Pokud si chcete zřídit uživatelský účet, napište nám prosím na sos.hp.ff (zavináč) gmail.com. V mailu prosím uveďte zejména to, pod jakou přezdívkou u nás chcete vystupovat!
"Otevři tu tlamu pořádně!" rozkázal zvěrolékař vlkovi. "Jasně, sestřičko, šestka vlevo dole je na dva kusy. Tak to je na extrakci, příteli. Sestři, umrtvovací injekci! Až zabere, budeme trhat."
"Poslyš, vlku", zeptala se sestřička, "jak jsi k tomu přišel? To jsi zase spadl ze střechy?"
"Kdepak, prasátka mají na střeše opalovací terasu se zábradlím okolo."
"Tak tě trkla máma koza?"
"Proč by to dělala, když jsem jí nesl nákup z města až do chaloupky?"
"Nezkusils tentokrát babičku pokousat?"
"Proboha, proč bych to dělal? Pozvala mě na nedělní oběd a kávičku! A na oříškové sušenky! Jenže ... ona zapomněla ty ořechy vyloupat."
Místa, kde se struny dotýkají kobylky, namazal grafitem.
Snížil tření, a tím i opotřebení strun a kobylky.
Podložil si housle kapesníčkem a opřel si je o bradu.
To aby zvýšil koeficient smykového tření mezi houslemi a krkem.
Smyčec položil na struny houslí a hmatník sklonil dolů.
Smyčec nespadl? Žíně ještě nejsou ohlazené, netřeba je měnit.
Pečlivě utáhl a nakalafunoval smyčec.
Tření mezi houslemi a strunou sice není zanedbatelné, ale je vhodné ho zvýšit.
Položil smyčec na struny a zlehka jím smýkl nahoru.
Statická třecí síla potáhla strunu, dynamická ji pustila, napjatá struna se rozkmitala a ozvučnice zarezonovala.
Ozval se tón.
K sepsání mě krom fyziky inspirovala
tato skladba.
"Lapni ho pinzetou a nepomačkej ho!"
Takhle začalo mé životní dobrodružství.
"Napřed ho strčíme do naprašovačky a pak mu nacpeme do huby čip. Zákazník bude nadšený."
Atomy zlata se uvolňovaly v argonovém výboji a bičovaly mé rozbolavělé tělo.
"Nalep mu hezky nohy. Čerpáme."
Vzdušnice se zoufale snažily zachytit osamělé atomy kyslíku.
"Zapínám svazek a ostřím."
Mikrochloupky se mi naježily a sršely do okolí.
"Snímkuji."
Elektrický lijavec zesílil.
"Zavzdušňujeme. Snímky jak víno! Pošleme je zadavateli a vyhodíme scíplinku."
To sotva, pánové! Osvobodím si nohy a sbohem! Potřebuji panáka mšicovice.
"Kde je čip?"
U mě. Budu mít pro kamarády důkaz, že nekecám.
Mezi odbornou mikroskopickou veřejností koluje již tradiční historka, že tento mravenec prý přežil pokrytí těla třiceti nanometry zlata, čtvrthodinu pobytu ve vakuu o tlaku miliardkrát menší, než je tlak atmosférický, a snímkování elektronovým svazkem.
Pak prý utekl a musel být znovu dopaden, aby vrátil ten čip.
V podstatě bych tomu i věřila, ale vystavování jakékoliv živé bytosti takovýmto podmínkám považuji za hodně nehumánní.
"Pane komisaři, musíme objednat novou čočku pro maják v Cordouan! Strážce chtěl zapálit lampu, máchl rukou a vyrazil ji z úchytů. Čočka je na kusy."
Komisař rezignovaně vzdychl. To znamená spočítat tvar, vytočit voskovou formu, odlít žáruvzdornou formu, zakopat ji metr pod zem, roztavit sklovinu, nalít do formy, a co nejhoršího - celý rok čekat, až čočka vychladne natolik, aby se v ní po vyjmutí nevytvořily optické nehomogenity. A protože je tlustá, tentokrát možná vypadne z úchytů sama. Ale co zkusit, když zrcadla nestačí?
Napadlo ho to doma, když dlabal z chleba plesnivou střídku. Bochník vypadal jako bochník i bez ní.
Komisař pro majáky se jmenoval Augustin-Jean Fresnel (1788-1827). Jím vytvořená čočka byla vytvořena redukcí normální čočky na tzv. Fresnelovy zóny - tzn. byly z ní odstraněny ty části materiálu, které se přímo nepodílely na lomu paprsků při zobrazování (viz názorný obrázek http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Fresnel_lens.svg ).
Takto vytvořená čočka sice hýří optickými vadami, ale je lehká, plochá a skvěle koncentruje rovnoběžné svazky (anebo je vytváří).
A maják si díky ní zaslouží anglické pojmenování lighthouse (http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Lentille_de_fresnel.jpg)
K modernějším způsobům užití patří například světlomety, zpětné projektory a ploché lupy s velkým zvětšením.
Způsob výroby tlusté čočky je rekonstruován na základě vzpomínky na úžasnou knihu Čeňka Strouhala Optika (1919), kterou doporučuji p.t. čtenářstvu i kvůli nádhernému čtivému jazyku a průzračně jasným fyzikálním komentářům optických jevů.
"Kdežto však ostatní tvorstvo je schýleno, k zemi se dívá,
člověku dal on vztyčenou tvář a k nebi mu kázal
hledět a vzpřímený zrak vždy k hvězdám do výše zdvíhat."
Publius Ovidius Naso: Proměny (překlad Ferdinand Stiebitz)
Pusta rozpálená srpnovým sluncem. Hory rudých melounů, vinice zelených hroznů, vlhké horko malého rybníčku bahňáčku.
Správce kempu nám dovoluje ohradit si část louky pro dalekohledy. Ostatní návštěvníci chodí okukovat divou zvěř. Krmení bohužel nenabízejí.
V noci budou padat Perseidy, zítra bude zatmění. Večer je degustace místních vín. Moravští vinaři nalévají po loku do kelímků s gracií somneliérů a pochvalnými přívlastky nešetří.
Velké astronomické divadlo začíná. Z nebe padají hvězdy a my k nim zvedáme hlavy. Pod nejkrásnějším stropem postupně usínáme.
"Bolid, bolid, bolid jako prase!!!!"
"Dobytku, nechte lidi spát!"
"Vole, nemůžeš zařvat dřív?"
Odpusť prosím oběma stranám, mučedníku vědy astronomické.
Kdyby někdo nevěděl - bolid je velmi jasný meteor. Tenhle byl tak jasný, že osvítil celý kemp - bohužel jen na chviličku.
Žabka zaskřehotala, chytila mouchu a uhnula mi z cesty. Škoda, stehýnko by bodlo. Takže zase jen vodní tráva.
Čáp zobák nezavře, frajeří před čapicemi, holt mladej pásek. Ježek strašlivě dupe a mlaská ještě hůř. A když na chvilku zmlkne, vrže a skřípe rákosníček.
Snad jen ti pavouci nerámusí, předou si pavučiny úplně potichu.
Do háje, chytil mě! Chlap s jazykem od borůvek, ruce pokousané od mravenců. Koukej mě pustit, ty darebáku! Počkej, až zacvakám, hrůzou zcepeníš! Tluču ocasní ploutvičkou do hlavohrudi a on se jen směje! Ještě že mám ta ostrá klepeta. Cvak!
"Jauvajs! Výborně! Ty mu to plátno nastříháš!"
Věnováno památce Zdeňka Milera a jeho famózního filmu Jak Krtek ke kalhotkám přišel.
"Teorie je probrána, teď to postavte", usmála se asistentka na studenty.
"První čočkou vytvořte rovnoběžný svazek světla. To znamená konstantní průřez svazku za čočkou. Teď dejte držák na preparát do svazku a vytvořte jeho obraz pomocí druhé čočky na stínítko. Do ohniska druhé čočky dejte terčík. Zakrývá ohnisko? Dobře, odkloňte ho stranou."
"Teď otiskněte palec na sklo, a to dejte do držáku. Vidíte? Nevidíte! Skoro nic nevidíte. Dejte do ohniska terčík a vidíte? Konečně ten otisk vidíte!"
Jeden ze studentů se s rozzářenýma očima obrátil k asistentce a řekl: "Ty vole, já to pochopil!"
Zbytek praktika se už jen omlouval.
Asistentka se samozřejmě na studenta nezlobila, protože měla pro jeho svaté nadšení pochopení.
K teorii probíraného jevu:
Metoda temného pole se používá při zobrazování objektů, které se mají schopnost mírně rozptylovat světlo. Název metody je odvozen z toho, že pokud by preparát nerozptyloval, bylo by zorné pole temné (ano, normální zobrazení osvětlovacím svazkem se v analogii nazývá světlé pole).
Principem metody je odklonit osvětlovací svazek tak, aby k zobrazení byly použity jen paprsky rozptýlené na objektu. Lze toho dosáhnout například vložením terčíku do ohniska, jak bylo popsáno výše, případně pomocí dutého osvětlovacího svazku v kondenzoru (http://biologie.upol.cz/mikroskopie/temne%20pole) nebo pomocí odrazu světla od preparátu, kdy pozorujeme mimo úhel odrazu.
"Kluci, od sebe! Povídám, od sebe! Nebo bude mazec! Tak poslechnete, nebo ne?"
"Od sebe znamená ty tam a ty tam. A ty, táto, by sis mohl s chlapečky třeba zahrát pexeso, aby přestali vyvádět. Ale napřed ukliďte tu roztahanou stavebnici."
"Kluci, ukliďte to! Povídám, ukliďte to! Tak bude to?"
"To to nezvládnete sami? Kluci, šupem, ty posbírej kostky ze stolu, ty z podlahy a táta zatím najde pexeso."
"Mámo, my žádné pexeso nemáme."
"Táto, nemusíte hrát zrovna pexeso, chci, abys je zabavil, než dodělám oběd."
"Jak?"
"Táto, jsi samostatně myslící jednotka?"
"Ne."
"Děti moje, ještě že vás není víc."
Pravé sluneční poledne je okamžik, kdy se Slunce nachází přesně na jihu v nejvyšším bodě své dráhy. Nejjednodušší to má na pólu, tam celý den krouží ve stejné výšce. Naopak na rovníku vzlétne až do nadhlavníku a svými paprsky přibodne zenit k nadiru. U nás je výška Slunce nad obzorem mezi 16 stupni při zimním a 63 stupni při letním slunovratu (úhel měřen od vodorovné čáry orientované k jihu).
Téma by bylo vhodnější vypsat až na příští dekádu. V ní je totiž den, v němž je pravé sluneční poledne totožné s polednem občanským. Kdyby ovšem nějaký dobrodinec nevynalezl letní čas ...
"Miláčku, proč vržou panty u našich dveří? "
"To máš tak, zlatíčko. Válcové podstavy pantů nejsou dokonale hladké."
"Ale proč vržou?"
"Měj trpělivost. Právě mikroskopické nerovnosti na jejich povrchu jsou příčinou vzniku třecí síly."
"Cože?"
"No ano, musíš si uvědomit, že horní podstava na dolní působí tlakovou silou a velikost třecí síly je přímo úměrná právě té síle tlakové. A koeficient úměrnosti je koeficient smykového tření. Rozlišujeme dva: statický a dynamický."
"Ssssst..."
"Statický koeficient smykového tření je větší než koeficienty dynamický, nakreslím ti to. Oba typy tření se periodicky střídají a toto střídání vytváří zvuk."
PLESK!
"Proč?"
"ABYS PŘESTAL VRZAT PANTEM!"
Ponořili se současně. Bílá pěna je vášnivě objala. Jejich nádherná těla osvětlila matná záře planktónu.
Kličkovala před ním, vzdalovala se a zase na něj oddaně čekala. Zkoušela, zda je trpělivý, zdatný a silný, takový, jakého si vysnila.
On, posedlý láskou, ji následoval. Následoval by ji třeba až na konec světa. Až do hlubiny mořské, až k hladině vodní.
Stůj, lásko, a poznej nečekané hlubiny vášně! Splyň se mnou a buďme jedinou bytostí!
Otočila se a v jejích očích četl souhlas.
Ostré zuby cvakly a přeseknutá ryba se propadla do dvou zubatých tlam. Poté, co vyhověli volání rodu, dostali totiž hlad.
"Co teď, tati?"
"Tam ten plíšek."
"Ten rezavý?"
"Ano, ale je to měď, synku."
"A dál?"
"Teď já. Tohle musím vzít pinzetou, poleptalo by ti to ruce."
"A co můžu udělat já?"
"Podej mi den druhý."
"Ten stříbrný?"
"Ano, ale je zinkový. A teď zase já."
"A teď?"
"Zas ten měděný."
"Tati, už to bude hotový?"
"Vydrž ještě, chci to mít co nejvyšší."
"Tati, a k čemu to bude dobré?"
"To ti povím, až jestli to bude fungovat. Podívej, tady se dotknu jednoho konce, tady druhého ... JAUVAAAAAAAJSSSSSSS!!!!!"
"Nefunguje to."
"Naopak, funguje to výborně. Měl jsem pravdu. Žábami to prokládat nemusíme."
Můj otec nestál za mnoho, ale děti se mi vyvedly. Hygieia, Meditrine a Panakeia jsou čistotné holky a Telesforos se taky ve světě neztratí. Ovšem jak říkával Cheirón, jednou jsi dole, jednou nahoře. Za služby pro lidstvo jsem dostal nejdřív 30 kA/100 MV a pak místo na ekliptice.
Bydlení je to luxusní, Helios si ho začátkem prosince nemůže vynachválit, a líbí se i zmiji. Jen ji štve, že je na dvě půlky. On si totiž Hercules zopakoval svůj oblíbený dětinský vtípek. Takže v tom děláme astronomům binec: Serpens Caput a Serpens Cauda se klátí samostatně a já to držím uprostřed.
Pro pojmenování souhvězdí Hadonoš existuje několik mytologických možností, tato je nejčastěji citovaná. Jak se tedy jmenuje hlavní hrdina drabblete (to je hádám jednoduché) a jak jeho rodiče?
"Prrr, holký!!! Co to tady proboha zase je?"
"Do háje! Přerazit tu Macháčkovou málo!"
"Pravdu máš, kmotře. Mít takovou věc, to by se mělo zakázat!"
"Jen co se dostanem domů, jdu s tím za starostou. Potáhne ze vsi, baba!"
"Macháčková za nic nemůže, vona s tím zacházet umí. Ale před tou svou mámou by to měla schovávat. To je popleta popletená."
"To mi povídej, posledně to nastartovala a nevěděla, jak zastavit."
"Takže zasejc podle Erbena?"
"Co se dá dělat, kousejte, chlapi!"
"Jauvajs, moje zuby! Dyk je to ledový!"
"Že ta babka tentokrát zavelela Hrnečku, mraž!"
"No, raději počkáme na oblevu ..."
Královna zmijí pobývá většinu dne v lidské podobě. Životní energií získává v soláriu, kde si taky cucne příkonu do výbojových trubic.
Vysoká, štíhlá, v lodičkách z hadinky, obtažená v latexovém overalu jako ve druhé kůži sedá denně od devíti do jedenácti a od dvou do pěti ve šperkařské dílně. Obtáčí se kolem jadeitů, jaspisů, lazuritů a jantarů. Nejraději z nich tvoří korunky, ale vsazuje i kameny do prstenů.
Muže ignoruje. Zkusí-li ji některý oslovit, posune si na špičku nosu černé brýle a pohlédne na něj štěrbinami zorniček. To jej sklátí lépe než kousnutí. Její životní láskou jsou konec konců šperky.
Jakaya si nadhodil košík, vystlaný větvičkami a travou, aby mu lépe přiléhal k boku, a pevněji stiskl hůlku s rozvětvením na konci. Mrisho poskočil a srovnal s Jakayou krok. Směřovali hlouběji do lesa.
Zvláštní práce, přemýšlel cestou Jakaya. Ale co, je dobře placená. Zase jsou placky, kokosové ořechy a banány. Máma si spokojeně pobrukuje, když vaří večeři, a pak je oba pohladí po hlavě. Bojí se o ně, to ano, ale trhat kokosové ořechy je taky nebezpečné a výdělek je menší.
Zastavil se pod štíhlým stromkem. Ano, tady by mohly být.
"Tak zaber, Mrisho, naklátíme pro bílého muže nějaké zmije!"
Podle Wikipedie je tato zmije opravdu stromová, takže ji lze klátit :).
A ne a ne a nebudu psát depresivní drable o konci života, vesmíru a vůbec. :)))))´
Radši sebe i vás potrápím trochou nářečí - hlavně ty, kdo jím ještě mluví :).
Staříček seďáli na lavečce před domem, v ruce mněli fajfku a troubelí svědomitě školili mladú generáciu.
Ogar ležál, gatě na půl žerdě, a staříček držáli dialog: chvíli hovořili oni, chvíli si rozprávěl troubel s ogarovou zadnicí:
"Tož Ondrášku, vezmi si také Desatero. Cti otca svého i matku svou, abys dlouho živ byl a dobře se ti vedlo na zemi. A ty nectíš. Rady dobré nedbáš. Říkal jsem: jednou do téhodňa v sádku trávu sekej, ať podrůstky nestačí zdřevnatět. Ty se radšej za robkami ohlížáš a nesečeš. A nepovídaj, že sečeš. Jak jináč mi vysvětlíš, proč je kosa jak ščuka zubatá?"
Lodník: Duj větře, plachty napínej!
Odysseus: Jen duj, však dávej pozor, pitomče, kormidluješ přímo proti skalisku, ty nemehlo!
Lodník: Nevyhneme se mu.
Chór: Nevyhneme se mu.
Lodník: Nevyhnuli jsme se mu.
Chór: Nevyhnuli jsme se mu.
Odysseus: Do větru volám, mocný Aiole, prosím tebe, spoutej větry nepříznivé v měch z kůže vola devítiletého, by ty ostatní zahnaly bárku naši pochroumanou domů.
Homér: Prima, píšu si.
Aiolos: Leda prd, Odyssee. Dokud toho pisálka nehodíš přes palubu, ani hubou nehnu.
Odysseus: Nemohu, bože větrů, kdo by tažení naše básní epickou oslavil?
....
Lodník: Odyssee, jak daleko ještě do Ithaky?
Chór: Nekecej a pádluj!
Elephas Maximus vydal vítězné zatroubení, které se neslo nad rýžovými poli. Vzápětí sklonil chobot a vytrhl velký trs rýže. Zamyšleně jej opral, oklepal o hráz a vsunul do úst.
Vesničané nespokojeně zamručeli, ale bez pušky mohli jen bezmocně přihlížet slonímu řádění. Střecha pokrytá loňskou rýžovou slámou se sesunula na zem a Elephas Maximus začal obírat jeden došek za druhým.
Copak nikdo nedokáže zastavit pána džungle?
Druhé vítězné zatroubení se změnilo v hysterický jekot slečinky, které podběhne pod nohama myš. Roztřesený Elephas Maximus balancoval všemi čtyřmi na malé skalce a kolem něj se to hemžilo myšmi, které vyklepal z rýžových došků ...
Varování: OBSAHUJE MATEMATIKU!
Neplačte, sami jste si to zavinili :).
Kdo zná termíny použité v názvu, může úvodní poznámku přeskočit.
Modus je nejčastěji se opakující hodnota v statistickém souboru. Např. modus souboru lžičky cukru v kilu soli je zrnko soli.
Pro určení mediánu a kvantilů je třeba mít možnost statistický soubor uspořádat.
Medián je pak hodnota uprostřed takto uspořádaného souboru (pokud, ó hrůzo, má soubor sudý počet prvků, bere se jako medián průměr dvou prvků, které stojí uprostřed souboru). Například mediánem týdne je čtvrtek.
Kvantily rozdělují statistický soubor na díly, například kvartily na čtvrtiny. Platí tedy, že čtvrtina prvků má hodnoty menší než dolní kvartil, polovina prvků má hodnoty menší než medián (ano, prostřední kvartil :)) a tři čtvrtiny prvků mají hodnotu menší než horní kvartil.
Takže přežijeme-li úterý, přežili jsme první čtvrtinu týdne, pokud se dožijeme soboty, překročili jsme horní kvartil týdne.
Pokud jste přežili úvodní poznámku, přežijete už všechno :).
"Tak, teorii jsme probrali, a teď ji procvičíme na konkrétním případě.
Hráčky basketbalového klubu IMOS Brno mají tyto výšky, měřeno v centimetrech:
189
175
183
190
178
185
195
195
188
187
188
176
191
183.
Určete jejich modus, medián, dolní a horní kvartil. Máte na to deset minut."
Pepa se ušklíbl. Nuda. Rutina. Stačí si uspořádat datový soubor.
175
176
178
183
183
185
187
188
188
189
190
191
195
195.
Mody jsou tři, medián jeden, kvartily tři, dobře, dva, když nepočítám medián.
Ovšem stejně mi to nepoví nic o tom, kolik košů nastřílejí Žabky v příštím utkání!
Aha, dlužím výsledky :).
Soubor je vícemódový, a to 183, 188 a 195.
Medián je 187,5 (průměr sedmého a osmého čísla),
dolní kvartil 180,5 (průměr třetího a čtvrtého čísla),
horní kvartil je 189,5 (průměr desátého a jedenáctého čísla).
Matematik je většinou povznesen nad to, že k určeným hodnotám je třeba přidat i jednotku centimetr.
Musím si dát záležet.
Ten kostýmek miluju: střídmý, solidní, a přece sexy. Lodičky vyleštěné, vlasy uhlazené, brýle vyčištěné. Ok.
Trošku make up-u na bledou pleť. Oční stíny? Modré, na ta správná víčka. Linky? Achichichich, dělají mi unavený výraz. Řasenku? Rozmazává se, potvora. Dál. Rtěnku? Jemný odstín, přírodní, zdůraznit dolní ret. Hotovo. Takhle to chci.
V oblaku decentní vůně vplouvám do sekretariátu, v aktovce ráno dokončenou zprávu. Nikdo nesmí poznat, že jsem tomu věnovala sotva dvacet minut po včerejším flámu. Tak do toho.
"Probůh, Vanesso, ty jsi ale ztrhaná! Haničko, minerálku a kávu! Děvče nešťastné, příště tě nesmím tak přetěžovat prací!"
"To jim řeknu, milá paní, kam ten svět spěje? Za mejch mladejch let, to nebývaly tyhlety vymyšlenosti. Představte si, ten mladej, co se nastěhoval do sousedního bytu, von si koupil automobil! Já jim znala jeho tatíka, to byl poctivej živnostník, ty svoje skříně a truhly si rozvážel s valachama, a mladej, ten musí mít automóbil! A ty čepy už nevyřezává ocaskou, on na to má mašinu! No řeknu jim, takovou skříň bych nechtěla ani zadarmo! Vždyť se musí z toho kvaltu rozsypat! Nene, z těch moderních mašin nikdy nepošel nikomu žádnej užitek. Tak!"
Sešlápla singrovku a ta se znovu rozhrčela.
Obě torby jsou nacpány k prasknutí. Levá je narvaná ječmenem, pravá pšenicí. Já beru všechno. A všem. Amaranth je na pajtlování nejlepší, ve vzrostlém obilí se ztratí dospělý chlap, takže když se mi nepovede žádný stonek rozkývat, nikdo o mě nebude vědět. Nechci si vysloužit plný náboj soli do ... kam by se ten poklasný trefil. Nechápu, co proti mně ten chlap má. Pošlapal jsem snad někdy něco? Dolámal? Ne? Tak co furt řeší, sakra?
Komu se nele a nele a nelení,
ten chodí na zr a na zr a na zrní.
Co má taky jeden furt dělat, když je křeček.
Díky Josefu Kolářovi za sepsání úžasné knížky Z deníku kocoura Modroočka, z které jsem si vypůjčila verše. Co se dá dělat, zas mi to nevyšlo úplně prozaicky.
Tyhle velikonoce mi připadají velmi vánoční, tak začínám v širších souvislostech :).
VAROVÁNÍ: nevyjadřuje se příliš lichotivě o lidech, obsah nestojí za mnoho a forma je ve shodě s obsahem.
Byla zima, bylo bílo,
děťátko se narodilo,
narodilo, mléko pilo,
byla zima, bylo bílo.
Byla zima, kraj byl bílý,
v jesle dítě položili,
oslík, volek se sklonili,
byla zima, kraj byl bílý.
Z blízka, z dáli, v celém kraji
koledníci pospíchají,
pospíchají, dary dají,
z blízka, z dáli, v celém kraji.
S úctou děťátku se klaní,
králi, ovčáci i paní,
vzpomínají přikázání,
s úctou děťátku se klaní.
Muže na kříž přibíjejí
přikázání v prachu leží
zrádce noha po nich běží
muže na kříž přibíjejí.
Vezmi z toho naučení
cesta lidstva ku spasení
příliš hodná chvály není
vezmi z toho naučení.
Tak nevím, bere se i poezie? A mám tam nějaké formální chyby (že to není na nobelovku za literaturu, to vím :))? Díky za případné kritické přípomínky k obsahu, formě, zařazení pod fandom atd.
