NESOUTĚŽNÍ
Že mám v příběhu kněze, prosím, nepřekvapuje mne to. Ale co tam dělají ty děti? A proč si vyžádaly tolik prostoru, to též netuším.
Čekání na pokrm si kněz i jeho společník krátili koukáním z okna. Mlčky sledovali procházející obyvatele Habitatu.
„Kam asi jdou?“ zauvažoval muž. „Za prací, zábavou, za svými milovanými?“
Farář slyšel v jeho hlase trpkost. „Nevím. Vím, ale kam jdou támhlety děti,“ ukázal na partu dětí.
„Vaši ministranti?“ zeptal se druhý host.
„Ano,“ přikývl páter. „Ale nemyslete si, že jsou to andílci. Pošťuchují se i u oltáře.“ Usmál se.
„Všiml jsem si. Ale vypadají dobrosrdeční.“
Farář na se na spolustolovníka hloubavě zahleděl. Ten se rozesmál.
„Schovejte si svůj citový detektor!“ chechtal se. „Tyhle jsou v bezpečí.“
Kněz si nebyl tak jistý.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit