DMD č. 20. pro 20. 4. 2023. Téma: Hoď ho do hrnce

Bylo třicátého dubna když jsme šli navštívit naši sousedku Ivu. Pozvala nás na svoje pověstné rizoto, co pálí dvakrát. K Ivě je to asi deset kilometrů, šli jsme to dlouho a já si z té cesty odnesl i cosi nechtěného navíc, ale došli jsme. Autorem aromatického doplňku mé boty byl zřejmě pes Špunt, který na nás celou cestu dorážel. Napadl nás geniální nápad zavřít Špunta do hrnce od rizota. Protože se pořád snažil dostat ven, kamarád si na ten hrnec sedl. U Ivy tehdy sice nedobrovolně nechal kousek svého pozadí, ale toho dne také vymyslel svůj geniální nadčasový vynález - nočník.

To se takhle sešli Warren Buffett, Josef Koudela, Arnold J. Rimmer, Tony Bloom, Karel J. Erben, Harpagon, Indiana Jones, Charlie Bucket, Edward Kelly, Billy the Kid, Jiří Grygar, Daniel Bernoulli, George Soros, James Bucki, Karl W. Becker, strýček Skrblík a Satoshni Nakamoto a uviděli ho.

Napadaly je různé věci, třeba "sněz ho", "zmnož ho", "okopíruj ho", "půjč ho", "radši si do něj kousni", "hoď si", "najdi ho", "vsaď ho", "nahraď ho", "ukradni ho", "tref ho", "kup ho", "zaplav si", "daruj ho", "vyrob ho", "napiš o něm baladu nebo aspoň drabble".

Ale zpovzdálí je pozorující malý zelený leprikón si myslel svoje.

Nad mořem vysvitly paprsky slunce a dopadly na rybáře sedícího u ohně. Vyrazil časně a teď třídil úlovek - drobné rybky do kotle na polévku a větší stranou, na prodej.
Vtom uslyšel hlásek: “Pomoz mi! Nezabíjej mě!”
Rozhlédl se, ale v malém zálivu byl úplně sám.
“Tady jsem!” ozvalo se znovu úpěnlivé volání.
Hlas vycházel ze sítě s rybami. Zahrabal. A našel stříbřitou rybku.
“Pomoz mi a splním ti tři přání,” prosila ryba.
“Nemáš být zlatá?”
“Jsem nemocná…”
Muž přičichl ke své láhvi s rumem a potom ji pro jistotu zahodil. S rybou praštil o kámen a hodil ji do kotle.

"Hele to ti poradim, poslouchej dobře, na co se tě vlastně ten debilní učedník ptá. A už vůbec mu automaticky neříkej, aby to hodil do kotlíku. Teda vlastně do hrnce, ten blb už zničil takovejch kotlíků, že sem si musel pučit nádobí z kuchyně."
Mluvčí dorazil panáka a zamával prázdnou sklenicí na hospodského.
"Ono se ti totiž taky může stát, že tam pak ten blb hodí něco, co vážně nechceš. Jako třeba nesmyslně velkej kus karbidu. Jo, do vařící vody. Jo, dostatečně blízko otevřenýho plamene."
Chvíli vládlo ticho.
"Mimochodem, z naprosto nesouvisejících důvodů, nevíš náhodou o nějaký budově na pronájem?"

„Nevíte, co se dnes děje? Jindy nás moří od rána, otravuje nám život, a dnes nic. Za chvíli půlnoc, druhý téma už vyběhlo a ona se fláká, nechci skončit v bujabéze nebo hůř v bonusu,“ stěžovala si Hermiona.
„Mě se neptej,“ odsekla Martha, „zlobím se na ni, tu svěrací kazajku jsem jí ještě neodpustila, takže já nic zjišťovat nebudu!“
„Uklidni se, musíme mít s autory trpělivost, DMD není peříčko. Každý den nové téma, to dá zabrat. Ostatně nemáš si co stěžovat, Denise upálila, Marrietu chtěla hodit do hrnce ...“
„Snad do jednoho pytle se Smrtijedy?“
„Nehádejte se, právě sedá k počítači.“

Lion didn't quite expect to run into Swan in the staff kitchenette, especially not late in the evening.
"I'm glad to see you back on your feet," she said, shutting the oven door and dusting her hands off on an apron.
"It's good to be back," he replied, curious and a bit apprehensive at the same time.
He reached for the coffee machine, while the director started chopping something on a board with almost vicious energy and speed.
"Here, toss this into the pot for me," she handed him the board.
"Ummm... what are you making, a potion?"
"Chocolate custard."

Na hladině jezera se pohupoval koš. Pevný, utěsněný koš s víkem. Plul si jakoby nic, až ho vlny zanesly do úzké, nenápadné zátoky.
Tam se na něj překvapeně upřely dva páry obrovských očí.
„Co to je?“ ptala se jedna příšera.
„Nevím. Zkus do toho šťouchnout!“
Na šťouchnutí koš nereagoval, na drcnutí taky ne, příšery tedy pomalu odklápěly víko.
V koši se vrtělo jakési holé stvoření.
„Nekousne mě to?“
„Nemá to zuby. Přihoď to do hrnce, to sníme.“
Bojácnější příšera však naklonila hlavu a řekla: „Jídla máme dost, tohle sežrat nemusíme. Já si to nechám.“

A tak měl Nathaniel opět maminku.

Říčka jen po kolena, tání ještě naštěstí nezačalo. Jen kluzké dno pod chladem znecitlivělýma nohama hrozí svou zrádností.
Za mnou tlumený výkřik. Ohlédnu se. V té chvíli Maris ztratí rovnováhu docela a s mohutným šplouchnutím stáhne Vranglicha za sebou.
Maris dopadla na zadek. Vranglich sletěl do vymletého hrnce a na chvíli dočista zmizel pod hladinou.
Jednotka se směje. „Vranglich je v hrnci, uvaříme si ho," uchechtne se někdo.
„Rád se nechám uvařit, když tuhle vodu ohřeješ," odsekne on. V promočených kožešinách a s nacucanou tornou se mu nedaří vylézt.
„Dva řetězy," velím. „Musíme ho vytáhnout. Opatrně, nebo se vykoupeme všichni."

Konstantin by si rád hleděl své práce. Jeho srdce sice planulo pro operu, jeho mozek ale příjemně přivykl systému má dáti dal firemního účetnictví. Bylo to přízemní, ale měl své zaměstnání rád. Pokud měl klid. Paní šéfová mašírující mu kolem kanceláře mumlajíc si stále podivnější fráze mu do klidu čísel házelo vidle.
Prázdně hleděl do stěny, když madam Dvorak z úvahy „hodíme ho do hrnce a přidusíme ho, to ho naučí“ vytrhly vzrušené výkřiky „není tady Wilhelm? vzbudila jsem se a byl pryč! nenechal žádný vzkaz. ano, určitě se oblékl.“.
Povzdechl si. Třeba mu dovolí hledat. Cokoli pro konec utrpení.