Moje články

Když jsem si procházela fandom Věda ve sto slovech, zjistila jsem, že do něj letos přispělo právě deset autorů. Kdo je tedy ta desítka statečných, kteří se rozhodli popularizovat svůj oblíbený vědecký obor?

• Na konec dubna nás navštívil Lodní šroub s půvabnou odpovědí na otázku Proč je dobré používati psa.
• O to drsnější bylo drabble od Blueberry Lady vysvětlující, čeho se týkal Milgramův pokus.
• Naopak čistá radost tryská z drabblete od Smrtijedky o tom, co je na vědě nesmrtelné, mladistvé a věčné - vysvětlí nám to dva Machinatores.
• Když eliade nepíše Novinky ze světa sportu, věnuje se molekulární biologii. Co si budeme povídat, takovému inzerátu nelze odolat! Jedinečná molekulární seznamka je tu pro vás!.
• Nesmírně zajímavé bylo povídání Esti Very o možnostech experimentování s radiací na živých organizmech bez živých organizmů, které pochází Z deníčku zmatené stážistky.
• Velice si vážím každého drabblete od HCHO, která nás poučuje o možnostech moderní medicíny. Vybírám povídání o tom, jak přelepit to zatracené Úřední razítko a zachránit tak lidský život.
• Mám velkou slabost pro nelétavého štramáka zvaného netopýr budečský rozšiřujícího nám nahluchlým obzory o životě létavých savců. Opravdu myslíte, že oni si někdy užívají Tichý večer?
• I drsný fyzik Dr. Dark Current letos nemohl chybět a přispíval hojně a o tématech zajímavých. A jak vlastně jeho kariéra v oboru začala? Přečtěte si drabble Rozhodující elektrický šok.
• Díky jednomu zadání nás mohl přijít navštívit i host neobvyklý, spisovatel Karel Čapek. Doufám, že by se moc nezlobil za zadání, které dostal: napsat fejeton na téma Kdybych byl vědcem.
• A nakonec ještě jednou Esti Vera. Hned na nulté téma napsala drabble s označením Sedmé kotě. Je součástí letošní padesátkové povídky Kočka v krabici. Budí ve mně naději, že fandom díky ní nebude pospávat až zase do dubna, ale ještě se nějaké zajímavosti letos dočkáme.

Děkuji všem autorům, všem čtenářům a komentujícím a přeji především zdraví a hodně inspirace a nápadů. Na shledanou při komentování, ale hlavně - zase v dubnu!

Copak liščí ocas, ten existoval od třetihor, ale ebonit! A kdo je dal poprvé dohromady? Musíme se ponořit hluboko do historie.

• První, kdo objevil elektrostatické účinky tření, prý byl Thales z Miléta.
  Jenže - ten měl k dispozici jen jantar.
• Posuňme se k Benjaminu Franklinovi, otci triboelektrické řady. Klatě! Vytvořil ji sto let před vynálezem ebonitu.
• Charles Goodyear vůbec neplánoval ebonit na takové pitomosti. Chtěl náhražku ebenového dřeva. To, že získal vynikající elektrický izolant, se zjistilo až později.
• Ještě v učebnici z počátku dvacátého století se doporučuje na pokusy pečetní vosk.

Takže kdo to tenkrát poprvé zkusil?
Nevím.
Neznámý Učitel Fyziky.

"Vítej v zkušebně pevnosti. Máme tu zařízení pro zkoušky tahové, tlakové, střihové a tady jsou vzorky."
"Kosti? Jak to můžeš vzít do ruky! Ony jsou..."
"... z jatek, prasečí a neočištěné. Řešíme přece vliv namáhání na odolnost spojení medicínského implantátu a dlouhé kosti! Zahákni ji, teda zacvakni do držáku!"
"Fůůůjjj!!!"
"Fajnovko. Dobře, rozdělíme si to. Budeš měřit náhradní materiály."
"Jaké?"
"Podle studií lze vnější vrstvu kosti simulovat jasanovým dřevem, houbovitý vnitřek balsou. Nebo polyuretanovou pěnou. Ale nejprve musíme prokázat vhodnost náhrady, čili naměřit její tahové parametry a porovnat je s parametry dlouhých kostí, které ti naměřím já. Jinak profesor přetrhne nás."

Hlediště je přeplněné, davy rozechvělých diváků se zajíkají očekáváním. Nesmíme je zklamat.
Zatemňujeme dlouze a okázale. Jakmile utichne šum, objeví se první světelný obraz. Kostlivec, promítnutý na stěnu. Ženy vyjeknou. A vyjeknutí se změní v jekot, když kostra roste. Zahalí ji oblaka kouře a ona se v nich zhmotní a rozletí se proti prvním řadám. Teď už ječí i muži.
Jen jediný si ještě zachoval rozum. "Neblázněte! Je to laterna magika! Jen iluze! Má tu promítačku!"
Běhá po místnosti, hledá lampu, která vysílá obrazy. Nenajde. Je ukryta za zrcadlem. Zpanikaří i on.
Dav útočí na dveře. Nejvyšší čas strhnout závěsy.

Servis v laboratoři u zařízení, které funguje a je ho potřeba podrobit jen kontrolní prohlídce, je čistá radost. Přímo čistá - jako před každou návštěvou vygruntujete, napečete, zkontrolujete zásoby čaje a kávy (Pije černou nebo s mlékem? Tři roky tu nebyl, hurá!) a pak se těšíte.
"Zdravím po letech!" ozve se ode dveří. "Ono to naše dítko nezlobí?"
"Kdepak, na mikroskop je spoleh. Jen katodu vyměníte a zase půjdete."
"To znám. A při té příležitosti se mám podívat na..."
"...vývěvu. Má divný zvuk, cvrliká."
"Cvrliká kanár, vývěva má příst."
Smějeme se oba.
Servisní technik vybaluje nářadí a dává se do práce.

Posluchárna anatomického ústavu praskala ve švech. Budoucí hygienici, optometři, učitelé. Profesor vzdychl. Hlavně je nevyděsit. Především musí vynechat latinu.
"Střední ucho: na bubínek navazuje kladívko, kovadlinka a třmínek připojený k oválnému okénku. Jsou zde dva svaly, musculus tensor tympanii a musculus stapedius..."
Sakra! Latinské zaklínadlo uvedlo publikum do polospánku.
Pozvolna začal zesilovat: "Jmenované kůstky tvoří Jednu VELkou PÁKU!!!"
Posluchačstvo zvedlo hlavy. Polohlasem dodal: "A stah těch svalů vás chrání před ohluchnutím! Jen nereagují okamžitě..."
Udeřil do stolu.
"Nezívejte tam vzadu! Anebo: zívejte! Tympanický reflex se zapíná i při zívnutí. Poslouchejte mě pozorně: Když zíváte, neslyšíte, co říkám."
Třída konečně ožila.

"Vyložím studentům Maxwellovy rovnice. Bez použití matematiky."
"Cože???"
"Připravil jsem čtyři pokusy."
Pustil proud do drátu a magnetka se pohnula.
"Magnetické pole vzniká kolem vodičů s proudem. Anebo tam, kde se mění pole elektrické."
Zasunul magnet do cívky.
"Elektrické napětí vzniká tam, kde se mění magnetické pole."
Otřel ebonitovou tyč liščím ocasem a přejel s ní přes držák chocholu. Chochol se naježil.
"Siločáry elektrického pole vycházejí z náboje. Kladný a záporný náboj mohou existovat samostatně."
"Co čtvrtá rovnice? Tu jde demonstrovat?"
Zlomil magnet, kousky oddálil a posypal pilinami.
"Magnetické pole má vždy severní a jižní pól. Magnetické monopóly neexistují. Doufejme."

První zlepšovák je extrémně roztažitelná zornice. Člověk zvětšením jejího průměru ze dvou na osm milimetrů zvětší citlivost na osvětlení šestnáctkrát. Kočka začíná ještě z užší škvírky.
Další trik je přítomnost tapetum lucidum - odrazné vrstvy mezi sítnicí a cévnatkou. Detekujete ji snadno - posvítíte-li do oka člověku, uvidíte červenou skvrnu - světlo projde skrz tyčinky a odrazí se od cév naplněných krví. Posvítíte-li do oka kočce, světlo projde skrz tyčinky a narazí na dvacet vrstev cihliček z riboflavinu a zinku, které ho odrazí zpět do tyčinek k opakovanému zpracování.
Tak ovšem vzniknou dva mírně posunuté obrazy. Nic není zadarmo, ani schopnost vidět potmě.

"Studenti, máme spoustu práce. Zvířecí srst musíme očistit, přilepit a pozlatit."
***
"Pane profesore! To je medvěd zelený?"
"Ne, lední."
"Jaktože má tedy zelenou srst?"
"Pod mikroskopem se dozvíme víc."
***
"Jsou to řasy. Ledním medvědům chovaným v zajetí se prý stává, že na nich rostou. Ale co ta díra?"
"Medvědí srst prý je dutá kvůli tepelné izolaci."
"Vzduchová dutina by nekončila na povrchu. Musíme udělat žiletkou podélný řez."
***
"Divné. Jako by ten chlup něco žralo zevnitř. Ale co?"
"Necháme si poradit."
***
Vážený pane kolego, gratulujeme k dokonalým snímkům keratinolytických hub. Považovali bychom si za čest použít je v naší připravované publikaci.

Odzvonilo vyhlašovaným regulačním stupňům - nedostatek elektřiny nastat nesmí, to by bral ledaskdo jako útok na osobní svobodu. Jak ale elektřinu vyrábět ve velkém? Voda, vítr, ..., atom.
Štěpení či syntéza.
Při jaderném štěpení se jádro uranu roztrhne na dvě menší plus neutrony udržující řetězovou reakci. Přitom se uvolní vazebná energie uranového jádra.
Syntéza čili fúze funguje opačně - deuterium a tritium spojíme v hélium. Teď trochu matematiky: štěpení - necelý megaelektronvolt na atom, syntéza - sedmnáct!
Tak proč nečerpáme energii z fúze jako Slunce? Teprve se učíme vázat řetězy, které spoutají svobodné plazma, aby sloužilo. Inerciální udržení plazmatu, stelarátor, tokamak. Jména pro energetiku budoucnosti.

Unaveně zvedá oči k nebi. Bledý měsíc se vysmívá uznávaným pravdám - bláznivá Luna básníků pokořuje úctyhodný Ptolemaiův Almagest, vymyká se soustavě epicyklů a deferentů, ozubených kol, která pohánějí kolotání vesmíru.
Otvírá jinou knihu. Božská Vergilliova Aeneisis. Z přístavu opět plujem - i tratí se země i města. Věta o hledání pevného bodu - jak je mu blízká! Počkat! Co když tím plovoucím korábem je... Opakuje tolikrát už osvědčený postup Ptolemaiův, vyčísluje trajektorie, jen vychází z jiného středobodu. Osmdesát koleček vesmírného orloje se redukuje na polovinu. A stále jich ubývá. Kopernik setřásá Ptolemaiovy střevíce, ve kterých se učil tak dlouho chodit, z nohou.

Tedy, řekli: napiš feuilleton o kmeni! Jářku, já na to, proč ne, ale jak začít? Kdybych byl lesníkem, chodil bych a hlídal, jestli jsou kmeny rovné jako svíce; kdybych byl básníkem, viděl bych v bělostném kmínku břízy dívčí dřík; kdybych byl vědcem, znal bych nejen kmeny, ale i podkmeny. Jenže já jsem spíš klukem, rozverným a zvědavě nenechavým, a umazal bych si o kmen pracičky, zkoušeje zaujatě a soustředěně, dokážu-li s jeho pomocí pohnout zeměkoulí. To už tak kluci a fysici dělávají, že chtějí všemu přijít na kloub, protože každý fysik je kluk, který nevyrostl. A tak to má být.

Cpu se jak nedovřená posledními molekulami vzduchu, které zbyly v čerpaném prostoru. Tvoří mě komůrky - stěny z magnetů, na nich katoda, uprostřed anoda. Vznikají tu elektrony, narážejí do molekul plynu a ionizují je. Ion se rozletí ke katodě a zaboří se do ní jako kulka do písku, vlastně jako kyslík do titanu. Ten se rozprskne a poprašek pohřbívá pod sebou další plyny.
Pochopte, že takhle se cpát molekulami můžu jen do vyčerpání titanu. Pak je potřeba se zrekreovat. Přijde servisák, zapne vypékání. Titan se odpaří zpět na katodu, plyny odsají jiné vývěvy. V ten den nepracuji. Medituji a postím se.

"Profesore Ehrenfeste, je tady?" hořel nedočkavostí Krutkov.
"Juriji Alexandroviči, příteli, uklidněte se. Musíte na něj pomaloučku. Víte,..."
"...vím, je to nositel Nobelovy ceny a excelentní fyzik. Ale Fridman má pravdu!"
"Ano, má. Jenže Einsteina o tom musíme přesvědčit. Každý občas trpíme představou, že máme patent na rozum. Albert je génius, ale důvěřuje své fyzikální intuici. Váš přítel, Alexandr Alexandrovič, je zase skvělý matematik, věří pravdě diferenciálních rovnic. A tentokrát má pravdu matematika."
"Ehrenfeste, Krutkove, co to chystáte?"
"Revoluci, Alberte. Přímo kosmologických rozměrů. Započítáme si trochu..."
***
"Nuže???"
Einstein vzdychl.
"Potřebuji čas... Fridmanova rovnice působí neuvěřitelně - ale je-li správná, je naprosto převratná!"

"Mami, proč Země obíhá kolem Slunce?"
Svatí patroni fyzikální, co říct?
"Pánové, máme práci!"
"Jen já. Planety obíhají po elipsách, v jejichž jednom ohnisku leží Slunce," zabručel spokojeně Kepler.
"Ptali se proč, pane kolego," rýpl Newton. "Nejlépe to vysvětluje můj gravitační zákon."
"Pouze popisuje. Stejně jako představa zakřiveného časoprostoru," zamyslel se Einstein. "Ale tu laikovi nevysvětlíme jednou větou."
"Zkusme gravitony," navrhl Bronstein a hbitě přirazil dveře před Dysonem a zástupci CERNu.
"Už jste je detekovali?" optal se Newton kousavě. "A vůbec, kolik je tazateli?"
"Osm."
"Sakra, kde je Komenský???"
Matka chytila syna za ruku, roztočila ho a zasmála se: "Proto!"

My, rozsivky, jsme na Zemi dlouho, už od druhohor. V jednoduchosti je krása a náš život je jednoduchý. Filtrujeme mořskou vodu, bereme si z ní oxid křemičitý, abychom našim tělům zajistili pevné kostry. Dokud žijeme, jsme obecně prospěšní jako producenti kyslíku, a i když umřeme, sloužíme dále.
To, co zbyde z našich těl, se stane jemným sedimentem - křemelinou. Je plná drobounkých otvorů, které už zaživa byly v našich schránkách, proto ji lidé využívají k filtrování. Dobrá, čistí přes nás pivo a víno, ale proč nás i pojídají? Skončit na konci trávícího traktu si po všech zásluhách o blaho planety nezasloužíme!

"Další výdaje?" naježil se lord Peter. "Proč, drahá? Cožpak kolem naší dcery neobletuje dost nápadníků?"
"Ano, jenže - v našem postavení musíme."
"Tak co? Šaty, boty, koně..."
"Nikoliv. Výklad Principií."
"Cože???"
"Neznat Newtonovo dílo je stejné faux paus jako míchat čaj dezertní vidličkou."
"Pembertonovo vydání jste přece v knihovně vystavila!"
"Ano, ale pro naše dítě je naprosto nestravitelné."
"K čertu! Kupte Filozofii Isaaca Newtona pro potřeby dam. Tu mi nedávno - mezi čtyřma očima - doporučil lord Henry. Jeho syn ji prý přelouskal během lovu na křepelky. On vůbec zachází lépe s puškou než s rovnicemi."
"Mladý lord Edward?... Ten je svobodný, že?"

Křídla přitisknuta k sobě, nohama sotva plete, ale jde. Za sluncem. Paprsky ohřívají černou spodní stranu. Solární elektrárna jede na plný výkon - infračervené záření topí přímo, ultrafialové díky přítomnosti melaninu prohřívá hemolymfu - hmyzí krev. Konečně začíná proudit do svalů. Výkon stoupá. Ještě trochu tepla a cvak! Plochy křídel se rozevřou.
Účelnou čerň vystřídá barevná, mámivá, matoucí krása. Drobné šupiny na krátkých stopkách, zdobný pel, pro každý druh jedinečný. Poezie paprskové i vlnové optiky - odrazná zrcátka, interferenční filtry, difrakční mřížky, barevné iluze - se chvěje v lázni slunečních paprsků. Teplota lymfy stoupá.
Křídla se opřou o vzduch. Jarní motýl vzlétá vstříc nebi.

Procházeli se parkem. Ona, zkrásněná mateřstvím, tlačila kočárek. On, nadějný zaměstnanec patentového úřadu a čerstvě dostudovaný fyzik, podmračen bůhvíjakými myšlenkami, šel vedle ní. V hlavě se mu hádal pokus, jehož výsledky byly nezpochybnitelné, s vysvětlením, které se dosud vždy osvědčilo.
Komu z nich uvěřit? Lenardův experiment jásal: změřil výstupní práci při fotoelektrickém jevu. Rezonanční teorie plakala: nepředpověděla existenci infračerveného prahu. A navíc...
"Hansi, děťátko, neplakej. Houpy, houpy... proč tak trvá, než tě ukolíbám?"
...nevysvětlila, proč fotoefekt nastává hned po osvícení kovu! Takže elektrony nepříjímají energii neustále, jako rozhoupávaný kočárek, ale po porcích!
Vysvětlení fotoefektu rezonancí skončilo právem v propadlišti dějin.

Vážení Pozemšťané,

žádám vás, i když bych žádat nemusela. Jsem paní tohoto světa - někteří to odmítáte připustit, ale říkám pravdu. Od kolébky až do hrobu musíte dodržovat moje zákony, ať se vám to líbí nebo ne. Vládnu rukou pevnou, ale spravedlivou - měřím každému stejným metrem, vážím stejnými vahami. A proto mě Váš nezájem i Vaše pohrdání zraňují. Rozpomeňte se na časy, kdy jste s čistou myslí soudili bez předsudků, a dopřejte mi sluchu.

Ucházím se o Váš zájem, o Vaše logické uvažování, o Vaši hravost a radost z poznání. Ucházím se o místo ve Vašich myslích a srdcích.

Vaše fyzika

Milí studenti,
kdosi řekl, že objem je dílo boží, ale povrch dílo ďáblovo. Měl pravdu. Atomy uvnitř látky žijí ve spokojeném minimu potenciální energie, obklopeni jinými svého druhu, všechny vztahy vyřešeny, všechny vazby zavázány. Ale život na povrchu je plný rizik - je zde příliš mnoho energie, náboje, neuzavřených vazeb...
Tohle bohatství k sobě přitahuje lecjakou sebranku - to je ze slovního základu sebrat, vážení - a na povrch se nasbírá opravdu leccos. Například atomy kyslíku - lidově "ono to zrezlo". Anebo zrnka prachu, přebytečný náboj, látky snižující povrchové napětí...
Té sebranky se naštěstí dokážeme zbavit. Ohněm a mečem, jak praví klasik. Redukčním plazmatem!

Co jsem se stal plavčíkem, pořád jen meju palubu. Nepochopím, jak na ní kapitán neuklouzne, s tou protézou. Drsnej jednookej týpek. Zornička, kterou kouká do dalekohledu, jak špendlíková hlavička, přes druhý oko nosí pásku.
"Do kuchyně!"
Prima, takže brambory. Ne? Oběd do kapitánské kajuty?
***
"No konečně!... Proč hážeš jídlo na zem, suchozemská kryso?"
Lekl jsem se!!! Kapitán má obě oči! Nechápu. Jak to??? Klapku zvednutou, zle na mě ze tmy zahlíží, zornice se černají jako dvě díry do lebky. Zlatý malý oko, vrať se, špendlíková hlavičko!
Počkat, co ta noha?
"Protézu máte taky sundávací, pane?"
Sakra, myslel jsem nahlas.
"Ven!"

LIGO se snaží zachytit gravitační vlny - zdroj informací o událostech ve vesmíru, jako jsou srážky supernov či splynutí černých děr.
Je to obrovský Michelsonův interferometr - rozdělení a zpětné složení signálu dokáže zviditelnit i ty nejmenší změny způsobené otřesy. Ramena interferometrů jsou několik kilometrů dlouhá, proto detektor zachytí změny drah o velikostech menších než je průměr atomu. Detektory na třech vzdálených místech zeměkoule zvládnou zaměřit, odkud gravitační vlny přicházejí. Týmy nejlepších teoretiků vytvářejí knihovny možných scénářů - takto se projeví splynutí galaxií a takto zborcení hvězdy do sebe.
Pak zbývá jen čekat. Na událost kosmických rozměrů, která prověří funkčnost zázraku moderní techniky.

Roky plynou a můj blízký bod se posouvá dále od oka. Laicky řečeno - zkracují se mi ruce. Potřebuji brýle na čtení. Anebo jiné pomůcky.
Ten nový tablet bude ideální. Přenosný, možnost zvětšit písmo, a hlavně - našeptávač, abych nemusela psát celá slova.
Povaluji se, čtu, komentuji a najednou prásk! manžel drabblista vletí do dveří: "Co to píšeš? Moč vám děkuji!"
Taktak že nedostal vynadáno. Já??? Takové blbosti nepíšu! Ale ano - na háčky už nevidím.
Zostražitěla jsem. A dobře udělala. Na poslední chvíli jsem odchytila tuhle perlu - na "Děkuji." odpovídám "Rádo se sralo."!
Kdo tomu zázraku techniky programoval slovní zásobu?
Zatracená autoerekce!

"Já tomu nerozumím," kroutila hlavou češtinářka. "Mluvila jsem se žáky o síle imaginace, o schopnosti vyjádřit se jinotajem, o zašifrovaných poselstvích. Požádala jsem je o krátké slohové cvičení na téma Jak vidím své blízké. A Honza Válek odevzdal tohle. Nepopletl si předměty? Nezadal jsi jim referát z chemie?"
Kolega jí vzal z rukou sešit a četl:

Jaká je paní učitelka?
Tvrdší než bór, vzácnější než rhenium. Hoří plamenem jako bílý fosfor. Nabíjí mě jako tantalový elektrolytický kondenzátor. Je právě to, o čem píši.

"Kdepak, holka. Přečti si to znova: Borium, RhEnium, Phospophorus, TAntalum. To je pro tebe i o tobě."

"Já nevím," lkal čerstvý absolvent učitelství, "co s našimi studenty. Já říkám: 'Učte se!', oni: 'Nás to nebaví!'. Přitlačím a kladou odpor. Povolím a expandují a taky houby dělají. Sakra, to je patová situace!"
"Musíš najít rovnováhu," usmála se zkušenější kolegyně. "Fyzika ať je poučná, ale zároveň i zábavná. Zkus něco praktického."
"Teď? Vždyť bereme páku!"
***
Za půl hodiny se ze školního hřiště ozýval hurónský řev: "Do toho, vy padavky! Kolik vás musí být, abyste na pákové houpačce převážili jednoho učitele, no?"
"Co se to tam děje?" vyhlédla ředitelka.
"Klid. Náš nový kolega právě nasadil na studenty ty správné páky."

Když jsem se rozhodl opustit svůj okraj a vstoupit do oné země, začal jsem se zájmem studovat všechny zvyklosti jejich obyvatel, abych mezi ně zapadl. Samozřejmě, nechtěl jsem, aby mi někdo říkal "vypal!" nebo dokonce "vypadni!".
Jejich uniformita mě ale děsila. Postupoval jsem stále hlouběji a pořád to bylo stejné. Jeden jako druhý, každý se chtěl družit, stisknout moje ruce a už je nepustit. Jenže oni měli každý čtyři. Já jen dvě. Jednou to musí prasknout.
Vzduch kolem se rozvibroval.
"Cizinec? Těm je vstup zakázán! Připravte zonální tavbu!"
Nechte mě! Jsem obyčejný kyslík! V křemíkovém ingotu jsem se ocitl omylem!

"Dobrý den, nesu vzorky, pan profesor přijde hned. Ne, seďte, založím je sám, mám na ně být opatrný, jsou jedinečné."
***
"Zdravím, mládeži, to zíráte! Uhlíkové nanotrubky, přímo nanotrouby. Celých šest milimetrů dlouhé! Průměr třicet čtyřicet nanometrů, předpokládám. Očekávám publikaci v prestižním časopise, musíte se překonat! Ukažte, co jste vyfotila!"
"Nic, pane profesore. Nerada to říkám, ale žádné trubky tam nejsou."
"Ukažte! Kruci, hladké jako dětská prdelka! Kam jste mi zašantročili nanotrubky, vy dva? Pouhým okem bylo vidět, že tam budou! Vyndejte vzorky, podívám se... Do háje! Pane kolego, vy jste je nalepil obráceně! A vzorky i publikace jsou v... nanotroubě!"

"Milý Maupertuisi, na svou chráněnku čekáte marně. Ani Amazonka, která šermuje a jezdí na koni, obranu našeho útočiště neprorazí."
"Má plné právo zde být! Tady i v Akademii. Je jednou z žen obdařených nejen šarmem, ale i jasnozřivým myšlením a moudrostí starých učenců. Kdyby byla mužem, zářila by v čele vědeckých společností a sbírala mistrovské tituly."
"Takto je jen směšná. Když ji minulý týden odsud vyvedli, přísahala, že se vrátí. Takový nesmysl!"
"Dobrý den, pánové," pozdravil prošedivělý muž. "Dovolte mi vás pohostit u příležitosti mého proniknutí do vaší učené společnosti."
Maupertiovi zaskočilo. "Émilie? Vy taškářko! Vy jste i mistryně převleků?"

"Pane profesore, prozradíte nám, kolik je druhů veverek?"
"Ve-ve-er-ky jsou velmi variabilní a stále jich přibývá. Mají typové řady..."
"To diváky nejspíš nezaujme. Povězte, jak je možno u veverek zabránit nadkritickému rozmnožení?"
"Nadkritické zmnožení? To je prosté - stačí vysunout tyče z aktivní zóny..."
"Domnívám se, že nemusíme zacházet až do takových intimních podrobností, pane profesore. Dovolte mi ještě jednu otázku - existuje opravdu i krizové řešení, jak tuto, dalo by se říci, řetězovou množivou reakci zastavit?"
"I jen se ptejte. Stačí použít kyselinu trihydrogenboritou..."
"Moment, vy nejste profesor Šaněk, známý odborník na antikoncepční metody veverek?"
"Dovolte? Jsem profesor Daněk, jaderný fyzik!"

Do balónu nastoupili dva - pilot Fedosejenko a ředitel fyzikálního institutu, ověšený přístroji - nenápadný muž s brejličkami. Alexandr Fridman.
V výšce šesti tisíc metrů praskla nádrž s kyslíkem, ze které dýchali. Fridman se rozhodl. Pilot je pro přežití potřebnější. Zadržel dech. Pomalu se sesouval na dno gondoly. On si mohl dovolit skončit v bezvědomí, na něm jejich život nezávisel. Probral se až po chvíli - když s ním Fedosejenko třásl a křičel, ať kouká dýchat.
Co ušetřil, stačilo. Vystoupali do rekordní výšky a vrátili se oba živí.
Fridman je slavný díky svým vědeckým výsledkům. Na jeho krátké hrdinství pomalu usedá prach zapomnění.

"Už si nás všimli," vzdychl Beauchamp. "Tak co, jako obvykle? Budou se napřed modlit nebo střílet?"
"Dávám přednost modlení," pousmál se Coutelle. "U Maubeuge to bylo taktak - naštěstí neuměli mířit, první ranou přestřelili a druhou podstřelili. Měl jsem nahnáno, ale zařval jsem Ať žije republika! Ať vědí, kdo proti nim stojí."
"Věda ve službách armády." pronesl Conté. "Generál Bonaparte se zajímal o nový Lavoisierův způsob vyvíjení vodíku i o to, jak dokážeme balón udržet ve vzduchu měsíc bez doplňování plynu. Napouštění prý máme urychlit. Ocenil noční komunikaci pomocí barevných luceren a denní... "
"...pomocí gravitace," zasáhl Coutelle. "Hoďte zprávu. Přeskupují se."

Třírohý klobouk se chvěl v rozpáleném vzduchu daleko vpředu. Trén si musel pospíšit.
"Zvíře pitomý, táhni! Zatracenej písek! Zatlačte, chlapi! Všichni!"
"Zde, pane kolego, bude váš silový moment větší."
"Děkuji, příteli."
"Potěšení na mé straně."
"Je nejvyšší čas nahradit soumary. Což například pára? V Anglii již třicet let čerpá parní stroj vodu z dolů. A proslýchá se cosi o parolodi."
"Ach, parní samohyb! Bude, až zvládneme teorii hybné síly ohně, pane Conté. Hned, jak dořeším, co s tímhle vedrem..."
"Teoretické výpočty nenahradí technickou praxi, pane Fouriére."
"A kecy nenahradí fachu, vy dva flákači! Zaberte, fajnovky! Vědce nám byl čert dlužnej!"

Napoleon upřel svůj pohled na matematika: "Stručně, profesore. Sbalte se, jedete do Egypta."
Monge jen zalapal po dechu.
"Rozhodl jsem se vzít s sebou sto padesát vědců. Organizace vojenská: oddíly čisté vědy, aplikované vědy, intelektuálové, umělci a tiskaři. Výzkumný úkol pro každého určíte vy. A budete jim velet."
"Ale generále, já opravdu nemohu odjet." vzpamatoval se Monge. "Jsem vytížený člověk. Metrická soustava není zažitá, řízení zbrojovek mě stojí spoustu času. Ten kradu svému výzkumu a hlavně výuce a velmi se za to stydím. Naše země potřebuje vzdělané dělostřelce, to sám víte nejlépe..."
"Je mi líto, profesore, ale rozkaz je rozkaz."

Kdo vypadá k světu,
když staví raketu
ze starého kola?
Pomocí pružiny
a též elektřiny
zastaví i vola?
Ocet sodu smíchá
hned je bomba tichá,
termofor jen kyne.
Švýcarským nožíkem
s velikým povykem
útočí na jiné.
Křivku balistickou
opíše konzerva
zakoupená v akci.
Padouši padají
přitom vypadají
trochu jako šašci.
Hrdina je fešák,
ideál všech žen,
věda mu jde skvěle.
Řemen na kalhoty,
tkanička od boty
ničí nepřítele.
Zpod trysek rakety
cvičí si útěky
pomocí kanady.
Únik kyseliny
úspěšně zastaví
kusem čokolády.
Kdo je ten frajer,
jestlipak ho znáš?
Blonďaté vlasy,
na nich účes náš,
který téma žádá.
***
McGyver???
Paráda!!!

"Zopakuji nobelovský experiment a vy budete u toho!"
Třída zašuměla a my se připravili. Náš úkol je jasný: z ebonitové tyče přeskočit na zinkovou desku, na světelný signál překonat výstupní práci, opustit zinek a vybít elektroskop. Parodie na Millikanovo měření Planckovy konstanty - vy jste to nečetli?
Učitel taky ne, ale tváří se sebevědomě. Jenže pokus nevychází - elektroskop se nabije, ale nevybíjí se, i když kantor svítí ultrafialovým zářením.
Třída se zlomyslně baví.
Posedíme si v tom kovu ještě dlouho, my nešťastné elektrony. Kdyby ten chlap myslel, věděl by, proč měl Millikan v aparatuře zabudovaný nůž. A on nemá ani šmirglpapír.

"Mám úkol přesně pro tebe," poklepal šéf oddělení na stůl fyzičce. "Napiš scénář televizního vzdělávacího pořadu. Dvouminutový šot."
"Tak s tím ať jdou do háje! Za dvě minuty nestačí pomalu ani zapnout kameru. Chci deset."
"Zkusíme to domluvit. Co potřebuješ ode mě?"
"Banány."
"Cože?"
"Mohlo by to být o vnímání barev. Skládání světla - osvětlení červenou a zelenou dává žlutou. Žlutý banán je v červeném světle..."
"Jasně! Nakoupíme a vyzkoušíme. Banány, rajčata, zelené hrušky a modré... hrozny?"
"Radši švestky. Musíme ověřit, že to funguje..."
Televize projekt uložila ad acta.
Jediným pozitivem bylo zlepšení zdravotního stavu pracovníků ústavu díky zvýšené konzumaci vitamínů.

Cesty k sobě - HP, potrestaný záporák, Hagrid - co si přát víc?

Pomezí Liškomág Evžen opět v akci!

Tenkrát na světě Ne vždy lehké, ne vždy optimistické, ale vždycky zajímavé, Faobe.

Odria je zajímavý svět a Hydraščuk sympaťák!

Ze života pražského tramvajáka je prostě skvělé čtení.

Na Cimburku drabble přibývají pomalu, ale stojí za to!

Pan Kaplan nikdy nezklame!

Novinky ze světa sportu jsou prostě na nobelovku.:D

Čajový cyklus mám moc ráda, hlavně Doramo, ale v poslední době se nějak vylupuje Tonička.

Minerva KattyV letos prokreslila krásně nejen tuto postavu, ale i Pražské jaro - zajímavé čtení.

Výtvarné umění Někteří píší, Aplír kreslí slovy.

Statek je rodu ženského Moje srdcovka. Potřebuji trochu léta, prázdnin a borůvek...

Alžběta a drak Dede, doufám a věřím v souhrnné dílo!

Hotel U devíti koček už má vlastní knížku!!! Přečteno, skvělá! Chci další, pěkně prosím, smutně koukám...

A letos přibyli mladí, nadějní autoři:

Andulkoviny začaly s Pepíčkem a Honzíčkem, ale díky tématům se pomnožily. Vzhůru do klecí a koupacích misek pro malé milé ptáčky!

Čtyři z tanku a pes Šarik, Šarik! Více zábavy s psem tankové brigády, než autor knihy vůbec tušil!

Havajské problémy jsou možná problémy pro obyvatelé Havaje, ale my ostatní se skvěle bavíme!

Zaklínač Klasika fantasy ság! A letos přibyla mladá nadějná autorka Annie. Například její použití kopru v magii je veeelmi kreativní... :D

Určitě jsem na někoho zapomněla, ale pro začátek by to stačilo... tak do konce března. :D