DMD č. 22. pro 22. 4. 2021. Téma: V cizích botách

Nikdo nechtěl věřit tomu, že se ta nelichotivá proroctví naplní zrovna za jeho života. Odmítali to připustit, ačkoli bitvy se šířily jako požár a nepřátelská armáda se přibližovala.
Když konečně zaznělo dunění vojenského pochodu cizích dobyvatelů v ulicích Jeruzaléma, bylo příliš pozdě.
Na nohou cizinců přichází odsouzení.
"Dovol jim, ať tě zajmou, když tě odvedou do Babylonu, přežiješ."
Poražený, zajatý cizí kulturou, spoutaný zvyky, které nejsou tvoje.
Ale živý a s nadějí.
Dokud se tvoje kroky rozléhají v palácích cizích králů, máš budoucnost.
A jednou, jednou tvoje sandále zase vstoupí jednou ze dvanácti bran do svatého města.
Ostatek zůstane zachován.

Dana je právě uprostřed jednoho z nejhorších mýtinků, jaký kdy zažila. Přijde si zcela nepatřičně. Má na sobě boty, každou jinou, co k sobě nemačují. Ani jedna z bot není její.

Věděla to přece jasně, třetí pár z leva. Když z podniku vybíhala, čekalo na ni již auto, aby ji odvezlo na tuto schůzku. Ani se nepodívala, vklouzla do bot a hned běžela.

Málem atakovala dlažbu. Boty nejenže nebyly její, ale byly dvou jiných dam a ona je ještě měla levou na pravé a naopak. Nebyl však čas.

Celou schůzku je jako uzlíček nervů, nevnímá ani, jak dobře schůzka probíhá.

“Potřeboval bych trochu odpočinku, víš? Zajet si na dovolenou…”
Cizinec na druhé straně stolu kývl, že rozumí.
Hagrid do sebe kopl zbytek máslového ležáku a pokračoval: “Ty bys to mohl vzít za mě, co říkáš?”

***

“Hagrid odjel na dovolenou!” přihnala se Hermiona. “To jsem zvědavá, koho Brumbál sehnal náhradou, a co se budeme učit?”
“Pojď, Péči o kouzelné tvory máme první hodinu,” pobídl ji Harry.
Náhradní profesor je čekal u Hagridova domku. Bílé vlasy měl po ramena a oblečen byl v koženici pobité cvoky.
“Dnes půjdeme do Zakázaného lesa,” zavrčel. “Tak si rozeberte pomůcky.”
Na udusanou zem přistál svazek mečů.

"Kaplan je mistr botník," sekl pan Pinsky. "On dělá jednu botu za druhou."

"Botník je police," namítla slečna Mitnicková.

"To taky," zahřímal pan Pinsky. "Botník a tvrdá police!"

"Neříká se botník, ale švec," pokusila se ještě jednou slečna Mitnicková, ale pan Smidt to smetl ze stolu:
"Kaplan nedělá švecky, on dělá chyby."

"Cha," zaútočil znovu pan Pinski, "on dělá šecky chyby, co jsou!"

Pan Kaplan se nenechal tím soustředěným útokem vyvést z míry. Jako ostřílený komodor se chystal k odvetné palbě.

"Dámyjapánové," pravil důstojně, "Pinsky má pravdu. Dělám chyby. Ale proč? Pro dobro! Aby vy mohli v cizích chybách pomočit!"

" Jeho velvyslanec Packal z Drahotína. " Oznámil vyvolávač, když vcházel Tomášův dárek k narozeninám. Kocour předstoupil před krále a zdvořile se uklonil." Omlouvám se pane králi, že jdu tak kvapně. Můj pán Toman z Dražetína spadl s kočárem do vody a přišel ve vodním víru o všechny své šaty. Dejte pro něj poslat kočár a též svoje šaty na ustrojení, jinak zmrzne zimou a nebude vám drahým hostem." Jak to kocour přednesl, polekal se král a poslal nejlepší kočár a sváteční šaty.
***

Když to máš klepal na břehu kosu , kocour pravil " Cizí boty a šaty, no a? Vem to jako Fakt. "

One of the signs at the entrance of the temple said "NO Shoes" inside. There were cubbies to leave your footwear in and the attendant was offering special felted "booties" to those who were disinclined to go barefoot.
Maddie looked between the alternatives. She decided to brave the pavement. After all, she was here to track someone...
The stones whispered to her of joys and sorrows left in the footprints of countless travelers.
The tendrils of magic wafted in the incense-filled air and glowed in every statue carving.
But she looked for a specific one - the one from the udyog.

Ústředí napsalo, že máme vyzkoušet hru Den v cizích botách.
Já i Amundsen jsme byli proti.

Začalo to dobře: Voldemort si sice zuřivě mumlal, že se měl převléct za nějakou Hermionu, ale prohlásil, že Vlka chápe, protože sežrat je je jistota. Ježibabě role Voldemorta ale vyvolala mindrák z frňáku a navíc se zhroutila, že neví, jak se pečou viteály. Otesánek to nepochopil vůbec a čmajznul Ježibabě pantofle. Následně tvrdil, že neví, kde jsou, ale v zubech měl bambulku.
Hru ukončili hasiči, kteří nás evakuovali poté, co Vlk při pečení perníčků podpálil kuchyni i Santera, kterýho navíc museli vypáčit z trouby.

Z toho dne si moc nepamatovala. Jen útržky a pár silných pocitů a vjemů – muže vřískajícího ve své budoucí rakvi, oheň, vítr, který jí cuchal vlasy na vrcholu Astronomické věže. Nevěděla, jak se dostala dolů, nebo kdy se poprvé probudila v posteli v cizím pokoji, oblečená do nepovědomého růžového pyžama.
Konečky prstů se dotkla studené podlahy. U nočního stolku uviděla huňaté trepky a vklouzla do nich jako do horké lázně. Čí asi byly, než skončily u ní? Komu patří doopravdy?
„Haló? Kde to jsem?“
Ze dveří v rohu vyšla usměvavá starší čarodějka. „U svatého Munga, slečno Grangerová. Pamatujete se?“
Mlha.

,,Počkej, zahodim ty pantofle! Dobrý." ,,Fotím. Ale ať to zvíře kouká na mě!" ,,Diego, slyšel jsi?" Smějeme se, vtipkujeme. Dva koně, čtyři dospělý ženský a malá holčička Týna, která se každou chvíli běží do baráku převlíknout do jiných šatů. Z dnešního focení je nadšená nejvíc.

,,Nafotíme ještě něco v tom rybníku?" ,,Jojo. Já si převlíknu kraťasy a tílko, přijdu za váma!" Mizím v domě, zatímco skupina se odebírá k vodě. Když vycupitám bosa ven, marně hledám boty. Někdo z holek v nich evidentně odešel. Nevadí. Přistavím si Diega ke kameni, vyškrábu se na něj bez sedla a vyrážíme za nimi.

"To bylo to nejhorší, co jsem kdy udělal!" fňukal Jaskier poté, co se vrátili ze stok.

"Ne. To nejhorší, co jsi kdy udělal, bylo složit tu otravnou odrhovačku," pronesl klidně Geralt.

"Hej! Tak abys věděl, Tak dej groš zaklínači je velmi chytlavá píseň!"

"Hmm," zamručel Geralt. Z Jaskierových úst to znělo divně.

"Fajn," zamračil se Jaskier. "Uznávám, že být v cizích botách je hrůza, spokojený?"

"Hmm."

Jaskier to vzal jako souhlas. "A co budeme dělat teď?"

"Něco mě napadá," pousmál se Geralt.

***
Později

"To bylo... velmi kreativní využití oleje a peří, Geralte."

"Souhlasím. Lepší nápad jsi v životě neměl."

"Hej!"