Moje články

"Je zle," pravil kolega. "Už se skoro nedá koupit pravý celofán. Všechno je jen fatrafán a ten není propustný pro vodu. Z něho by doktoři umělou ledvinu neudělali."
"Na, vem si je," vytáhla fyzička z tašky loupací párky. "Měla to být večeře, ale když nemáš s čím experimentovat... Střívko je celulóza, chová se tak, jak potřebuješ."
"Jo, já je povařím a sežeru dřív, než dojdu do třídy," zamručel kolega.
"Takže gumové medvídky taky nechceš?"
"Ne. Ale počkej... já chemicky oloupu vajíčka! Syrová vydrží! A fungují!"
"Mám ještě jeden zaručený tip od biologů," usmála se. "Buňky červené cibule. Osmóza pod mikroskopem!"

"Není bylina, aby na něco nebyla," pobrukovala si fyzička. "A kdyby v UV svítila, to by se mi líbila."
Spokojeně pokyvovala: aeskulin z kaštanu svítí modře a zabíjí baktérie. Kurkumin z kurkumy září oranžově a pomáhá s trávením. Berberin z vlaštovičníku a dřišťálu, oba fluoreskují modře. Vlaštovičník kdysi zkoušela na bradavice a fungoval. Nač je ještě dobrý? Internet napověděl potlačení svalových křečí a posílení srdeční činnosti. Zamyslela se. Že by byla i nějaká bylina na nezlomení srdce? Oleandr, náprstník nebo hlaváček. Jenže obsahují alkaloidů tři kopce a dávka dělá jed. Bude bezpečnější zůstat jen u fluorescence. Svítí tyhle kytky vůbec?

"Podíváte-li se na papírový ubrousek, uvidíte jednotlivá vlákna celulózy. Nejčastěji jde o buničinu ze smrkového dřeva. Pozná se podle této dírkované struktury. To jsou cévní svazky-"
"Vy jste biolog?"
Ne, mikroskopik, ale biologové tu byli před týdnem. Stačí poslouchat, co říkají.
"Pokud by byl papír z hadrů, našli bychom textilní vlákna, ta se identifikují nejlépe podle kolínek. Průměrná tloušťka vlákna lnu je-"
"Vy máte textilní průmyslovku?"
Ne, lněná vlákna si přinesli minulý měsíc restaurátoři.
"Mezery mezi vlákny kancelářského papíru jsou vyplněna plnivy, nejčastěji kaolinitem, což je-"
"Vy jste geolog?"
"Ne, prostě jen obsluhuji mikroskop. Ale s očima a ušima otevřenýma."

Vy, kdož budete čísti historii našeho rodu, podivíte se nad nadáním matematickým, intuicí až čarovnou, s níž se Bernoulliové na řešení problémů vrhají. Úsměvné jest, kterak každá generace otců nutí syny "něco pořádné" vystudovati a matematiku pouze jako koníčka pěstovati. Genialita jest dědičná, z otce na syna či na synovce, a táhne se generacemi jako červená nit. Žádná partie matematiky neodolává našemu bádání, ba i ve fyzice či astronomii přispíváme k poznání všehomíra. Tak tomu bylo dosud, ale nyní, zdá se, pramen této božské inspirace již vysychá.

Jsem Johann III., poslední matematický Bernoulli. A jsem odhodlám rodinnou slávu dobře zpeněžit.

"Hetzle, já... já ho viděl!"
Nakladatel zvedl hlavu od korektury. Jeho nejúspěšnější autor obvykle nepůsobil takto vzrušeně.
"Koho, Verne?"
"Spíš co. Zelený záblesk! Nádhera. Taková zelená záře není jindy k vidění, jen když se slunce svými paprsky dotkne vodní hladiny a začne pod ni klesat..."
"Gratuluji vám, příteli. Zjevně úžasný zážitek."
"Jedinečný. Co já se na něj načekal! Napřed bylo zataženo. Pak západ v mlžném oparu. Pak začal foukat vítr a vodní hladina se zvlnila. Ale včera... astronomická refrakce perfektně oddělila barvy, rudé slunce zapadlo a žluté taky a nebe opanoval zelený paprsek! Jsem uchvácen!"
"Tak o tom napište román!"

Pojď, kolego, ke mně blíž,
pošeptám ti, s kým ty spíš.
Nejsi žádný takový
co by střídal partnery,
to jen roztoč prachový
líhá ve tvé posteli.
Nevydává žádné tóny,
jsou jich tam i milióny,
kousky kůže z tebe chroupou,
v tvém potu se denně koupou.
Rychle ty je pochytej
(máme ještě dosti slov?)
parádně je zobrazí
elektrony mikroskop.
Roztoč se v něm vodou brodí,
dobře se mu v ní tam chodí.
Kapky na něm kondenzují,
čímž ho také ochraňují.
Mikroskop je speciální,
zvaný též enviromentální,
v komoře se sráží voda,
by nevznikla vzorku škoda,
Ústav přístrojové techniky
vyfotil ty lumpíky!

Když o rohy přijde
soustružnický nůž,
soustružník ho zahodí
a řekne: "Kuš!
Ty jsi tvrdokov?
Škoda na tě slov!"
Pamatuj však, soustružníku,
na noži jsou vrstvy,
aby on byl nejen tvrdý,
ale také ostrý.
Titan karbid, titan nitrid
pokrývají hrany,
takže můžeš obrábět tyč
z kterékoliv strany.
Mezi tyčí a nástrojem
vzniká kontakt blízký,
už létají nám zpod nože
ocelové třísky.
Pokud ovšem nástroj řezný
není dobře připraven,
popraskaný, otlučený,
nějak divně nataven,
potom vrstva žádná tenká
tenhle průšvih nespasí,
můžeš pak takovým nožem
krájet leda klobásy.
Nežli upneš nový nůž,
věnuj mu vždy pohled,
vhodnější je mikroskop
nežli dalekohled.

Mezioborová spolupráce rozšiřuje obzory i slovník.
Fyzička začne používat místo průduchy stomata, místo chlupy trichomy a místo sousloví "nějaký nanoboršus na povrchu rostliny" oficiální označení kutikulární vosky.* Zopakuje si latinská slova verbascum či canabis a naučí se nová: humulus, hedera, salvia či rosmarinus.**
Bioložka si osvojí pojmy katoda, stigmátory či wobbler.***
Uvedená spolupráce je silně návyková, protože po odevzdání diplomky pociťují obě abstinenční příznaky. Pročež co? Domluví se další zajímavé mezioborové téma...

*Vychytávky, co má kytka pro snížení ztrát vody výparem.
**Byliny použitelné pro léčebné kúry včetně léčby vlasové kůry.
***Aby ne, když spolu dámy prosedí u elektronového mikroskopu hodiny.

Strategie první: Umět fyziku. Možná jste viděli volavku stojící na mělčině a bodající zobákem svisle dolů. Protože se světlo při přechodu ze vzduchu do vody láme, je zdánlivý obraz ryby nad její skutečnou pozicí. Při svislém útoku tedy pták rybu zasáhne.
Strategie druhá: Paraple s sebou. Tato africká volavka kráčí bahnem a stíní si rozloženými křídly. Možná láká ryby na stín, možná se sama chrání před oslněním odrazy od vodní hladiny.
Strategie třetí: Malá, ale šikovná. Tato nenápadná krátkokrká volavka vymyslela zlepšovák - lov na návnadu. Nabízí vhodně velkým rybám svačinku a pak posvačí ona sama rybičku.
Příroda je opravdu vynalézavá.

Při povalování a popíjení piva na zahradě došel muž k závěru, že se mu daleko lépe bude povalovat a popíjet nad zahradou. Zakoupil proto meteorologické balóny, hélium, vzduchovku a pivo a sestrojil vzduchokřeslo (loď nepoužil). Po chvíli si již vysokým hláskem prozpěvoval kus nad zemí. Než by se však fyzikové domluvili, zda nahoře nakonec dříve zmrzne, anebo se zadusí, vyletěl ve svém křesle podstatně výš, než plánoval. Visel ve vzduchu a okololetící piloti zděšeně hlásili, co vidí.
Vzduchoplavec se nakonec odhodlal balóny prostřelit. Snesl se přímo do náručí inspektorů letového provozu, kteří mu napařili pokutu. Každý špás prostě něco stojí.

!!!Důmyslná konspirace v případě zlatého mravence odhalena!!!

!!!Nejedná se o týrání zvířete, ale o sofistikovaný pokus firmy Colonel Surfatronics zcizit čip firmy Sumoboy za účelem revezního inženýrství!!!

Surfatronics vytvořila mmbota GoldAnt a zmanipulovala člena lobby odpůrců polovodičového průmyslu, aby se přihlásil do výběrového řízení na uklízeče, a následně propašoval mravence do laboratoře Sumoboy v tobolce s vitamínem C, v dobré víře, že přispívá k likvidaci celosvětové výroby elektroniky. Mmbot pronikl až do komory elektronového mikroskopu, kde byl při promakávání čipu makadly odhalen, a naopak on podroben reverznímu inženýrství.

Tiskoví mluvčí obou firem tento popis událostí popírají, ale my víme své...

"Objednala jsem se do lázeňského centra na vakuoterapii."
"Nabízejí i pijavice a pouštění žilou?"
"Ne. Jdu na masážní baňkování. Budou pohybovat lehce přisátou baňkou a odbourávat mi stres."
"Spíš ti nadělají modřiny."
"Kecáš."
"Nekecám. Prostě fyzika. Vakuová terapie funguje na principu podtlaku. Kousek vaty namočíš do lihu, hodíš do baňky, zapálíš a baňku hned přitiskneš na pokožku. Teplý vzduch se rozpíná, část uteče z baňky ven, a až zbytek zchladne, vcucne dovnitř kůži. Tak razantně, že popraskají vlásečnice pod jejím povrchem."
"Fůůůj."
"Přesně tak. Pojď ke mně. Znám levnější a jemnější způsob, jak odbourat stres. Zvládnem to i bez cucfleků."

No, poznáš to podle toho, jak elektrický mám krok.
Můj prst míří na kliku a čeká na pokrok.
Podložka statická, ohebné koleno,
slouží k indukci náboje, což bylo řečeno.
Je to oukej, tak prst kus od kliky dej
a pokus se pochopit
jak loket překlopit.
Ať jsi fyzik nebo hráč,
gumové podrážky máš,
třením náboj získáváš.
Cítíš, jak vlas tvůj se třese
a připadáš si jako bůh,
když pole ionizuje vzduch,
jsi tvor k božímu obrazu,
když dojde k dielektrickému průrazu.
Tak nenadávej sprostě,
když klice ránu dáš,
ještě víc se snaž
zůstat nabitý.
ah, ah, ah, ah, zůstávám nabitý....

Svět se konečně zastavil a mlha rozplynula.
"Vítejte, pane kolego," ozvalo se za ním.
Otočil hlavu a uviděl upraveného muže s knírkem.
"Ale vy jste... Tesla? Vy žijete?"
"Ne. Vy jste mrtvý," ozval se někdo jiný.
"Ruhmkorffe," pronesl Tesla káravě, "nevybíjejte si na něm špatnou náladu. Vždyť úplně ztratí jiskru."
"Nebo mu vstanou vlasy hrůzou. K ničemu jinému jeho generátor beztak není."
"Pane Teslo," ozval se příchozí, Van de Graaff. "Kde to jsme?"
"Ve vědeckém nebi. Jste povolán inspirovat a radit. Protože vývoj vašich generátorů ještě není ukončen. Jako zdroje ionizace jsou velmi dobré. A ještě neřekly své poslední slovo."

Netopýr budečský je ve fandomu jako doma, ať už píše o frajerovi, bicáčkovi anebo mé oblíbené dvojici rezavých netopýrů. Poslechněte si jeden kousek za všechny, třeba ten, jaké To jsou hlásky!.
(Lodní šroub tu také letos proběhl, podumal a zase zmizel, ale věřím a doufám, že se za rok objeví jako brázda za lodí a přitáhne s sebou nejméně jedno drabble. :) )
Gwen si dala tu práci, že nám podnikla zajímavý exkurz do historie názvosloví. Na klapkobřinkostroj sice nedošlo, ale názvy obsažené v drabbleti Obrozenecká práce jsou neméně zvukomalebné.
Dain zavítal do fandomu na začátku, v průběhu i na konci DMD. Tam došlo ke krásnému paradoxu, protože psal o tom, co bylo Na počátku.
Avevo, mládež by tu byla, ale tu by ani Sókrates nezkazil. :) A je dobré, když zjistí, jak probíhalo Početí.
Naopak Owes nepochybuje a píše přímo pro mladou generaci, aby se poučila. Důkazem je jeho Anatomie pro nejmenší.
Jednou dírou tam, dvěma dírama ven, a když jsi venku, jsi teprve tam - tuhle hádanku mi mírně asociovalo drabble od HCHO, která píše krásně a srozumitelně o medicíně, letos dvakrát o srdci miminka a dvakrát o jiných oblastech medicíny. Posuďte sami například: Dvě trubky, jedna trubka a rozdělit zpátky na dvě.
Hippopotamie letos jistě vyhrála cenu za nejdelší závěrečnou poznámku. Ale bez ní by drabble List z kláštera Mar Saba tak nějak nebylo důkladně ozdrojované.
Eso Rimmerová přivedla do fandomu Pepy epiteláky, kterým také vysvětlila, že Neposlušnost se netoleruje.
A.j.rimmer pozval na kafíčko a zákusek zajímavou společnost. A jak se usadili, hned začali Nemáte pravdu, pane kolego!
Blueberry Lady děkuji, že přidala fandom ke svému drabbleti, protože Nový věk sem určitě patří!

Děkuji všem přispěvatelům a čtenářům a těším se na shledanou za rok.

"Ucho probereme určitě."
"A co dál? Tady píší fonograf a gramofon. To snad ne?"
"Ne. Rýpat hrotem do vosku už nikdy nikdo nebude."
"Magnetický záznam zvuku? Jako videokazeta? Taková vykopávka?"
"Vykopávka... tys asi ještě neviděla dráťák.?"
"Cože?"
"Jseš mladá. Nepamatuješ ani magnetofon na pásky, kazety nebo walkmana."
"Walkmana jo, je děsně retro. I když já už měla CD přehrávač."
"CD a DVD neučme. Jsou na odchodu ze scény. Blu ray na ni ani pořádně nevylezly. A klasické harddisky taky brzo zmizí."
"To se nám to krátí. Co tedy?"
"Ucho, mikrofon a reproduktor. To ostatní už je historie. Anebo brzo bude."

Sokol stěhovavý: klasická monogamní, otec nakupuje, matka vaří a uklízí.
Samec loví a nosí kořist do hnízda, samice úlovek porcuje a krmí mladé.
Pštros dvouprstý: ředitel mateřské školky s jednou vychovatelkou
Samec se páří s více samicemi, ty mu snesou vejce do hnízda. Zažene všechny, nechá si jen jednu. Samice sedí na vejcích ve dne, samec v noci.
Koljuška tříostná: otec samoživitel, věčně hladový
Samec koljušky staví hnízdo, samice naklade jikry, on ji zažene. Stará se sám, mláďata přenáší v tlamě, tehdy nesmí polykat.
Koníček mořský: co si chlap neudělá sám, to není pořádně.
Tak tenhle je těhotný i rodí!

Lebkou běží vlny,
mozek jich je plný,
alfa beta gama
není nikdy sama,
sedávají spolu
u jednoho stolu,
je-li člověk vzhůru,
má jich v mozku fůru.
Čím vyšší frekvence
tím větší tendence
za něčím se hnát
a nezkoušet spát.
Chceš-li zdřímnout chvilku,
třeba k odpočinku
alfa vlny naladit,
v klidu se zkus posadit,
jdi si třeba číst.
Než obrátíš list,
frekvence se sníží,
do minuty spánek
víčka tobě tíží.
Nízká alfa přejde
v spací vlnu théta,
bdít už při ní nejde,
odejdeš ze světa,
naštěstí přechodně,
což je jen výhodné.
Zbývá ještě vlna
delta nazývaná,
pro nejhlubší spánek
bývá užívaná.

"Sčítání," pronesl matematik. "Průtok soutokem je roven součtu průtoků v řekách, které se stékají."
"Rovnice kontinuity," přisvědčil fyzik.
"Který soutok vezmeme?" zeptal se zeměpisář. "Nejbližší? Svratka a Svitava?"
"Už googlím," zavrčel informatik. "Za soutokem jsou Židlochovice, průtok devět."
"Kubíků!" dodal matematik.
"Metrů krychlových za sekundu!" upřesnil fyzik.
"Na Svitavě v Bílovicích máme tři, takže na Poříčí na Svratce musí být šest. Jenomže... nenačetla se data."
"Vezmi Veverskou Bitýšku!"
"Ale..."
"Cože? Jenom čtyři? Dva chybí! Voli je vypili?"
"Sám jsi... " vzdychl fyzik. "Přehrada. Elektrárna. Upouštějí a vyrábějí proud."
"Zkus znovu Poříčí."
"Tam neměří, stavební úpravy. Co budeme dělat?"
"Najdeme si Labe!"

"Oprášíme publikaci o vinařství, vinař a mikroskopik udělají společnou přednášku, připravíme výstavu mikrofotografií..."
"Myslíš, že víno je padouch nebo hrdina? Jo, po vypití je každý hrdina a na padání dojde potom."
"Ale ne. Fotili jsme vinný kámen, cirrhus, ale hlavně Botrytis cinerea, to je ten padouchohrdina. Preparuje a kontrastuje se snadno."
"Česky! Já jsem fyzik!"
"Úponek. A plíseň šedá. Napadá řadu odrůd vína, kde způsobuje pohromy. Ale na několika málo vybraných se pěstuje schválně. Tokajské. Pliseň proroste bobulemi, mumifikuje je, udělá z nich cibéby. Víno z nich lisované je tmavší a má jinou chuť..."
"...Nééé! Až doteď mi tokaj chutnal!"

Vědec je kluk. Holce se říká vědkyně.
Zkouší zjistit, jak a proč věci fungují.
Dělá to stejně jako děti. Občas něco rozebere, občas rozbije. Jeho hračky jsou ale dražší. Říká jim cizími slovy, třeba aparatury.
Někdy postaví malou napodobeninu zkoumané věci. Té říká model. A zkouší, co se s ním dá dělat. Když vyzkouší všechno, postaví si další model. Složitější a za víc peněz.
Vědec umí obvykle dobře počítat. Proto někdy místo stavění modelů počítá, co aparatura umí.
A když ví, co a jak, přemýšlí, k čemu to bude dobré. A pak vymyslí mikrovlnku, počítač, internet... Nebo něco úplně jiného.

Tahle práce se mě týká,
ta chce totiž odborníka,
není snadné valounek
rozbít, když je pazourek.

Udeř, udeř do kamene,
dneska je to dovolené,
byli bychom velmi rádi,
kdyby tu měl kamarády.

Paroh hrdě v ruce svírám,
o podlahu ho opírám,
po úderu, milí zlatí,
nastane lom lasturnatý.

Udeř, udeř do kamene,
dneska je to dovolené,
byli bychom velmi rádi,
kdyby tu měl kamarády.

A tak oklepávám jádro,
ať vznikne oštěpu list,
nic ale nepřijde nazmar,
tím jsem si už nyní jist.

Udeř, udeř do kamene,
dneska je to dovolené,
byli bychom velmi rádi,
kdyby tu měl kamarády,
další pazourky.

Jsem tu jediná vrána. Karančo, které chodí jako dinosaurus a vypadá jako papouch, je prý skoro sokol. Jo, sokol! Šahin už po mně jde. Nebezpečný protivník. Aerodynamický tvar, skoro čtyři sta metrů za sekundu při střemhlavém letu, sakra rychlé reflexy. Kličkuji, padám ve vzduchu (to pomáhá, setrvačností letí kus dál), až odpískají konec. Jedna nula pro mě. On dostane kus kuřete, já si znaveně sednu na zem.
"Hele, jsi vrána?" ptám se věci, vedle které jsem si sedla.
"Ne, Aktaban, terénní auto," odpovídá. "To víš, jdeme s dobou. Lov na vábítko zastaral. Sorry, jde po mně orel! Jsem liška!"
Schizofreniku!

Ahoj, jsem edukující gekon. Snažím se vědcům vysvětlit, že my gekoni musíme používat k běhu po vodě více technologií.
Kdo je malinká vodoměrka, drží se na hladině povrchovým napětím. Ne, že by běhal jak blesk, ale nepotopí se.
Bazilišci mají silné zadní nohy, takže používají taktiku vírového prstence. Udeří velkou silou nohou o vodní hladinu, zatlačí do ní vzduch, a tím pádem se nepropadnou. (Musejí dbát o linii a vážit přiměřeně.)
My gekoni nejsme ani lehcí jako vodoměrky, ani silní jako bazilišci, proto přístupy kombinujeme. Na nohou máme supernesmáčivou obuv. Vůči vodě. Ale který fyzik nám do ní přidal saponát?

Srdce je párový orgán
jenom pokud jste žížala,
pět párů svalů pumpuje,
aby krev nebyla pomalá.

Srdce má celkem tři
tvor zvaný chobotnice,
na žábry totiž třeba
natlačit krve více,
aby se okysličila
a tělem tekla hbitě,
dvě srdce branchiální
zařídí okamžitě.

Největší kliďasové
jsou afričtí slonové,
jejich srdce tluče
za minutu dvakrát,
to je důvod, proč má
pohodu on tak rád.
Podobně stres neláká
obrovského plejtváka,
jeho srdce umí
třicet sedm stahů
při tom tempu člověk
padne na podlahu.

Naopak si vezmi
malinkého rejska,
míň než tisíc za minutu
na život si stejská.

Příroda si hraje,
biolog jí laje.

U slova mlýn najdete v mapách přídavná jména. Mají určitý význam:
Horní a Dolní - více mlýnů na jednom toku.
Nebeský - na vodě, která jen napršela.
Čertův - létají do něj v noci netopýři,
ale hlavně - Spálený.
Požáry v mlýnech bývaly časté, protože se jedná o prostory s nebezpečím výbuchu prachu - jde o prach obilný anebo směs mouky se vzduchem. Je potřeba se vyvarovat vzniku jiskry, což se generace mlynářů naučily. Ovšem - pozor na technické inovace. Požáry zase začaly vznikat po výměně dřevěných potrubí za skleněná. Mlynářům pomohla fyzika. Při výměně za plastová už byla potrubí na ochranu proti statické elektřině uzemněná.

Od začátku nám vysvětlovali, že jsme kapitoly samy pro sebe. Že musíme zůstat oddělení. Kvůli bezpečnosti. Nechápal jsem to. Co by vadilo, kdybych se se svým bráchou sekundárním chladícím okruhem stýkal přímo, nejen přes tepelný výměník. A on s našim bráchou primárním okruhem taky tak? (No, to je ten brácha, kterého já nepotkávám vůbec. Pak máme mít dobré vztahy.)
Ale nakonec mi došlo, že já jsem mimořádně výjimečný. A to nejen proto, že v sobě obsahuji ty nádherné hyperbolické chladící věže, které se tyčí jako symbol vedle každé jaderné elektrárny. Já si totiž - na rozdíl od bratrů - doplňuji vodu průběžně!

Lidské hlasy spolu dokáží pokrýt čtyři oktávy.
Začněme od normálu pro ladění. Tón a1 má frekvenci 440 Hz (hertzů). Pak budeme násobit a dělit. Polovina této frekvence je tón a (220 Hz). Tady začíná rozsah ženského hlasu soprán, končí na c3 (1045 Hz). Druhý ženský hlas, alt, je o kvartu až kvintu níž (e - f2).
Mužské hlasy jsou ještě níže: tenor c až a1, bas E až f1 - bas začíná tam, kde zní nejnižší struna na kytaře (82 Hz).
Běžný lidský hlas má rozsah kolem dvou oktáv, ale někdo má zlato v hrdle - třeba Eva Pilarová měla přes tři oktávy.

Zagornyj drze hledí Makarenkovi do očí. Nepůjdou, tipuji.
Plesk.
Ňuročka, stojící se mnou u okna, vyjekla.
Jedna ruka sahá po sekyře, druhá po revolveru.
Píchne mě u srdce. Musím...
"On ho udeřil! Učitel! Žáka! Půjdu za ním a zeptám se ho: Antone Semjonoviči, a to se smí? A jenom vy, anebo i my je můžeme po hubách mlátit?"
Beru Ňuru kolem ramen. Šok, co jiného. Když vykouknu ven, už jsou pryč. Snad...
Sáně vjíždějí do dvora, chovanci samý žert a smích. Makarenko zamíří k nám. Usmívá se na chlapce, ale v očích...
"Jak je vám, Antone Semjonoviči? Myslím... na duši."

"Chlapci, musíme odházet sníh."
"Odhaž ho sám."
"Budete pracovat, ne chodit do města krást a žebrat."
"Cha."
"Musíme do lesa, nasekat dříví."
"Nasekej ho sám!"
Plesk.
Chovanec Zagornyj sahá po sekeře. Mimoděk se dotknu revolveru. Ale bere ji a jde k lesu. Ostatní, včetně mě, ho následují.
Pracujeme mlčky. Mrzne jen malinko, sníh jiskří a křupe. Nakonec sedáme na náklad. Vytahuji cigarety, zakouříme si. Zagorny si taky bere, připálí si a rozesměje se.
"To bylo výborný!"
"Práce?"
"Ta taky. To, jak jste mě srovnal." Zvážní. "Antone Semjonoviči... My nejsme zlí... A... nepojedeme už?"

Další konflikty v kolonii šlo řešit domluvou.

Asi nejznámější použití stříbrných nanočástic je dát je do ponožek, aby pak lidem nesmrděly nohy. Ale existuje mnohem více jejich aplikací - užívají se jako katalyzátory reakcí, biosenzory, nosiče léčiv či doplňky ve farmaceutickém a potravinářském průmyslu. Vyrábějí se obvykle rozkladem shora dolů - například redukcí dusičnanu stříbrného tetrahydroboritanem sodným. Nezní vám redukční činidlo dost zeleně? Použijte extrakt ze šalvěje nebo z lipnice. Reakce taky proběhne, což půjde poznat pouhým okem - roztok změní barvu ze světle žluté na intenzivně hnědou. Zbývá zjistit, kolik a jak velkých nanočástic se urodilo.
Jak to vypadá, budou brzo sbírat babky kořenářky i činidla pro chemický průmysl.

Pomůcky:
láhev plastová,
bodec ostrý,
asistent s mobilem,
okno,
odvážný fyzik,
davy,
voda.

Provedení:
Naplňte láhev vodou.
Zašroubujte ji pevně.
Bodec namiřte na spodní část lahve.
Důvěřujte fyzice.
Bodněte.
Vytáhněte bodec a podivte se, proč voda neteče.
Přeneste láhev k oknu a zahalekejte dolů na asistenta, ať točí.
Poslechněte jeho výzvu, povolte závit a zlejte ho vodou, která začne téct z otvoru. Vysvětlete mu, že má stát kus dál a zvědavé davy taky.
Přidržte se okna a pusťte (hodťe) láhev dolů.
Opatrně vykoukněte, koho jste trefili.
Vychutnejte si obdiv suchých davů, protože během pádu voda z láhve netekla.
Proneste vysvětlení.

tečka čárka - čtyři tečky - tři čárky - tečka tři čárky
Když má býti slov dnes stovka,
napoví ti morseovka .
256 225 100 16
Tohle není těžká čina
pomůže ti odmocnina
se slovem to neladí,
tak zkus písmen pořadí .
14 9 88
nezkoušej to plačky,
jsou to prvky, značky .
Djadja žuk razbil baraban
nekoukej zoufale do všech stran
první písmena vem, za sebe dej,
s českou abecedou pak porovnej
číslice je kotva, neříkej: to sotva .
Už bys měl mít hotovo,
vznikly čtyři slova,
doplň háčky čárky,
pak je přečti znova.
Tabulka je svislá
jsou v ní prvočísla ,
tlačítek pořadí
těžko je
nahradí .

Ano, to jsme my. Jablka, vyrostlá na stromu v ráji. Vydáváme se na důležité mise.
Vybereme si oběť a vtlučeme jí do hlavy myšlenku. Třeba Adam: zvedni se a začni něco dělat! A pak Paris: ať si vybereš kterou chceš ženskou, ty ostatní se stejně naštvou. Anebo Newton? Jo, tam se kolego trefilo dobře: než boule splaskla, byl na světě tlustospis o principech přírodní filozofie!
Jenže to nestačilo! Gravitaci je třeba nejen popsat, ale i objasnit! A tak jsem se vydalo za Einsteinem. Jenže... on už si prý našel nějaký výtah. No řekněte upřímně: nebyli byste z toho taky otrávení?

Vezmi si písničku. Doprovod: tónika, dominanta, subdominanta.
G dur, D dur, C dur.
Zkus to s kapelou.
Kurnik!!!
Fis dur, Cis dur, B dur.
Zkus to!
Au au au. A navíc jsi pomalý.
Mysli!
Jak si pomůžeš? Povolíš struny? Ale fuj, takhle ne.
K čemu je kapodastr? Proti G dur k ničemu, ale... nauč se to v E dur!
E dur, B dur, A dur. Jen jedno barré? To by snad šlo.
Tak, a teď si zkrať struny na druhém pražci.
Prsty dáváš na E dur, B dur, A dur
a hraješ
Fis dur, Cis dur, B dur!
Fyzika zvítězila!!!

Poušť je místo plné extrémů - v noci zima, ve dne horko.
Gumička je materiál plný extrémů - někdy se při ohřátí v pouštním klimatu natahuje, jindy zkracuje. Proč?
Záleží totiž na tom, jestli je gumička předem napnutá, anebo ne.
Pokud ji nenapínáme, její přirozeně amorfní struktura dlouhých molekul polyizoprenu se mění v dlouhý krystalický řetězec. Gumička je tak schopna se prodloužit až na sedminásobek své délky a přitom se i dost zpevnit.
Pokud ji ale napínáme, je pro ni výhodnější nevytvářet řetězec podél směru tahu, ale napříč. Pak se gumička při ohřívání kupodivu zkracuje.
Laik vrtí hlavou, chemik a fyzik ví.

Vystoupil z vlaku, kufr v ruce. Lokomotiva zahvízdala, až to všem trhalo uši a jemu osrdí.
Buch. Buchbuchuch. Padam, padam, padam.
Vlak se zvolna a elegantně rozjel. Doprovodil ho pohledem. Miloval vlaky, byly jeho druhým domovem, pokud tedy nějaký vůbec měl, co maminka odešla. Dávaly mu křídla, přenášely ho z konference na konferenci, z kampusu do kampusu.
Další hvízdnutí, další bolest na hrudi.
Drrrum. Drum. Drum drumdrumdrum.
Možná by ten amfetamin už neměl brát. Ale bez něj neměl výdrž ani inspiraci.
Zemřít v jeho osobním slovníku znamenalo přestat řešit matematické problémy. Ne.
Raději bude mrtev pro lidi než pro matematiku.

"To to letí. Babičce by dnes bylo sto třináct."
Dolešťuji číslo schránky, maminka zapaluje svíčku. Ještě otčenášek (věřící nejsme, ale babičce udělá radost) a jdeme.
Nespěcháme, je hezky a málokdy si najdeme chvilku být spolu a nic u toho neřešit. Jen si ukazujeme petrklíče, tulipány a kvetoucí stromy.
Platím parkovné. Lístek vyleze zmršený, čarový kód rozmazaný.
"Na tohle se závora nezvedne," pochybuji.
"Tak ji prorazíš."
Vytřeštím oči: "Autem?"
"Ne. Rukou. Přece si kvůli tomu nebudeme ničit auto."
"Mami???"
"Jen jeď."
Najíždím ke čtečce a... závora se zvedá dřív, než stačím stáhnout okénko. Lekla se.
Zjevně nechce riskovat útok holou pěstí.

Pravé zlato je nákladná záležitost, a tak se s ním šetří. Řada historických objektů, které vypadají zlaté, jsou uvnitř bronzové, a nahoře zlacené.

Často vsadí šetřílkové na to, že každý žlutý kov už vypadá zlatý, a tak ho nezlatí vůbec. Typickou ukázkou je mosaz, slitina mědi a zinku, z které se dělají zlaté křišťálové lustry. Anebo bronz, slitina mědi, cínu a dalších příměsí - třeba manganový, ale hlavně ten fosforový, co se z něj dělají struny na kytaru, vypadá luxusně. A pak tu máme nitrid titanu na vrtácích anebo žlutý chromát na vrutech.

Jen nevím, z čeho se odlévají zlaté kočky.

Když sis nashromáždil příliš
energie sobecky,
smůlu ty máš, elektrone,
asi skončíš nehezky.
Nechceš-li se o přebytky
s ostatními rozdělit,
pak se musíš od kolegů
vyčlenit a oddělit.
Nevymlouvej se, že nelze
energii předati,
že ti stejný náboj brání
srážkami ji rozdati,
máš-li mnoho,
máš-li málo,
neprojdeš ty přes síto,
Wienův filtr tě odstraní
nebude tě nám líto.
Obraz totiž vždycky kazí
ti, kteří se vyčlení,
každá změna energie
je Kainovo znamení.
Magnetické, elektrické
pole tebe oddělí,
pryč budou ti diverzanti,
které jsme tu nechtěli.
Čistý svazek, čistý obraz,
zvětšení rozlišení -
samá dobrá znamení.
Operátor nahlas jásá,
dobrý filtr ocení.