Moje články

Čarodějnice - u ní mne letos zaujalo vícero poučných drabblat, do výběru dávám Bratři v luftě.
Esclarte - u jejich historických drabblat se nedalo odolat výtvoru Tomuto námětu nelze odolat.
ioannina - z její tvorby mne letos nejvíce zaujala Óda na jarní zahradu, asi proto, že jsem též markýz ze sadu. Snad bych se měl tamními radami začít řídit.
Kaspar-Len Myslitel - sice toho nenapsal mnoho, ovšem jeho Majestát perfektně ztvárňuje situaci ve společnosti.
Keneu - v jejím případě tentokrát vybírám drabble Krystalka, neboť zde úspěšně zabrousila do prostředí, které jí není profesně vlastní.
mila_jj - v rámci svého zavedeného vědeckého fandomu letos napsala seriál o Josipu Kleczkovi, který se mi velmi líbil a z něj nejvíc Hymnus na hvězdu naši nejbližší.
Peggy - její drabble Kdo je nejvíc hustej je opravdu husté, jakkoliv se tomuto výrazu snažím vyhýbat. A především má optimistickou pointu. Dále od této autorky zařazuji malebný výtvor Malebnost jazyka českého, nejen proto, že mne inspiroval k mému úspěšnému drabbleti.
Peggy Tail - z její tvorby letos vybírám Lásko, živě si představuji, jak to v reálu probíhá.
Rya - její Protestsong ani nevím kolikátý nemá chybu, doufám, že někdo z hudebnějších členů naší komunity už k tomu složil hudbu.
Skřítě - vzhledem ke svému mateřskému úvazku letos nemá ani jedno soutěžní drabble, ovšem ta opožděná mimosoutěžní dokazují, že básnit nezapomněla, vybírám Noci budem spolu mávat, tak ospalče koukej vstávat.
Stevko - z jeho oblíbeného středoslovenského fandomu jsem tentokrát vybral drabble Návšteva zo zahraničia, neboť si, snad jako jediný, vzpomněl, že jsme měli tetovaného kandidáta na prezidenta.
Tora - její kočičí fandom čtu stále rád; letos v něm byla suverénně nejlepší Experimentální prvouka. Kromě toho oceňuji i její drabble Sedni si pořádně vedle ní..., něco takového prostě člověk nevymyslí.

Už jsou tady! Ano, je to tak, Scholastika s Otíkem se vracejí z chaty. A tentokrát je zde s nimi i tchýně Bernardina. A ta hned hodnotí domácí situaci:
"Lve, ty tu máš ale binec! Smetí na zemi, prach. A větráš zde vůbec? Je tu na padnutí!"
Lev se jen červená. A Bernardina pokračuje s kázáním:
"Jsi dospělý člověk, Lve, navíc otec od rodiny. Ty sis zvykl, že se Scholastikou, když vytáhne paty z domu, tu odejde zákon! Co tu vůbec děláš celé dny?"
Lev už na nic dalšího nečeká a ani slůvkem nebrblaje se chopí smetáku, posléze i prachovky.

"Nechám si vytetovat srdíčko a do něj jméno Tabita!" praví Zdirad.
"Chraň tě ruka páně, to bych ti zmaloval zadek do fialova!" vyskočí Pankrác jak čert.
"Tatínku, mírni se!" zasahuje Jenovéfa.
"Takže argumentačně," pokračuje po svém uklidnění Pankrác, "jsi, Zdirade, přesvědčen, že to Tabita ocení? Když ne, bude ti to vadit pro známosti s jinými slečnami. Můžeme se pobavit o tričku na zakázku s nejrůznějšími obrázky či nápisy, třeba i Tabitou, ale svou kůži máš jen jednu. Tak si ji neprzni ani sebebohulibějšími motivy. Pamatuj, chlapče, my Zlámaljelitové jsme vždy byli, jsme a budeme seriózní džentlmeni, tetování tedy přenecháme hejhulům!"

Denní plán je jasný. Ráno do garáže pro kolo, odpoledne musím do práce, máme zvláštní akci. A večer napsat drabble řádné, případně i bonusové.
Přišed do garáže odhaluji zradu. Zapomněl jsem doma tygra, tedy klíč od kola na přívěšku s tygrem. S kolem zamčeným k sáňkám neodjedu.
Po práci musím do garáže znovu. Se západem slunce konečně nasedám na kolo. Po zimě nemám formu, cesta mi trvá o pár minut déle než obvykle. Znaven dorážím domů.
Že bych si řekl, že dnes nic nepíšu? Neexistuje! Správný spisovatel ztvární i sebebanálnější námět. Nechť ctěné čtenářstvo posoudí, zdali se mi to podařilo.

"Mami, k narozeninám chci, prosím, mobil," ventiluje touhu Zdirad.
"Ten ještě nepotřebuješ," odvětí Jenovéfa.
"Máme doma dva mobily a k tomu i stabil," konstatuje Pankrác. "Představ si, že když já byl malý, byly telefony jen stabilní. A ani ty nebyly v každé rodině!"
"A jak jsi volával kamarádům?"
"Na ten stabilní telefon, který měli jeden pro celou rodinu. Musel jsem se představit a slušně požádat dotyčného k telefonu, když to zvedli třeba jeho rodiče. Kdo telefon neměl, k tomu jsem musel dojít pěkně pěšky, zvednuv svoji línou zadnici."
"A kdy tedy dostanu svůj mobil?"
"Sečkej, Zdirádku, času, jako husa klasu!"

"Když slyším tu píseň, jde na mne depka," praví Lev. "Nejenže nejsem bez plomb, ale mám už i částečnou protézu. Ještěže na tom nejsem jako můj táta, který dokázal sám sebe kousnout do ucha."
"Jak to?" ptají se Jimram s Tadeášem.
"Měl zuby celé umělé. V mém věku už dávno. Já ho s jeho vlastními zuby ani nepoznal. A jako dítě mne štvalo, že si zuby nemůžu vytáhnout jako on."
"A teď tě štve, že můžeš," konstatuje Tadeáš.
"Přesně tak."
"Klid, Lve, i když jsi na tom jinak než ten z písničky, dej si na to rum!" radí mu Jimram.

Blížila se doba maturit a přihlášek na vysoké školy a na třídním profesorovi bylo, aby na každého sepsal komplexní hodnocení. Za tímto účelem nám nadiktoval dotazník. Kromě tehdy běžně sledovaných faktů jako angažovanost rodičů a podobně tam byl i bod zvaný povahové vlastnosti, které pro sebe považuji za charakteristické.
"Například zpupnost..." uvedl žertem příklad.
"Co tam mám napsat?" ptá se mne posléze spolužák.
"Nevím, asi zpupnost, jak říkal třídní..."
"To určitě; bez prdele!"
"Tak napiš bez prdele."
"Když toto bude mít v posudku," reaguje další spolužák, "nevezmou ho na sedavé zaměstnání. Protože nemá na čem sedět, když je bez prdele!"

"Tak už máme máj, lásky čas!" zasní se Tadeáš.
"Bejvávalo..." odvětí Lev.
"Taky daně z nemovitostí čas," zareaguje Jimram, "zrovna dnes mi došel mail s výměrem."
"Mně už taky, blaze tomu, kdo nic nemá," odpoví Tadeáš.
A Jimram rozvíjí úvahu:
"Kdysi jsem přemýšlel, zda by se člověk obešel bez peněz. Měl by chaloupku, políčko, trochu zvířectva, ostatní potřeby by získával výměnným obchodem. A došel jsem k tomu, že by musel platit daň z nemovitostí a finančák by mu naturálie určitě nebral."
"Daním a smrti neunikneš," konstatuje Tadeáš.
"Oponuji, pračlověk daně neměl!" reaguje Lev.
"Takže zpátky na stromy?" zamyslí se Jimram.

Užíváme osobní počítače, užívejme též poznámníky, destičky, jakož i chytré přenosné dálnozvuky. Mějme na klávesnicích Vstup a Unikni, oprašme z dob strojopisných přeřaďovač a zámek přeřaďovače. Můžeme míti klávesy Vlož a Vymaž, též Jinak, snad jen Ctrl se nám bude těžko do češtiny překládat.
Předchozí návrhy se týkaly tvrdovýrobků, i pro měkkovýrobky by se nějaká nová pojmenování našla. Třeba taková protipožární zeď.
Kdybych byl tytrubkářem, umístil bych na Tytrubko ohnivý projev, ve kterém bych se bil za čistotu jazyka. Kdybych byl na obličejovníku či podobné síti společenské, vedl bych tam na toto téma rozmluvy. Prozatím alespoň předkládám návrhy zdejšímu obecenstvu.

Pankrác, Jenovéfa a Zdirad pochodují po pěšině na zalesněné stráni. Občas spatří veverku, případně nějakého ptáčka, jinak kromě nich tam není ani živáčka. A to se drží turistické značky! Idylku nenaruší ani občasné prosvištění rychlovlaku po trati zamaskované v zeleni na dně údolí.
Uvolní pěšinku na projetí cyklistovi, který je nadlouho posledním člověkem, kterého potkávají. Ten si ale dá, v tomto náročném terénu!
Přicházejí ke zřícenině, či spíše zbytkům hrádku. Tam též pusto, jako by tam od jeho zániku ve středověku nikdo nebyl.
Lidé jsou dnes líní, myslí si Pankrác. Ale zase si to tu sami můžeme mnohem lépe vychutnat!

Zasedáme k počítačům, žena úpí po tématu, mně zbývá napsat optimistu. Manželka vytahuje z likérníku ajer koňak. Ouha, je to pevná fáze.
Houbeles pevná fáze, z přednášek fyzikální chemie si pamatuji, že co je tuhé, avšak nikoliv krystalické, je kapalina s extrémní viskozitou. Viskozitu tedy třeba snížit.
Šťourám v láhvi nožem, přilévám Božkov tradiční. Už jsem optimista, ztekutit to půjde. Oběma nalévám zatím jen hrudky. Chuťově to není špatné.
Pokračuji tedy v přidávání kapaliny. Na radu ženy měním Božkov za mléko, abych příliš nezvyšoval podíl alkoholu. Obsah dalších skleniček je již o poznání tekutější.
Však my ten ajer koňak znormalizujeme!

"Zítra nepřijdu, Scholastika má narozeniny, takže slavíme," hlásí Lev kamarádům.
"Takže ona je Skopec," konstatuje Tadeáš.
"Ano, a asi proto je tak tvrdohlavá."
"A co ty, Lve, jsi aspoň Lev, když jsi Lev?" zeptá se Jimram.
"Ne, jsem Panna."
"To máte u vás zvláštně zařízené, ženská je Skopec, chlap je Panna..." dělá si Jimram ouchcapinky ze Lva.
"Tak říkej, že jsi v Panně," podpoří Lva Tadeáš.
"Blbost, pak už dotyčná není pannou," opáčí Lev.
"Když má Panna Skopce, shodí Skopce z kopce," ozvalo se Jimramovo básnické střevo.
"To ne," zareaguje Lev, "ženu ani květinou neuhodím! Už bychom neměli tolik pít!"

"Nějaká další přání, pánové? Máme tu novou dávku utopenců!" praví Medvědička postavivši před štamgasty piva.
"Ne, jsem sytý. Ty jsi ale svůdkyně, Medvědičko!" odvětí Jimram.
"Ale pane Jimrame..."
"Myslel jsem samozřejmě v obchodním slova smyslu," uvádí to na pravou míru Jimram.
"Celej Méďa," okomentuje to Tadeáš.
"Co jiného čekat od jeho vlastní dcery," odpoví Jimram.
"Latiníci říkají, že otec je vždy nejistý..." zamudruje Lev.
"Kontroluj se, Lve," zarazí ho Jimram, "slyšet tě v kuchyni Medvědice, vylítne na tebe a dá ti přes hubu, ani nemrkneš!"
"Nebo ti přes ni dá Medvědička, nepochybně bude rázná po matce," doplňuje Jimramovo varování Tadeáš.

Před spaním chci ještě nakouknout, nemám-li nějaké další reakce a nacházím sosácké stránky spadlé. Chválabohu jsem drabble napsal zavčas.
Ráno porucha trvá. Nahlédnu na sosácký obličejovník, ještěže tam mohu i nejsa uživatelem tohoto vynálezu Marka Cukrohory. Naštěstí sosáci už o poruše vědí a pracují na odstranění.
To naši předchůdci za národního obrození řešit nemuseli. Těm stačil husí brk, kalamář inkoustu a arch papíru.
Ale nebudu si stěžovat. Vždyť moci se svými spoluspisovateli takto rychle komunikovat je terno. Mimochodem, kdyby se do dnešních dnů udržely hry Lotynka, Terno, Lambo a Tambo, třeba bychom z nich jako součást kultury také něco získali.

"Tatínku, to bodláčí nám sem nenos!" diriguje muže Timea.
"Neboj, nebudu," odvětí Tadeáš a vyzuv kanady, odnese tyto na zápraží k očištění od nachytaných chlupatých kuliček.
"Vidím, že to tam máme zarostlé bodláky," konstatuje Timea.
"To víš, všechny neřády likviduju, ale jde to pomalu."
"A tady máš taky bodláčí," přejede Timea Tadeáši po tváři, "to se nemůžeš oholit?"
"Mohl bych, ale nač, když jdu jen na zahradu? Aspoň je uvěřitelné, že jdu opravdu tam a ne někam jinam."
"Protože reprezentuješ všude a také musíš být vzorem pro Tobiáše. Když ho chci vést k úpravě zevnějšku, nemůže mít tatínka jako vagabunda!"

"Kdo letos vyhraje Stanley Cup?" padla mezi spolužáky otázka.
"Pittsburgh, protože tam hraje Jágr," odvětil primus kruhu. Pravda, byl v tom lokálpatriotismus, neboť onen spolužák, ač Jihočech z podhůří Šumavy, v Čechách fandil Kladnu. A jak známo, Jaromír Jágr pochází odtamtud. Nicméně Pittsburgh s Jágrem trofej opravdu získal.
Příští rok se spolužáka ptám:
"Opět věštíš, že vyhraje Pittsburgh?"
"Je to možné," odpoví opatrně.
A Pittsburgh jde opět do finále.
V onen čas jdu jednou ráno na zkoušku, primus kruhu náhodou též. A hlásí mi:
"Vyhráli jsme, je hotovo!"
Jako fanoušci Jágra, potažmo Tučňáků, jsme dobře naloženi, zbývá jen zvládnout zkoušku.

"Zdirade, pohni trochu, stále ještě nemáš zakryté ani dno toho kyblíku," popohání Pankrác synka sbírajícího borůvky.
"No jo, tatínku, když ty mu dáš tak obří nádobu, to pak nepřibývá," zastává se Zdirada Jenovéfa.
"Ať je rád, že jsem mu nedal padesátilitrový barel..."
"Legracisto, chtěl bys, aby nasbíral nekonečno borůvek."
"Kolik je nekonečno?" ozve se Zdirad.
"Strašně moc, tolik borůvek se nevejde ani do toho padesátilitráku," odvětí Pankrác.
"A kolik se tam vejde?"
"Takových sto tisíc, dvě stě tisíc..." odhaduje Pankrác.
"Sakra, chlapi, pusy vám jedou a ruce stojí," péruje oba Jenovéfa.
"Tak tedy do toho, nezůstávejme na dně!" zvolá Pankrác.

Je slyšet zvuk kroků.
A: To jste vy?
B: Ne, to jsem já!
A: Tak promiňte, já myslel, že jste to vy.
B: Nic se nestalo.
Opět je slyšet zvuk kroků.
A: Aha, to jste asi vy!
C: Ne, ne, to jsem já!
A: Promiňte, já opět myslel, že jste to vy.
C: A že jsem tak smělý, kdo jste vlastně vy?
A: To jsem přece já!
B: Promiňte, ale ani já nevím, kdo jste vy.
A: Jak jsem říkal, to jsem já!
Další zvuk kroků
A, B a C trojhlasně: To budete určitě vy!
D: Nikoliv, to jsem já!

"Méďo, že tě to baví, tisknout mi účtenku, šetři papír, loterii s tím stejně nehraju," praví žoviálně Jimram.
"Ne, teď jste tu náhodou jen samí známí štamgasti, ale nikdy nevím, zda mi v lokále nesedí někdo, kdo vytasí služební průkaz a začne kontrolovat."
"Není to paranoidní?" otáže se Tadeáš.
"Není. Čert nikdy nespí. To máme čojku, finančák, hygienu a iks dalších státních ouřadů..."
"A tito všichni jsou tedy čerti..." zareaguje Lev.
"Přesně tak."
"Brzdi, Méďo, nebo nakonec vyfasuješ flastr za znevažování úřední osoby," zklidňuje ho Jimram.
"Pravda, takže tady máš účtenku, a co vy dva, taky platba nebo ještě pivečko?"

"Zdirade, do toho vagónu ne, tam je první třída" usměrňuje Pankrác syna.
"Prvňáci?"
"Ne, ve vlaku to znamená něco jiného. První třídou jezdí patriciát, elita, prostě ti
hodně bohatí a vysoce postavení, pokud nezhrdají veřejnou dopravou, a druhou třídou plebs, tedy my ostatní."
"A dalšími třídami?"
"Jsou tu jen dvě. Kdyby jich bylo devět, jako ve škole, tou poslední by musel být asi dobytčák."
"Však pro některé by se hodil," komentuje Jenovéfa nepořádek v kupé.
"My se tu ovšem budeme chovat čistotněji, než ti pasažéři před námi. Pamatuj, Zdirade, ač plebejec, můžeš být jemný a kultivovaný jinoch," praví významně Pankrác.