Moje články

Dobrý den, vážení studenti. Dnes pro vás mám unikátní příležitost prohloubit si znalosti z ornitologie. Pomůžete mi s katalogizací hrabavých ptáků.
Vidím, že nejste příliš nadšení. Tato taxonomická skupina však zahrnuje i jiné druhy než kura domácího. Slyšeli jste například o tabonech?
Tito ptáci mají unikátní způsob rozmnožování. Nestaví hnízda, ale budují si líhně z listů, trávy a hlíny. Samice do nich naklade vejce, samec pak přihrabováním či odhrabováním materiálu udržuje stálou teplotu. Tu zjišťuje pomocí čidla v zobáku. Takový inkubátor slouží i několika generacím ptáků.
Ne, nejedná se o opatření pro podporu porodnosti, nýbrž o příklad péče o mláďata.

V Božích rukách Ty a já
Jeden bez druhého schoulení
Unavení a trochu ztracení
V Božích rukách Ty a já

Kráčíme po cestách svých
Umíme zhasnout jenže
Dál zhasínáme každý sám
Kráčíme po cestách svých

Jsme spolu dva
A jenom Bůh ví
Zda se to změní
Jsme spolu dva

Kráčet s důvěrou
Věřit slovům bez skutků
Bez nich mrtvá je víra
Kráčet s důvěrou

Dar který nám byl dám
Snad jednou budeme moci
Spolu v lásce využít
Dar který nám byl dán

Je spojení lidí opatření
V pravdě nejjistější
Pro dítek narození
Je spojení lidí opatření

Zhasneš už, můj milý?

Dobrý den, milí studenti. Dnes budeme pracovat v uličce dvacet jedna. Zaměříme se na vitríny s blanokřídlými Obsahují zajímavé exempláře bodavého hmyzu. Je sušený, nebodá. Navíc s ním nebudete manipulovat, budete pouze zapisovat.
Položka první. Sršeň mandarínská, Vespa mandarinia. Žije v Jihovýchodní Asii a dorůstá čtyř až pěti centimetrů. Velmi jedovatá, několik jejích bodnutí dokáže usmrtit člověka. Živí se larvami včel, které přepadá přímo v úlech. Japonské včely si proti tomu vyvinuly zajímavou obranu. Když skupinka sršní vnikne do úlu, včely se shluknou kolem nich a začne koncert zkázy. Včely máváním křídly zvýší teplotu v úlu natolik, že sršně zahubí.

„Proužky? Předpokládám, že byly na každém rohu a křižovatce?!“ zavrčel muž. Ani nečekal na souhlas. Ty pruhy sem kdysi přivedly i jeho. Nebyla v nich žádná magie, jenom prastarý únikový kód.
Muž se obrátil k počítači a přestal si dětí všímat. Věděl, že odsud se nedostanou.
Slyšel zpívat ptáky, ale vnímal je ještě méně než děti. Byl na ně zvyklý. Ohlušující koncert slýchával na jaře celé dny. Děti však tyhle neznaly. Brzy začaly výskat nadšením a mačkat se u obrazovky. Když si muž uvědomil, co se děje, bylo pozdě.
Zkázonosný koncert zlákal nejmladšího, aby se dotkl obrazovky. Pustila ho skrz.

„Dobrý den, Vytáčková!“ zahlaholil starosta vesnice, sotva vešel do obchodu.
„Dobrej, dobrej,“ odpověděla Magdalena Vytáčková. „Sušenky nemáme, přišlo biopalivo.“
„Jaké biopalivo?!“ podivil se starosta. „Z něj Máňa sušenkový dort vnoučatům neudělá.“
„Neudělá,“ souhlasila Magdalena. „Jenomže páni od vlády sušenky na polích nepěstují. Jenom kukuřici, řepku. Tuhle bylo v rádiu, že nějakej Japonec smíšenej dotuje ekologicky šetrné zemědělství a udržení biodiverzity, jestli je to pravda.“
„A je?!“
Magdalena pokrčila rameny.
„Já v lokální politice dbám na zdraví svých občanů,“ holedbal se starosta. „Peču perníček, pěstuji zdravé obilí, všechny slepice ve vsi mají volný výběh...“
„A serou na návsi!“ ozvalo se zvenčí.

V harmonii lásky
Zní pár tónů falešných
Koncert pro jednu zkázu
V harmonii lásky

Rozmrzelost koncert zkázy
Na souzvuk si nehraje
Je protivná a zlá
Rozmrzelost koncert zkázy

Křehké jsou květy lásky
Jenomže bez včel uvadají
A nic v sobě nezrodí
Křehké jsou květy lásky

Křehké jsou květy třešní můj milý
Jenomže brzy opadají

Květy jsou bez souzvuku
A špatně je o nich psát
Když padá na ně prach
Květy jsou bez souzvuku

Ve větru květy padají
Něžný je na zem pád
A pod stromy bude sníh
Ve větru květy padají

Křehké jsou květy třešní můj milý
Jenomže brzy opadají

Dobrý den, vážení studenti. Rád vás znovu vidím ve svých sbírkách. Doufám, že nejste alergičtí na zvířecí srst. Mám pro vás totiž práci v oddělení velkých savců.
Ano, ve školním depozitáři se nachází malé oddělení velkých savců. Vzhledem k rozměrům sálu v něm naleznete pouze krávu, koně, dvě zebry, laň s mládětem a vypelichaného srnce.
Víte, že jsou zebří pruhy pro vědce velkou záhadou? Badatelé předpokládali, že vznikly kvůli ochraně před predátory, že ve spolupráci s horkým vzduchem zkreslují tvar zebřího těla. Existuje však studie, že je tomu tak kvůli ochraně před bodavým hmyzem. U komárů prý nejsou pruhy módní.

„Tak ven s tím. Kdo jste a jak jste se sem dostaly?“ začal muž s výslechem. Dostalo se mu čtveřice vzdorných pohledů a jednoho zafňukání. V duchu si povzdechl. Zalitoval, že nemůže vyslechnout děti jednotlivě. Rozhodl se to zkusit z jiného konce. Něco o těch dětech přecejen věděl.
„Vy jste ministranti od Svatého archanděla Michaela, že? Pan farář se asi diví, kde dneska jste,“ řekl vlídně.
„Asi!“ zavrčel blonďáček.
„Když mi povíte, jak jste se sem dostaly, může mít pan farář zítra své ministranty zpátky,“ sliboval muž.
Děti si vyměnily nedůvěřivé pohledy.
„Byly tam takový proužky. Magický. Zářivý...“ ucedila dívka.

Za oknem mým neděle
Tiše smutně se tmí
Nezpívají už ptáci
Za oknem mým neděle

Přešlo už šest dní
Kolik ještě jich zbývá
Hořká jsou slova
Přešlo už šest dní

Dech na skle se sráží
Magické samoty pásky
Kyslík s vodou svazují
Dech na skle se sráží

Polibek zavoněl by
Po sušenkách čerstvě
Z trouby vytažených
Polibek zavoněl by

Magické samoty pásky
Srdce k srdci přitahují
Louky lesy hory utahují
Magické samoty pásky

Samota lásku váže
Do tenat nahořklých
Pro jednoho pro oba
Samota lásku váže

Je to tajemství
Že v osamělosti
Přesto jsme dva
Je to tajemství

Jsme dva

Dobrý den, vážení studenti. Vítám vás ve školním depozitáři. Dnes se budeme zabývat modely lidského těla. Rád bych zkontroloval jejich stav.
Lidské tělo je fascinující. Vezměte si například játra. Ta zvířecí si můžete dát na cibulce nebo v játrových knedlíčkách. Lidská zase zničit například nadměrnou kombinací alkoholu.
Játra mají pomalou obnovu buněk, ale jejich regenerační aktivita je vysoká. Ztráta jaterní tkáně, ať už po chirurgické intervenci nebo působením toxických látek, vydá pokyn ke značné proliferaci, neboli dělení buněk. To vede k téměř kompletnímu nahrazení původní ztráty tkáně. Je to svým způsobem rekonstrukce vlastní tkáně. Alkoholikům ovšem nepomáhá. Opakované poškození nezvládá.

„Co tu děláte?!“ Muž s houpacím křeslem nevěřícně zíral na partu dětí ve svém obydlí. „Jak jste se sem dostaly?“
„D-dveřmi,“ vykoktal nejstarší chlapec, zjevně vůdce celé party. Nejmladší zafňukal.
„Nelži! Tyhle dveře nejsou napojeny na centrální tunely!“ udeřil muž na hocha.
„Dneska byly,“ odpověděl ten vzdorně.
„No, dobře,“ prohlásil muž. „Podíváme se na kamerový záznam.“

Muž se usadil před obrazovku a zadal několik příkazů. Nic se nedělo. Muž zaklel v dávno mrtvém jazyce. Paměti kamer byly úplně prázdné. Děti zachytila pouze kamera před místností s křeslem. Bude tedy muset rekonstruovat události výslechem pěti dětí. Vůbec se na to netěšil.

Můj milý víš
Čas teď pomalu ubíhá
Někdy letí rychle zas
Můj milý víš

Stejné věty stejná slova
Chvíle srdcem uchované
Myslí znovu přehráváme
Stejné věty stejná slova

Ze slov a vět
Poskládat znovu den
Kdy spolu byli jsme
Ze slov a vět

Jen tak trochu si snít
Na stole mít tulipán
Ze zahrady farní
Jen tak trochu si snít

Tulipán je červený
Srdce trochu bolavé
Něha jemnější
Tulipán je červený

(Můj milý víš
Moc se mi líbí dvojverší
Na stole o něze
Zpívají tulipány od kněze

Jenže jsou od bráchy
A on není kněz

Raději bych je od Tebe)

Nepsaný zákon lidstva pravil, že v Noci Příchodu se nevychází. Za celou dobu existence Habitatu ho nikdo neporušil. Až dnes.
Temný stín se prosmýkl mezi listy sukulentů a….
… Snad to byla jen hra. Hra světla a stínů mezi mohutnými listy. Nebo vítr. Nebo snad vada kamery, která zaznamenala pohybující se skvrny temnoty.

Nikdo vlastně nevěděl, proč nesmí opustit obydlí. Nebyla to sázka na smrt, v Habitatu se zbraně téměř nepoužívaly a policejní příslušníci byli ve svých domovech stejně tak jako všichni ostatní. Ty stíny tedy musely být jen klam. Každá kamera je proto vymazala ze svých záznamů.

Každá kromě jediné.

Dobrý den, vážení studenti. Dnes je ve školním depozitáři poněkud mrtvo, budeme tedy mít snadnou práci. Při vaší poslední návštěvě jsme se zabývali buňkou, přesto bychom jí mohli věnovat i dnešní setkání.
Víte, že i buňky umírají? Děje se tak například nekrózou, o té jste již nepochybně slyšeli, či apoptózou.
Apoptóza je aktivní a energeticky náročná smrt buňky, jedná se v podstatě o buněčnou sebevraždu.
Někdy je to nutné. Je udivující, že se tělu vyplatí například vznik nadbytku neuronů a následné ponechání jen těch funkčně propojených. Na buněčnou smrt tělo sází i v případě tvorby protilátek či v embryonálním vývoji.

Láska sází jen na jednu kartu
Pro srdce na dlani nemá jich víc
Jen s ní o život chce hrát
Láska sází jen na jednu kartu

Snílek o sny se dělí
Myslí jen na život
O smrt nechce hrát
Snílek o sny se dělí

Snílek po lásce touží
Gestem něhy projevené
Kresbou prstu touhy
Snílek po lásce touží

Srdce má z karty vějíř
Velkých gest je plné
Jenom nechce umírat
Srdce má z karty vějíř

Na smrt se v lásce nesází
Předat geny a pak s nimi žít
O touhu tady přece běží
Na smrt se v lásce nesází

Amen

Čtyřletý zapálil svíčku. Třásl se přitom nedočkavostí a nervozitou. Dělal to poprvé. Doma svíčku zapaloval táta, ale v domku kamarádi pověřili jeho! Pyšně pohlédl na desetiletého, který pochvalně přikývl.
„Tak. Je to tady. Tohle je ta noc. Noc s velkým N. Noc Příchodu. První, kterou smíme strávit sami. Noc, kdy si vyslechneme příběh o příchodu lidí do Habitatu.“
Desetiletý uměl své vzrušení skrývat lépe, přesto mu oči zářily nedočkavostí. Srdce mu bušilo, když si uvědomil, že uši kamarádů splynuly v jedno, aby slyšely jeho první Vypravování.

Zatímco desetiletý vyprávěl, začínala noc, ve které obyvatelé Habitatu nikdy nevycházeli ze svých domovů.

V lásce mluví se
O splynutí duší
O něze doufání
V lásce mluví se

V lásce prý uši
Trošičku ohluchnou
Slyší jen milého hlas
V lásce prý uši

V lásce prý oči
Dočasně oslepnou
Koukají růžově
V lásce prý oči

V lásce prý dva
V jedno spojí se
Zapomenou svoje já
V lásce prý dva

V lásce mluví se
O dvojjediní
A splývání
V lásce mluví se

O lásce dost se povídá
Jenže přijde realita
Přijdou dny normální
O lásce dost se povídá

O lásce a splynutí duší
Mluví lidé dost
Splývají z toho uši
Z lásky a splynutí duší

Dobrý den, studenti. Pojďte dál. Kolegu P. jste svým kouskem příliš nepotěšili, můžete být rádi, že jste vyvázli pouze s dobrovolnou prací ve školním depozitáři. Opravdu jste si mysleli, že svého třídního potěšíte přilepením dějepisáře k židli?
Co prosím?! Splynutí uší? Podivná příčina.
Ach, netušil jsem, že to máte od bratra z konzervatoře. Vyřiďte, prosím, sourozenci, že v přírodě dochází ke splynutí gamet do jedné zygoty, ze které se pak vyvíjí takoví hudební géniové jako on. Splynutím vzniká i syncytium, mnohobuněčný útvar utvořený díky narušení buněčných stěn několika sousedních buněk a jejich splynutím v jednu s více jádry. Uši nesplývají.

Dobrý den, vážení studenti. Vítám vás ve školním depozitáři. Doufám, že jste připraveni na všechno. Místní poltergeist je dnes v mimořádně kreativní náladě. Celý den přesouvá exponáty depozitáře z jednoho místa na druhé a pokouší se z nich sestavit různá diorámata.
Některá z nich jsou docela povedená, například aranžmá z kostry králíka a lišky, avšak surikata vypadá mezi akvarijními rybičkami poněkud nepatřičně.
Domnívám se, že tato šelma z čeledi promykovitých vskutku není vhodným obyvatelem akvária. Patří na savanu či do polopouště. Tady jeden člen kolonie hlídá, zatím co se ostatní klidně pasou. Je to takové surikatí ´My se nedáme, dravci!´

V zahradním domku se šeřilo. Slábnoucí světlo pronikalo malým okénkem i škvírami ve stěnách.
„Mamka nás nechtěla pustit,“ stěžoval si blonďáček rozmrzele. „Může se zbláznit z bráchových můreček!“
„Já nemám můžečky!“ bránil se čtyřletý. „Jenom blouky.“
„Já vím,“ prohlásil blonďák a prohrábl bráškovi vlasy. „Však jsme tady.“
„A je to dobře,“ řekl desetiletý, který byl jedináček. „Sešli jsme se, protože naši rodiče těm příběhům nevěří. Zahajuji schůzi klubu Svět Venku.“ Dramaticky se odmlčel.
„Rodiče to neradi slyší. Myslí si, že vykládáme lži. Ale my se nedáme!“ zadeklamoval. „Svět Venku existuje!“
„A myslíš, že jsou všechny ty příběhy pravdivé?“ napadlo dívku.

V kině jsme byli v listopadu
Dnes máme duben patnáctý
Promítání potom odřekli
V kině jsme byli v listopadu

Uvízli jsme lapeni
V síti virové
Toužíme po léku
Uvízli jsme lapeni

Nejsme první ani poslední
Kdo omezení tvrdá zná
Navíc je nám celkem fajn
Nejsme první ani poslední

Máme strach
Venku je tma
Spojuje nás síť
Máme strach

Budoucnost cestu si hledá
V čase zatím bez filmů
Bez bohoslužeb bez lidí
Budoucnost cestu si hledá

Znáš mě můj milý
Víš jaký mám strach
Víš o mých snech
Znáš mě můj milý

Znáš mě znám Tě já
Nedáme se můj milý

Dobrý den, vážení studenti. Vítám vás opět ve svých sbírkách. Dnes budeme pokračovat v katalogizaci oddělení ptáků. Velmi si cením vaší pomoci. Od té doby co díky zásahu paranormálních sil shořela papírová kartotéka, je velmi obtížné udržet v tomto oddělení alespoň přibližnou evidenci položek.
Co prosím? Jak se asi cítí samice dvojzoborožce na vejcích? Rád vidím, že nad svými poznatky přemýšlíte. Bohužel vás musím zklamat. Na city ptáků žádný detektor nevlastním.
Existuje mnoho studií o emocích u živočichů. Vím však pouze o jediné, kterou vydal etolog, tedy odborník na chování zvířat. Zde se tedy nabízí velmi atraktivní oblast vědeckého bádání.

Čekání na pokrm si kněz i jeho společník krátili koukáním z okna. Mlčky sledovali procházející obyvatele Habitatu.
„Kam asi jdou?“ zauvažoval muž. „Za prací, zábavou, za svými milovanými?“
Farář slyšel v jeho hlase trpkost. „Nevím. Vím, ale kam jdou támhlety děti,“ ukázal na partu dětí.
„Vaši ministranti?“ zeptal se druhý host.
„Ano,“ přikývl páter. „Ale nemyslete si, že jsou to andílci. Pošťuchují se i u oltáře.“ Usmál se.
„Všiml jsem si. Ale vypadají dobrosrdeční.“
Farář na se na spolustolovníka hloubavě zahleděl. Ten se rozesmál.
„Schovejte si svůj citový detektor!“ chechtal se. „Tyhle jsou v bezpečí.“
Kněz si nebyl tak jistý.

Nejsme bez citu
I když se opakujem
Stejná slova říkáme
Nejsme bez citu

Hodiny si nařídíš
Podle vůně tymiánu
Podle skříňky šedivé
Hodiny si nařídíš

K mluvení čas se krátí
Ač dloužit by se měl
Možná je to logické
K mluvení čas se krátí

Detektor pocitů
Horší práci má
Obraz nevidí
Detektor pocitů

City skrývá závojem
Skříňka žlutě lemovaná
Lépe než tvář skříňka
City skrývá závojem

Včera ptali jsme se
Dnes mluvíme zas
Známe svoje slova
Včera ptali jsme se

Stejné nezůstává co se mění
Měníme se i my dva
S vodou v řece odtékáme
Stejné nezůstává co se mění

Kněz přimhouřil oči. „Nevím,“ prohlásil pak, „zda se dá stravování v rychlém občerstvení považovat za zdravé.“
„V některym jistě,“ odvětil návštěvník a začal se šťourat párátkem mezi zuby. „Jenomže máte-li doživotní karanténu, je vám to jedno.“ pokračoval. Kněz při jeho slovech zpozorněl.
„A kvůli čemu na vás tu karanténu uvalili?“ zeptal se.
„Vím příliš mnoho,“ odvětil muž překvapivě spisovně.
„Ano, tak s tím se nedá nic dělat,“ souhlasil otec.
„Dokud nedoroste nový přenašeč,“ ucedil muž. „Pořád vás baví věřit?“ změnil téma.
„Víra je můj život a já mám svůj život rád,“ odpověděl páter.
„Tak to vám závidím,“ řekl host trpce.

Dobrý den, vážení studenti. Vítám vás v tento sychravý den. Dnes pro vás mám poněkud špinavou práci. Doufám, že nikdo z vás není alergický na prach, peří a roztoče.
Ano, uhodli jste to správně. Dnes si uděláme exkurzi do oddělení ptactva. Rozhodl jsem se digitalizovat místní kartotéku.
Prosím, pište. Lebka dvojzoborožce žlutozobého. Všimněte si mohutného zobáku a veliké helmice nad bází, odtud získal pták své jméno.
Mimochodem, dvojzoborožec má zajímavý způsob hnízdění. Samec zazdí samici sedící na vejcích v dutině stromu. V této ochranné karanténě samice zůstává téměř tři měsíce. Samec ji krmí otvorem v přepážce. Pak oba krmí mládě.

Karanténa a my dva
To je hrozný vtip
Jsme v tom jaksi tři
Karanténa a my dva

Partneři v životě
S karanténou teď
A není to nevěra
Partneři v životě

Karanténa jako zeď
Mezi námi stojí
Dva jsou teď trojí
Karanténa jako zeď

S karanténou vztah
Jsme si pořídili
Absolutně bezpracně
S karanténou vztah

My a karanténa
Spolu světem jdem
I když nesmíme
My a karanténa

Karanténa a život
Jsme zavřeni v ní
Učíme se omezeně
Karanténa a život

Karanténa a plození
Tomu se stěží věří
Někdo už děti má
Karanténa a plození

Karanténa a my dva
Spolu se nesmějem

Ty a já
Tvoříme pár
Nejen u večeře
Ty a já

Můj milý
Jsme spolu Ty a já
U večeře u oběda
Můj milý

Spolu
Uvaříme si krmi
Jednoduchou
Spolu

Debata je stará
O výživě zdravé
Kdo prohrál ví
Debata je stará

Výživa zdravá
Zdravý pohyb k ní
No prosím, když
Výživa je zdravá

Najez se můj milý
Doufám, že chutnat
Bude Ti krmě prostá
Najez se můj milý

Místo kapra karasa
S troškou koření
Večer spolu dáme si
Místo kapra karasa

Rybička je krmě zdravá
Já na ryby odborník
Takže věřit můžeš mi
Rybička je krmě zdravá

Dáš si?

Farář od svatého archanděla Michaela se posadil do volného boxu. Vzápětí přišla servírka. Unaveně se usmála a podala knězi jídelní lístek.
„Co si dáte k pití?“ zeptala se.
„Obyčejnou vodu, děkuji,“ odpověděl slušně kněz.

„Dobrý den, otče, mohu si přisednout?“ ozvalo se knězi nad hlavou.
Kněz se pohlédl na ovečku, která si žádala jeho pozornost. Zjistil, že spíše než na ovečku hledí na pořádného berana. Prošedivělý muž byl velmi mohutný, poněkud zanedbaný a hlavně naprosto neznámý.
„Nebojte se,“ vyložil si muž mylně farářovo překvapení. „Mám na zaplacení. Jen je všude obsazíno. Takže si dám si toho zdravýho žvance s váma.“

Dobrý den, milí studenti. Vidím, že vás práce v oddělení koster velmi zaujala. Doufám tedy, že vás nezklamu, když se dnes budeme zabývat slečnou Karlou.
Ano, to je ta kostra v kloboučku. Bývala výživovou poradkyní. Dnes však nemá příliš hovornou náladu, zasekl se jí pant.
Domnívám se, že není čeho litovat. Lidé z poloviny osmnáctého století považovali za zdravou stravu něco jiného než my dnes. Ječné klíčky či fazolky mungo byste na jejich jídelníčku hledali marně. To spíše pohanku a jáhlovou kaši. Chudí lidé navíc poradenství ani nepotřebovali. Zato bohatí lidé s nemocemi z nadměrné konzumace červeného masa zřejmě ano.

Malí a neškodní
Jeden metr devadesát
Druhý metry dva
Malí a neškodní

To sotva

Mínění lidí o souhře
Trhliny jisté dostává
Neprosíme se o
Mínění lidí o souhře

Nejsme malí a neškodní
Když spíme možná snad
My dva svoje víme
Nejsme malí a neškodní

To sotva

Pilná včelka létá nad krajem
Pojď poletíme s ní
Ukáže nám cestu rájem
Pilná včelka létá nad krajem

Něžní jako motýlci
Křehcí jako třešně kvítka
Jemní jako vítr nespoutaný
Něžní jako motýlci

To sotva

Je mi líto
Jsme jen lidé
Jsme normální
Je mi líto

Romantika lidí
Nejsou naše iluze
Žijeme
A to stačí

V neděli ráno vládl v tunelech klid. Nevěřící vyspávali, katolíci kráčeli na bohoslužby. Hýření páteční noci i historky sobotního večera byly zapomenuty. Přežívaly jen v myslích unavených rodičů, kteří probděli polovinu noci se svými vyděšenými potomky.
Někteří z rodičů tyle historky milovali stejně jako jejich ratolesti, jiní je nenáviděli, protože měli strach. Další těm malým a neškodným historkám jen smáli. Vždyť žádné Venku přece neexistovalo.
Farář v kostele svatého archanděla Michaela se oblékal ke mši. Po sakristii se mu jak mravenci rojili ministranti.
„Pane faráži, může nést dary?“ ptal se čtyřletý.
„Dary nesu já!“ zasáhl desetiletý. „Ty jsi moc malý.“

Dobrý den, milí studenti. Dnes budeme pokračovat v oddělení koster. Musím vás však požádat o zvýšenou opatrnost. Vzhledem k invazi mravenců jsem nastražil jed.
Ano, jsou malí a tedy relativně neškodní. Do školního depozitáře s jeho časoprostorovou nestabilitou však nepatří.
Podělím se s vámi o jednu zajímavost. U většiny druhů mravenců se samci rodí z neoplozených vajíček. U tropického mravence Wasmannia auropunctata je tomu jinak.
Partenogeneticky vznikají královny, mají tedy genom shodný s matkou. Z oplozených vajíček vznikají neplodné dělnice. Samci vznikají také z plozených vajíček, ale genom matky je v nich rychle zničen, takže jsou geneticky shodní s otcem.

Děti si hrály ve starém plaveckém bazénu. Hala byla už roky prázdná, kovové součásti vybavení začínaly pomalu rezivět. Voda v bazénu však byla stále čistá. Voněla chlórem stejně jako v den napuštění. Parta nevěděla proč to tak je, ale nikomu to nevadilo. Byli rádi, že mají prostor, kde se scházet bez dozoru dospělých. Do plaveckého bazénů bývalého olympijského stadionu kromě nich zavítal málokdo.
„Nezaplaveme si?“ navrhl osmiletý.
„Bez plavek?!“ odmítla myšlenku dívka. „Bude mi zima.“
„Si zvykneš,“ ucedil devítiletý.
„Br,“ brblala dívka poté, co smočila palec ve vodě. Byla přesně tak studená, jak čekala. Na Adama se jí proto nechtělo.

Dobrý den, vážení studenti. Těšili jste se na svou dnešní návštěvu mého království? Budeme pracovat v oddělení koster. Muž s achndroplázií potřebuje zkontrolovat kosterní soustavu.
Zdejší kostry mám velice rád. Pokud zrovna neterorizují své okolí, připomínají mi pomíjivost lidského života.
Tvoří poměrně rozsáhlou sbírku zástupců rodu Homo, jehož nejstarší fosilní nálezy pochází z Etiopie a jsou staré téměř tři miliony let.
Na Adama bych v této souvislosti raději zapomněl. Pokud toužíte aplikovat básnické vyjádření knihy Genesis na evoluci člověka, pak vězte že to za a není vědecký přístup a za b by v takovém případě Adam připomínal spíše čtyřnohou opici.

Na Adama Eva zapomněla
Stejně vidět nechtěl ji
Osamělou zkrvavenou
Na Adama Eva zapomněla

Ha Ádámá člověk z hlíny
Žena se srdcem kamenným
Prosí o dar srdce z masa
Ha Ádámá člověk z hlíny

Fíkový list v Bibli našli
Aby vnady svoje skryli
Rostlo jich tam věru dost
Fíkový list v Bibli našli

Na Adama jen slova vzpomínají
Činy myšlenky a skutky prosí
Uši, které jen nerady to slyší
Na Adama slova jen vzpomínají

Adamity Žižka upálit nechal
Tobě voda obyčejná stačila
Oheň vlastně není vůbec potřeba
Adamity Žižka upálit nechal

Na Adama Eva zapomněla
Slzy stekly jí po lících

ABECEDA správce ADECEBA
KOBYLA má malý bok. Bokyla mí lízy kok. ALYBOK.
TAJEMNÁ podezření. Hloupá zření MNÁTAJE.
KONTAKTOVAT zboží hrozí. Knokautovat korozi TAVOTKATNOK.
KARLA devět prstů. Desátý chybí. RAKAL.
URGENTNÍ příjem dnes v noci vyhořel. Hořel v noci. NÍTGENUR.
VĚŘÍCÍ přijde na pohřeb. Byl o něm spraven, náš CÍŘÍVĚ.
A TY do hospody zamíříš. Tam nejsou oběti. TA Y.
NEDBALÉ jelito bude zde upečeno. Ukrutně dobré, ukrutně chutné BALENÉD.
HODINA třetí umučila Krista. Spasitelná jedna DIHANO.
URČENA byla jemu i nám. Nevidoucí RANEČU.
PÁTÁ cesta je tento týden uzavřena. Skandál! ÁÁTP.
NEVĚŘ BABIČCE. UMŘELA JÍ RYBIČKA. ZŮSTAL JÍ PAPOUŠEK JULIE.

Je noc zpráva podstatná
A já už zase nepůjdu spát
Zítra snad oddechnu si
Je noc zpráva podstatná

Je noc a Ty spíš

Vzdálenost je prokletí
Bolí víc než na ústa pád
Krutá bolest mlčení
Vzdálenost je prokletí

Přes den zpívají mi ptáci
Sýkora se modře leskne
Ty jen práci svoji znáš
Přes den zpívají mi ptáci

Je noc a Ty spíš

Zahrada naše zpívá si celá
Ptáci žáby i naše husy
Jenom já bručím vztekle
A zahrada naše zpívá si celá

Zpívá zpívá si moje cela
Každý radí mi jen
Sejděte se žijte sen
Zpívá zpívá mi moje cela

Dobrý den, moji milí studenti. Dnes budeme pracovat za ztížených podmínek. Jako každý rok totiž nastalo období páření tunelových žab a některá místa sbírek jsou ohraničena stejně neprostupně jako vězeňská cela. S jediným rozdílem. Celá tahle cela zpívá.
Máme štěstí, že to není nikterak nepříjemný zvuk, i přesto by se po několika hodinách poslechu mohl stát poněkud obtížným.
V momentální situaci mi to nedá, abych se nezeptal. Víte, milí studenti, která žába je nejhlasitější?
Je to rosnička zelená, Hyla arborea. Její skřehotání je slyšet na vzdálenost několika kilometrů. Jeden by nevěřil, kde se to v té pěticentimetrové žabce bere, že?

Zatímco ostatní členové party probírali neexistující obsah reklamního poutače, čtyřletý mladší bratr na něj vylezl. Ostatní si ho všimli, až když balancoval na vrchní hraně.
„Brácha, ty… Padej dolu!“ obořil se na něj devítiletý. Čtyřletý to bohužel vzal doslova. Tunel se naplnil jeho pláčem.
„Dobrej držkopád,“ ocenil desetiletý. Devítiletý zatím bráškovi ošetřoval rozbitý nos.
„A nebyl bezúčelnej,“ prohlásila dívka a sebrala čtyřletému cosi z vlasů. „Mrkejte na drát, pánové.“
„Hustýýý!“ protáhl desetiletý. Dívka totiž držela v ruce čtyřcentimetrového brouka s pestrobarevnými krovkami.
„Nebul,“ obrátil se k čtyřletému, „Podívej, jakýho krásnýho brouka si našel. Ten vyhraje soutěž a ještě bude závodit.“