Moje články

"Už si nás všimli," vzdychl Beauchamp. "Tak co, jako obvykle? Budou se napřed modlit nebo střílet?"
"Dávám přednost modlení," pousmál se Coutelle. "U Maubeuge to bylo taktak - naštěstí neuměli mířit, první ranou přestřelili a druhou podstřelili. Měl jsem nahnáno, ale zařval jsem Ať žije republika! Ať vědí, kdo proti nim stojí."
"Věda ve službách armády." pronesl Conté. "Generál Bonaparte se zajímal o nový Lavoisierův způsob vyvíjení vodíku i o to, jak dokážeme balón udržet ve vzduchu měsíc bez doplňování plynu. Napouštění prý máme urychlit. Ocenil noční komunikaci pomocí barevných luceren a denní... "
"...pomocí gravitace," zasáhl Coutelle. "Hoďte zprávu. Přeskupují se."

Třírohý klobouk se chvěl v rozpáleném vzduchu daleko vpředu. Trén si musel pospíšit.
"Zvíře pitomý, táhni! Zatracenej písek! Zatlačte, chlapi! Všichni!"
"Zde, pane kolego, bude váš silový moment větší."
"Děkuji, příteli."
"Potěšení na mé straně."
"Je nejvyšší čas nahradit soumary. Což například pára? V Anglii již třicet let čerpá parní stroj vodu z dolů. A proslýchá se cosi o parolodi."
"Ach, parní samohyb! Bude, až zvládneme teorii hybné síly ohně, pane Conté. Hned, jak dořeším, co s tímhle vedrem..."
"Teoretické výpočty nenahradí technickou praxi, pane Fouriére."
"A kecy nenahradí fachu, vy dva flákači! Zaberte, fajnovky! Vědce nám byl čert dlužnej!"

Napoleon upřel svůj pohled na matematika: "Stručně, profesore. Sbalte se, jedete do Egypta."
Monge jen zalapal po dechu.
"Rozhodl jsem se vzít s sebou sto padesát vědců. Organizace vojenská: oddíly čisté vědy, aplikované vědy, intelektuálové, umělci a tiskaři. Výzkumný úkol pro každého určíte vy. A budete jim velet."
"Ale generále, já opravdu nemohu odjet." vzpamatoval se Monge. "Jsem vytížený člověk. Metrická soustava není zažitá, řízení zbrojovek mě stojí spoustu času. Ten kradu svému výzkumu a hlavně výuce a velmi se za to stydím. Naše země potřebuje vzdělané dělostřelce, to sám víte nejlépe..."
"Je mi líto, profesore, ale rozkaz je rozkaz."

Kdo vypadá k světu,
když staví raketu
ze starého kola?
Pomocí pružiny
a též elektřiny
zastaví i vola?
Ocet sodu smíchá
hned je bomba tichá,
termofor jen kyne.
Švýcarským nožíkem
s velikým povykem
útočí na jiné.
Křivku balistickou
opíše konzerva
zakoupená v akci.
Padouši padají
přitom vypadají
trochu jako šašci.
Hrdina je fešák,
ideál všech žen,
věda mu jde skvěle.
Řemen na kalhoty,
tkanička od boty
ničí nepřítele.
Zpod trysek rakety
cvičí si útěky
pomocí kanady.
Únik kyseliny
úspěšně zastaví
kusem čokolády.
Kdo je ten frajer,
jestlipak ho znáš?
Blonďaté vlasy,
na nich účes náš,
který téma žádá.
***
McGyver???
Paráda!!!

"Zopakuji nobelovský experiment a vy budete u toho!"
Třída zašuměla a my se připravili. Náš úkol je jasný: z ebonitové tyče přeskočit na zinkovou desku, na světelný signál překonat výstupní práci, opustit zinek a vybít elektroskop. Parodie na Millikanovo měření Planckovy konstanty - vy jste to nečetli?
Učitel taky ne, ale tváří se sebevědomě. Jenže pokus nevychází - elektroskop se nabije, ale nevybíjí se, i když kantor svítí ultrafialovým zářením.
Třída se zlomyslně baví.
Posedíme si v tom kovu ještě dlouho, my nešťastné elektrony. Kdyby ten chlap myslel, věděl by, proč měl Millikan v aparatuře zabudovaný nůž. A on nemá ani šmirglpapír.

"Mám úkol přesně pro tebe," poklepal šéf oddělení na stůl fyzičce. "Napiš scénář televizního vzdělávacího pořadu. Dvouminutový šot."
"Tak s tím ať jdou do háje! Za dvě minuty nestačí pomalu ani zapnout kameru. Chci deset."
"Zkusíme to domluvit. Co potřebuješ ode mě?"
"Banány."
"Cože?"
"Mohlo by to být o vnímání barev. Skládání světla - osvětlení červenou a zelenou dává žlutou. Žlutý banán je v červeném světle..."
"Jasně! Nakoupíme a vyzkoušíme. Banány, rajčata, zelené hrušky a modré... hrozny?"
"Radši švestky. Musíme ověřit, že to funguje..."
Televize projekt uložila ad acta.
Jediným pozitivem bylo zlepšení zdravotního stavu pracovníků ústavu díky zvýšené konzumaci vitamínů.

Cesty k sobě - HP, potrestaný záporák, Hagrid - co si přát víc?

Pomezí Liškomág Evžen opět v akci!

Tenkrát na světě Ne vždy lehké, ne vždy optimistické, ale vždycky zajímavé, Faobe.

Odria je zajímavý svět a Hydraščuk sympaťák!

Ze života pražského tramvajáka je prostě skvělé čtení.

Na Cimburku drabble přibývají pomalu, ale stojí za to!

Pan Kaplan nikdy nezklame!

Novinky ze světa sportu jsou prostě na nobelovku.:D

Čajový cyklus mám moc ráda, hlavně Doramo, ale v poslední době se nějak vylupuje Tonička.

Minerva KattyV letos prokreslila krásně nejen tuto postavu, ale i Pražské jaro - zajímavé čtení.

Výtvarné umění Někteří píší, Aplír kreslí slovy.

Statek je rodu ženského Moje srdcovka. Potřebuji trochu léta, prázdnin a borůvek...

Alžběta a drak Dede, doufám a věřím v souhrnné dílo!

Hotel U devíti koček už má vlastní knížku!!! Přečteno, skvělá! Chci další, pěkně prosím, smutně koukám...

A letos přibyli mladí, nadějní autoři:

Andulkoviny začaly s Pepíčkem a Honzíčkem, ale díky tématům se pomnožily. Vzhůru do klecí a koupacích misek pro malé milé ptáčky!

Čtyři z tanku a pes Šarik, Šarik! Více zábavy s psem tankové brigády, než autor knihy vůbec tušil!

Havajské problémy jsou možná problémy pro obyvatelé Havaje, ale my ostatní se skvěle bavíme!

Zaklínač Klasika fantasy ság! A letos přibyla mladá nadějná autorka Annie. Například její použití kopru v magii je veeelmi kreativní... :D

Určitě jsem na někoho zapomněla, ale pro začátek by to stačilo... tak do konce března. :D

Hned na Apríla přiletěl Netopýr budečský a drápky se chytil na celé DMD (díky, díky, díky!). Začal kouskem Nehostinná zima.

Vzápětí se objevil Dr. Dark Current a Cínová hora malých rozměrů s velkým ničivým potenciálem. Doslovné použití tématu. :D

Od Katie mě dostalo drabble Pohádka o viru a pískovišti, protože tyhle už máme zvládnuté.

TeMné vzpomínky vyvolalo drabble od a.j.rimmer jménem Školka pro geniální děti. Nesoutěžní, ale geniální! Varování: může parádně zamotat šišku!

Co s koprem? A proč je takový, jaký je? To ví Esti Vera, která nám to vysvětlila v drabblu Bráška.

Ráda jsem zase viděla Lodní šroub, který se objevil, aby zadal šifru. A vzal si s sebou hosty Hermés z vesmíru a další.

Další báječná šifra byla Chemická pohádka od Keneu.

Obdobné téma zpracovává i Chrudoš Brkoslav Štýřický v drabble s podivuhodným názvem Prométheus, Európa a prasata... Chemie se letos prostě urodila. :D

Téma Karanténa bylo drsně naplněno Evangelistou biologem a drabbletem Smrtící výcvik. Skvělá práce se závěrečnou poznámkou!

Krásná óda na lakmusový papírek od MataPeprna se objevila v jiných výběrech, tak dávám její drabble Kluci neposední.

Do hájemství biologie se vydala Achája, aby nám vysvětlila, jak je to s cizopasníky: Copak jmelí, ale jmelí.

A vzhledem k zásluhám o fandom si netopýr budečský zaslouží ještě jednu zmínku - neodolatelné je drabble Jako na trhu.

Děkuji všem za čtení i přispívání a těším se doufám za rok na shledanou!

Polehávají a pospávají, čekají, až budou moci posloužit. Brčka, sponky, gumičky, kousky papíru, špejle. Takové smetí k ničemu, řeknete. Ale není.
Záleží na tom, jak se na ně podíváte - najednou je to materiál pro úžasné dobrodružství poznání.
"Natáhni mě na krabičku," radí gumička. "Budeme koncertovat!"
"My si chceme taky hrát!" povykují sponky a brčka. "Vždycky jsme chtěly být plachetnicí."
"A my raketou!" pokřikují odřezky instalatérské trubky a list papíru.
Naslouchejte a splňte jim jejich sny.
...
"A co já, já jsem tu jen na úklid?" žárlí koště.
"Ne," uklidníte ho. "Ty jsi přece kouzelné. Vyzkoušíme, kdo tě udrží na jednom prstě."

"... Locika spustila svůj dlouhý vlas a princ se po něm vyšplhal..."
"To je nějaká blbost, ne? Ona měla jen jeden vlas?"
"Ne. Autor myslí cop."
"Cop stejně neunese chlapa!"
"Unese!"
"Neunese, přetrhne se!"
"Jdem měřit."
...
"Je to piplačka. Konce vlasu musíme uchytit do lepící pásky a tu zacvaknout do kancelářské svorky. Jedině tak zajistíme, že nám vlas nepraskne předčasně. Na spodní svorku budeme věšet závažíčka..."
"Sto gramů? Jeden vlas fakt unese skoro sto gramů?"
"A kolik má člověk, teda ženská, vlasů?"
"Sto tisíc."
"Deset vlasů unese kilo, sto tisíc vlasů unese deset tun! A nepřetrhne se! Kdepak prince, slona vytáhne!"

Kdo se stará, ten má. Nikdo pro mě nic zadarmo neudělá, všechno si musím obstarat sám.
Kořeny, zaberte! Táhněte ze země vodu, spoustu vody! Litry a litry, až nahoru k listům.
A vy, listy, pořádně lapejte oxid uhličitý, je to potřeba. Na každé dvě molekuly vody molekulu oxidu uhličitého, prosím.
A ty, sluníčko, pěkně sviť.
A ty, chlorofyle, šup šup, katalyzovat reakci.
Dělám to pro sebe, jen pro sebe.
Já potřebuji získat energii, já potřebuji získat glukózu a odkládat si ji na horší časy.
Cože, že produkuju odpad? Vodní páru? A kyslík?
Víte co, budu grand. Tak si ho vemte!

"Ruský způsob popíjení čaje je pro Angličanku nezvyklý, ale my dámy si musíme občas dopřát nějaké potěšení." usmála se Moneypenny na svůj protějšek. "Co k němu zkusit cucumber tea sandwiche?"
"U nás se podávají zákusky k vodce, ale proč ne," odpověděla sekretářka šéfa KGB. "To mi připomíná... libo něco... například moróženoje?"
"S radostí. A pak do práce."
"Souhlasím. Chudáček Oleg, bude nepříjemně překvapen."
"A co teprve chudáček James?"
A zatímco se Oleg Bondarovenko a James Bond honili po ulicích neznámého města, skákali z vlaku na letadlo a zpět a kladli si smrtící léčky, sekretářky zachránily svět během čaje o páté.

"Hej, kámo? Máš cígo?"
"Na. Zač sedíš?"
"Prubnul jsem čórnout něco doktoroj. Nemerčili mě. Jak na mě došli?"
"Doktorovi? To je náhodička. Tak to ti vysvětlím. Opřels nemytou pracku o nabílenou zeď. Doktor porovnal tvoje otisky - natřeli ti ruku barvou a přimáčkli na papír, že? - s těmi ze zdi. Kouká, smyčky, linie, tečky... pane soudce, byl to on."
"Necamrej se! Kdes to zgóml?"
"Sloužím u doktora Faulse. Chodil jsem mu na whisky. Jenže vzal otisky z láhve a všem sloužícím. Řekl, že jestli budu dál upíjet, mám si prohlídnout celu, protože mě nechá zavřít."
"A?"
"Já si dneska zas přihnul."

Seděl v křesle na zahradě a pozoroval skvrny slunečního světla, procezené listím ořešáku. Vítr jimi pohyboval sem a tam.
"Konvoluce," zašeptal. "Při zatmění mají tvar srpků."
Tanec prasátek ukliďnoval...
"Tatíííí!!! Pokuuusss!"
...
"Zahrajeme si prasátkový pinec."
"Jůůů!!! Jak se hraje?"
"Dostanete zrcátka a vyzkoušíte si, kam odrážejí světlo... ne, mně do očí ne!"
...
"Vyzkoušeno, jdeme hrát. Ukážu vám, kam se prasátkem trefíte, a vy to uděláte, jo? Tam na zeď."
"První!"
"Taky mám!"
"Tak, a teď: ty pinkneš prasátko na bráchovo zrcátko a on teprve na zeď."
"To není vůbec snadné..."
Jo, kluci. Je to nejlepší způsob, jak pochopit zákon odrazu.

"Práce ve fyzice... co do té otázky patří?"
Odložila smeták a zamyslela se.
"Začni s prací mechanickou. Tu koná síla, která posouvá těleso po určité dráze. Směr síly musí být stejný se směrem posunutí. Jinak síla práci nekoná. V elektromagnetismu proto koná práci jen elektrická síla, ne magnetická, která je kolmá na rychlost. Jednotka práce je joule."
"To je jednotka energie."
"I tepla. V termodynamice zvýšíme vnitřní energii konáním práce nebo tepelnou výměnou."
"Dál."
"V kvantové mechanice existuje výstupní práce - energie, kterou dodá světlo elektronu, aby se uvolnil z kovu..."
Do dveří se vsunul mop.
"Nechceš jít konečně něco dělat?"

Nejsem jen tak obyčejný pes. Jsem PAN-PES. A dostal jsem obtížný úkol.
"Podívej," řekl mi šéf laboratoře. "Co umí pes nejlíp? Hlídat. Potřebuju, abys mi ohlídal pohyb iontů síry a lithia. Zakopej se do pozice a buď bdělý."

Takže lithio-sírové baterie. Prima kandidát na energetickou revoluci, protože mají krásný poměr uložená energie - hmotnost. Jenomže: to krásné číslo vydrží jen několik nabití, pak už je to horší. A kdo za to může? Nedisciplínované atomy síry, které si z katody difundují k lithiové anodě.

To jim zarazím! Ponořím se do elektrolytu a budu hlídat. Neprojdou! Nezničitelná Li-S baterie vítězně vyrazí do světa.

"Nic," pravil rezolutně Q. "Jste jak malé děcko - všechno zničíte."
"Stejně nic nemáte."
"Mám auto s adaptabilním maskováním. Hleďte a žasněte." prohlásil Q a stiskl knoflík.
Po kolejích přijel... prázdný vagónový podvozek.
"Vedení na vás tak šetří?"
Q uchopil za prázdno a zatáhl. Objevilo se polstrované sedadlo automobilu.
"Plášť neviditelnosti. Kamery snímají obraz okolí, počítač jej promítá na karosérii. Dokonalé splynutí s pozadím. Je i neprůstřelné."
"Opravdu?" vyprázdnil Bond zásobník do prázdna. Objevil se poškramocený vůz. "Kamery jste neopancéřoval."
"BONDE!!! Ven!"
"A můj plášť neviditelnosti?"
"Tady!" mrštil po něm rozvzteklený Q kusem černé látky. "A držte se před černým pozadím!!!"

"Miláčku!" přitulila se a pokusila se ho odstrčit od dalekohledu. "Na co koukáš?"
"Na Měsíc. Je úplněk, hvězdy nejsou moc vidět."
"Říkával jsi mi, že naše těla jsou složena z popela vyhaslých hvězd." zapředla mu do ouška.
"Jsi dobrá žačka," usmál se.
"A ty básník! Vyprávěj mi o Luně!" objala ho.
"Měsíc je jedinou oběžnicí naší planety."
"Ano?"
"Pohybuje se téměř po kružnici s minimální excentricitou."
"Opravdu?"
"Tmavé skvrny nazýváme moře, světlé..."
"To mi ukážeš zítra!" odtáhla ho od okna a zatáhla záclony.
...
Vliv Měsíce na to, že se po čtyřiceti týdnech, rozuměj po deseti měsících, narodila trojčata, nebyl prokázán.

"Budeme demonstrovat stojaté vlnění."
"Pro základku? Zkusíme stojatou vlnu na pružném vlákně."
"To si můžou udělat doma. Chci něco... oslnivého. Koukni, co jsem postavil!"
"Do háje! Rubensova trubice!"
"Trubku jsem našel a navrtal, koupil teflonové těsnění, reproduktor, propan butan. Zbývá vybrat nějakou pěknou skladbu. Plameny budou ozařovat scénu do rytmu hudby!"
"Je ti jasné, že je to vynález zkázy? Napustíš tam málo plynu, bude přisávat vzduch a chytne uvnitř. Vyrazí to obě zátky. Dáš tam moc plynu a při zapalování ti chytne ofina."
"Kdo nic nedělá, nic nepokazí."
...
"Dělej, na co si troufneš. Já budu v pozadí pevně svírat hasičák."

Barvy jsou prostě magické. Láká vás vyzkoušet si jednoduchý pokus?
Podívejte se doma, jestli najdete nějaký dobrý setrvačník - kladku z Merkuru, vlčka, káču, kolečko z autíčka...
Podle toho, co máte, pokračujte. Vystřihněte si z papíru kruh přiměřených rozměrů a udělejte doprostřed otvor, aby šel kruh nasadit na setrvačník. Rozdělte kruh na dílky směřující do středu - čím víc proužků, tím líp. Vymalujte je na střídačku - červený, modrý, červený, modrý...
Setrvačník roztočte. A žasněte - místo červených a modrých proužků uvidíte fialový kruh.

Za smíchání barev může setrvačnost oka - při rychlých otáčkách nám proužky splývají. Výsledná barva je určena tím, jaké barvy použijete.

"Podáme interdisciplinární mezinárodní grant - Revitalizace sušenek pomocí grafenových nanotrubek."
"Cooo?"
"Domluvil jsem se s kolegy ze Slovenska."
"Se picnu. Povídej."
"Oni mají pekařský poloprovoz. My máme diagnostiku, analytiku a základní výzkum grafenu. Oni mají kolegu se zrakovým postižením, to jsou hned body nahoru. My máme mladou matku trojčat do třiceti let, to taky zvyšuje hodnocení. Jejich zahraniční spolupráce s Ukrajinou dá další body... "
"Počkej! Jak souvisí grafen se sušenkami?"
"Vymyslíme. Takovou příležitost si nedáme ujít!"
"Proč, probůh?"
"Protože na interdisciplinární mezinárodní granty s přesahem do průmyslové sféry můžeš požadovat trojnásobek peněz, co bys dostal na nějaký užitečný, ale všední výzkum."

"Voltův sloup... ale kde vzít zinek a měď?"
"Přece nebudeme krást okapy."
"To je nápad! Vydyndáme odstřižky od klempířů, mají oba kovy."
...
"Kyselina... dej děckám sírovku do ruky. Matky nás zahluší."
"Musíme naprosto bezpečně. Citrón nebo jablko."
"Jablko, na citrón bývá alergie. Nakrájejí si sami."
...
"Musíme zařídit, aby se článek nerozpadal."
"Kolíček na prádlo to udrží pohromadě. Stiskne tak akorát."
...
"Žárovka? To svítit nebude, měřil jsem charakteristiku článku. Musíme vzít ledku, červenou, ta se otvírá při nižším napětí."
"Jeden článek nestačí. Pospojujeme sériově."
"Nesvítí!"
"Jenom žhne. Zastiňme ji. Dejme ji do trubičky."
...
"Uf. Myslíš, že se Volta taky tak nadřel?"

"Na Vratné lahve jdeme až zítra!"
"Tak se je dneska naučíte zachraňovat. Tu je basa prázdných. Pusťte každý jednu z výše hrudníku na zem tak, aby se nerozbila. Tady máte záchranářské vybavení - sto dvacet centimetrů provázku, pastelku, matku M6."
První láhev zaduněla o podlahu.
"Vsadím se, že jich zabijete, vlastně rozbijete, aspoň půlku při prvním pokusu. Zajděte pro žíněnku do tělocvičny."
...
"Na co potřebujete žíněnku, kluci?"
"Pan učitel nás nutí zachraňovat pivní lahve."
"A?"
"Už se vsadil, že žádná nevydrží."
"Tak poslouchejte..."
...
"Vida, všechny přežily. Kdo vám poradil?"
"Tělocvikář."
"Tak to dopadá, když se váš bývalý student stane vašim kolegou!"

"Abychom slyšeli prostorově, máme uši dvě. Směry zvuků určují porovnáním intenzity a určením časového rozdílu, s jakým signály dorazily do levého a pravého ucha. Uvědomte si, že automaticky otáčíme hlavou za zvukem. Srovnáme tím intenzitu a zrušíme zpoždění..."
Půl třídy zívalo. Čas na experiment.
"Můj mobil bude přehrávat signál vysoké frekvence, dvanáct tisíc hertzů. Zavřete oči a ukažte, kde jsem."
Všechny prsty namířily k tabuli.
Tichounce se přesunul za záda žáků. Prsty stále mířily dopředu.
Zasmál se. Všichni se otočili.
"U takto vysokých tónů už uši nedokáží naměřit časový posuv. Nepoznáte, odkud signál přichází. Takže místo dvou uší máte jedno!"

Z prázdného areálu čiší smutek. Vypínáme přístroje. Včera zakázali vstup studentům, od zítřka máme home office i my.
"Zajděme do praktik. Tohle bude dlouhé. Měli bychom vzorově naměřit úlohy."
"Není to zbytečné? Dělat praktika bez praxe?"
"Můžeme zadat studentům naměřená data zpracovat. Pojď. Stejně chci už dlouho vědět, jak to má správně vycházet."
...
Dva dny pátrání. Domluva přes maily, přes mobily. Vybrání videokonferenční platformy. Zabydlování se na platformě.
...
"Nemůžou pořád jen zpracovávat data. Musejí pracovat i vlastníma rukama."
"Žádné přístoje přece doma nemají."
"Ale mají. Konvice, lednice, mikrovlnka, lžičky, naběračky,... mobil, cédéčka, želatina... to všechno nám pomůže. Nesmíme to vzdát."

"Ůtok na cyty... synu, děláš si legraci?"
"Ne, já mám dneska špatnou auru!"
"Auru vynech."
"A co to vlastně je, mami?"
"Páni! Tak ty tvrdíš, že auru máš, a dokonce špatnou, ale nevíš, co to je. Aura přece obklopuje každého člověka, její barva popisuje jeho zdraví a city. Na fotografiích..."
"Jsem malej, ale ne blbej! Copak city jde fotit?"
"Našla jsem fotky, podívej se. Takzvaná Kirilianova fotografie. Snímek vysokofrekvenčního výboje mezi objektem a kovovou deskou."
"Mami, jaký je výklad barev? Modrá znamená nezájem, žlutá odpor, růžová optimismus... kurnik! Koukni na tuhle fotku! Podle ní mají peníze nejspíš pořád dobrou náladu!"

"Takový pinec jsme ještě nehráli!"
Alobal poslušně přeskakuje od brčka k brčku.
"Končíme!" přikryje máma alobal cedníkem.
"Koukej! Zvednu cedník, alobal se přitahuje k brčku, položím cedník, alobal se přitahuje k brčku i přes něj. Proč?"
"Cedník je plastový. Netvoří pro náboj z brčka překážku. Vyměním cedník za kovový a uvidíte."
"Co mi to děláš? Brčko třu, až elektřina praská, a alobal se ani nehne. Za to může ta kovová klec?"
"Ano, náboj z brčka se rozlije po povrchu cedníku a nepronikne dovnitř. Alobal v cedníku je tak chráněn před účinky vnějšího elektrického pole."
"To jako, že je v karanténě?"

"Mami, proč nemáme moc solit?"
"Kvůli ledvinám, hůř pak pracují."
"Jak to myslíš?"
"Koukněte, co mám."
"Hopík se žlutou kuličkou uvnitř... houby, to je vajíčko! Ale bez skořápky! Jak se sundává skořápka ze syrového vejce, aby zůstalo pohromadě?"
"Octem. Zvažme vejce a pak ho dejme do slané vody. Za pět minut ho zvážíme zas."
"Páni, ono je lehčí. Funguje to i obráceně?"
"Zkusme to. Dejme vejce do normální vody."
"Přibralo! Čím to je?"
"Říká se tomu osmóza. Voda putuje přes vaječnou blanku takovým směrem, aby srovnávala na obou stranách koncentraci solí. Proto sůl vysušuje."
"Tak proto je po brambůrkách žízeň?"

Nabíjení vlasů při sundávání oblečení už znají, tak to zdokonalíte - nabijete balónek třením o vlasy a přilípnete ho ke stěně. Pak navrhnete, že si uděláte vlasy Lepivky a vlasy Netýkavky. Lepivky jsou třásně z tence nastříhaného papíru - když k nim přiblížíte nabité brčko, přilepí se k němu. Netýkavky jsou z alobalu - od brčka odskočí.
Najednou zazvoní telefon. Šéf. Vezmete to a děti se ohleduplně odklidí z dosahu. Skončíte co nejrychleji a se zlým tušením popadnete lopatku a smetáček.
A zíráte. Teorie už je aplikována v praxi. Děti se pokoušejí dostat všechny ty malé protivné odstřižky z koberce elektrostaticky pomocí brček.

"Domácí experimenty z elektřiny... to se řekne, udělej něco, ale bez pořádného zdroje a měřáků..."
"Vzdáváš to, mámo? Říkalas, že vytrvalost je důležitá. Vzpomeň si..."
"...na Adama! Jasně!"
"...ne, na ten jednoduchý elektromotorek, co na něj stačil drátek, baterie a magnet."
"Jasně, díky! Jdu pohledat potřebné věci."
"Počkej, proč si při slově vytrvalost vzpomeneš na Adama?"
"František Adam Petřina, první český profesor fyziky na Karlově univerzitě. Musel to být úžasně cílevědomý člověk. Z tkalce vědcem..."
"A co vymyslel?"
"Spoustu vychytávek z elektřiny a magnetizmu. Proudový přerušovač zvaný Petřinova páka se používá dodnes. A taky elektromotor..."
"Tak se do toho dáme!"

ppp tečka p pppp p ppppp ppppppppp pp pppppp ppppp ppp ppppp pppppppp ppppppppp ppppppp ppppppppp ppp pp ppp pppppppp pppp pppppp pp pppppp pppp ppp ppp pppppppp ppp pp ppppppp ppppppppp ppppp nic pp pppppppp pppppppp pppp p ppppppppp ppppppp p pppppp ppppppppp ppp ppppppppp ppppppppp ppp pppppppp ppppp p nic ppppp pppppppp pp nic ppppppppp ppppppp pppp ppppppppp pppp pppp ppppp ppppppppp pp ppp nic ppppppp pppppppp p pppppp pppp nic pppppp pp pppppppp pppppp pp nic pppppppp ppppppppp ppppppppp pppppppp pppppp pp pppppppp nic ppp pppp pppppppp pp ppppp ppp pppp pp p p ppppppp nic pppppp

"Jaká cela to sakra zpívá?"
"Hm... celá. Celá dutina rezonuje, když dostane podnět. Další téma na akustický teror."
"Zkusíme nějaký pokus?"
"Najděte si, kluci, nafukovací balónek a mince s vroubkovaným okrajem."
"A dál?"
"Balónek nafoukněte a vhoďte minci dovnitř. Hodně nafoukněte a uzavřete zakroucením.
Tak, a teď balónkem kružte, aby se mince uvnitř rozběhla a běžela po vnitřní straně balónku. Jak ucítíte, že to dělá, můžete přestat s balónkem hýbat."
"On si normálně hvízdá!"
"A jak se mince zastavuje, hvízdání je čím dál hlubší."
"Mně piští výš! Protože ho mám víc nafouknutý?"
...
Tichounce mizím. Mám tak půlhodinku na nerušenou práci.

"Do háje, kluci, jak to vypadá?"
"To znáš z akčních filmů. Oblíbený, ale těžký, na modrý pás."
"A jak na to?"
"Prostě spadneš ty, aby spadl protivník. Musíte umět padat oba. Koukni. Já, tori, si chytnu ukeho co nejvýš, nohu zapřu taky co nejvýš, a spadnu vzad. Táhnu ukeho s sebou, on mi přeletí přes hlavu a padne naznak. A pak se musím pekelně rychle otočit a zalehnout ho, dokud je na zádech. A bacha na hlavu, oba, aby z toho nebyl držkopád, hlavně na ukeho držku."
"Aha. Tam je krásná fyzika! Už od začátku..."
"Brácho, pojď se radši házet!"

"Pane kolego, vy se v tom tedy šťouráte. Copak neumíte opravit rotační olejovou vývěvu rychleji? Nenasává, bude přehozený komutátor. Změňte polaritu."
"Pane profesore, ale co když vystříkne olej?"
"Ucpu výpusť hadrem a vy to rychle vypnete."
"Ale to se podle návodu..."
"Neučte mě opravovat vývěvy, kolego! Jedem!"
...
"Pane profesore, tady je hadr. Ještě, že máte brýle... ale ten oblek už ani v čistírně... "
"Díky. Holt máme vymalováno."
...
"Šmarjá, co jste tu vyváděli? Co ten strop? Vždyť je celý od oleje. A jak se na něj dostala ta obrovská silueta chlapa???"
"No co, když reklama na lidskou blbost, tak pořádná, ne?"

"Máme všechno? Jogurt, banán,... co to je?"
"Kopr, petržel neměli."
"Taky poslouží. Zmrazíme ho a nasekáme holou rukou, po karatisticku..."
"Uděláme to po jogurtové zmrzlině a zatloukání hřebíku banánem... jenže, jak kopr uvedeme?"
"To nech, holka, na mně. Budou čubrnět."
Kolega si před šou kupodivu navlékl gumové rukavice.
"Vy nevěříte, že tkáň zmrzne tak, že se dá rozdrtit? Tak uvěříte. Vlastní prst do dusíku strčím, kladivo vezmu a udeřím... takhle, takhle, takhle!!!"
Rukavice se protrhla a tkáň létala až do předních řad.
Prozelenalá paní učitelka zvedla ze země kousek rozdrceného prstu.
"Ale to je..."
"Ke koprovce přece patří párek, ne?"

"Mami, dělej, máme hlad!"
"Spěch je špatný rádce. Chcete brambory nedovařené?"
"My se nudíme."
"Vezměte si padesátikorunu, vstupenku a skleničku. Položte minci na papírek a rychle papírek vytáhněte. Mince spadne do skleničky."
"Nejde mi to! Posouvám minci s papírkem."
"Protože jsi pomalý jak šnek. Musíš fakt rychle."
"Mně taky ne!"
"Rychleji!"
"Hurá! Spadla tam! Ale proč?"
"Setrvačnost. Mince setrvává v klidu, zatímco papírek se už pohybuje. Samozřejmě záleží i na tření a na..."
"S korunou to jde hůř."
"Ano, protože těžší tělesa mají větší setrvačnost."
"Brácho, že to nedáš s vázou a ubrusem!"
"Dám!!!"
Břink.
"Dobrá rada nad zlato, co?"

Ministerstvo školství se rozhodlo zareagovat na stávající situaci, kdy chybí kvalifikace rodičům, kteří se účastní domácí výuky svých potomků.
Protože DEVADESÁT PROCENT RODIČŮ NEMÁ POTŘEBNOU KVALIFIKACI na předměty vyučované na základní škole, ministerstvo vydává OKAMŽITÝ ZÁKAZ DOMÁCÍ VÝUKY rodičům, kteří NEMAJÍ ABSOLVOVANÉ PEDAGOGICKÉ MINIMUM!
Po dokončení akcelerovaného internetového kurzu Školní inspekce bude rodiči vystaven PRŮKAZ MINIMÁLNÍHO PEDAGOGA, kterým se musí vykázat v případě, že bude přistižen při domácí výuce internetovou školní (domácí) inspekcí. Pokud tak neučiní, bude mu POPRVÉ domluveno, PODRUHÉ vynadáno a POTŘETÍ NASEKÁNO RÁKOSKOU (exekuci provede potomek, kterému budou na týden odpuštěny úlohy).
Nařízení platí od okamžiku vyhlášení!!!

"To bys, mámo, nezvládla, že ne?" rýpl si potomek.
"Ne. Protože nemám kovadlinu a acetonovou svářečku. Hlavně to poslední není levná hračka."
"Škoda..."
"Ale umím udělat vajíčko bez pánvičky."
"Jo, v hrnci, natvrdo nebo naměkko."
"Kdepak, v listu papíru."
"KECÁŠ!!!"
"Nekecám. Jestli složíš z papíru krabičku, tak ti to předvedu. Chceš ho míň nebo víc udělané?"
"Vždyť papír shoří!"
"Neshoří. Když je v krabičce vajíčko, odpařuje se z něj voda a to snižuje teplotu papíru, aby se nevznítil, proto musím pánvičku pořád posouvat. Na to jsem ji chytila nahoře do kolíčků. Tak, hotovo."
"Hustý!!!"
"Promiň, tys ho chtěl míň udělané?"

"Mami, proč se převlíkáš? A voníš? A líčíš? Na home office nemusíš!"
"Chlapci, to souvisí se základním údělem ženy."
"Myslíš vařit a uklízet?"
"Myslím být krásná a žádoucí. K čemuž dopomáhá fyzička a fyzika."
"Fyzika?"
"Ano, optické iluze. Například volba barvy. Pokud to bude na déle, vymalujeme mou pracovnu světlounce růžově. Pak bude mít má pleť svěží nádech. Jen musíme odnést vše bílé."
"A proč se maluješ?"
"Abych byla k poznání od chlapa. Podívejte. Ztmavením rtů zdůrazním své ženské rysy. A ještě
zvětšit oči... a jdu učit."
"Co máš pro nás? Líčit se nebudeme!"
"Tak co třeba... barvičky pro každého?"

"The rain in Spain stays mainly in the plain!"
"Mami, do čeho to ta paní mluví? A proč to vůbec dělá?"
"To aby viděla, jestli dobře vyslovuje. Je to něco jako reproduktor. Když správně stlačíš vzduch, plamen vyšlehne. Tenkrát ještě neměli jiný způsob, jak zvuk vidět."
"A dneska?"
"Zvuk zobrazíš pomocí počítače. Jaký je časový průběh - nebo, jak jsou ve zvuku zastoupeny vyšší a nižší tóny. Souhlásky jen prasknou, nejlepší jsou samohlásky. Zkus: á! é! í! ó! ů!"
"Mami, jenže jsou slova, co v nich samohlásky nejsou. Smrk mrk skrz brk, vlk prch, vrch..."
To jsem si naběhla. Slabikotvorné souhlásky...