Z okraje do středu aneb turistou v cizí zemi

Křemíkový monokrystal (ingot), potřebný pro výrobu polovodičových součástek, se získává tavbou oxidu křemičitého v křemičitém kelímku. Přitom se občas uvolní atom kyslíku a putuje do monokrystalu, kde setrvává v takzvané intersticální poloze - tj., že v něm pouze je, ale není zde chemicky vázán (a málokdy z ní vypadne sám, musí se většinou odstranit drastičtěji). Křemík je čtyřvazný, kyslík dvouvazný. Koncentrace kyslíku v křemíku se zjišťuje pomocí FTIR, což je jedna z metod infračervené spektroskopie - kyslík po dopadu infračerveného záření kmitá jinak než křemík. Pro jeho odstranění z monokrystalu se používá takzvaná zonální tavba - krystal se pomalu protahuje rozpáleným prstencem, kyslík klesá ke spodnímu konci krystalu a ten se následně odřízne (je mimo jiné křehčí, při řezání by praskal). A má po putování, kyslík jeden, dost už se narajzoval, kudy neměl.