteraz nikde neobjavil. Výzva zostaviť rebríček ma ale zaujala. A tak je tu.
Podmienkou bolo objasniť kritérium, ktoré k zostaveniu konkrétneho rebríčka viedlo. Môj rebríček tvoria drabble, venované dvom fandomom. Bjørkhallen a Harry Potter. Ten druhý je pomerne jasný – potterovský svet poskytuje obrovské množstvo možností pre fanfikcie v akejkoľvek forme. A okrem toho – som Potterom maximálne „postihnutá“, takže v podstate ani inej voľby nebolo :) No a Bjørkhallen – to je moja srdcovka. Dovoľujem si byť hrdá na to, že som takpovediac nakukovala cez plece jeho stvoriteľke, videla jeho zrod krok za krokom. V neposlednom rade – mám rada štýl, akým Ioannina píše – na malej ploche, v malom počte slov dokáže naznačiť obsiahly príbeh a vzbudiť zvedavosť. Ako betaread s tým mám isté skúsenosti :o) Bjørkhallen dokáže človeka k sebe pritiahnuť a keď sa zorientujete v príbehu, je dosť možný vznik podobnej „posadnutosti“, ako v prípade potterovského sveta. Aj keď sú oba diametrálne odlišné. Takže vlastne kritériom môjho reblíčka je „posadnutosť“ konkrétnymi fandomami.
1. Serenáda pro Píšťalku od Ioanniny (Bjørkhallen)
2. První kamínky laviny od Ioanniny (Bjørkhallen)
3. Praktická cvičení v terénu od Ioanniny (Bjørkhallen)
4. Míjení od Ioanniny (Harry Potter)
5. Třicátý od Ioanniny (Bjørkhallen)
6. Dokonalý večer od Jany Varga (Harry Potter)
7. Neohlížej se od Ioanniny (Bjørkhallen)
8. Už brzy od Affaiy (Harry Potter)
9. Kdo má co od Éternité (Crossover s prvkom HP)
10. Tajný sen od Angie77 (Harry Potter)

Neděle – den odpočinku. Neděle – den pohody.
Takže se pohodlně usaďte, usmějte se a užijte si pár pohodových drabble.
A neexistuje nic pohodovějšího než Muminek a neděle (Tess)
I když i na školním dvoře se dají zažít ty správné Chvíle pohody (angie77)
Škola vůbec může být pohodové místo pro Studentské hříčky (ioannina)
Pohodový může být i výlet do přírody, taková pěkná malá Stopovačka (Lunkvil)
On každý hrdina si zaslouží svou Nejkrásnější část dne (Danae)
A obzvlášť bojovník proti zlu si musí najít tu pohodovou chvilku, kdy se cítí jako Hračička (Doktor)
I zdánlivě dramatickou situaci v pohodu změní Yoda utěšitel (Lady Vader)
Taková nedělní procházka po městě pak vnese pohodu i mezi Legendy města Cardiff (Kleio)
A co vlastně potřebujem k pohodě víc, než jeden Byt na prízemí (Amaranta)
Stačí totiž jen být v tom správném rozpoložení a otevře se nám nádherná cesta K celému světu (Danae)

Přišly kousky, po jejich přečtení přišel nádech, výdech a pak obdivné "wow". Nemůžu říct, že mám nějaké objektivní kritérium výběru, ale prostě tak.
První téma a první zamžikání. Zlá beta mi připomněla studium literatury a její Divotvorná liška mě na pár sekund přišpendlila k monitoru a později k podlaze.
Dech jsem na moment pozbyla poté, co jsem si přečetla Brygminino Nelze čekat. Odteď to budu považovat za kanonický konec.
Vydechla jsem, protože takovou radost a nadšení z trhlého Nápadu může mít snad jenom Pipi. Tess to napsala výborně.
Příval zamrkání mi způsobila má drahá adoptivní dcerka Rebelka a její Vzkaz. Tolik smíchu, smutku a těžký ironie ve sto slovech nelze nezmínit.
Mé češtinářské oči zaplakaly a srdíčko zabolelo, když jsem přečetla Co občas přijde na personální od P.M.d.A.
Potřebu praštit hlavou o stůl vyvolala Aveva a její velmi Naivní malá mořská víla.
Nadšený výdech mi způsobila Birute a její Nejkratší sága.
A teď trochu trochu objektivní subjektivity. Dech mi vyrazila moje milovaná Dangerous. Nejdřív tím, že dokonale zpracovala moji postavu v Nevyřčeném vyznání, které mi i po několikátém přečtení vhání motýlky do břicha, potom mi ukázala, že hodnotná věc se dá stvořit i z gumových medvídků, ale nejvíc ji obdivuji za Vyvolávání deště, protože konečně vím, jak vypadá alchymie.
(Koukám, že bych mohla Dangie udělat samostatný příspěvek. Ale uznejte, je skvělá autorka, i když s ní zrovna nechodíte. ;D)
Speciální dík pro Profesora a Levanduli, za Von Draka a nadšené večery s Holmesem.
Howgh. :)

Do tohoto seznamu vybírám věci, které jsou jednak mimo hlavní fandomy (protože to by se mi seznam neúměrně nafoukl), jednak založené na pracovně nazvaných "dospělých" knížkách. Pokud se někomu bude zdát, že výběr podezřele připomíná povinnou četbu, nebude příliš daleko od pravdy: jsou to vesměs klasikové.
Takže tu jsou drabblíky, které mi svým tónem (nebo něčím nepostižným mezi řádky) připomněly více nebo méně zaprášené přátele v policích:
Začnu od nejstarší klasiky.
Sofoklův Král Oidipús v podání levandule - Nový král přesně vystihuje myšlenku hry i náznaky, které se ukážou jako kořeny vážných potíží.
Řadu Shakespearových dramat mistrně shrnuje do sta slov Aveva - Láska nejromantičtější.
Miguel de Cervantes by jistě souhlasil, že správný potulný rytíř si zasluhuje protivníka sobě hodného. A s nemenší radostí by do svého Dona Quijota zařadil tento kousek od Jacomo - Po boji.
Další je na řadě police s romantickými rozervanci a (z důvodu mé lenosti a nedostatku kategorií) jejich plus mínus příbuznými.
Dopis, který mohl Evžen Oněgin dostat i v originále, jenže Puškin zapomněl. Naštěstí jeho opomenutí napravila eliade - Můj mrtvý sen.
Shrnutí Wildeova Obrazu Doriana Graye podle Kleio - Krásný princ. Z téhle knížky mi bylo vždycky po dočtení špatně. Kleio má můj obdiv, že měla odvahu zpracovat přesně tenhle pocit.
Scénka jako vystřižená z Pýchy a předsudku Jane Austenové je Danaino - V hunsfordském kostele. Musela jsem se jít podívat, jestli náhodou není i v knize. Ušetřím vám práci, nebyla. Ale už je, aspoň v té mojí. Přiložila jsem ji tam.
Další police obsahuje směsku hororu a fantasy.
A hned na začátek patří vynechaná scéna ze Dne trifidů, kterou do knihy doplnila Sothis Blue - Tma.
TO má tisíce převleků, ale jeden z nich je stejně účinný jako oblíbený, jak si všimla Rebelka - Klaun.
Na nezapomenutelný trh v Nikdykde nás místo Gaimana zavedla Umeko - Zbytečnost.
V jednom koutě poslední police se tísní detektivky...
Perry Mason konečně spadnul do pasti, před kterou ho Gardner až dosud chránil, když o jeho budoucím potenciálním štěstí rozhodla Danae - Detaily.
Něžné a účinné kroky slečny Marplové tentokrát namísto Agathy Christie vede Ebženka - Teta Jane zasahuje.
... a ve druhém, za sbírkou vtipů...
Jirotkův Saturnin, do kterého vkládám kousek od Ebženky - Kůň je jednou hříbětem, protože dokonale sedí nastavením mysli i stylem,
a konečně je tu prázdné místo po žalostně postrádané knize Pan Kaplan má stále třídu rád od Leo Rossena. Smutek nad ztrátou mi vynahradila Tess v překrásně kanonickém kousku - Pan *K*A*P*L*A*N* a jména pomnožná.