Harry Potter AU

„Divím se, že nám po tom posledním vyšetřování svěřili úplně nový letadlo,“ prohodil Black, jakmile dokončili předletový brífink, projeli všechny checklisty a narolovali na práh dráhy 06. 

„Není na tebe tenhle stroj moc nóbl?“ rýpl si Snape, koutky úst však naznačovaly úsměv. 

„Možná na to nevypadám, ale vím, co je luxus.“

„Nepovídej.“

„Vyrůstal jsem na panství.“

„Vážně? A kde přesně? Tipuju přístavek pro služebnictvo hned vedle psince.“

„Tam jsem trávil hodně času, to je fakt, ale pokoj jsem měl ve třetím patře domu. S výhledem na jezero.“

„PA1503, povolení ke startu. Vítr 340, 12 uzlů.“

„Můžeme startovat. Je tvoje, Severusi.“

Filch si prohlížel nabízený úplatek.

„Panáček si myslí, že může cokoliv, když rozhodí drobky těm, které považuje za své poddané, má drahá,“ mluvil ke kočce, ale bylo to určené jemu.

Moje rodina je a vždy bude nad takovými jako jste vy, pomyslel si a ještě naléhavěji natáhl ruku.

Filch o krok ustoupil.

„Máme své povinnosti,“ pokračoval nebezpečným tónem.

Z druhé strany chodby se ozval mrazivý hlas: „Udržovat pořádek v hradě plném hormony zmítaných nezralých bytostí není jednoduché ani když se nesnaží plížit nocí, pane Macmillane. Mrzimor kvůli vám přišel o padesát bodů a pan Filch bude potřebovat pomoc s úklidem.“

Když Black zazvonil, Severus zrovna vytahoval z trouby horký plech. Zvuk domovního zvonku ho tak vylekal, že se spálil. 

"Ježíši, to je snad vtip! Co tu sakra děláš?"

"Přišel jsem se ti omluvit... Ty pečeš? Voní to jako cookies."

"Teď se dopekly... Co jsi to říkal?"

"Chtěl jsem se ti omluvit. Za minule. A taky ti poděkovat. Že jsi nás z tý bryndy dostal."

"Dělal jsem svoji práci... Mimochodem, jak víš, kde bydlím?"

"Přefiknul jsem Hopkirkovou z personálního... Dělám si prdel. Prostě jsem ukradl tvoji složku."

"Mhm. A za to se omluvit nechceš?"

"Ne. Účel světí prostředky. Chci, abysme fungovali."

Zkoprněl a oči se mu bezděčně zavřely. Kdyby se uměl modlit, vzýval by teď určitě všechny svaté. S rukama nataženýma před tělem a víčky stisknutými k sobě stál jako socha. 

Třeba ho přesvědčím, že jsem náměsíčný.

Filch ho šouravě obešel mimo dosah natažených paží.

„Nehraj na mě, že spíš. Slyším jak ti srdce bije až v krku a smrdíš strachem. Že, moje drahá,“ otočil se k paní Norisové, která naježeně stála opodál.

Otevřel oči, spustil ruce a sáhl do kapsy u kalhot. Pomalu vytáhl krabičku žvýkacího tabáku a luxusní kočičí pamlsky.

„Možná bychom se mohli domluvit,“ natáhl ruku k Filchovi

Tlustý mnich se v rozpacích vznášel na místě. Bezděčně si hladil růženec, přebíral jeden korálek za druhý a v duchu odříkal verše modliteb. 

„Věřím, že ten chlapec potřebuje jen pevné vedení,“ pronesl nahlas.

Krvavý baron prošel skrz zeď celý.

„Vaše víra je nezměrná, padre.“

„Všichni jsme ovečky boží.“

Brnění na protější zdi se roztřáslo.

„Myslím, že Protiva se za žádnou ovečku nepovažuje.“

„Bůh je láska. Kdo žije v lásce, žije v Bohu. Život plný falše je odvrácením se od jeho tváře.“

„Zrovna od vás bych nečekal takový zápal,“ poznamenal Krvavý baron.

„Mám hodně pochopení, ale i to má své hranice.“