Moje články

To si takhle procházíte životem s jistotou, že existují významy a jsou pevně dané. Potom se dáte kvůli práci na studia, a seznámíte s panem Quinem. Ten vám vysvětlí, že pevně daný význam je vlastně Mýtus muzea, kdy si význam představujeme jako exponáty v muzeu.

Vybalí na vás Neurčitost překladu a Nevymezitelnost reference. Na vysvětlení mu stačí gavagai.

Jestli je to králík, nebo jeho neoddělitelná část, se nedozvíte. Ale zaujme vás to tak, že si danou problematiku zvolíte za téma bakalářské práce.

Takže máte pevně dané téma, ale jistotu, že to zvládnete zpracovat musíte teprve najít.

Měla bych začít hledat...

"Už si slyšela o tom, že Andul dala výpověď?"

"Romana je těhotná. Její máma musí být nadšená. Křesťanka až na půdu, a její dcera čeká dítě a toho svýho si navíc nechce vzít."

"Měla si vidět, co předváděla Lucka na kuželkách... Ta by radši neměla na veřejnosti pít."

"Pája je hrozně hodná ženská. Kdybys jen tušila... Ten její se na ní vykašlal, protože se chtěla postarat o umírajícího tátu. No debil."

V budově, ve které sídlí dva úřady a pracuje přibližně tři sta ženských, se moc tajemství neudrží. Ale nejvíc drbající slepice jsou překvapivě chlapi. Osmdesát procent drbů roznesou oni.

"Pošlete mi to prosím do datovky, a já to zjistím a zítra zavolám," pronáším do telefonu.

"Chcete nadiktovať moje číslo?" ptá se pán.

"Ne, to je dobré, už jsme tu postoupili a máme telefon, který zobrazuje čísla. Modernizace přišla už i na finanční úřad," dodám a společně se zasmějeme.

Před hodinou mi zmrznul úsměv na tváři. Našla jsem v seznamu přijatých hovorů číslo, dala vytočit a ozvalo se: "Jedná se o důvěrný kontakt.". Následoval tón oznamující přerušení hovoru.

Telefony s námi stále válčí. Číslo ukáží, ale nedovolují volat na zahraniční čísla.

Tuhle bitvu vyhrála pevná linka.
Ale já se nevzdám!

Svatební obřad v Hareně byl až na jeden detail shodný s těmi, které Sandrik a Robin znali z Aldormy a Tristenolu. Tím detailem byl závěr svatby. V tu chvíli všichni svatebčané uchopili do rukou svíce a nechali nevěstu, aby jim je zapálila. Ta se poté všem uklonila a společně s manželem odešli do svého nového domova.

Poté, co se za nimi zavřeli dveře, začali hosté postupně sfoukávat svíce. Robin, Brett a Sandrik sfoukli své mezi prvními. Poté sledovali, jak zhasíná jedna svíce za druhou, až nakonec ve tmě plápolala jediná.

Pak otec nevěsty sfouknutím svíce symbolicky ukončil dětství své dcery.

Začíná to stejně. Čtvrt hodiny před začátkem se uklidí a umyje stůl a začne se na něj všechno nosit. Pět minut před začátkem se dává vařit konvice s vodou. A pak propukne nejkrásnější část.

Oslavenci v řadě za sebou gratulujeme a předáváme dárek. Pak už se každý usadí a po očku sleduje talíře s připravenými dobrotami. Žádná nechceme být ta první, která tam "hrábne". Naštěstí máme na oddělení i mužské.

"No já tu nebudu čekat, než se na to ženský vrhnou," pronese většinou jeden z nich a vrhne se na chlebíčky a zákusky.

Ještě že je pro každého vždy dostatek.

Když nám po snad sto letech byla jmenovaná nová ředitelka finanční správy, konečně jsme věděli, na čem jsme.

Zjistili jsme, že někteří úředníci na finančním úřadě využili situace, kdy byly zřízeny datové schránky, a rovnou tam poslali exekuční příkazy i lidem, kteří vůbec nevěděli, že tu schránku mají. Tak to jsme okamžitě nahlásili, že musíme být více benevolentní.

"Drž mě, nebo pojedu do Prahy jí něco říct!" zuřila jsem po přečtení.

Ze zákona máme povinnost posílat vše do datové schránky. Fakt netuším, kdy si jí zřídil nebo mu byla zřízena. Ale mrchy jsme jako vždycky my a musíme být benevolentní...

Blížil se odchod na dovolenou a s tím i termín dokončení několika prací.

Na stole ležel soupis spisů na TOP 50.
Vedle něj se šklebila hromada odepsaných spisů, kde bylo třeba prověřit, že podmínky pro odepsání stále trvají.
Z APEXu vyskakovala tabulka dlužníků vlastnících čísla účtu bez vydaného exekučního příkazu.
V avízech svítilo třicet doručenek ke zpracování.
K tomu bylo třeba vystavit platební poukazy na převod vymožených peněz.
O zastavení vymožených exekucí nemluvě.

Koukala jsem z práce na práci a nebyla schopná se rozhodnout čím začít.
"Vyber od jedné do šesti," houkla jsem na kolegu, který tak určil čím začnu.

V rozespalém stavu pravá ruka otvírá skříňku. Druhá neomylně sahá po hrnku a sklenici. Naučeným hmatem dokáže vyndat obojí a nic nerozbít. Malíček už je k udržení hrnku vytrénovaný... Zvuk lžičky cinkající v hrnečku pozvolna proniká ušima do ospalého mozku. Ten nádherný zvuk navnazuje na věci budoucí.

Hrnek je odložen na stůl a ruce v stereotypním pohybu otvírají sklenici. Pravá ruka opatrně odkládá víčko, aby měla prostor na uchopení lžičky. Pomalým pohybem, za roky vypilovaným k absolutní dokonalosti, vklouzává do sklenice, kde...

"Nééééé!" ozve se zoufalý výkřik zatímco ruka s lžičkou marně loví v prázdné sklenici, kde měla být káva.

Schůzka s poplatníkem byla klidná. Přesto chudák vypadal, že se brzy zhroutí.

"Víte, já už fakt nevím jak dál. Od ledna jsem zaplatil přes dvě stě tisíc a stejně ta částka vůbec neklesá. Mám chuť sehnat velký kastrol, udělat z těch čudel bujabézu a mít už svatý klid," povzdechl si.

"Problém je, že vy platíte jen na exekuce a nedáváte nic na nové daňové povinnosti," vysvětluji mu. "Exekučně vymáhaný dluh sice klesá, jenže nové nedoplatky jdou zase do exekuce a máte tam další úroky a pořád dokola."

"Takže je z toho cesta ven?"
Nadějný úsměv v jeho tváři byl kouzelný.

Ahoj a dobrý den,
co obnovit (před covidem) tradiční vánoční posezení? Konečně si taky posedět mimo zdi úřadu a popovídat si o všem a o ničem?

Navrhuji jít si posedět do jedné z těchto restaurací: Republika, Terraza (obojí na náměstí, T. má úžasný výhled na náměstí a tedy i trhy) nebo Šach Mat (v Purkyňce).

Jestli máte zájem, přijďte mi říct, kdy se vám to hodí a kterou restauraci preferujete. Já to pak dám nějak dohromady a až určím pevný termín a restauračku, můžete začít protestovat.

Protesty podávejte písemnou formou s přiloženým kolkem. Po zákonné lhůtě třiceti dnů budou vyskartovány. :-)

Po probuzení to vypadalo, že bude krásný den. Probudila jsem se minutu před budíkem krásně odpočatá. To je v pět ráno zázrak.

Pak to začalo...

V automatu jsem si koupila kávu - dostala jen prázdný kelímek.
Sklenice se svačinou vyklouzla a roztřískala se na dlaždicích.
Když už jsem sehnala kávu, dokázala jsem se prvním napitím opařit.

To byl ale teprve začátek.

Pět sdělení exekutorům, že neevidujeme přeplatek - tedy práci na 30 minut maximálně - jsem dělala přes tři hodiny. Mezitím jsem si vyskartovala podklady pro exekuční příkazy.

Opět jsem si potvrdila. Vyspání se do růžova je znamením, že bude den stát za ...

Když jsem před sedmi lety nastoupila na úřad, představa toho, kde budu za pět let mě děsila. Se smlouvou na dobu určitou na tři roky jsem se modlila, abych se zavedla v dobrém, a našli pro mě další místo.

Když jsem před čtyřmi lety měnila pozici můj strach šel se mnou. Znovu jsem nastupovala za mateřskou, tentokrát jen na rok a půl...

Třetí přestup byl - koho to překvapí - opět za mateřskou. Na dva roky. Mezitím odešla jiná kolegyně a já získala místo na stálo.

Za pět let snad budu stále na stejném místě a jedinou změnou bude titul před jménem.

"Takže hlavní je zjistit jestli je pohledávka odepsaná. A když jo, tak jestli neuběhla prekluzivní lhůta," vysvětlovala mi kolegyně druhý den po mém nástupu do exekučního oddělení. "Pokud jo, tak dáš vyměřovačkám sjetinu a řekneš jim, aby ti odpis překlopily do prekluze."

Čuměla jsem jak tele na nová vrata a jen se snažila psát si srozumitelné poznámky.

"Pak je tu insolvence. Musíš rozlišovat předpodstatové a zapodstatové pohledávky, ale to víš, když ti ten tvůj dělá v insolvencích," pokračovala kolegyně a já se tvářila, že tohle je mi úplně jasné.

Doma jsem se pak musela zeptat jestli ta slova opravdu existují...

Tradičně jste mohli být na našem (a pravděpodobně i na všech ostatních) pracovišti svědky pátečního hromadného "úprku" z úřadu. Pravidelně těsně před půl druhou začala vznikat fronta u kolotoče s elektronickým docházkovým systém. Vteřinu po půl jedné už to začalo pípat a kolotoč se točil jak splašený.

Úpravou pevné složky pracovní doby se to změnilo. Najednou je možné v pátek odcházet již v pravé poledne.

Když nastal první pátek po změně, stálo to za to. Ti z nás, kteří zůstávali na úřadě, se šli podívat na nadšeně se k sobě tulící dav kolegyň odpočítávajících u kolotoče poslední vteřiny do dvanácté.

"Jo, tak vy jste z finančáku, jo? To by tu mohl říct každý, aby neplatil za vklad," pronesla paní za přepážkou. Ironický úsměv jí zmrzl ve stejnou chvíli, kdy jsem položila zaměstnanecký průkaz.

"A navíc osobně přinesené návrhy na vklad musí mít úředně ověřené podpisy," nedala se. "Minimálně to musí být podepsané od vás. A vy asi nebudete ředitel, že?" dodala.

Neměla jsem sílu se s ní hádat. Vzala jsem do rukou návrh na vklad a popřála jí krásný den. Při odchodu jsem si představovala, podpálím celý katastr a ona v té ohnivé peci přijde o své pečlivě načesané bodliny.

"Jen se tu posaďte a počkejte. Já vám to přiznání celé připravím," usmála se kolegyně na nemovitostech na starší babičku, která skoro nepromluvila.

Vděčně se usmála a vyčkávala. Vzhledem k tomu, že změn bylo více a připravovalo se přiznání nejen pro ni, ale i vnoučata, která podarovala, přisunula kolegyně k babičce katalog Dedra, který zrovna měla na stole.

Babička pomalinku listovala. Pak se zarazila u jedné dvojstránky a s tajemným úsměvem se naklonila ke kolegyni.

"Já vám řeknu takový tajemství," zašeptala. "Co mi Maruna koupila tuhle hračku, svět je hned veselejší."

Z otevřeného katalogu zářila dvojstránka plná růžových erotických pomůcek.

Každoroční bowling je jednou ze dvou příležitostí vidět se i s kolegy z jiných územních pracoviště a společně si užít zábavu i mimo kanceláře. A taky příležitost neformálně vyřešit nějaké z problémů.

"Hele, to není vůbec špatnej nápad, Vláďo," zasmál se jeden z pánů stojících u baru.

"To říkám pořád, v pivu je pravda, ne ve vínu," odpověděl mu kolega a dopil sklenici chmelového moku.

"No jo, vole, ale já už mám v sobě o pivo víc, než abych udržel informaci do pondělka," zareagoval první.

V tu chvíli do nich někdo vrazil. "Kluci uhněte nebo to s tím pískem nestihnu!"

"Eillen, ty doneseš Petře lívance, ale na ředitele kašleš?" ozval se ředitel a já překvapeně zamrkala.

"Mám jich víc, klidně si vezmi. Jen jsem netušila, že bys jedl lívance z tvarohu a mouky z ovesných vloček," hájila jsem se.

"Já jím všechno. Nejhůř jenom jednou!" pronesl ředitel a nechal si ohřát jeden lívanec. "Takže příště nemysli a rovnou dones ochutnávku. Jsem si myslel, že jsem si vás, co rády pečete, už všechny naučil. Holt potřebuješ trénink. Jo a mimochodem, Zdeňka nerada peče, ale měli zabíječku a donesla degustaci."

Poučena jsem lívanec pomazala domácí marmeládou a raději zmizela do své kanceláře.

Dobrý den,
vím, že už stav daný nezměním, leč trápí mne stav, do kterého jsem se dostal.
Vaší blokací účtů zmařen byl pokus o získání úvěru, který by dluhy mé vyřešil.

Netuším nyní, jak činit dál, když snahy mé zmařeny byly. Můj osud ve hvězdách teď dlí, leč na nebi žádnou nevidím a před očima mám pouhou tmu.

Snad bylo by lepší, kdyby přítomnost má svět dál netížila a problémy mé s odchodem mým opustily zdejší bytí.

Tím končím řádky své, neb nemá smyslu dále psát. Zdraví mé je chatrné a já již nemám sil bojovat.

Loučím se, X Y.

Tahle práce přidá člověku vrásky (ale upřímně, která ne, že?). Často jsou to vrásky vzteku, kdy si říkáte, jestli vám to za ty nervy stojí.

A pak vás překvapí kolegové.
Třeba svatebním darem ve formě kastrůlku a pytlíkové polévky s játrovými knedlíčky - když už jste nemohli pro covid mít hostinu.
Nebo vám na odchodnou do nového oddělení dají dvě dračí piva - když už milujete ty draky (a přeci nebudete pít sami, tak druhé manželovi).

Naposledy překvapili dvoumetrovým plyšovým drakem, který mě a kolegu chrání před poplatníky.

Těch pár vrásek ze stresu doplňují desítky radostnějších, které přináší má druhá pracovní rodina.

Po třídenním zpracování analýzy vymáhacích úkonů jsem znechuceně pustila myš z ruky.

"Dokážeš si to představit?" zeptala jsem se kolegy. "Svět kde každý platí daně včas, a třeba i před termínem. Kde nejsou žádní dlužníci, kteří se neustále vymlouvají na to, proč nemohli zaplatit. A když už se stane, že dluží, tak na výzvu od správce to hned zaplatí."

"Svět, kde bysme byli bez práce," dodal kolega a zničil tak moji pracně vymalovanou představu. "Místo toho máš svět plný tabulek, analýz, topek, lustrací, exekucí, pravomocí, odpisů a prekluzí. Svět s pravidelnou výplatou."

Uznala jsem, jeho obrázek byl děsivější, přesto lepší.

Dle metodického pokynu číslo 1567 při požáru klimatizační jednotky umístněné za oknem:
a) bezodkladně opouštíme budovu
b) vycházíme na chodbu s hlasitým výkřikem "hoří"
c) voláme správce budovy a vyčkáváme následného pokynu

Dle metodického pokynu číslo 43546 správné větrání v zimě probíhá:
a) otevřením okna na tzv. ventilaci
b) otevřením okna dokořán po dobu nejméně deseti minut
c) otevřením okna dokořán za současného otočení kohoutu radiátoru do pozice vypnuto

Dle metodického pokynu číslo 43546 v rámci šetření vody pouštíme rychlovarnou konvici
a) pouze s takovým množstvím vody plně dostačujícím na šálek
b) dodržujeme minimální hranici vody stanovenou výrobcem rychlovarné konvice

Po návratu z týdenního pracovního školení mě v páteční odpoledne přivítal v kanceláři neskonalý smrad. Smrad, který se jako duch zjevoval v kanceláři i následující dva týdny. Zajímavé bylo, že se začal projevovat pokaždé v jinou hodinu. Bohužel větrání i difuzér na ten puch nezabíraly.

Po dalších třech týdnech jsme s kolegou identifikovali zdroj smradu.

"Ty vole, co to tam mám?" ozval se kolega, když sahal do batohu pro tašku na nákup. "Makrela? Sem žádnou nekupoval."

"Kdys ji kupoval naposled?" ptám. Ve stejnou chvíli se pohne sáček a puch nás skoro zabije.

"Týden před nástupem na vánoční dovolenou," hlesne kolega.

Přípravy na první výjezd za dlužníkem probíhaly hladce. Protokol, průpisák, několik propisek, výpis z osobního daňového účtu... Mohlo se vyrazit.

Cestou jsem začínala cítit nervozitu. Nejela jsem sama - měla jsem sebou kolegu. Ale to mi nebylo nic platné. Jednání jsem měla vést sama.

Po příjezdu před rodinný dům přišel nepřirozený klid. Vystoupila jsem z auta, zazvonila na zvonek a vyčkávala.

"Dobrý den, finanční úřad, mohla bych mluvit s panem Novákem?" pronesla jsem klidně.

"Jasně, taková mladá a na finančáku," odpověděla mi paní a vrátila se do domu.

Z šoku jsem přišla o řeč. Mé první jednání tak musel převzít kolega.

Čtvrt na sedm ráno. Přichází hromadný e-mail:
Jsi-li tím, kdo v brzkých ranních hodinách ztratil při průchodu do bran zdejšího ústavu bleskovou paměť, měj na vědomí, že byla ponechána na vrátnici, kde vyčkává tvého příchodu.

Čtvrt na sedm a dvě minuty. Přichází druhý hromadný e-mail:
Byl vznesený protest, že to mám ráno psát normálně. Takže znovu a česky. Někomu u kolotoče vypadl memory flash disk, tak si pro něj dojděte na vrátnici.

Čtvrt na sedm a pět minut. Přichází třetí hromadný e-mail:
Tak vzhledem k tomu, že do osmi je otevřená jen jedna vrátnice, tak je snad jasný na jaké!!!

Pravidelná instalace programu právě probíhá, a tak je možnost se věnovat opět škole. A protože logiky není nikdy dost, přichází čas na šestou sadu úkolů (naštěstí jen ze sedmi).

Zadání:
Rozhodněte, zda jsou následující úsudky platné, tj. zda závěr vyplývá z premis. K ověření platnosti použijte aristotelskou sylogistiku, tabulkovou metodu a Vennovy diagramy.

Příklad:
Všechna ovoce rostou na stromech.
Mučenka je ovoce.
Všechny mučenky rostou na stromech.

Pohled se mi od zadání stáčí zpět k daňovým zákonům. Ruka se pomalu sápá po myši a otvírá word. Umučena maracujou raději sahám po výtisku daňových zákonů a začínám psát odůvodnění zástavního práva.

"Ahoj, jdu pro stravenky," hlásím ve dveřích sekretariátu.

"Najdi se v hromadě, zapiš do seznamu a nezapomeň v krabici je dárek navíc," odpovídá kolegyně s pohledem upřeným do monitoru.

"My jsme byli minulý měsíc hodní?" divím se.

"To je od mojí ženy! Zase dostala vzorky," hlásí z vedlejší kanceláře ředitel.

"Jé, tak to se hodí. Nám akorát došla cestovní pasta, tak nemusím nic kupovat," usmívám se. "Vyřiď manželce, že jí já a moje peněženka milujeme!"

"Uvidíme, jestli budeš stejně nadšená až tu pastu ochutnáš. A cestovní kartáčky nebudou!" dodává ředitel. Je mi jasné, že tenhle dotaz slyšel zatím od každého.

"Přišel rozpis školení na zimní pololetí," odchytila jsem vedoucí na chodbě.

"Tak co? Konečně ses tam vešla?" zeptala se nadšeně. Tohle povinné školení už jsem měla dávno absolvovat a třikrát už to zrušili.

"No, vešla," povzdechla jsem si a vedoucí zamrzl úsměv na tváři. "Jedu tam druhý týden v lednu," dodala jsem.

"Aj," zamračila se vedoucí. "Zkusím nějak zařídit změnu."

"Ani se nesnaž. To už zkoušel ředitel, když mu to přišlo. Prý studuji jen pro svoji zábavu a nemám to nařízené od zaměstnavatele. Prý to mám brát pozitivně. Alespoň mi nezakrní mozek."

Náladu dokázal zlepšit až donesený věneček s kávou.

Půl sedmá ráno. Služební telefon zvoní. Poučena tím, že mohou být namátkové hovory kontrolující jak pracujeme, zvedám telefon, ačkoliv mé vnitřní varovné signály troubí na poplach.

"Vy jste mi zase zablokovali účet! A to jako proč? Já peníze na tu daň mám. Já to prostě jenom nestíhám platit. Jsem říkala, že budu platit ročně. Jako já se teď stěhuju, musím si koupit novou postel. Rozešla jsem se s přítelem. Platit jsem to chtěla pozítří. Chtěla jsem hypotéku. Teď mi jí nedají."

Půl hodinový monolog zakončuje hovor větou: "A stejně se stěhuju do Prahy, takže už vám nebudu muset nic platit."

Ranní výpadek sítě přináší většinou jen vztek. To proto, že jen ráno je klid na řešení složitých případů. Ale tentokrát byl vlastně vítaný.

Na stole místo daňového řádu přistála učebnice logiky a vedle ní zadání úkolu. Výroková logika a transformace formulí si žádala nejen stohy papíru, ale i pořádný hrnek kávy.

Po třech hodinách usilovného přemýšlení a snahy o zjednodušení výroků přišlo zhroucení.

"Tohle nedává vůbec žádný smysl. Je to jen náhodný shluk miliardy rozsypaných písmen a symbolů!" vykřikla jsem zoufale.

Kolega obešel stůl. "Hej, to znám!" zasmál se a mně bylo do breku. "To jsou symboly na hvězdné bráně!"