Moje články

Příprava oslavy je v plném proudu. Na Lvu je nachystat přípitek. Zdánlivě jednoduché. Od jisté doby mu však zní v uších kritická připomínka tchyně, že u nich dostávají pouze slivovici či rum. Proto pečlivě vybírá.
Koňak dával naposledy. Vodka vypadá příliš prostě. Fernet také podával nepříliš dávno. Ano, ta čtvrtá láhev bude pravá! Domácí ořechovka, tu dlouho neservíroval!
Bohužel pozapomněl, že je to přece jenom tlamolep, jak říká tchán.
Připomínky o přílišné sladkosti na sebe nenechají dlouho čekat. Lev tedy sahá do likérníku a nalévá každému dospělému slaviteli v druhém kole vodku na zředění chuti.
Poučí se z krizového vývoje?

Turistka se svlékne do plavek a hbitě vklouzne do vody. Po pár tempech se otočí ke mně a zavolá:
"Nevykoupete se taky?"
"Ne, ty řasy a sinice mě nelákají."
"Jste cíťa!"
Kdybych s ní chtěl flirtovat, vyprovokovalo by mě to k akci. Protože jsem však pamětliv slušného vychování, pouze konstatuji:
"A vy zase sinicímvzdorné děvče!"
"To si pište!"
Po chvíli dívka vyleze z vody, viditelně zazeleněná.
"Sprchu vám tu bohužel neposkytnu," komentuji.
"Ale nebesa ano," ukáže turistka na blížící se černý mrak.
"Hergot, to patrně půjdu do plavek i já."
"Vida, vy možná opravdu nebudete žádný cíťa!" praví dáma uznale.

Toulám se Českou Kanadou, sestupuji z vrcholku zvaného Řasy. Přicházím k rybníčku, jednomu z mnoha v této krajině. Usednu na břeh. Koupat se nehodlám, na pohled je tam spousta řas a sinic.
Náhle postřehnu přicházet turistku. Ta žena mne zaujme svými výraznými řasami. Přemýšlím, zda je má přirozené či umělé, druhou možnost však záhy zavrhuji. Takové dámy obvykle netráví svůj volný čas v přírodě.
Pozdravíme se, jak se na turisty v liduprázdné krajině sluší, žádnou konverzaci však nezavádím. Vyrazil jsem si užívat přírody, za společenským ruchem bych cestoval někam úplně jinam. Takže se pouze nadále kochám tamní velmi malebnou krajinou.

Běžíme pralesem,
prcháme před divochy,
taková prekérnost,
ta chce ostré hochy.
Že jsme oba bosí?
To se v tropech nosí!
Nezoufej, má milá Tabito,
flintu mám, jako vždy, nabitou.
Mám též namaštěné svaly,
když se na nás průšvih valí.
Chystá se nás uštknout had,
protože má velký hlad.
Vůbec se ho neleknu,
mačetou ho přeseknu.
Nacházím zde stromu kmen,
příznivý my máme den.
Zvednu jej, odtáhnu nad propast,
která tak nebude pro nás past.
Potom spolu přejdeme
ten kmen jako kladinu,
jen mírně si zvedneme
adrenalinu hladinu.
Uchráním Tě, neb jsem jako
Schwarzenegger Arnold,
tedy tímto svému vzoru
vzdám hold.

Železná opona padla, máme svobodu, a tak v rámci finančních možností postupně obrážím dříve zapovězené končiny. A jednou takto vyjíždím na víkend do Benátek na benátskou noc.
Po dopolední prohlídce města a odpoledním výjezdu do nedalekého přímořského letoviska, zjevně motivovaném snahou nalákat turisty na budoucí pobyt, se za soumraku vracíme do Benátek na hlavní atrakci. Benátská noc, to byl především nepřetržitý padesátiminutový přespůlnoční ohňostroj.
Po jeho skončení se vydáváme zpět k autobusu. Paní průvodkyně ví, že by v křivolakých nočních uličkách mohla část turistů poztrácet, pročež zavelí, abychom vytvořili lidský řetěz. Takto všichni za ruce spojeni úspěšně projdeme celými Benátkami.

"Tobiáši, ty vole, nelez do mých bot, rozvalíš mi je!" zaječí Tabita.
"Bez vulgarit; a ty, Tobiáši, dávej bacha," zasahuje Tadeáš. "Máš je o číslo větší, to musíš poznat, i když jsou jinak stejné. Pravda, mohla vám maminka koupit odlišné."
"Je vidět, tatínku, že ty jim boty kupovat nechodíš, není vždy takový výběr, aby to šlo," zareaguje Timea.
"U společenských bot se nám to nestane," praví Tobiáš.
"Není ovšem možno chodit všude v lakýrkách a lodičkách. A vůbec, tatínku, když byli malí a ty jsi je obouval, tak jsi jim zaměňoval boty každou chvíli," neodpustí si rýpnutí do Tadeáše Timea.

"Co bude k večeři?" táže se Lev.
"Budeme držet půst," odvětí Scholastika.
"Něco mi uniklo? My jsme se dali na nějaké náboženství s půstem?"
"Tak jinak. Co když budu stávkovat?"
"Tak jsme v pytli. Anebo budu muset něco udělat sám."
"To je aspoň slovo do pranice! A zapoj Otíka!"
Lev jde tedy prozkoumat ledničku. Naštěstí nachází potraviny, ze kterých dá něco dohromady. Šunka, salám, sýr, okurka, rajčata; vajíčka dá uvařit natvrdo. Po chvíli již s Otou servírují.
Během večeře již Lev přemýšlí, co připraví pro změnu při případné příští stávce. Či snad, že by takovéto stávce raději zavčas sám předešel?

Lev si otevře lahváč a už slyší Scholastiku:
"Chybí ti hospoda, viď?"
"Chybí. Snad by už brzy aspoň zahrádky mohli otevřít. Ale to bychom museli mít rozumnější politiky, aby zde byla situace lepší."
"A proč si tedy vy voliči rozumnější politiky nevolíte?" ozve se Otík.
"To se lehko řekne," odvětí Lev. "Ale jak poznat toho, kdo má patent na rozum? Těžce. A i když ho poznáme, jak ho přesvědčit, aby kandidoval? A jak takových najít dostatek?
Až to budeme umět, to se budeme mít."
"Takhle to nikdy nebude," poznamená realisticky Scholastika.
"Bohužel máš asi pravdu," přitaká Lev nad svým půllitrem.

"Připouštím, tu láhev tam mohl nechat obyčejný konzument, zrovna tak špión, nebo taky někdo úplně jiný z úplně jiné pohnutky."
"Z jaké pohnutky?" táže se Zdirad.
"Co já můžu vědět. Svět je plný různých sil v pozadí, často temných, které tahají za nitky dění. Ti nejmocnější jsou mnohdy ukryti před reflektory a kamerami."
"Tatínku, nefantazíruješ příliš?" ozve se Jenovéfa.
"Nikoliv, jen přiměřeně. Člověk si leckdy myslel, že je něco tak či onak, a ono to bylo úplně naopak a stál za tím někdo jiný."
"Nech, Pankráci, toho mudrování a radši se Zdiradem pozorujte přírodu, to je smysluplnější," praví nakonec Jenovéfa.

"Podívej, tati, v dutině vrby je flaška od vína!" hlásí Zdirad.
"Tak ji tam nech, asi tam má svůj význam," odvětí Pankrác.
"Jaký?"
"Třeba jako mrtvá schránka."
"Proč mrtvá?"
"V takových schránkách si špióni předávají zpravodajské informace."
"Špióni tady?"
"Třeba ano, co my víme, kde všude se pohybují. A každý správný agent vypadá naprosto nenápadně. Možná bychom se divili, že někdo z našeho okolí dělá pro nějakou rozvědku, a my bychom to do něj vůbec neřekli."
"Tatínek příliš čte špionážní romány," reaguje Jenovéfa. "Tu láhev tam asi zanechal nějaký obyčejný konzument. Ale ty ji tam, Zdirade, i přesto nech ležet."

"Nějaký ženich na obzoru, Scholastiko?"
"Ani mi nemluv! Všichni solidní jsou rozebraní, ti nezadaní stojí za houby."
"Myslím, že jen pasivně čekáš na prince na bílém koni. To by ses načekala. Musíš jít štěstí naproti."
"Jak a kde?"
"Víš co? Pomůžu ti! Vyrazíme spolu v létě na dovolenou. Někam k moři. A pokud bude ve výpravě vhodný kandidát, rozhodíme sítě; chytí se, ani nebude vědět jak. A bude mít pocit, že on je tím baličem a dobyvatelem!"
"Myslíš to vážně?"
"Samozřejmě! Jsme ženy, máme své ženské zbraně. Když se chce, všechno jde. Tak jdeme do toho?"
"To zní odhodlaně, jdeme!"

Z nedaleké kostelní věže se ozvalo polední vyzvánění. Tadeáš přerušil zahradnické práce a vytáhl z boudy dvě zahradní židle. Na jednu se usadil a na druhou si naservíroval svůj skromný oběd, k němuž si otevřel plechovku piva.
Zakousnuv se do své krmě, spatřil náhle pestrobarevného motýla přistavšího na plechovce. Druh nepozná, entomologie nikdy nebyla jeho hobby.
Tak ty sis vzal do hlavy, že lítat z kytky na kytku tě nebaví, pomyslí si. Je v klidu, malým otvorem nemůže motýl do piva spadnout.
Za okamžik se křídla zatřepetají a motýl ulétne k směrem k rozkvetlým stromům. Vše funguje tak, jak má.

Předvolební mítink končí, část účastníků si ještě s fotografií stoupá do fronty na autogram. Jimram postřehne, že je mezi nimi též Bibiana. Už když ji zahlédl mezi publikem, polila jej hrůza. Pro jistotu se v projevu i diskusi vyhnul ožehavým tématům jako mravnost a rodinné hodnoty.
"Dobrý den, pane Šoustku, pamatujete si na mě?"
"Pamatuji, jak se máte?"
"Výborně!"
"To je dobře," odvětí Jimram dávaje autogram.
Spadl mu kámen, přímo balvan, ze srdce. Neztropila mu skandál. Nejraději by byl u ní zapomenut, ale ví, že je to mimo jeho moc. A navíc v kontradikci s jeho kandidaturou na veřejnou funkci.

Velevážené voličky, velevážení voliči,
opět se přibližuje den, kdy budete vybírat svého reprezentanta do Senátu. Dovoluji si Vám nabídnouti svoji osobu. Mám již životní zkušenosti, které bych chtěl v Senátu zúročit ve prospěch všech.
Vedu rodinnou firmu fungující již ve druhé generaci, v níž dávám práci několika stovkám lidí. Znám cenu vydělaných peněz a v politice budu hájit zájmy především těch, kteří se snaží v prvé řadě se sami o sebe postarat a nenatahují neustále ruku směrem ke státu.
Zvolíte-li mne, budu pracovat na kultivaci politického prostředí, abych přilákal do politiky více slušných lidí.
S úctou Váš oddaný
Jimram Šoustek

"A můžeš si to přepnout, kam chceš," praví Jenovéfa Pankráci, když titulky zakončují film.
Pankrác projede několik kanálů a zakotví na zpravodajské čtyřiadvacítce. Po chvíli se však Jenovéfa ozve:
"Něco jiného, než ta sebranka, by tam nebylo?"
"Ano, sebranka, protože jsme ji my voliči sebrali," charakterizuje politiky na obrazovce Pankrác.
"Zrovna tyto týpky jsem nesbírala."
"Já též ne."
Pankrác, nejsa žádným zprávomaniakem, problikává další programy. Až jej zaujme titulek na kanálu s dechovkovými šlágry.
"Jé, taky Sebranka!"
"Ale mnohem lepší," ohodnocuje kapelu Jenovéfa.
A oba zůstanou na tomto programu, neboť muzika jakéhokoliv žánru je tisíckrát lepší než nekonečné politické kecy.

Lev jde do komory, aby si po zimě vytáhl jarní boty. Poznává, že se k polici lehce nedostane. Nejprve musí odtáhnout kočárek. Ano, v Šukovic komoře parkuje kočárek pro panenky.
Lev jej vyváží a chce se mu otázat se Scholastiky, zda si s kočárkem bude hrát, až bude zase malá. Ale neudělá to, ví, že to není Scholastičin plezír. Kočárek tam jen logicky skončil jako její věc, když rodiče měnili svůj byt za menší. A tuší, že by mu Scholastika odpověděla, že měl tedy namísto kluka zplodit holčičku, aby měl kočárek využití.
Vytáhnuv boty, vrací kočárek mlčky na své místo.

Jenovéfa se připojuje k videohovoru. Právě probíhá rodičovská třídní schůzka distanční formou. Pankrác též přilézá do záběru. Ať paní učitelka vidí, že jsou normální rodina, kde otec též funguje. Vše probíhá hladce, rodiče se o Zdiradovi nedozvídají žádný zádrhel, o průšvizích ani nemluvě.
Hovor skončil, Pankrác je, stejně jako Jenovéfa, spokojen. Přesto má smíšené pocity. Je dobře, že máme supermoderní techniku pro alternativní výuku za pandemie. Avšak dělá se mu zle z představy, že by se takováto komunikace měla stát normou.
Snad se ta situace znormalizuje a na příští, anebo aspoň přespříští třídní schůzku už půjde on či Jenovéfa osobně.

"Obávám se, že nikoliv. Vždyť chmel v pivu je, jak známo, anafrodisiakum," praví erotik.
"Ani my to nevidíme na spolupráci s takovými neřestníky!" prohlásí pivař.
"Nedělejte se řestnějšími! Naše erotika produkuje nové občany do společnosti, zatímco vaše pivo naopak způsobuje duchovní úpadek mnoha jedinců."
"Dost, pánové!" zvolá prezident. "Oba jste breptové! Vy jste zde od toho, abyste hledali průniky a kompromisy. Voliči nějak rozdali karty a vy se podle toho musíte zařídit. Kandidovali jste do veřejných funkcí, abyste řešili věci veřejné, ne jen úzké stranické zájmy! Do té dohody vás, pánové, budu tlačit, seč mi budou mé ústavní pravomoci stačit!"

Lid byl znechucen zavedenými politickými stranami. Občané se uchylovali k různým životním radostem, každý dle svého gusta.
Přiblížily se sněmovní volby. Průzkumy nenaznačovaly žádný zvrat, tázaní byli zdrženliví a mlžili. První předběžné výsledky byly hrozivé. Tradiční strany se nemohly dostat přes pětiprocentní hranici, maximálně se pohybovaly těsně okolo ní.
Nakonec volební komise oznámila výsledek. Sto křesel ve sněmovně obsadila Nezávislá erotická iniciativa, zbývajících sto Strana přátel piva. Patová situace.
Panu prezidentovi nezbylo, než si na Hrad pozvat předsedy obou těchto stran. A otázat se jich:
"Páni předsedové, myslíte, že se vaše dvě strany budou schopny dohodnout na vytvoření vládní koalice?"

Cestujeme s tatínkem po jižním Slovensku. A máme v plánu vyjet si i do maďarské Ostřihomi s památnou katedrálou.
Po přeplavení se na maďarský břeh Dunaje nejprve utrácíme v obchodech příděl forintů, než všude o sobotním poledni zavřou. Pak jdeme na oběd do samoobslužné restaurace. Tatínek něco intuitivně přečte z jídelníčku, ovšem personál poznavší neznalého cizince nám naservíruje to nejdražší z nabídky. U pokladny nás zkasírují, zbude nám jen padesát fillérů.
Na vstupné do katedrály již nezbývá. Nakonec do této pamětihodnosti pronikáme nějak pokoutně bez vstupenek. Jízdenky na zpáteční trajekt nám naštěstí prodají za československé koruny, jinak bychom byli namydleni.

Když si bral korunní princeznu, byl si vědom, že jednou jako manžel královny bude v jejím stínu. Vždyť je zde ta, dnešní terminologií řečeno, genderová nevyváženost, že manželka krále je královnou, ale manžel panovnice zůstává pouhým princem. Přes tuto perspektivu do toho manželství šel.
Ta doba nastala dříve, než bylo všeobecně očekáváno. Po celá desetiletí plnil roli královského manžela. Byl člověkem vitálním, přiblížil se magické stovce, kterou snad on sám, královská rodina i poddaní optimisticky očekávali. Letopočet se stejným dvojčíslím na konci vyšel, den narozenin bohužel už ne. Ne vždy se zadaří, proti vyšší moci ani královská rodina nic nezmůže.

Kdysi jsem víceméně z nudy zavítal na ligové derby Královo Pole versus Žabovřesky. Chytlo mě to a v průběhu sezóny jsem se stal fanouškem žabovřeských basketbalistek, neformálně Žab.
V té době výkonnost týmu stoupala až k suverenitě v domácí lize a konkurenceschopnosti na evropské scéně. S Žábami jsem prožíval jeden mistrovský titul za druhým.
Teprve oženiv se, přestal jsem se v tamním hledišti objevovat. Ne snad, že by mi to zakazovala manželka žárlivka, prostě víkendy jsem už trávil jinak. Symbolicky jsem tam naposledy zavítal v době, kdy už byly na cestě naše děti. A na památku si zakoupil žabí dres.

"Ty veverky nám tu zas lezou do zahrady! Letos se nějak přemnožily," konstatuje Pankrác na chatě.
"Chtělo by to dát jim nějakou antikoncepci," rozumuje Zdirad.
"Jakou a jak? To jim chceš cpát tabletky do tlamiček? Nebo píchat injekce? I kdyby někdo vyvinul pro ně transdermální náplast, asi by se jim na kůži dlouho neudržela."
"Něco takového by se dalo vyvinout."
"Až budeš miliardářem, můžeš takový výzkum zafinancovat, pokud ti budou stále vadit. Zatím to necháme koňovi."
"Ten je zlikviduje?" podiví se Zdirádek.
"Ne, ten má větší hlavu. A veverkám můžeme těch pár oříšků od nás, až budou zrát, velkoryse dopřát."

Maturity jsou složeny, vysvědčení předána. Zbývá jen neformální vyvrcholení, a to maturitní večírek. To ještě netuším, že stále nejsem dospělý vzdor formální plnoletosti i vysvědčení v kapse.
Průběh akce zpočátku nevěští žádný průšvih. Nějaké zkušenosti s alkoholem již mám, jsem přesvědčen, že mám vše pod kontrolou. Leč stane se, že se společensky unavím. A to extrémně.
Poté, co prostory vinárny dokonce znečistím, neslavně akci opouštím. Dva spolužáci mne vedou přes celé město domů. Nedobrovolně se stávám záporným hrdinou dne.
A kladní hrdinové? To jsou přece ti dva spolužáci, kteří mi pomohli se z tohoto průšvihu dostat. Není nad dobré kamarády.

"Ano, časy se mění," konstatuje Tadeáš.
"Ale něco stále zůstává," mudruje Lev. "Například ta vejce. Jsou stále stejná jako kdysi. Stále je musí snést nějaká slepice a těm dřívějším se podobají opravdu jako vejce vejci. Akorát dnes už se nevyžívám v představě, že vyhodím syrové vajíčko z okna na ulici a ono se rozpleskne o hlavu Gustávu Husákovi."
"To jsi se současnými státníky a politiky o tolik spokojenější??"
"Houby spokojenější! Ale jako dospělák už nemám takovou potřebu rebelovat proti autoritám. A hlavně: chuděry slepičky si nezaslouží, aby se takto mrhalo s jejich produkty, zkonzumovat je je tisíckrát smysluplnější, nemám pravdu?"

"Proč se s tím, Lve, vlastně vláčíš jak soumar? Dnes, v době e-shopů."
"Nejsem žádný staromilec, ani odpůrce e-commerce, ovšem všechny ty rohlíky, košíky a spol. mne zatím neoslovily. Potraviny denní potřeby si raději vyberu fyzicky."
"Ale proneseš se," konstatuje Tadeáš.
"Víš, jaký mám z toho dobrý pocit, že jsem lepší než všichni ti okolní mastňáci, kteří si ty nákupní vozíky vyskládávají do kufrů svých aut?"
"Pravda, nejsi žádné ořezávátko!" uznává Tadeáš.
"To nejsem; jen doufám, že mi ještě nějakou dobu vydrží ten batoh, takové se dnes snad už ani nedělají; vůbec mám takový pocit, že nezadržitelně nastává soumrak soumarů."

"Nazdar, Tadeáši!"
"Zdar, Lve, kam s tím nákladem?" osloví Tadeáš kamaráda nesoucího na zádech obří batoh a v každé ruce tašku.
"Vidíš, nesu nákup."
"Tak obří?"
"Co vykrystalizovalo od posledního nákupu, to se zjevilo na seznamu. Ještě jsem u Scholastiky ověřoval, zda opravdu další plato vajec, když máme dvě v lednici, rozkaz ovšem zněl jasně. Prý se blíží Velikonoce."
"To ke Scholastice chodí tolik koledníků?"
"Ani bych neřekl, ale neřeším to. Scholastice důvěřuji, že její zadání jsou smysluplná."
"Třeba ti z nich upeče něco dobrého..."
"Nepochybuj, kamaráde, Scholastika ctí tradice a jako hospodyňka se nikdy, ale opravdu nikdy, nenechá zahanbit!"

"Asi bychom měli brzy udělat další domácí postřižiny..." uvažuje Jenovéfa.
"Ne, prosím," žadoní Zdirad.
"To si chceš pěstovat mullet, či co?" reaguje Pankrác.
"Co je to mullet?"
"Koukni sem," ukazuje Pankrác heslo na Wikipedii.
"Když to může mít Jarda Jágr..." argumentuje Zdirad.
"Až budeš alespoň z poloviny tak slavnou a úspěšnou osobností jako on..." kontruje Pankrác.
"Myslíš, tatínku, že by bylo o co stát?" přerušuje jej Jenovéfa.
"Pravda, takže jinak: Jágr je dnes už zralejší a zmoudřelejší muž, takže aktuálně žádný divoký mullet nenosí. Celý tento příklad je mimo mísu, z čehož, Zdirádku, plyne: ani ty mullet, ani já skullet!"

"Co to máš??" táže se Scholastika Lva.
"Vidíš, zelené pivo," odpovídá Lev plně svůj půllitr zelenou kapalinou.
"Oni to už dělají v PET flaškách?"
"Co zbývá pivovaru, když hospody standardně nefungují..."
"Vždy jsi tvrdil, že pravověrný pivař si pivo z petky nedá."
"To jsem tvrdil, leč letos mi nezbylo než konstatovat, že duben, ještě v nouzovém stavu budem. A podpořit Méďu, když to v těchto flaškách prodává."
"Kéž bychom aspoň v tom máji mohli do háje..." zasní se Scholastika.
"Doufejme; mimochodem, nechceš aspoň lok, ochutnávkově?"
"Myslím, že ani ne," odvětí dle očekávání nepivařka Scholastika a Lev zasněně upije tradičního moku."

"Mohli bychom letos na chatě vysadit nějaké nové stromky," nadhodí rodině Pankrác, "jaké ovoce vybereme?"
"Já mám stejně nejradši banány," konstatuje Zdirad.
"Sám dobře víš, že to nejde, nejsme banánová republika."
"Toto bych zrovna netvrdila, tatínku!" poznamená jedovatě Jenovéfa.
"Pravdu máš, maminko," připouští Pankrác, "leč banánovou republikou jsme jen politicky, klimaticky nikoliv. Bez skleníku nám tu banány nevyrostou."
"A skleník na chatě mít nebudeme," dodá Zdirad.
"To opravdu ne," praví Jenovéfa.
"Takže, milý Zdirádku," pronese Pankrác, "myšlenku o banánovém háji odložíme ad acta, a ač jsme banánovými republikány, realisticky si vybereme na naši chatu nějaké mírnému klimatickému pásu vlastní ovoce."

Jako obvykle v abecedním pořadí:

Alešandr_Veliký - nová mladá krev mezi autory, nejvíce mě u něj zaujalo jazykově vymakané Jak Smrk skoro trh .

Čarodějnice - z jejího statkářského fandomu vybírám Venkovský masakr motorovou pilou , ona ví proč. :-)

Elet - její Školní jídelna mi připomněla mou gymnaziální éru, kdy si ze mne jeden profesor vytrvale utahoval jako z velkého jedlíka a štamgasta školní jídelny.

Envy - u ní mě zaujal její poučný a zamyšlení hodný Moudrý panovník .

Esclarte - z její letošní tvorby vybírám velmi moudrou pohádku Hlas lidu rozhodl .

Esti Vera - ta si hezky pohrála s jazykem v drabbleti Plyšatá duše .

Hippopotamie - v její tvorbě u mne letos vede recesistické drabble Intenzivní kurzy pro vás! .

Linkový stykač - jako celoživotní tramvajový pasažér sleduji jeho tramvajácký fandom, kde se mi letos nejvíce líbilo 3 z 5 tramvajáků varují: Čím víc vzduchu, tím víc COVID! .

mila_jj - svoji čtivou Vědu ve sto slovech pojímá každý rok trochu jinak, letos experimentálně, tentokrát z její tvorby vybírám Přece jen se držme návodů .

P.M.d.A. - jako milovník dobrého jídla (viz výše) nemohu neocenit její Ovocné kynuté knedlíky .

Peggy - u této autorky se dostávají do výběru jazykové hrátky Záhada II .

Peggy Tail - je to duše velmi poetická, přesto jí tentokrát do výběru dávám zcela prozaické V kině , neboť tím oceňuji, s jakou velkorysostí stále nazývá protagonistu drabblete kamarádem.

Rya - zde vybírám drabble Punková nutrie a koncert zkázy , kde oživila dnes již kultovní téma.

Skřítě - u této autorky je každé drabble básnickou perlou, po dlouhém vybírání nakonec zařazuji Proč si kouzlo stromů nelze přenést domů .

Tom_Peterson - další mladý nováček, u něj oceňuji Andulky slaví , kde si decentně poradil s lechtivým tématem.

Tora - v oblíbeném Hotelu U devíti koček přibyla nová koťata, z jejich příhod vybírám Koncert pro dva hlasy a jednu nechápavou .

Vinpike - zajímaje se o naši novodobou historii, pozorně jsem sledoval jeho letošní seriál a vybírám z něj Hlavně zdravě , jeden z mála optimistických dílů tohoto celkově ponurého příběhu.

"Ten džem jsme tehdy vařili z toho nekonečna borůvek," vzpomíná Zdirad maže si džem na chleba.
"To nebylo nekonečno, tolik nemůžeš nasbírat ani teoreticky," oponuje Pankrác.
"Jak to?"
"Leckdo si myslí, že nekonečno je to nejvyšší, nejposlednější číslo, ale tak to není. Žádné nejposlednější číslo prostě neexistuje."
"A nekonečno je tedy jaké?"
"Víš, je zajímavé, že v matematice jsme operovali s nekonečnem, ale všechny učebnice se vyhýbaly jak čert kříži vysvětlení, co to vlastně je."
"Chlapi, přestaňte filozofovat o nekonečnu a mažte si oba na ten chleba jen konečné, tedy rozumné, množství marmelády!" vrací Pankráce i Zdirada do reality Jenovéfa.

Přicházím na trh a dostávám první úkol. Vyskládat z auta s poznávací značkou začínající na TRH bedny se zbožím. Jde to ztuha, nelze to zvednout trhem, tedy musím použít nadhoz. Pak obsluhuji zákazníky. Jsou to nejrůznější typy. Od kravaťáků, patrně obchodníků z finančního trhu, až po hulváty, kteří mi říkají, abych si trhl.
Musím to však vydržet a respektovat realitu na trhu práce. Na černý trh utíkat nebudu.
Vycinkal jsem si kdysi tržní ekonomiku, tak ji musím akceptovat i s negativními aspekty. Čas oponou určitě trhne a budu mít lepší práci. Prozatím mi však trh práce přidělil trh na tržišti.

"Nějak na mne ta životní situace doléhá," svěřuje se Stifler kamarádům, "cítím se jak totální zkrachovanec. Máte rodiny, já kulový."
"Nikdy není pozdě na změnu," chlácholí jej Jim, "dum spiro spero, řekl by latiník Finch."
"Kam vlastně zmizel Finch?" napadne Kevina.
"Neřešme Finche," varuje Oz tuše příčinu.
Stifler však míří do někdejšího mámina pokoje. Zpět je v mžiku.
"To mě poserte! Finchomrd mi v mámině pokoji vojíždí neteř!"
"Víš, v historii byly případy, že někdo za život ošoustal matku, dceru a nakonec i vnučku," konstatuje Jim.
"Takže mám štěstí, že nemám žádnou ségru," napadne Stiflera.
"Máš, určitě by ji nevynechal."

"Tak se dáme do těch postřižin," praví Jenovéfa.
"Já jdu první!" vykřikuje Zdirad.
"Víš co, prvně vezmu tatínka. Nemusíš sobecky všechno dostávat jako první," rozhoduje Jenovéfa.
Pankrác usedá na balkón na stoličku a zapůjčený strojek v rukou Jenovéfy se dává do práce. Kadeře, tedy spíše části zbývajících Pankrácových vlasů, padají k zemi a zmírají jako v oné klasikově básni. Za chvíli má Pankrác na hlavě slušivého ježka, nic jiného strojek ani neumí.
"Zdirádku, jsi na řadě!"
"Mami, nechceš raději ostříhat ty? Mnou či tatínkem," zdráhá se Zdirádek při pohledu na Pankrácova ježka.
"Najednou jsi ohleduplný, ovšem já se opravdu nestříhám."

"Nasáváš lahváče, Lve?"
"Co mi zbývá. Točený by bylo lepší, ale když Méďa nemůže fungovat..."
"A což kdybychom si dali někdy něco kultivovanějšího," zasní se Scholastika, "jako loni na podzim."
"Myslíš v tom podsvětí?"
"Podzemí, žádný podsvětí."
"Co ty víš, zda si tam nedávají dostaveníčka mafiánské a jiné podobné struktury."
"Moc fantazíruješ, Lve. Určitě jsme tam byli jen mezi normálními milovníky dobrého moku."
"Tak dobře. Ale výlet to byl pěkný."
"To byl. Škoda, že v blízké době nic podobného nepodnikneme."
"Škoda. To sladký víno opravdu chutnalo. Mám se při příštím nákupu po něčem podobným poohlédnout, abychom si dali do nosu?"

Slunce zapadlo a na louku padla tma. Osvětloval ji jen hořící táborák. Vůně jeho dýmu se mísila s vůní ibišku. Z táboráku občas vycházejí ohnivé erupce. Proto je i přes pozdní hodinu horko.
U táboráku sedí Európa. Z dálky se blíží Prométheus. Má svůj plán. Unese ji, vyfoukne ji Diovi. Přímo ji smete.
Tu se náhle na louce objeví stádo divokých prasat. Európa bere nohy na ramena a prchá. Prométheus jen zdáli pozoruje ten tanec.
Příčina je mu jasná. Kdyby ta prasata nebyla tak laciná, lovci by je určitě všechna odlovili. A nezjevila by se tu v ten nejnevhodnější okamžik.

"Oto, ty vole, to musíš na tu postel skákat?" lamentuje Scholastika, když se jí synek přizná k prasklému prknu na roštu postele.
Posléze naštěstí nachází vhodné prkno na výměnu. Lev páčí z postele kusy starého prkna.
"Ty umělohmotné čepy musíme odvrtat, drží tam hmoždinkovým efektem," konstatuje a s Otíkem vytvářejí díry pro nové prkno. I vhodné vruty se nakonec najdou.
"Prkno raději vrtnu sama, ty bys to, táto, dělal silově, prkno ti rupne a jsme na hrnci," rozhoduje Scholastika a dokončuje dílo.
"Uklidíme si to, nemusíš tu být na práce všeho druhu," praví Lev a Scholastika se vrací do kuchyně.

"Tatínku, měli bychom doma nějakou pevnou tenkou šňůru?" táže se Jenovéfa.
"Měli bychom mít toho psa s duší. Jako prádelní šňůru jsme ho tenkrát použili jen malou část," odvětí Pankrác.
"Jaký pes?" zajímá Zdirada.
"Koukej, tady ho mám. Má obalovou vrstvu a uvnitř centrální vlákno. Někdo toto nazval duší. PES je zkratka materiálu polyester. Proto jsme tu šňůru koupili pod názvem PES s duší."
"To je zajímavé."
"Ano, jak vidíš, duši může mít nejen pes jako živý tvor. Zakopaný pes je v těch homonymech. Tohoto psa s duší jsme však tehdy naštěstí nikam nezakopali, a proto jej nyní můžeme použít.

"Zdirade, roušku, když jdeme ven!" vyzývá Pankrác.
"Ach jó," praví Zdirad, avšak nasazuje.
"Neachjákuj, neprotiv se vládě a buď rád, že nemusíš mít plynovou masku!"
"Co to je?"
"Gumová maska na celý obličej, jen na oči skleněné průzory, dole chobot či jiný filtr na dýchání. Poprvé jsme se to učili používat už v mateřské školce."
"Vážně?"
"Ano, a potom na základce nám každý rok měřili obličej speciálním udělátkem, aby byla pro každého maska správné velikosti. Naštěstí zůstalo vždy jen u tréninku a žádné zamoření jedovatým plynem jsem nikdy nezažil."
"To jsou věci..."
"Takže ty roušky vydržme, vždy může být hůř."