Moje články

Když si v roce 1972 chemik Bouzigues povšiml, že obsah uranu 235 je v těženém materiálu pro výrobu jaderného paliva o něco menší, než je běžný obsah v zemské kůře, vypadalo to jako zjištění, které lze prostě ignorovat.

Bouzigues se ale nevzdal a podařilo se mu odhalit světovou raritu: první (a zatím poslední) štěpný množivý přírodní jaderný reaktor na světě. Spustil se samovolně před dvěma miliony let a fyziky na něm nepřestává fascinovat souhra řady věcí vedoucích ke spuštění reakce, jejímu udržení a regulaci (nepřerostla v jaderný výbuch).

Oklo je praotec všech reaktorů. Otázkou zůstává, kdo tenkrát stál ve velíně.

"...a ten místní měl na dvorku čáru, kudy vede rovník. Přinesl velký lavór s vodou se špuntem ve dně. Popošel na sever, vůbec s vodou nemíchal, vytáhl špunt a voda se točila doprava. No a pak na jih, a tam se točila doleva..."
Obracím se k usmívajícímu kolegovi. Šeptne: "Když jsem byl v Chile, vypouštěl jsem z umyvadla vodu, jestli se bude točit opačně než u nás. Samozřejmě, že většinou ne. Moc náhodných vlivů."
"...ona ta Coriolisova síla asi vážně existuje! Tohle za dvacet dolarů rozhodně stálo!"
"Jasně," uzavírá kolega. "Šikovný eskamotér. Zamíchal jen neznatelně a peněženky jim protřepal důkladně."

"Babičko, povídej nám, jaké to bylo, když jsi byla mladá!"
Babička spokojeně přehlédla drobečky, pečlivě naskládané jednoho vedle druhého, a spustila: "Tenkrát jsem měla na starosti celý dům. Nikdo jiný nehlídal, aby nedošlo ke zkratu a k požáru. To dneska, dneska už je to jiné. Už nás ubývá, víte?"
"Ano, babi. V domech jsou jističe a proudové chrániče. Ale to neznamená, že my pojistky patříme do starého železa!"
"Nepatříme. Jen jsme se vyvinuly. Zmenšily. Vy budete mít jednou na starosti měřící přístroje. Přepálíte se, abyste je zachránily. A teď spát, zhasínám," skončila babička pojistka a trochu se povolila v závitu.

Proudový chránič hlídá, jestli elektrický proud neuniká mimo uzavřený obvod. Jak?
Fázový a nulovací vodič procházejí uvnitř cívky transformátoru. Je-li vše v pořádku, všechen proud tekoucí do spotřebiče fázovým vodičem se vrací zpět nulovacím. Na cívce se indukují dvě opačná napětí s nulovým součtem. Pokud se ale nevrací stejně velký proud jako do spotřebiče vstupoval, na cívce se objeví napětí. Relé zná bezpečný rozdílový proud a při jeho překročení odpojí oba vodiče od zdroje.
Chrániče mohou a nemusejí zabránit úrazu elektrickým proudem, ale určitě zajistí odpojení obvodu během milisekund. Pokud tedy k úrazu dojde, rychlé vypnutí proudu zmírní jeho následky.

Relé se skládá z cívky, kotvy a pružiny. Pokud přivedeme na cívku napětí, vzniká uvnitř magnetické pole. To si přitáhne k sobě kotvu, vyrobenou z magneticky měkké oceli. Druhý konec kotvy přitom oddálí kontakty, které držely sepnutý elektrický obvod. Když cívkou neteče proud, kotva se díky péru či pružině zvedne do původní polohy, kontakty se spojí a proud obvodem teče. (Je možná i obrácená konstrukce - bez napětí je obvod rozepnutý a pod napětím sepnutý.) A k čemu je relé dobré? Jako bezkontaktní vypínač a spínač. Najdete ho třeba ve starém vytáčecím telefonu nebo v proudovém chrániči. Ale o něm příště.

"Stačí, Edisone! Máte záběr Stařec kouří dýmku, Spisovatel spisuje, Mark Twain usměvavý, soustředěný, zamyšlený... nechcete toho nechat?"
"Ještě..."
"Co? Mám holýma rukama rozsvítit žárovku?"
Edison semknul rty. Ten trik ho naučil Tesla. Zatracený chlap! Spílali si do podvodníků navzájem, tehdy za Války proudů.
Twain se odmlčel. Tesla. Prý osočil Marconiho, že Nobelovu cenu za telegrafii dostal místo něho. Zatracený, tvrdohlavý, nepraktický génius! Teď kvůli němu Edisona urazil.
"Měl byste jít, příteli. Je pozdě a jsem unavený. To víte, už mi není dvaašedesát jako vám."
Usmáli se a stiskli si ruce. Edison vyrazil vstříc dalším vynálezům, Twainovi zbýval poslední rok života.

"Co tu smrdí?" Keramika tázavě nasála vakuum a zahleděla se na ostatní vzorky.
"Já ne," ohradil se vrták. "Vytáhli mě z ultrazvukové čističky."
"Já špinavý nikdy nebyl," podotkl křemík z čistých prostor.
"Vy naadělááte," zívl okvětní lístek. "Ooobyčejnáá pepa... preparace."
"Smrdíš jak lihovar!"
"Jo! Fixa... fixace v glutaraldehydu. Pak krokodýlátový... kakodylátový pufr. A sušení etavolovou... etanolovou řadou. Padesát, sedmdesát, devadesát pět a stoprocentní alkohol! Po deseti minutách! Mňam!"
"To byl ale flám," zavrčel závistivě závitník. "A navrch tě pozlatili."
"Nás nevodivé pokovit musejí," ozvala se keramika. "A ty sis taky užil, já tě viděla! Celou noc ses čvachtal v izopropylalkoholu!"

Naučte se rozlišovat mezi nejistotou a chybou. Chyba měření nám říká, jak se liší naměřená hodnota od pravé hodnoty fyzikální veličiny. Nejistota měření je parametr přidružený k výsledku měření, který charakterizuje rozptýlení hodnot, jež by mohly být důvodně přisuzovány k měřené veličině.
Příklad? Nejpřesněji je změřena konstanta Rydbergova. A nejhůř? Gravitační. V posledních třiceti letech bylo provedeno sedmnáct měření, některá s ostudnou relativní nejistotou desetina promile! Které z nich zvolit? Většina metrologů se přiklání k datům z roku 2018, které považují za nejpreciznější a nejsprávnější. Ale protože pravá hodnota je v principu nepoznatelná, není to úplně jisté. Spíše absolutně nejisté.

"Slepičárna?" koukl fyzikář kolegyni přes rameno. "Vždycky se říkalo drůbežárna. Nebo kurník."
"Žádný kurník. Potřebuju cool název pro workshop s vejci."
"A co tam budeš dělat?"
"Nevím, až co vygooglím."
"Vygooglím..." vzdychl muž. "Piš si: Jak dostat vejce do láhve. Jak dostat vejce z láhve. Jak poznat uvařené vejce od syrového. Jak postavit vejce na špičku. Bez naklepnutí. Jak udělat z vejce hopíka. Jak zvýšit osmotický tlak ve vejci. Jak snížit osmotický tlak ve vejci. Jak poznat staré vejce od čerstvého. Jak určit průměrnou hustotu vejce..."
"Tý jo. A pomůžeš mi s tím?"
"Klidně. Pokud akci vymyslíš méně pitomý název."

Obraz svatého Jeronýma. Zázračně přežil požár v roce 1945. Pak byl ošklivě poškozen řáděním vandalů.
Prohlížím si fotografie původního stavu a zvedá se ve mně vztek.
Ta statečnost, pořádně si kopnout!
Ta odvaha, udělat si z něj terč na šipky!
A proč toho dědulu trochu nepořezat v obličeji?
Kdo zasáhl a obraz jim vyrval, nevíme.
Po letech přichází záchrana. Citlivě ruce podkládají obraz novým plátnem. Opatrně se dotýkají ran, odebírají kousíčky rozdrolené barvy. Připravují je pro analýzu, a pak - pak poklesnou v úžasu.
Namíchají barvu, kterou ještě nikdy nedržely.
Štětec chvilku zaváhá, zastaví se ve vzduchu.
Pak se dotkne nebe.

Alešandr Veliký: Deus Machina.
Apatyka: Zkušenosti exilu.
Aplír: Výtvarné umění.
Aries: Ježčí bodlina.
Arenga: Čajový cyklus.
Danae: Jantarová stezka.
Dede: Alžběta a drak.
Dirk: Obchod s realitami.
eliade: Novinky ze světa sportu.
ef77: Temné aleje lásky.
Linkový Stykač: Ze života pražského tramvajáka.
mathej: Hans Hagen.
medvedpolarni: Letenské listy.
Regi: Hagrid.
Rya: Sovátko a letošní seriál o Lee s křídly, který začíná tady.
Tom Peterson: Andulkoviny.
Tora: Strážci rozhraní.

Vezmu to letos proti proudu času.

Poslední příspěvek je lamentace skomírající hvězdy od a.j.rimmer: Vesmírná tíha.

HCHO je autorkou, vzdělávající v oblasti záhad medicíny a lidského těla. Letos od ní máme drabblata Kouřová, Proč nerada jezdím na kongresy, Cimprlich a Línej brácha.

Smrtijedka připomněla jednu teorii, kterou formulovali již staří Řekové, nikoliv Řekyně :) Bloudivá.

Dain si položil otázku přímo kosmických rozměrů: Co nás čeká, co nás nemine? Je autorem i one man show, které se běžněji říká Přednáška a spolu s ním nám namaloval svět Génius z Kyrény.

Marek sepsal drabble s názvem Philippe Karl. Konečně někdo pořádně vysvětlil, jak je to s omyly moderní drezury.

Jen na chvilku se zatřepotal netopýr budečský a vysvětlil nám, Jak cvičí netopýři. Takže milý netopýre, příští rok prosím nejen více cvičit, ale i psát. :)

Keneu nám nastolila téma Otázka identifikace. Takže podle čeho koho poznáte?

Katie nás pozvala na zvláštní místo jménem Hotel. Jak tedy ubytovávat hosty anebo vyplňovat tabulku?

Evangelista biolog nám fundovaně vysvětlila, co je Empiricky ověřeno - aneb jak je to s retenční (ne)schopností.

Esti Vera se na stejné téma podívala jinýma očima. Přečtěte si její Výběr ze studijních poznámek mírně demotivované fyzičky.

Chrudoš Brkoslav Štýřický přispěl kouskem Vědecké popisy jevů náhodných. Oborových vtipů není nikdy dost. :)

A úplně na začátku dubna odstartovala letošní drabblení Blueberry Lady a Josef Dobrovský na téma Boj o rukopisy.

Děkuji všem přispívajícím autorům za krásný vzdělávací duben.

"Vážení," rozhlédl se vyučující po třidě, "teorie požární ochrany vás nudí. Chápu, takže to uděláme jinak."
Postavil na stůl tři svíčky - nejdelší, prostřední a nejkratší - a přikryl je skleněnou kádinkou.
"Když je zapálím a zakryju, která zhasne jako poslední?"
Otrávené zívnutí: "Ta největší, ne?"
Pokrčil rameny, zvedl poklop a škrtnul.
Třida překvapeně zašuměla.
"Nejmenší jste nečekali, že? Oxid uhličitý je sice těžší než vzduch, ale je horký - stoupá nahoru. Proto zhasínají svíčky shora dolů. Chladný kyslík se naopak drží dole. Proto se hasí oheň zespod, neutlouká shora. Proto se prchá při požáru v předklonu u země. Pamatujte na nejmenší svíčku!"

Jednoduchý návod, jak vyřešit energetickou krizi? Vsaďte na termonukleární syntézu.
Ionizujte lehounké atomy - odtrhejte z nich elektrony - a z kladných iontů si udělejte stavebnici. Ze dvou protonů složíte deuterium, přidáte další proton, máte tritium, slepíte dvě tritia, máte helium (dobře, dva protony upadnou, ale s těmi začnete celý proces znovu). Co krok, to uvolněná energie.
Funguje to, jenže zatím jen uvnitř hvězd. Tlaky a teploty pro syntézu potřebné jsou nepředstavitelné. Není nádoba, jejíž stěny by se při dotyku s ionty nevypařily. Proto musíme zařídit, aby ke kontaktu vůbec nedošlo. Stlačit atomy magnetickým polem do středu prstence. Udržet je uvnitř Tokamaku.

"Dýchej zhluboka."
Fonendoskop jezdí po zádech, lékař naslouchá hvízdání a syčení, odklání ucho při záchvatu kašle.
"Hezký," konstatuje. "Funíš jako sentinel. Kouknu se přímo. Otevři pusu."
Laryngoskop všetečně nakukuje až do průdušnice.
"Viróza kombinovaná s přednáškou, co?"
Souhlasné zachrčení.
"Vole. Máš víc štěstí než rozumu. Jen dvě ruptury. Recept znáš, jsi od fochu."
Nesouhlasné zachrčení.
"Na další přednášku ani nemysli. Voda, čaj a hlavně - hlasový klid."
Nesouhlasné zachrčení.
"Ne, ani šeptat. Řeknu ti to jasně - žádná fonace, ani pěvecká, ani šepot. Glottis nechej pěkně otevřenou do široka."
Nesouhlasné zachrčení.
"Ne, sliznice se vyhojí sama, dej jí čas. Na obstřik zapomeň."

Luciferin ten měla pod kůží
prý je to známka punku
neležela nikdy pod růží
prý je to známka punku
cpala se jenom starým dřevem
prý je to známka punku
pak zavelela: světla, jedem,
prý je to známka punku.

Ale vědci říkali,
že luminiscence je úplně jinde,
když dneska svítí i žížaly,
no to snad není možný!

V lese roztáhla podhoubí
prý je to známka punku
nebylo jenom na houby
prý je to známka punku
svítila hezky domodra
prý je to známka punku
václavka, a ne pakobra,
prý je to známka punku.

Ale vědci říkali,
že svítit může
i blbá václavka!

Pojď studovat vlnění!
V radost se ti promění
dlouhé zimní večery
denně budeš vyplňovat
ve vzdělání mezery.

Je-li vlna sinusová
nudná, téměř rovná vlna,
zatají se tobě dych
při funkci dvou proměnných.

Prostorem se funkce plíží,
proplítají, k sobě blíží,
a pak jejich snažení
připomíná na hladině
vody tiché čeření.

"Pánové, urgentní žádost," odložil Helmholtz rezonátor.
"Drabble jako obvykle?"
"Ano. Odmítá experimentovat s rostlinami i se zvířaty. Též dokazovat, že kočka není kvádřík, Newtone."
"Co jí poradit biotit?"
"Proč ta sebechvála, Biote?"
"Tak muskovit. Prostě slídu, pánové. Štípe se sama, řezat ji nemusíte. Mimořádná odolnost proti chemikáliím, je dielektrická, elastická, flexibilní, hydrofobní, lehká, dobře odráží světlo, dvojlomná, tepelně odolná, má vysoký dielektrický průraz-"
"Dost už! Pozor na zadání, ona chce kočičky!"
"Slída je Míca."
"Ha ha, to už rovnou řekněte, že se používá v kosmetice."
"Zvládneme to elegantněji. Muskovitu se říká kočičí stříbro. A tomu vašemu biotitu, Biote, kočičí zlato."

Atmosféra houstne, kůže borců se perlí potem. Svaly se nadouvají, pěsti zatínají jedna do druhé, lokty zapírají o stůl. Jedno předloktí se vykloní ze svislého směru a dále klesá. Klouby prstů udeří o hranu stolu a davy šílí. Vítězství!
Vítězství v páce!
Ano, přesně takto funguje ve fyzice jednozvratná páka. Loket je osou otáčení, působiště jedné síly je pěst, působiště druhé je svalový úpon blízko lokte. Má to ale háček. Čím je působiště síly dál od osy otáčení, tím stačí menší síla ke stejnému účinku. Sval je ale uchycen desetkrát blíž než je pěst. Proč?
Odpověď je v závěrečné poznámce.

Učitel by neměl svým žákům nikdy nakládat víc, než unesou. Přeneseně i doslova. Platí to pro lidi i pro koně.
Jak mohou při výuce pomoci moderní experimentální metody?
Kůň se stal objektem fyzikálních zkoumání už v devatenáctém století, kdy byla uzavřena zvláštní sázka - má při běhu někdy všechny čtyři nohy ve vzduchu? Odpověď přinesla sada postupných fotografií. Ano, má.
Dnes je chronofotografie nahrazena jinými kinematickými postupy - reflexní terčíky, reflektory a videokamery snímají pohyb kopyt, vlnění hřbetu, práci nohou. Pomáhají zkoumat, jak zvíře zapojuje svalové partie, či jak zkracuje krok při zvyšování tažné zátěže. Vědět víc totiž znamená dělat méně chyb.

Patrně jste už slyšeli o jaderném štěpení, mechanismu fungování jaderných bomb i elektráren. Do jádra uranu je potřeba vložit neutron navíc, tím se jádro stane nestabilním a rozpadne se na dvě části za současného uvolnění energie, a hlavně dalších neutronů, které udržují štěpnou reakci.
Jenomže - neutrony takto vzniklé jsou příliš rychlé. Mají velkou energii a místo aby v jádrech uvízly, proletí atomy skrz. Proto je potřeba neutrony zpomalit. Jak? Moderátorem. Dříve, než se srazí s atomy uranu, musí odevzdat přebytečnou energii. Komu? Nejlépe atomům vodíku, které jsou součástí obyčejné vody. Teprve pak zpomalí, zmoudří a jsou připraveny udělat svou práci.

Pravidla pro bezpečnost práce nejsou od toho, aby se porušovala. Beztrestně. Pokud říkají, že kapalinu nesmíte pipetovat ústy, vědí proč. Typickou ukázkou je metanol.
Po požití se rozkládá na jedovaté metabolity. Formaldehyd se mění v kyselinu mravenčí, a ta poškozuje především sítnici.
Terapie? Prevence, nedovolit požití.
A pokud to ten ignorant polkl? Zaměstnat orgány jinou prací. Nabídnout místo metanolu etanol. Ten vyřadí metanol ze hry, protože se vstřebává a rozkládá rychleji na méně jedovaté sloučeniny. Játra a ledviny jedou na plný výkon a metanol si musí stoupnout do fronty. Získáte pro pacienta čas. Zbytek je v rukou lékařů a božích.

Nazdar všichni!
vbíhá s bujarým úsměvem na jeviště
Kdo tu chce letět na Měsíc? Neslyším: Já! No tak pořádně: Já!
Fajn.
A proč letět na Měsíc?!
Třeba abychom se dozvěděli, jaký to bylo, když byl ještě jiný.
Mladý, nezakulacený vyhrne si tričko na břichu a zálibně se podívá a horký.
Vypadal jako kobliha vytáhne donut a hodí ho do publika anebo jako míč? míč následuje koblihu
A ty krátery na něm jsou od meteoritů ze zákulisí vyletí koule papíru a trefí performera do zad anebo se udělaly, jak chladl?
Ozve se siréna. Je po limitu.
Kurnik, nestih jsem ani polovinu!!!

Depozice jednotlivých atomových vrstev ze všeho nejvíce připomíná slavnostní polonézu ve sterilním prostředí důstojné katedrály.
Nečistoty či molekuly vzduchu musí pryč. Křemíková destička, podlaha sálu, se leskne jako zrcadlo.
První vcházejí molekuly vody. V řad nastoupit na podklad, vodíkem nahoru.
Jako další vstupuje chlorid titaničitý. Výměna partnerů - jeden atom chloru uchopí vodík, titan si naopak podává ruce s kyslíkem a usazuje se na podlahu.
Komorou se prožene dusík a odvleče s sebou vzniklý chlorovodík.
Opět nastupují první tanečníci a figury se opakují - kyslík k titanu a na podklad, vodík ke chlóru a pryč.
Ve vakuu roste tenoulinká vrstva oxidu titaničitého.

Postavte na katedru hrnec a žáci zbystří.

Podložte ho kusem polystyrénu a na jeho okraje zavěste tenké proužky alobalu. Máte elektroskop. Pokud proužky navěsíte i dovnitř, získá hrnec hrdý přívlastek Faradayův.

Pověste ho za ucho na jeden provázek, druhý přivažte k druhému uchu. Jste připraveni demonstrovat zákon setrvačnosti.

Napusťte do něj plyn na čištění klávesnice. Je hustý skoro jako kapalina a plave na něm lodička z papíru. Nemáte? Tak postačí oxid uhličitý nebo páry ze suchého ledu. Na nich a v nich plavou mýdlové bubliny.

A pak udělejte něco, co od vás už nikdo nebude čekat.

Uvařte v hrnci vodu!

Nuže, vládče, slyš:

Polož prosím, světa kníže,
na políčko zrnko rýže,
na druhé pak zrnka dvě,
vejdou se tam v pohodě.

Na třetím pak čtyři leží,
to je to, o co tu běží,
ušetřím si spoustu slov,
prostě počet zdvojnásob.

Šachovnice už se plní,
sypou na ni pytle zrní,
vladař kouká jako hloupý,
z hory rýže trčí sloupy

velké síně paláce,
tady končí legrace.
"Vynálezče hrabivý,
tvůj úmysl marnivý.

Jestli trváš na svém přání
spočti nejdřív mé zadání:
řekni rovnou počet ten
zrn, jenž má být položen."

Zamračí se vládce host,
černě vidí budoucnost:
netuší, jak sečíst tuto
zatracenou posloupnost!

Synáček ochotně zaběhne pro sifonové bombičky. Z balení se záhadně vytrousí všechny až na jednu. Zatímco se rodiče dělí o třetinku sodovky, nad zahradou sviští letadélko s motorem na oxid uhličitý.

Ze sklepa zmizí všechny pastičky na myši. Místo nich se domem prohání vozítko s kolečky z cédéček, které pohání velmi povědomá natažená pružina na prkýnku.

Z umyvadla se line bílá oslepující záře. Dítě jásá. Svazek prskavek JE schopen roztavit železnou tyč. Příště lépe promyslí jeho upevnění. Obtížnější bude vymyslet, jak vysvětlit mamince, proč jsou ve dřezu ty hluboké vypálené šrámy.

Poznávacím znamením budoucího fyzika je neskutečná kreativita a zvídavost.

Milí čtenáři,
Gordon Moore v roce 1965 předpověděl, že počet tranzistorů, umístěných na integrovaný obvod, se každých osmnáct měsíců zdvojnásobí. Padesát let zákon platil, jenže teď jsme se přiblížili k fyzikálním limitům. Neustále se zmenšujeme - už dávno nevypadáme jako kusy či kousky křemíku, ale zkoušejí nás dělat z sulfidu molybdenatého, uhlíkových nanotrubek, organických materiálů, jediného atomu fosforu nacpaného mezi čtyři křemíky, z tekutého kovu (asi sjíždějí po večerech všechny díly Terminátora) či používají optické spínání Faradayovým efektem. Co z toho bude ta správná cesta k cíli? Těžko odhadnout.
Naše odpověď tedy zní: Vidíme se pořád na integrovaném obvodu.
Vaše tranzistory.

Pravděpodobnost razantně rychlého snížení vaší potenciální energie roste s momentem hybnosti vašeho podstavce.
(Nestavte se na točící židli, spadnete!)
Nejistota určení modulu pružnosti v torzi je dána nepřesností určení průměru závěsného drátu.
(Položte sakra pravítko a vezměte si šupleru. Mikrometr je ještě lepší.)
V čem fitujete? QtiPlot, GnuPlot nebo Python?
(Neprokládejte křivky jen tak od ruky.)
Pro kvalitní fit musíte predestinovat počáteční nastavení algoritmu.
(Prostě tam zadejte hodnoty, které očekáváte, a podívejte se, jestli je program schválí.)
Při tomto vibračním rušení nelze určit přesnou periodu, a tedy ani direkční moment Cavendishových vah.
(Mohli byste přestat dupat po laboratoři jako sloni???!!!)

My, atomy argonu, hrajeme roli klíčovou. Nahradíme v komoře vzduch o atmosférickém tlaku. Nic proti kolegům dusíkům, kyslíkům a ostatním, ale jsou na tuto práci příliš rozverní. Nedělají nic jiného, než že se hihňají a co deset nanometrů pošťuchují. S takovou, pánové, byste se daleko nedostali. Proto my přicházíme v podstatně nižší koncentraci a podrobíme se odtržení elektronu. Stanou se z nás ionty a radostně se rozeběhneme ve směru elektrického pole. Kdeže končí naše dráha? Správně, v terči. Vyrazíme z něj atomy kovu a s pocitem dobře vykonané práce sledujeme, jak padají na vzorek. A vrstva pokovení roste a roste.

Vzal skleněnou trubici, vložil ji do žáru sklářské pece a čekal, až se sklo změní v zlatou, medovitou hmotu. Přiložil druhý konec k ústům. Foukal a otáčel, kapka se vyboulila v kulovitou baňku. Toto bylo lehké. Jak ale posázet baňku dutými hroty? Rozehřál ji, zanořil do ní kleště a táhl. Bodlina skleněného ježka přecházela v teninký vlásek. Dychtivě ho odlomil. Bude výrůstek dutý?
Trápil se dlouho, v peci bublala sklovina, na rtech nadávky. Až dosáhl cíle - koule, posázené malými otvory. Zatlačil na píst.
Tlak způsobený vnější silou je ve všech místech kapaliny stejný. Voda stříká z každého otvoru stejnou rychlostí.

"Kolegové, obdrželi jsme žádost o pomoc," zamával tabletem Descartés. "Pro vás dva."
Hook nahlédl a zrudl: "Nebylo už téhle historie dost?"
"Bylo," potvrdil Newton. "Proč se místo minulostí nezabývají raději vývojem moderní fyziky? Takový Velký hadronový urychlovač stojí doslova na základech jiného velkého urychlovače. A o kolik více výsledků produkuje!"
"Dovolil bych si nesouhlasit, pane kolego," oponoval Hook. "Budoucnost je v miniaturizaci. Takový tranzistor... původně centimetry, teď nanometry!"
"Zvětšení, nad všechny meze! Od Weberových válců k LIGO! Jen tak lze detekovat gravitační vlny!"
"Ne, miniaturizace! Hradlo o rozměru jediného atomu!"
Descartés vzdychl.
"Vás tyhle diskuze neiritují?"
"Ne, ony nás obohacují."

Tichá voda břehy mele,
někdy levé někdy pravé,
Coriolisovou silou
řídí se ty vlny dravé.
Pokud totiž řeka teče
od západu k východu,
nemá k vymílání břehů
fyzikálních důvodů.
Pokud ale řeka teče
od severu k jihu,
můžem snadno ve výpočtu
udělati chybu.
Levý nebo pravý břeh je
větší silou vymílán?
Tento vzorec bývá proto
velmi často omílán:
vektor rychlosti pohybu
vynásob tím rotace,
získáš vektorový součin
(pro matika legrace).
Fyzik musí ruku pravou
přiložiti k dílu,
aby správně určil směr,
v němž kreslí tuto sílu.
Za točení výší níží
Coriolis může taky,
kolem Země do kolečka
prohání i mraky.

"Prosím tě, nemáš trik, jak učit, co je to poločas rozpadu? Ti Einsteini ho jen ze vzorce nepochopí."
"Potřebuješ jev s padesátiprocentní pravděpodobností. Co házet s mincemi a odebírat ty, které padnou na pannu?"
"Řekni to takhle a neumravníš je do konce hodiny."
"Taky můžeš vzít ty americký lentilky. Když budou moct ty, co padnou nápisem nahoru, s...sníst, tak budeš king."
"Počkej! Na učitelském workshopu jsme měřili poločas rozpadu pivní pěny. Pamatuješ? Pšeničná piva měla větší retenci než ječná..."
"Super! Ale jak zajistíš, aby pivo místo měření nevychlastali?"
"V klidu, naliju nealko. Naši borci se něčeho takového ani netknou."

Milý de Sittere,
dozvěděl jsem se o oficiální výzvě přerušit kontakty s německými vědci, což odmítám učinit, i kdybych měl být ostrakizován. Válka přece nesmí přerušit naši plodnou spolupráci s Einsteinem.
Za týden odcházím k odvodu. Vy víte, co musím udělat. Loučím se tedy s Vámi, možná i navždy.

Milý de Sittere,
komise nejprve nechtěla uvěřit, že odmítám narukovat. Snažil jsem se vysvětlit, že jako kvaker se nemohu podílet na násilí a zabíjení, byť i při obraně vlasti. Nevím, jestli pochopili, ale zřekli se mých služeb pod podmínkou, že uspořádám expedici za slunečním zatměním. Vím, komu za to vděčím. Děkuji.

Astrobiologové prosívají výsledky jako písek, vybírají možnosti. Život je sice z pozemského hlediska nezdolný, z kosmického ale nesmírně křehký. Příliš mnoho radiace, příliš málo tepla, příliš mnoho tepla, příliš málo vody - to jsou podmínky se životem neslučitelné. Navíc je důležité i stáří planety a její mateřské hvězdy. Proto, aby dlouho vydržela? Částečně. I proto, aby měla mateřská hvězda za sebou své bujaré, destruktivní mládí.

Dosud je objeveno pět tisíc exoplanet. Omezíme-li se na ty, které splňují uvedené požadavky, zůstanou desítky, možná jednotky. Možná nakonec jen jediná, dokonce lepší než Země. Má to jediný háček - bude nejméně několik světelných let daleko.

Vážená kolegyně,
profesor Erdős přijede zítra vlakem v devět. Poznáte ho snadno - je to sympatický muž v sandálech a obleku. Vyzvedněte ho, uvařte mu silnou kávu a vnuťte něco k jídlu (kodeinové tablety si vezme sám). Dohlédněte, aby nezapomněl na své vystoupení, je schopen se kdekoliv s kýmkoliv započítat do libovolného problému. Sandály má nově podražené od nás, ale odveďte ho k zubaři. V pátek ho posaďte do vlaku do Z. a zašlete instrukce tamější kolegyni.
Matematici zbožňují jeho intelekt a tvůrčí invenci, těší se, jak jim zase vzroste počet publikací, ale postarat se o něj musíme prostě my sekretářky.

Když zakopneme, spadneme:
A) na zadek
B) na nos
C) na ruce, které strčíme dopředu.

Když uklouzneme, spadneme:
A) na nos
B) na zadek
C) nemůžeme uklouznout, pokud už ležíme po zakopnutí

Kolik je běžný lidský tep (za minutu)?
A) 5 až 12
B) 50 až 120
C) 200 až 1200

Jaký tepelný výkon ve wattech vyzařuje člověk v klidu do okolí?
A) Jako žárovka - 100.
B) Jako mikrovlnka - 700.
C) Vracíme to, co dostaneme ze Slunce - 2600.

Jak se mění kvalita sluchu s věkem?
A) Slyšíme hůře nižší tóny.
B) Slyšíme hůře vyšší tóny.
C) Slyšíme jen co chceme.

"Chci obraz svatého Jeronýma. Žádnou lebku. Bibli, kalamář, brk, oči obrácené k nebi. Hnědá, rudá, bílá, modrá. Potřebuji neokázalou demonstraci našeho bohatství a vzdělanosti. Cena není důležitá."

"Udělejme analýzu pigmentů obrazu. Tipuji: okr, rumělka, olovnatá běloba a pruská modř."
"Červený kousek malby obsahuje síru a rtuť."
"Ovšem, rumělka. Hnědý?"
"Železo, vápník,..."
"Prostě okr. Běloba jen olovo? Žádný zinek, titan?"
"Jen olovo. Co to znamená?"
"Vznikl nejpozději v osmnáctém století. Kopie barokního originálu."
"Zajímavé."
"Co modrá, je tam železo?"
"Ne."
"Musí tam být."
"Není, opravdu."
"Co tedy?"
"Kobalt."
"Cože?"
"Kobalt. Není vám špatně?"
"Je. Žádná kopie. Ten obraz je barokní originál."

Vyjmenujte první čtyři alkany.
(Vzpomeňte si na básničku, která pokračuje "brontosaurus, oranguntan...")
Napište sumární vzorec metanu.
(UHLOvodík a uhlík je čtyřvazný.)
Napište strukturní vzorce alkanu ethanu, alkenu ethenu a alkinu ethinu.
(Jak násobné vazby jsou v alkanech, alkenech a alkinech? Čím dál tím víc!)
Alkadieny jsou odvozeny od alkanů, alkenů anebo alkinů?
(Stačí pozorně přečíst první polovinu slova.)
Kolik mají alkadieny dvojných vazeb?
(Stačí pozorně přečíst druhou polovinu slova!)
U kumulovaných alkadienů spolu obě dvojné vazby sousedí, u konjugovaných se střídají s jednoduchými, u izolovaných jsou na koncích uhlíkového řetězce. Existuje konjugovaný propadien?
Co vyrábíme polymerací butadienu?
(Tak se cítíte.)