DMD č. 28. pro 28. 4. 2020. Téma: Ohleduplný sobec

„Co jsi provedl tentokrát?"
„Řekl jsem, že jako vždycky, umírat budou skřeti a získávat jen lidé."
„Aha."
„A Larimir se do mě pustil, že takhle je to se skřety pokaždé - jde nám jen o prospěch skřetů a zájem země je nám lhostejný."
„Co je zájmem země, když ne životy a štěstí jejích obyvatel?"
„Jako já sis toho asi nevšimla, ale v Mordoru nežijí jen skřeti." Odfrkne si. „O lidi se budu starat, až budou strádat stejně jako my."
„Tos mu řekl?"
Přikývne. „Hněváš se?"
Temně zavrčím, odhalím zuby a zlehka ho kousnu do nosu. „Trochu."
Zasměje se a políbí mě.

Slavný býčí biatlonista si připsal další úspěch, tentokrát ovšem ne medailový. Sportovec je známý tím, že na trati na nikoho nebere ohledy, a když prohraje, řve jako tur. Nyní se však zastal slabšího a znovu se stal miláčkem publika.

Na ulici náhodou potkal dvě hyeny, které vydíraly malou křepelku. Naříkala, že má jen pět peněz.
„Jednal jsem instinktivně, jako by mi někdo zamával rudým hadrem před očima," vypráví biatlonista. „Hyenám jsem řekl něco, co rozhodně nelze publikovat.“

Šokované zlodějky se zmohly na pouhé „Ty vole!“ a utekly.

„Já bych na takovou nechutnost neměl žaludek," dodává hrdina. "A to mám čtyři.“

“Prosím, prosím - jen si autíčko vyzkoušejte.”
Mladý pár si obhlížel ojetý vůz v autobazaru.
“No vypadá pěkně, ale je v pořádku?” zeptal se váhavě manžel.
“Nemusíte se bát, osobně jsem dohlédnul na technickou prohlídku při příjmu tohoto vozu,” úslužně mu vysvětloval obchodník.
O hodinku později manželé odjížděli v jejich skoro novém autě, šťastní jaké měli štěstí při výběru vozu.
Obchodník je sledoval a mnul si ruce. Do měsíce se ta kraksna porouchá a přivezou mu ji zpátky. Odkáže je na příslušnou klauzuli o zpětném odkupu, spojených poplatcích a výkupní cenně. Auto “spraví”, přelakuje a prodá znovu. Tenhle rok už potřetí.

„…a pak už bude jenom stačit tenhle otrávený koláč podstrčit Jindřichu Tudorovi,“ zakončil líčení svého plánu princ Edmund Černá zmije, vévoda z Edinburghu.
„Vskutku ďábelský plán,“ pochleboval Baldrick, „ale jak se dostanete do hradu?“
„Já ne, to ty a Percy. V přestrojení za jeptišky.“
„Ale co když nás odhalí?“ vyděsil se Percy.
„Zaživa vás vykuchají a z vašich lebek udělají nočníky,“ odpověděl Černá zmije. „V každém případě na tom nemůžu prodělat.“
„To je od vás velmi sobecké a bezohledné, můj pane,“ stěžoval si Percy.
„Právě naopak Percy, kdybych nebyl tak ohleduplný, přestrojil bych vás za flagelantské eunuchy s černým morem.“

Propůjčil Lauru na výlet do Moskvy.
Původně to nebylo v plánu – vypravil ji do hotelu, tam měla být Menšikovovi po vůli a ráno se vrátit domů. Jenže co by Pán z Prahy neudělal pro dobro obchodních vztahů.
„Je úžasná, jedinečná,“ básnil Menšikov do telefonu, „rád bych s ní strávil ještě trochu času.“
Laura skutečně byla jedinečná – a také chápavá, poslušná a v mnohém jako on. Pro peníze udělá všechno a bez řečí. Proto ji měl mimořádně rád, a proto měl i on pro Igora své podmínky.
„Můžeš s ní být jak dlouho chceš,“ oznámil mu, „ale budeš na ni hodný.“

Kamarádka prskala rozčílením. ,,Jak si může něco takovýho dovolit?!" Neříkala jsem nic. Šprtání na zkoušku, už několik měsíců a pořád neúspěšně, člověka přece jen trochu vyčerpá. A dnes padla poslední kapka. Poslední pokus. ,,Hele ser na to. Tak prostě nebudu mít titul no..." ,,Nevzdávej to! Vždyť tě vyhodila jasně neprávem!" ,,Já vím. Ale co mám dělat? Rozčilovat se, jít ji seřvat?" ,,Jsi moc hodná. Na takovou svini nesmíš vůbec brát ohledy!" ,,Ale tak, třeba to opravdu neumím..." Švihla po mně pohledem. ,,To nemyslíš vážně že?" Naklonila se ke mně. ,,Buď taky jednou sobec. Jdi a vem si, co ti patří!"

She couldn't believe it.
After all the time... they were still there. Still alive...
...and right now very much in harm's way.
She needed to act immediately.
"Are you sure your information is correct?" he asked.
"As sure as one can be," she shrugged.
"I'd rather you tell me the truth, Zaria."
She closed her eyes for a moment.
"It's my family, master. If we go through with the plan..."
To her surprise, he smiled.
He could afford to be magnanimous. It was no skin of his nose, after all.
"I'll tell the sheikh we need to revise the plan."

Pomoc, či nechat je být? Vysvobodil je a přivedl na místo, které je sice nehostiné, ale dá se na něm přežít. Může je zde opustit a nechat osudu. Ale to by nebyl on. Zůstane, a umožní jim žít ten nejlepší život, jaký dovede. I na úkor vlastního blaha.

"Slyšeli jste to? Wei Wuxian všechny zradil!"

"Ano! Unesl ty zpropadené Weny a kdo ví co teď plánuje! Co když příště bude chtít ovládnout svět!"

"A má stále u sebe ten mocný talisman. Je příliš silný, nikdo jej nedokáže zastavit!"

"Dělá si co se mu zlíbí, vůbec nebere v potaz co ostatní!"

Party byla v plném proudu.
"Tys je vážně všechny sežral?"
A opravdu, talíř, kde se ještě před půl hodinou tyčil menší kopec Klářiných pirožků, teď zel prázdnotou.
Pavel se zatvářil provinile.
"No nikdo se do nich neměl, tak jsem si vzal jeden, druhej, a najednou došly."
Tomáš, původce dotazu, jen pokynul Pavlovi směrem na balkón.
Když byli oba stranou hluku, Tomáš se zeptal:
"Poslyš, tobě vážně chutnaly?"
"Jo."
"A...je ti dobře?"
"Jo."
"No díky bohu. Klára totiž děsně špatně vaří, ale kdyby si nikdo nebral, tak by s ní nebylo k vydržení."
Pavel pokrčil rameny. Omylem ohleduplnost, taky ohleduplnost.

Chvíli ho pozoruje. Konečky prstů mu opatrně odhrne vlasy z čela. Pak si přehodí tašku přes rameno.
*
Doběhne ho u dveří.
„Proč?“ zeptá se klidněji, než by čekal.
Otočí se jen napůl.
„Neztěžuj mi to.“
„Proč?“ zopakuje trochu dětinsky.
„Reme, prosím...“
Chvíli bojuje s vlastním dechem.
„Nedělej to. Nemůžeš... a bez rozloučení,“ zlomí se mu hlas.
„Nechci ti začít překážet. Nesnesu, abys ze soucitu...“
„Siriusi,“ hlesne, „nemám polštář. Tehdy... Voněl jako ty. Dlouho. Já - já nesnesu polštář, který nevoní tebou,“ snaží se zahnat slzy, „běž, jestli chceš, jestli musíš, ale proboha netvrď, že to děláš kvůli mně, ty zatracenej sobče.“