DMD č. 21. pro 21. 4. 2020. Téma: Koncert zkázy

Obrázek uživatele a.j.rimmer

Velmi nepovedená generálka

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

Měla to být běžná zkouška nové skladby. Psal se rok 1986.

Drabble: 

25. 4. odpoledne
Doprovodné hlasy hrají v pianu předehru, sólisté se připravují. Tu nařízení shora diskrétně pošeptané dirigentovi přikazuje odložit hlavní téma. Vyčerpané doprovodné hlasy předávají nástroje nové směně, ta nejistě pokračuje.

26. 4. půlnoc
Předehra přechází v mezzoforte. Objevují se rytmické chyby, dynamika kolísá. Dirigent je neústupný a žene orchestr do hlavního tématu.

26. 4. 0:30
Sólisté hrající forte se rozcházejí s třeštícím dirigentem. Disharmonií přibývá.

26. 4. 1:23
Kritická část skladby hrozí katastrofou. Dirigent se s hrůzou pokouší orchestr zastavit – příliš pozdě. Strašné forte fortissimo burácí daleko za zdi sálu a ohlušuje ty, kdo vůbec neposlouchali.

Závěrečná poznámka: 

Drabble se pokouší o symbolické ztvárnění černobylské havárie, od které 26. dubna uplyne přesně 34 let, pomocí koncertní analogie. Harmonogram událostí předcházejících katastrofě lze nalézt například zde: https://www.stoplusjednicka.cz/od-cernobylske-havarie-uplynulo-33-let-ja....

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele MataPeprna

Poslední z Númenoru

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Není to asi úplně přesné, ale takhle nějak si to představuju.

Drabble: 

Stála na úpatí hory, tichá a prázdná, když se moře i země rozbouřily hněvem Západu, který zoufalství z jejího chotě proměnil ve strach. Bála se. Na vrcholku by ale snad mohla být v bezpečí.

Hluk rozbouřených vod, které pohřbily všechny děti, dívky a ženy jejího národa, se blížil a sílil, a s ním sílil i její strach. Teď ne! Teď snad nemůže být potrestána smrtí, když se proti Pánům Západu nijak neprovinila. Už je tak blízko vrcholu, tak nesmírně blízko...

Přes úbočí se převalila poslední zpěněná vlna a voda pohltila vše, až na oltář na samotném vrcholku. Tichý a prázdný.

Obrázek uživatele nektor

Poslední rande

Fandom: 
Drabble: 

Totální útok na smysly.

Sloupy ohně šlehající přes 5 metrů do vzduchu.

Petr s Markétou byli na koncertu jejich oblíbené metalové kapely. Spolu s dalšími tísícovkami lidí si užívali chvíle plné euforie na vlnách hudby, zpěvu a spáleného benzínu. Nevěděli ale, že tento koncert je jejich poslední.

Několik set kilometrů od nich se totiž přibližoval k Zemi nenápadný asteroid. Něměl ani jméno. Astronomové ho spatřili několik minut zpět. Na jakákoli varování již bylo pozdě.

Petr s Markétou netušili, jaký chaos se blíží. Ale brzy to oni i všichni ostatní poznají.

Svět již nebude jako dřív. Ale čas, čas půjde dál.

Obrázek uživatele Naughtilus

Screw Wagner

Fandom: 
Drabble: 

Screw Wagner and the Valkyries. This is the real music. The concert starts with the wail of oncoming jet engines. The Thunderchiefs drop their load. As they pass, the strident roar of their engine exhausts merges with the deep roar of burning napalm.
Whistling artillery shells open the second movement. Percussion section gets the spotlights as explosions punctuate the shell whistles.
Rotor blades announce the third act, as the helicopters arrive. The Hydra rockets join the percussion and bring in a different beat.
The final act culminates with machine gun staccato, as the choppers fly by.
The concert of destruction.

Obrázek uživatele eliade

Ať už svítá, či se smráká, havran pořád jenom kráká

Drabble: 

Havraní vzdušní volejbalisté utrpěli v zápase s hrdličkami drtivou porážku. Favority údajně rozptýlila nová týmová píseň hrdliček, kterou si dodávaly odvahu při utkání s náročným soupeřem.

„Bylo to příšerné, cukrovaly jako na Valentýna,“ uvedl jeden z havranů. „Vůbec jsme se nedovedli soustředit na hru.“

Samotné hrdličky účinek veselého popěvku zaskočil. „Vždyť je to taková ptákovina…“ divily se.

Spekuluje se, že havranům píseň vadila proto, že sami dovedou jenom krákat. Ti to však důrazně popírají.

„Zítra už si o té ostudě budou štěbetat i vrabci na střeše,“ smutní. „A nechci ani domýšlet, co se stane, až to budou sdílet na Twitteru.“

Obrázek uživatele Sothis Blue

Není to vlastně skoro ani slyšet

Úvodní poznámka: 

Org.: Zdržte se prosím jakýchkoliv orgovských komentářů.

Drabble: 

Není to vlastně skoro ani slyšet.
Tichoučké, hluboké dunění. Rozechvívá špičky uší, trne v zubech, brní v útrobách. Do polámaných těl zatíná tisíce dotěrných drápků.
Není to vůbec slyšet. Ne přes naše pokňourávání, steny a kletby.
Není to slyšet, ale všichni to cítíme.
Pak se na nás zřítí střecha.

Gûllové snášejí tyče na hromadu a skládají plachty. Než se země uklidní, zůstaneme pod širým nebem. Temným a rudým.
„Co to vůbec je?" ptám se. „Některá sopka?"
„Ne některá," vrčí Grištar. „Přímo samotná Urdamara. Z východního svahu je moc zajímavý pohled."

Na nás spadl jen stan.
Obyvatelé Lugbúrzu tolik štěstí neměli.

Závěrečná poznámka: 

No nevím nevím...
(Jo, ten název má být v mordorštině. Tolkien tuhle jeho verzi pokud vím nevytvořil... jenom elfskou a anglickou. To abych náhodou nebyla moc srozumitelná.)

Obrázek uživatele Aveva

Je důležité vytrvat

Fandom: 
Drabble: 

Na lampě je nalepený plakát zvoucí na koncert. Je nalepený nakřivo a, ačkoli se datum ztrácí v grafickém balastu, koncert se koná dnes.
Pódium v rohu hospody je téměř zaplněno mohutným kytaristou. Jeho ryšavé vlasy v přítmí září. Rozhlédne se po publiku. Štamgasti na baru, milenci na schůzce, partička mládeže. Odkašle si. Hrábne do strun.
Zpívá. Sám napsal text i melodii, která odráží hloubku lidské duše. Zmlkne. Tóny se rozprchnou.
Potlesk nepřijde. Štamgasti pijí, milenci zaměstnaní sami sebou, mládež se zlomyslně chechtá. Neúspěch.
Zkáza smutně sklopí hlavu. Pak pokrčí rameny. Tentokrát to nevyšlo, příště to zkusí jinak. Třeba se saxofonem.

Obrázek uživatele Blanca

Let the Divine Power Sort Them Out

Drabble: 

The whir and whistle of missiles formed a weirdly unsettling melody on the bass of detonative percussions. It was an ear splitting racket, but, if you were close enough, you could hear something else. A cheerful clatter of metal on metal, as skilled hands engraved letters and words on shell casings. And a voice intoning an incantation, too solemn and serene to belong into the warlike setting.
And yet, it was the most quiet sound of them all, the soft patter of liquid, that was crucial to the success of this operation.
"The wall is breeched," someone yelled.
Everybody cheered.

Obrázek uživatele Eso Rimmerová

Problém se vyřešil sám

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Měla jsem na tohle téma v hlavě několik metafor, ale nakonec jsem to radši vzala doslova. Tenhle přístup se mi totiž většinou nejvíc osvědčuje. ;-)

Drabble: 

„Dávej dobrý pozor, nebudu to víckrát opakovat,“ řekla Michelle, nenápadně se vynořivší ze zadní místnosti Reného podniku.
„Cože?“ René si vyndal z ucha kus vaty, která byla pro poslech koncertů jeho manželky nezbytností.
„Říkala jsem, abys dával pozor, protože to nebudu opakovat.“
„Co se zase děje?“ zeptal se otráveně, když s partyzánkou odešel dozadu.
„Když jsme podminovávali železniční most, vyrušili nás Skopčáci a teď ho hlídají. Potřebujeme, aby někdo, koho nepodezírají, nenápadně připojil rozbušku.“
Než jí René stačil říct, že se asi zbláznila, Edith vedle v lokále vyloudila poslední a nejhlasitější tón své písně, načež se někde venku ozval výbuch.

Obrázek uživatele Queen24

Mně se nechce

Úvodní poznámka: 

Omlouvám se, jestli je to BJB.

Drabble: 

Je jí zima. Ráno se pohádala se sestrou. Pak se pohádaly její kamarádky. Pak se s ní začala hádat spolužačka a ona se trpělivě snažila, se s ní nehádat. Na monitoru počítače celý den svítí rozpracovaný projekt. Spolužačka je vytrvalá, má plno nápadů. ,,Jako ale nerada bych to dělala celý sama," upozorní ji závěrem. Je unavená a je jí to úplně u prdele. Ujistí ji, že to samozřejmě ne, že se na tom bude podílet, když to je skupinová práce.

Před půlnocí ve sluchátkách Eminema a z projektu ani čárku navíc.

,,Ta mě asi zabije," pomyslí si.
A zvýší hlasitost.

Závěrečná poznámka: 

Někdy se vám prostě nechce nic a i když je vám jasný, že to bude váš konec, tak vás to nějak... nebere. Možná je to otupělost z karantény, nevím. Ale ten Eminem pomáhá. Aspoň trošku.

Obrázek uživatele Keneu

Stokrát down, nikdy bez šancí

Drabble: 

Existují upíři a krev a velká divadla a ještě větší hudba. Hudba, co se zaryje do srdce a do uší a do duše.
Existují holčičky a velké problémy a problémy velkých lidí, které se nemají týkat holčiček. Protože pak se zaryjí do srdce a do uší a do duše a nikdy neodejdou.
Existují kazety a cédéčka a záznamy a velké úložné prostory na internetu, takže to, co se zarylo do srdce a do uší a do duše bude vždycky s malými holčičkami, i když vyrostou a budou velké a ještě větší.
A to nejmenší i největší, co existuje, je naděje.

Závěrečná poznámka: 

Ono se řekne, že vzít sedmiletou holku na Draculu ji musí nutně poškodit. Ale co když už rozbitá je a bude ještě mnohem víc a ten krvák ji bude provázet časem jako důvěrně známý přítel...

Obrázek uživatele Kahvi

The Fat Lady Sings

Drabble: 

"So let me get this straight; the world's about to end, so you're going to an opera about the world ending." Crowley lingered in the doorway, arms crossed. While Aziraphale changed back to what he couldn't help but think of as his true form the moment he was by himself, Crowley tended to linger as Nanny Ashtoreth.

"The world isn't about to end, we're seeing to that."

"I mean, Götterdämmerung? It's literally about gods dying."

"I like the music." He adjusted his bow tie.

Hesitating, Crowley shifted his clothes into an evening gown. "Mind if I join you," he muttered.

Obrázek uživatele Tess

Wrong Way

Úvodní poznámka: 

Bez nároku na bodík a druhé drabble tohoto fenoménu tento den.
Prostě se mi to téma fakt hodilo...

Drabble: 

Everything was black. Pitch black, as only caves can be.
How to find the way out? I can’t go back...
He didn’t remember why. Just knew. That way is shut. It was made by those who are dead and dead keep it.
He took the rope out of his backpack. The standard equipment. Couldn’t see it, but would recognize it everywhere.
He tied it on a stalactite and started exploring...
Couple hours later he finally saw light. The way out. The secret valley.
As he stepped out, defense mechanism activated. A cascade of strange tones sounded...
And everything went black.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Gilnar

Encore

Fandom: 
Drabble: 

„Mistrovský počin,“ uznal tyran Bogrboxis, když dozněly poslední steny umírajících. Rada starších, stojící uprostřed doutnajících ruin městečka, souhlasně přikyvovala.
Mladý válečník Minoxagos s tucetem druhů se šťastně uklonili.
„Od prvního objevení vaší tlupy,“ pokračoval náčelník, „křiku na hradbách, lamentování žen a vyzvánění zvonů, přes svistot šípů a ohnivých koulí, praskot brány a skvostné zvonění oceli až po závěrečné zboření stěny zvuku při drancování... Je vidět, že máš cit pro krásu boje.“
Ticho probodl hlas trubky.
„To sem nepatří,“ zamračil se náčelník. „Kazí to dojem-“
„Přídavek není můj...“ polkl Minoxagos, když se na kopci nad městem začala šikovat plná knížecí jízda.

Obrázek uživatele Tess

The Catch

Úvodní poznámka: 

Bez nároku na bodík.

Drabble: 

Arne threw his jacket onto the creature. Then himself.
Isn’t it a little bit too small for a tiger? But the stripes...
Risa stopped thinking and got the rope out of her backpack. Thanks goodness for standard equipment.
The rope was basic Agency stuff, light, thin and strong.
It seems we should get it alive...
The rope over the jacket and the creature... no, you don’t need to use it on Arne... yet.
Everything seemed fine.
Then the creature gave out and an ear piercing scream. Except it bypassed the ears. It went straight through their minds.
Everything went black.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Dr. Dark Current

Zrádná rezonance

Úvodní poznámka: 

Opět využijeme téma oživování vynálezů, jen teď blíže koukneme na jednu z příčin častých nezdarů :D

Drabble: 

Jistě jste někdy ve svém životě zavadili o pojem zvaný rezonance. Rezonance struny například umožňuje hudebním nástrojům na koncertě vydávat přesný tón. V elektrotechnice je rezonance přítomna taky a ve většině případů je prospěšná, protože umožňuje nejefektivnější přenos energie.
Ovšem ne každá rezonance je pro naše výtvory dobrá. Asi tou nejhorší, se kterou jsem se setkal je ta, která pronikne do regulačního obvodu a ten na ni nesprávně zareaguje. To vyústí ve stav, kdy se s každým rezonančním kmitem zvyšuje výkon zařízení. Tento jev, je velmi často doprovázen děsivým koncertem rezonujících vodičů a transformátorů, který signalizuje vteřiny před neodvratitelnou katastrofou.

Obrázek uživatele Marek

Výslech IV.

Úvodní poznámka: 

Pokračování z předchozího dne

Drabble: 

Šumařovi se zpomalil svět. Viděl svou ruku a roztažené prsty jeden po druhém. Cizí ruku plnou chlupů držící jeho ruku. Ostří sekery klesající v nebezpečném úhlu k jeho prstům. Snažil se něco udělat. Něco změnit. Nic nepomáhalo. Soudce byl příliš silný. Zahlédl lesk ostří, které v provokativním úhlu klesalo níž a níž. Dopadlo a na ploše dřeva se oddělil jeden článek prstu. Nevěřícně se díval na to, jak jeden z konečků jeho prstů se oddělil od zbytku a dále pokračoval v letu do volného prostoru. Prsty mu postupně projela spalující bolest, hotový koncert zkázy. Z malíčku ukápla první kapka krve.

Obrázek uživatele Amy

Multitasking v praxi

Fandom: 
Drabble: 

Kapela spustila novou písničku a lidé se hromadně vydali na parket. Superman se rozhlédl po shromážděných davech. Byl tu ve své civilní identitě, ale přesto dával bedlivý pozor. Liga dostala varování, že se Joker chystá akci přepadnout. Zatím se ovšem neukázal.

"Zatančíme si?" vyrušil ho z rozjímání povědomý hlas.

Clark se otočil a dech se mu zadrhl. Bruce a oblek... byl nebezpečná kombinace.

"Jsme tu na misi," připomenul mu Clark. Bruce se jen ušklíbl a přitáhl Clarka k sobě.

"Však on se ten koncert zkázy bez nás chvíli obejde. A beztak..." usmál se, "vždycky jsem zvládal dělat víc věcí najednou."

Obrázek uživatele Achája

Postižená oblast

Drabble: 

V knize Stopařův průvodce po Galaxii se píše o hudbě mnohé. Od různých pokusů o definici hudby, přes nejbizarnější hudební nástroje a souhrn populárních hudebních stylů napříč Galaxií.
Najdeme tu třeba i zmínku o několika konkrétních kapelách. Tak třeba Postižená oblast. Tato plutoniová rocková kapela je všeobecně považována za nejhlasitější rockovou kapelu Galaxie a vlastně za nejhlasitější randál vůbec v historii historie samé.
Dle nejzarytějších fanoušků kapely si koncert nejlépe užijete asi padesát pět a půl kilometrů od pódia, v betonovém bunkru.
Na mnoha světech má kapela zakázáno hrát, protože jejich zvuková technika porušuje tamní smlouvy o omezení strategických zbraní.

Závěrečná poznámka: 

V Průvodci byste se dozvěděli ještě to, že hudebníci hrají na své nástroje prostřednictvím dálkového ovládání, v bezpečí dobře izolované kosmické lodi, která je na oběžné dráze planety. Většinou úplně jiné.

Ford Prefekt a Zafod Bíblbrox, by vám ještě řekli, že je to největší, nejhlasitější a nejprachatější rocková kapela. A že její kápo Cikorka Desiato je obrovskej chlapák, co byl rok mrtvej kvůli úlevám na daních.

Obrázek uživatele L.P.Hans

Nesmrtelný umělec

Drabble: 

“Nyní, jako zlatý hřeb večera ku příležitosti pětistého výročí založení republiky - Michal David!”
Zřízenec s rudlem na pódium vyvalil zapečetěnou pozinkovanou bednu a kleštěmi ucvakl zámek.
Z bedny se vyvalil mrak mrtvolného puchu, následovaný zpěvákem. Nazelenalá kůže na něm jen visela a světlo se odrážela na kovových sponách které ho držely pohromadě. Otevřel ústa ke zpěvu a publikum ztichlo v očekávání.
Ze zpěváka však vyšel zvuk, jako když se drátěnkou jezdí po skle. Zahřmělo a nebe se zatáhlo. Začala pršet krev a odkudsi se přihnala oblaka kobylek, aby začala spásat publikum. Vypukl chaos a panika.
Michal David začal okusovat zřízence.

Obrázek uživatele Ilian

Do hlubin šílenství

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Critical Role je americká webová série, ve které skupina dabérů hraje Dungeons and Dragons (Dračí doupě).

Drabble: 

Skupina dobrodruhů Mighty Nein už se za dobu svého působení stihla po Wildemountu proslavit. Někteří je obdivovali a oslavovali, jiní nenáviděli a někteří se upřímně báli, kdy o nich zase uslyší. To samozřejmě způsobovala jejich stále vzrůstající moc, která někdy kromě padouchů a monster zasáhla i nevinné.

Některé ale znepokojovaly mnohem jednodušší záležitosti jako třeba hlas Jester Lavorre, který se jich v hlavě často ptal na osobní a nepříjemné otázky. Teď měl být ale znepokojen každý, kdo se od Mighty Nein nacházel v okruhu několik mil.

"Aaaaaaaaarrrghhhhh!"

Caduceus Clay si koupil kostěnou flétnu a všechno se mělo stát ještě bláznivějším.

Závěrečná poznámka: 

Zná tu někdo fandom? Kostěná flétna je v podstatě death whistle. Pokud nevíte, o co jde, vyhledejte na YouTubu, nebudete litovat :D
https://www.youtube.com/watch?v=_Sw0VCtZs-g

Obrázek uživatele Champbacca

Derby a defilé

Úvodní poznámka: 

(mezitím v pouštní základně Harkonnenů)

Drabble: 

Bylo to hlasité, bylo to epické a byla k tomu spousta pyrotechnických efektů. Skupina se do toho opřela od samého začátku, dala si na svém výkonu fakt záležet a v záři vycházejícího slunce zbarvila pódium krví. Krispely řinčely, ručnice hřměly, výbuchy rezonovaly a ranění sténali. Edvin si dokonce střihl krátké sólo a s nostalgií zavzpomínal na to, jak před nějakými dvěma tisíci let působil v garážové kapele Deset malých upírů. Dnešní představení bylo na poněkud vyšší úrovni.

Od dvou přihlížejících sklidili všichni přeživší účastníci nadšený potlesk a Rick dokonce projevil zájem o přídavek, neb takovouhle symfonii už prý dlouho nezažil.

Závěrečná poznámka: 

A ostatně soudím, že by Jediland měl být aktualizován.

Obrázek uživatele Esti Vera

Do rukou

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Žádný originální nápad se nedostavil, tak alespoň takové BJB pocitové drabblátko...

Drabble: 

Opatrně pozvedne ruce, pevné a jisté. Kdysi mu dělalo problémy ovládnout třas, ale dnes už je klidný. Ví, že na něm záleží všechno. Ale taky ví, že hodiny zkoušek přinesly své ovoce.
Podívá se na hudebníky před sebou. Všichni v něj vkládají své naděje, osud dnešního večera vložili do jeho rukou. A on zas do těch jejich.
Pohledem zkontroluje partituru. Narovná se, usměje a zdánlivě prostým gestem udá tempo.
A pak celý svět zmizí, rozmaže se v bezvýznamné šmouhy. Zůstane jen on, hudba a perfektně ladící nástroje.
Hrají o zkáze, konci a temnotě, ale on se zeširoka usmívá.
Je šťastný.

Obrázek uživatele Voldemort

V plameni

Úvodní poznámka: 

nesoutěžní

Navazuje na rozkošné loňské drabble Skřípot nehtů po tabuli.

Drabble: 

Vpíjela oči do plamenů, které se v radostném triumfu ovíjely kolem tabule, baletními skoky si podrobovaly okolní nábytek a olizovaly staletý kámen pod ním. V té destrukci bylo cosi nádherného, co k ní promlouvalo jako k sobě rovné. Usmála se, překročila poslední hranici ve své hlavě. Ne, ještě to nestačí.
Do třídy se plížila, ven vyšla bez starosti a dala se dlouhou chodbou vpřed. Hůlkou pohladila gobelín na stěně a ten vzplál jasně jako hudba v jejím srdci. Šla a ničila, s každým krokem přidávala další noty do koncertu zkázy.
Hermiona Grangerová vzhlédla ke schodišti. Ano. Další zastávka – astronomická věž.

Obrázek uživatele Brygmi

Portrét dívky naslouchající hudbě

Úvodní poznámka: 

Popisuji v podstatě poslední scénu filmu (ale z jiného pohledu). Takže zásadní spoilery!

Drabble: 

Héloïse chodila na Vivaldiho Čtvero ročních dob sama. Bylo to něco, co bylo jen její, nechtěla být pozorována.

Smyčce rozezní první tóny. Presto. Hudba ji začne obklopovat. Je to stále stejné, jako kdyby ji pohlcovaly plameny.
Srdce jí buší, nemůže dýchat. Nachází se někde mezi smrtí a zrozením, je to tak krásné i bolestivé.
Vzpomínky se mísí se současností, úsměvy minulosti s tepem přítomnosti. Marianne. Má pocit, že se rozpadne na tisíc kousků, ale ne – hudba ji drží při zemi.
Cítí, že je sledována, ale neohlédne se. Dnes je Orfeem a volí vzpomínku.

Po koncertě odchází. Zlomenější i silnější zároveň.

Závěrečná poznámka: 

Popisovanou scénu můžete vidět a slyšet zde.

Smrtící wolfram

Fandom: 
Drabble: 

Federální korveta provedla pečlivě naplánovanou akci. Railguny vystřelil a vstříc planetě se vydalo sto speciálních wolframových tyčí. Nebylo na nich nic složitého, kov, ablativní tepelná ochrana na špičce, slabé řídící motorky. Ale jen prostá váha použitého wolframu z těchto jednoduchých střel dělala tak drahé zařízení, že by šlo místo nákupu každé
z nich v chudých koloniích postavit několik tolik chybějících nemocnic nebo škol.
Vláda se ale rozhodla do svých nespokojených občanů investovat jinak.
Byly to kinetické zbraně, dopadly na povrch rychlostí meteoru, ale vcelku. I bez použití výbušnin to stačilo k tomu, aby se celé bloky domů proměnily v trosky.

Obrázek uživatele saasa

Orlové metalu

Drabble: 

Zatím se nijak zvlášť nebavil. White Miles hráli na půl plynu a naplněný sál se jim nepodařilo rozehřát. Když nastoupili Eagles of Death Metal, dav znatelně ožil. Kolem pódia se dokonce vytvořil kotel, ale nálada v klubu byla dnes zvláštně nervózní. Nebo že by se mu to jen zdálo?

Ohlédl se na Audrey a povzbudivě se usmál. Cítil, že se to od něj čeká. Pozvala ho dnes sem do Bataclan na jeho narozeniny a celou dobu cítil v zátylku její pohled. Určitě se užírala obavou, že se nebaví.

Usmála se též a s překvapeným výrazem v očích klesla k zemi.

Obrázek uživatele Scully

Bolestí zapomenout na bolest

Drabble: 

Někdy ho to tak přepadlo, ani nevěděl jak, ten záblesk šílenství, co přinášel jen zkázu. V koncertu slov chrlících se z jeho hrtanu pozoroval v němém úžasu, jak Gauguin vrtí hlavou a s rozzlobeným výrazem odchází.
Temno před očima ho ohlušilo, slepě se potácel zahradou utopenou v měsíčním světle a doklopýtal na ulici. Nevnímal nic, jen mu v hlavě zněla Paulova slova doprovázená protirytmem jeho odchodu. Je pryč, je pryč, je pryč.
Prázdno, kterému nemohl uvěřit, ale stejně mu rozdíralo nitro. Není to pravda.
Ale ruka, která pak sahala po břitvě na nočním stolku, ta věděla, že je to tak.

Obrázek uživatele Roedeer

Koncert demoliční jednotky

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Další drabble do série o Lauře. Navazuje na Nakrmený obr

Drabble: 

„Co jsme to způsobili,“ bědoval Jaromír Klobouk, ale od zaplaceného oběda se neodtrhl.
Sám Bill neměl na jídlo ani pomyšlení, ne po vyslechnuté historce o rozlícené bytosti, kterou Jaromír nazýval golemem. V životě takové slovo neslyšel.
„Nekul těma vočima, jako bys nerozuměl. Říkám ti pravdu. Zuřil. Bylo to jako koncert demoliční jednotky. Zárubně lámal na třísky, okna vymlátil jako nějakej šílenej bubeník.“
Líčil to velice barvitě – bylo vidět, jak mu chybí obsáhlá konverzace.
„Tak dlouho spal jako nemluvňátko a pak jsi přišel a probudils ho,“ obvinil Billa nakonec a oždiboval z kosti poslední maso. „Takže ho musíš najít a uklidnit.“

Obrázek uživatele Elet

Po kolena vody

Fandom: 
Drabble: 

Voda hučí, děsivá, nespoutaná. Muž stojí nahoře na kopci. Tiše se modlí, přemítá nad Noemovým příběhem.
Neprší, od rána nespadla ani kapka. Možná o to děsivější to je, že tak krásný den je dnem zániku. Voda pod ním zpívá, temně, svíravě. Je jí tam po kolena, ale bude jí víc, mnohem víc.
Sleduje kostel. Bez střechy a krovů působí nahý a ani vevnitř toho moc nezůstalo.
Vzpomíná na listopad, na poslední mši, na kázání na rozloučenou. Byl to pěkný den.
Nakonec Svatý Štěpán zmizí úplně, proti takové síle ani Boží svatostánek neobstojí. Přehradu pojmenují Orlík.
A Josefovi zůstanou jen Klučenice.

Závěrečná poznámka: 

Kostel svatého Štěpána se nachází v zaniklé obci Těchnice, při běžném stavu vody jsou jeho pozůstatky asi 50 metrů pod hladinu Orlíku. Poslední mše se tam konala v listopadu 1957, kázání měl páter Josef Malinský, který v té době působil nejen v Těchnici, ale také v nedalekých Klučenicích. Ale jestli zatopování sledoval, to vůbec netuším.

Stránky

-A A +A