Moje články

Adam zívne a zavře panel se seznamem doporučení k prevenci spánkové paralýzy. Je půl jedné v noci. Večerní kafe a dvě sklenky vína by to měly jistit. 
Lehne si na záda. 
Nezvyk.

Probudí se v půl druhé. Na boku.
Mapa, uvědomí si malátně, potřebuje mapu, aby mu vyznačila místo, kde je její tělo.
Mapa…
Najde prastarou automapu, otevře ji uprostřed a vedle položí tužku.

Probudí se ráno. Bez potíží se otočí na záda. 
Venkovní světlo je nečekaně ostré. 
Nalije si sklenici vody.
Mapa je přesně tam, kde ji nechal. Prolistuje ji. Nic. 
„Krucinál,” zavrčí a vrazí mapu zpátky do knihovny. 

„Nazdar, Blanko. Jak se vede? Doufám, že jsi unikla té vlné padáků na UBRMu.”
„Naštěstí ano. Jsi ještě na na pomníčkách?“
„Co bych blbnul. Mám dva roky do důchodu.” 
„Mohl by ses mi na něco kouknout?”

Zajde za Lukášem Klingenhoferem ze zásahovky. Před deseti týdny spolu vzali ztečí tajnou laborku v suterénu UBRMu. Nato Lukáš zařídil únik nahrávek s rozpixelovanými obličeji. Jeho Instagram vybouchl do statisíců sledujících. Ideální neoficiální kanál. 
„Kresba je použitelná. Zvýrazním trochu odrosty a pihu, lidi tyhle věci trknou. Zveřejním ji hned po obědě.” 
„Nebude to lepší večer?”
„Kdepak. Lidi nejvíc koukají na socky v pracovní době.”

Blanka Němcová poslední dva měsíce vede analytický tým UBRMu. UBRM znamená Úřad pro bezpečnost a regulaci magie neboli zaměstnavatel roku. Vedení znamená, že nikdo jiný nebyl schopný nebo ochotný si to vzít na starost. Tým znamená dva lidi, protože ostatní udělali pápá nebo jsou suspendovaní. Jeden je Roman Marášek. Odjakživa bedna a momentálně hadr na holi mezi analytikou a výcvikem nováčků.
A ještě tohle. 
„Adama přetrhnu jak hada,” konstatuje Blanka. „Když něco objeví, má mi sakra okamžitě zavolat.” 
„Znáš ho roky. Vidělas ho… poslední dobou?”
„Jasně. V rámci symetrie teď opírám o zvonek já jeho. Manžel už se ani nediví.”

Vycházející slunce ho políbí na čelo. Adam zavře oči a nastaví mu tvář. 
„Nevidím tě,“ řekne, „ale pokud jsi stále tady, potřebujeme vědět víc o tobě a těch dvou ze včerejška. Tvoje jméno, jejich jména. Co se stalo, kde, kdy.“ 
Nádech. Tíha na srdci neustupuje.
„Našla jsi mě už tehdy, že?“ pokračuje ochraptěle. „V podzemí UBRMu. Když mě… zabili a přivedli zpátky. Řekla jsi, že můj čas ještě nenadešel. Nebylas tehdy zablácená a pohmožděná.“
Sluneční paprsky jsou neuvěřitelné těžké.
„Hledala jsi celou dobu způsob, jak se mnou mluvit? Kdybych věděl, že hledáš pomoc… mám možnosti. Umím ten stav vyvolat uměle.“  

Adam se probudí uprostřed noci a nemůže se pohnout. Hlavu mu plní šum. Nemůže se nadechnout. Zalévá ho panika. 
V temnotě se formuje stín, má dlouhé blond vlasy a na sobě tričko a džíny. Sedá na postel. Adam cítí vrznutí roštu a prohnutí matrace. 
„Jsi v bezpečí, tvůj čas ještě nenadešel,“ promluví stín do sílícího šumu. „Tohle dělám velmi nerada, ale potřebuji tvoji pomoc. Jsi za celé ty roky jediný, kdo mě uviděl. Slyšíš mě? Můžeš odpovědět?“
Adam nedokáže pohnout víčky. 
Povzdech. „Nevím, co mám dělat. Probuď se.“ 
Adam lapne po dechu, trhne sebou, spadne z postele a roztřese se. 

„Mám to poznačené. Jak ty modřiny vypadaly?“ zeptá se Roman. 
„Malé, oválné… jako od prstů a dlaní.“ Adam zní přiškrceně. Poposedne, pohovka jednou nespokojeně skřípne. 
„Měla boty?“
„Špatně se mi na ni zaostřovalo… boty nebo ponožky, tmavé.“
„Zatraceně… potřebuji co nejvíc detailů. V systému visí stovky pohřešovaných jen za letošek a Česko.“
„Tričko mělo krátké rukávy a bílé logo nalevo.“
„Jizvy, znamínka?“
„Výrazná piha pod levým okem. Oči hnědé nebo zelené. Vlasy rovné po ramena. Jestli nic nenajdeš…“ Adam se nadechne. „Možná je to mnou. Tehdy jsem byl pár minut mrtvý… možná od té doby vidím psychopompy.“ 
„Stejně to prověřím.“

Je Štědrý den.

Nora smete sněhové vložky z bundy a zazvoní na dveře u mámy, aby mohla z tašek vyložit bramborový salát do lednice a dárky pod stromeček.

Adam a jeho sestra a švagr plánují strategie, jak dostat rozjívenou bandu dětí z kluziště domů.

Sabina po vánočním večírku objeví na pohovce spícího kolegu.
„Tady leží jeden nerozbalený dáreček,“ řekne mu kdovíproč. 
„Hmmm.“ Roman se zasměje. „Chceš si mě rozbalit?“

Marek zmačká další schéma. Stále není připravený. 
Zapne rádio a uslyší koledy, a pak zjistí, že na chodbě někdo halasně vítá babičku, sousedi smaží řízky a venku pobíhají děcka s prskavkami.

„Ahoj,“ zvedne Roman rychle telefon. „Voláš kvůli Adamovi?“  
„Kvůli něčemu jinému. Před chvílí mě navštívila další Markova loutka a chtěla odblokovat. Myslím, že dlouho váhala, protože jede v neobjasněné vraždě.“
„Počkej… ale nám žádná vražda nechybí. Měli jsme dvacet čtyři na celou republiku, z toho devět ve stádiu pokusu. Plus ta rvačku opilců a sražený adolescent u diskotéky. Ještě po nás všechno kontroloval GIBS.“  
„Mohlo se to stát někdy dřív.“
„Do háje. Víš detaily? Kdy, kde, jména?“
„Ne, ale Adam zahlédl oběť.“ 
Adam dodá: „Žena, asi třicet, odbarvené vlasy. Černé tričko, modré džíny. Celá od bahna, s modřinami na krku.“

Muž se přivine k ženě. 
„Na co myslíš?“
„Na Dauschingerovou —“ nezarazí se včas. 
„Nebo na toho chlapa?“ Muž se odtáhne. „Víš, jak končí bezcenné běhny?“
Ubohé duše, které se rozhodly už v nevědomí mezi smrtí a narozením. A muž jim vyhověl. 
„Pamatuji si to.“
Pověděl jí kdy a jak. Ukázal kde. Když to nestačilo, uviděla sama.

Adam se přivine k Noře. 
„Na co myslíš?“
„Na tu ženu. Trpěla přes dva měsíce, než se mi ozvala. Nechtěla mi ani říct, jak se jmenuje. Spěchala, prý málo času, a ten chlap ani nevystoupil z auta.“ 
„Provází ji duch.“ 
„Ano. Zahlédla jsem vraždu.“

Žena se neklidně ohlédne. Muž přišlápne plyn. Intuice. 
„Proč zíráš na toho chlapa?”
„Vypadá jako ten… nekromant, myslím… kterého našli tehdy při razii na UBRMu polomrtvého v cele. Dělali tam na něm pokusy. Snažili se to ututlat.”
„Odkud to víš?”
„Z Instagramu.”
„Víš, jaké ženy koukají na cizí chlapy, že?”
„Bezcenné běhny.” 
„Musím ti to pořád připomínat?” povzdechne si muž. „Jet sem byl tvůj nápad. Zase se tlačíš do mužské energie. Muž má přirozenou tendenci vést, žena následovat, ne naopak. Musíš zapracovat. Pak přijde i plodnost.” 
Žena mlčí. Všechno zvorala. 
„Říkala jsi nekromant?” řekne muž náhle. „Viděl nás?”
„Snad ne.” 

„Mám… problém. Jako nedávno spousta lidí. Umíte ho zrušit, že?”
Nora chvíli nevěříčně zírá. Poslednímu člověku sundávala telepatickou pojistku před dvěma měsíci. Kdo to vydrží takhle dlouho? Nemoci nikomu říct, že z vás někdo udělal loutku a donutil vás spáchat zločin? 
„Nemám moc času,” řekne žena. „Umíte to zvrátit?” 
„Jistě.”
Nora se vzpamatuje a ohmatá její emoce. Je v nich zapletené černé pavoukovité kouzlo. Nora najde slabé místo a zatáhne. Pavouk se rozplétá, z hlubin se noří nezřetelný obraz.
„Hotovo.” 
Za rohem se objeví Adam. Nora mu věnuje úsměv. 
Žena se fofrem rozloučí a zmizí zpátky v autě, kterým přijela. 

Adam si posune sáček s ledem o centimetr níž, aby mu nezamrzla oční bulva. 
„Ukaž. Doufám, že to není na steh.” 
„Snad ne. Nora v tomhle má praxi.” 
„Já taky. Dokonce na lidech.”
Adam stáhne ruku s ledem. 
„To bude dobrý. Dneska ti to moc nešlo. Měls to dneska zrušit, jestli máš špatný den.” 
„Proč se ke mě všichni chováte jako k —” Nádech. Výdech. „Promiň. Nora mi řekla to samé. Pohádali jsme se.” 
„Začals mít noční můry?”
„Nespím vůbec.” 
„Myslíš na... divné věci?”
„Ty ano?”
Roman se zavrtí. „Občas. Ve tři ráno. Klasika. Neodpověděls mi.”
„Nemyslím na nic. Jednoduše nespím.”

Marek Přibyl zírá do stolu a prsty vyťukává rytmus. Jedna, pauza, dva, tři, čtyři. pořád to neladí. Zvedne oči. Pousměje se. Malinko. Nora Dauschingerová přece jen přišla.

Má s sebou dva ramenaté zřízence. U nebezpečných pacientů není opatrnosti nikdy příliš, že ano. 

Nora kývne k bubnujícím prstům. „Funguje to?“

"Moc ne. Proč jsi přišla?"

"Zeptat se na tvůj grandiózní plán."

"Nechala ses naverbovat UBRMem?"

"Ne. Ale můžu oznámit nadržování."

"Nepovídej." 

"Ještě jako lovec jsi odhalil sériového vraha a zatajil to." 

"Cože?!"

Povzdech. "Potřebuji jména tvých... obětí." 

"Co z toho budu mít já?"

"Takže nespolupracuješ." 

"Budu. Jen poprosím o drobnou laskavost."

Z lodi jako první vypadla ta podrazácká krysa Talen a pak vystoupili dva vojáci a vůdkyně.
„Gesto naší dobré vůle,“ řekla. „Udělejte s ním, co chcete. Jsem Bonna Espera.“
„Dovolte, abych vám představila krále Haigura.“

„Slíbila mu plnou podporu. Nebylo na tom nic složitého, oba mají stejné cíle.“
„Ale bylo. Bez tebe by se nedomluvili.“
„Asi máš pravdu. Jak se dařilo tobě?“
„Povedlo se mně přesvědčit většinu vlády, aby odsouhlasili vypsání voleb a zřízení parlamentu. Teď doufám, že král nebude mluvit o abdikaci, dokud se situace nestabilizuje.“
„Nebude. Dá na tvoji radu.“
Za okny ubíhal vesmír.
„Je načase jet domů.“

„Jedna minuta. Jen tolik času mám, abych zaujala posluchače. Musím to přepsat.“
„Padmé, v Senátu mluvíš každou chvíli a královna Naboo jsi byla dvě funkční období...“
„Radši bych další leteckou bitvu než rozhádané politiky.“
„Souhlasím,“ řekl Anakin. „To je horší než souboj se Sithy... Proč ten projev nepošleš králi? Zná situaci. Můžeš se mezitím převléct.“
Než dokončil větu, zalitoval toho.
„Nemám s sebou žádné šaty!“
„Máš tady krejčovského droida...“

Letoun vůdkyně povstalců už byl tak blízko, že Erma cítila závan vzduchu na tváři.
„Máš obavy?“ zeptal se Haigur.
„Už ne,“ odpověděla a pak teprve jí došlo, jak moc má pravdu.

„Můj rod vládl Alhsis stovky let. Členové rodiny se brali mezi sebou. Jednou se někomu muselo stát to co mně. Královský rod mnou vymře.
Nechci po sobě zanechat rozvrácenou zemi. Chci ji dovést do nové doby. Návrh opustit monarchii se setkal ve vládě s odporem a obavami.
Povstání přišlo jako dar od bohů. Požadují moji abdikaci a zvolení nového krále nebo královny. Je to rozumný plán. Potřeboval jsem mediátora, kterému obě strany důvěřují. Jako je Erma. Separatistům se to nelíbilo, takže urychlili plány převratu.
Potřebuji mírové řešení. K tomu potřebuji vás, senátorko Amidalo. Abyste promluvila k lidem jako zvolená královna.“

Král Haigur vždy přijímal hosty skrytý ve stínu a zahalený do pláště. Šířily se o něm pověsti, že připomíná spíš chobotnatce než člověka.
Haigura zajímaly úplně jiné věci.
„Ermo. Jsi v pořádku.“ Hlas zní těžce, namáhavě. „Nestihl jsem tě varovat.“
Alhsis je na pokraji občanské války. Vláda se definitivně rozpadla. Její část nařídila útok na Ermu a Padmé. Král zavčasu opustil hlavní město.
„Armáda dostane situaci do pár dní pod kontrolu. Ale je to jen dočasné řešení.“ Otočil se k Padmé.
„Nejsem tady oficiálně,“ řekla rychle.
„Ale jste. Nedostala jste moji pozvánku? Bylo mě jasné, že se pokusíte neoficiálně připojit.“

Loď opsala zatáčku. Padmé řekla něco o samopalu a zmizela v přední části lodi. Anakin shodil plášť a opřel se o stěnu.
„Co všechno víte o králi Haigurovi?“ zeptal se.
„Co přesně chcete vědět?“
„Používá holoprojektor?“
„Ne. Nerad se ukazuje. Má velmi dobrý důvod. Píšeme si textové zprávy.“
Anakin zamyšleně přikývl. „Jak pokročilé šifrování používá?“
„Nejvyšší úroveň armády Republiky neovládá, ale začátečník rozhodně není. Používá vlastní šifry.“
„Jaké šifry?“ ožil Anakin. „Poznáte je?“
Přikývla.
„Pojďte se mnou.“

Šifru Erma poznala. I styl psaní. I souřadnice.
„Haigurovo letní sídlo,“ vysvětlila. „Měli jsme se ale setkat v hlavní rezidenci. Něco se stalo.“

Na vypláchnutí a manipulaci jednoduché mysli stačí padawan a jednoduchý trik. Na složitější situace je třeba větší tým. Když se synchronizujete, zvládnete i silnou mysl. Když se desynchronizujete, uděláte protějškům v hlavě sekanou.
„Vidíš to co chceš…“
„Nevidíš nás…“
„Nepohneš se…“
„Utíkej…“
Žoldnéři kolem Ermy a Padmé stojí jako solné sloupy. Jeden se odpotácí do křoví a začne zvracet.
Najednou je po všem.
Kolem se potácí několik zmatených povstalců. Ti ostatní už vzali nohy na ramena. Talen se choulí na zemi.
Stín v černém plášti doběhne k Padmé a Ermě a vypne světelné meče. „Tohle dlouho nevydrží,“ řekne. „Zvládnete utíkat?“

Ermě se zastavil čas.
Nezřetelná postava na rampě hledí přímo na ni. Erma nevidí tvář. Vnímá.
„Chraňte Padmé,“ zaťuká jí na lebku zevnitř.
Najednou sleduje sama sebe zevnitř, jak popadla Padmé a strhla ji k zemi a obtočila je obě ochrannou šálou Síly.
Útok provane kolem, odráží se od štítu a jiskří jako hvězdy na pozadí nebe ovázaného pentlí místní galaxie.
Stín sejde z rampy. Aktivuje světelné meče. Odstrkuje z cesty nepřátele jako loutky.
Štít začíná praskat. Příliš. Moc. Neudržím. Zmenšit.
Vystoupit.
Padmé zůstane zabalená v ochranném kokonu.
Erma už ne.
Nápor ji srazí na kolena.
Musí.
Ten.
Štít.
Udržet.

Z lodi se vysunula rampa a objevil se temný stín zahalený do pláště.
Talen polkl. Zaostřil. Šlo to nějak špatně. Už zaslechl, že separatistům vedou Sithští mistři, proti kterým jsou rytíři Jedi jen slaboduchý čajíček, ale na vlastní oči to nikdy neviděl.
Sesbíral nervy. „Vítejte, pane,“ sklonil hlavu, „jak se vám daří s potíráním té šílené dětské nemoci?“
„Mizerně,“ odpověděl stín. „Děkuji za optání.“
To není správná klíčová fráze.
„Zpátky!“ zařval na žoldáky, kteří k němu zrovna táhli obě zajatkyně. „Je to past!“
Čtveřice žoldáků rozestavěná kolem Talena si vyměnila překvapené pohledy.
Stín na rampě řekl dovnitř jediné slovo: „Teď!“

„Robotí noha!“ rozhodil rukama voják na obchůzce. „K čemu sakra chtěly použít rozbitou robotí nohu?“
„Možná tě s ní majznout po hlavě za to, že všude trousíš odpad po opravách?“ navrhl druhý voják. „To tvoje bordelářství je pěkně nebezpečné. Chceš vysvětlovat tamtomu strašidlu, že kvůli tobě nemáme žádné zajatce k předání?“
„Kdyby nebyla součástka, vyhrabaly by někde šutr nebo zkamenělé dinosauří vejce nebo kdovíco.“
„Naštěstí už brzy nebudou naše starost,“ pokrčil rameny druhý.
„Neslyšels něco?“
„To je vzdálená bouře.“
„Ne, zní to jako loď.“
„To se ti zdá.“
„Bouře nemá světlomety!“
Druhý zapnul komlink. „Někdo se blíží!“ houkl do něj.

Kosmická Síla dřímá ve všech živých bytostech, v neživé hmotě, v prázdnotě. Někteří ji mají v krvi. Těm stačí jen sáhnout.
Jsou čtyři. Dva mistři, dvě padawanky.
„Žoldáků je maximálně osm, spíš šest. Povstalců přes třicet.“
„Když na ně půjdeme všichni najednou, může to vyjít.“
„Pětatřicet je hodně,“ namítla mistryně Luminara. Anakin ji znal už dlouho. Byla vždy rozvážná a opatrná.
„Je to pětatřicet tupců,“ namítla Anakinova padawanka. „Ty je snadné ovlivnit."
„Zasáhneme ale všechny,“ řekl Anakin. „Inteligentní mysli můžeme vážně ublížit. Erma má Jedi výcvik. Padmé ne. Potřebujeme záložní plán.“
Padawanky si vyměnily překvapené pohledy.
Anakin a mít plán?

Loď na oběžné dráze se vynořila ze stínu planety.
Twi’lecký žoldák upil ze sklenky. „Začalo nám to celé smrdět ještě před vzpourou, když jsme viděli, s kým si ten blbec volá. Chtěli jsme obě děvčata poslat pryč z planety a vypadnout. Nakonec jsme byli rádi, že nás vyhodili jako pytel odpadků. Vcelku.“
Naštěstí.
Anakin mu promítl několik hologramů.
„To je on. Tohohle jsem viděl na holoprojektoru. Povstalci z něj všichni mají pěknej vítr.“
Anakin zamyšleně přikývl. Co dokážou dva mistři a dva padawani?
„Co máte v plánu?“ zeptal se žoldák nečekaně.
Anakin se zlomyslně ušklíbl. „Dostanou přesně to, co očekávají.“

Za dvě hodiny bude svítat. Většina tábora spí. Nejvyšší čas.
„Padmé.“
„Nespím.“
Vytahají z úkrytu sesbírané drobnosti. Nůž, který při prohledávání žoldáci nenašli. Ostrý kámen. Kus kovové robotí nohy i se speciální podrážkou do písku. Složená podpůrná tyč. Rozříznuté a opatrně rozmotané provazy. Deky.
Každá se vrhne na jednoho strážného. Převrhnou jim rozehranou partii šachů.
Ani jeden nemá blaster. Erma sebere meč. Kovový.
Venku je dalších několik strážných.
Tihle mají blastery.

Talen si vytře ospalek z oka. „Tuším jsem, že se o něco pokusíte.“ Ušklíbne se na Ermu. „S radostí vás zamorduju osobně. Škoda, že senátorce nesmím zkřivit ani vlásek.“

Porušili jste podmínky.
Technicky vzato jsme na oběžné dráze.
Mám na mysli C.
Potřebuje vaši pomoc.
Kdo jste?
Přejděme na holoprojektor.
Ne.
Proč nechcete být viděn ani slyšen?
Osobní důvody.
Jak vám můžu věřit?
Na tohle teď nemáme čas.
Ukazuji tvář málokomu, ale nejsem mimo dění. Mám kontakty u povstalců.
Možná vím, kdo jste.
Co se stalo?
Letoun C a D byl sestřelen neznámou stranou. Povstalci je našli obě v pořádku. Proběhla tam ale vzpoura. Chtějí je obě předat separatistům.
Tohle zní jako léčka.
Nejste zrovna znám čekáním na kolkovanou žádost, když jde o život.
To máte pravdu.
Posílám souřadnice.

Padmé sledovala zpod přivřených víček pohybující se světla a mlhavé siluety. Byla příšerně unavená. Ještě hodinu a... stejně zase neusne.
„Tisíc let historie nic neznamená. Republika je polochcíplá fosílie bez budoucnosti,“ donesl se k ní útržek hovoru.
Padmé potlačila povzdech.
Erma zalapala po dechu. „To nic,“ vyhrkla a posadila se. „Už je čas na střídání?“
„Zdaleka ne.“
„Vystřídám tě hned. Dneska už neusnu. Zatracené vize. Vážně mi nechyběly.“
Anakin měl vizi. Než Padmé odjela sem.
„Co jsi viděla?“
„Loď. Někdo v kápi. Světelné meče... Odhazuje vojáky jako loutky. Jde si pro nás. Snažím se ho zastavit, ochránit tě... nejde to.“

Twi’lecký žoldák vztekle nakopl stěnu cely. Skoro se jim povedlo zdrhnout.
Za průhlednou stěnou se objevil rytíř Jedi. Ještě lepší. Mladičký, hříva světlých vlasů. Generál Skywalker osobně.
„Můžeš z toho ještě vyjít velmi levně, když všechno vyklopíš,“ řekl. „Jinak tady můžeš zkejsnout ve vězení pěkně dlouho. Tvůj parťák tě dřív nebo později napráší, aby si zachránil kůži.“
„Kolik je ti let, generále? Dvacet? Pětadvacet?“ odsekl žoldák. „S Valekem žiju pětatřicet let. To je dýl, než ty jsi živ. Jednou se konečně vezmeme. Vážně věříš, že prodám muže svého života?“
Zase žádná reakce.
„Hledáte ta dvě děvčata, že? Milerádi vám pomůžeme.“

Střídaly se služby.
Když nová strážkyně spatřila Ermu bez vrstev oblečení, klopýtla, odplivla si na všechny čtyři světové strany a opustila stan. Druhý strážný vyběhl za ní.
„Proč jsi mi to neřekla?“
„Jsi vážně takový ignorant, žes to celý měsíc nepoznal?“
„Je to určitě moje?“
„To myslíš vážně?!“
„Miláčku...“
Erma a Padmé si vyměnily pohledy.
„Je to pověra,“ řekla Erma nahlas.
„Na jejím místě bych nechtěla riskovat, že mi dítě zmizí před očima.“
„Odplivnutí je pověra. Nefunguje to.“
„Myslíš, že jí víc záleží na penězích, nebo na dítěti?“
„Končím!“ zaječela žoldačka venku. „Odejdi se mnou, nebo vypadni z mého života!“

Padmé třeštila hlava. Před očima měla mžitky. Svázané ruce. Pootevřela oči.
Proti ní seděla spoutaná Erma. O pět kroků dále dva žoldáci. Jeden zrovna krájel hadí rostlinu.
„Vědí, kdo jsi,“ pošeptala jí Erma. „Talen se spojil s někým od separatistů a zradil svého velitele. Část žoldáků opustila tábor. Chtěli tě vzít s sebou, ale Talen nás nakonec obě dotáhl ke komlinku. Ten jeho kontakt tě okamžitě poznal.“
„Jak vypadal?“
„Starší, v kápi, tvář jsem neviděla.“
„Zatraceně.“
„Tebe potřebují naživu jako důkaz vměšování Republiky.“
„Co chtějí udělat s tebou?“
Žoldák si nabodl sousto na špičku nože.
„Myslím, že to nechci vědět.“

Žoldáci a povstalci se vyhrnuli ven ze stanů a Ermu z každé strany popadl jeden pár paží.
„Co...“
„Proč...“
„Zbláznil ses?“
„Ticho!“ zařval Talen a střelil do velitele podruhé. „Chce se k němu někdo přidat?“ Nakopl Padmé. „Dobijte ji a odvezte k vraku.“
Erma popadla dech. Mysli. Fofrem. Soustřeď se. „Nikdo se jí nedotknete,“ pronesla.
Nepovedlo se.
„Má pravdu,“ řekl jeden Twi’lek. „Vraždu vyslankyní Republiky jsme si nedomluvili. Posadíme je obě na loď a pak vám s vaší revolucí pomůžem, ale cena jde nahoru.“
„Souhlasím...“
„My ne...“
„Fajn!“ vyštěkl Talen. „Erma Yeovil tady zůstane. Pilotku si klidně vemte a vypadněte.“

Zvedl se vítr. Všichni na sebe jako na povel nabalili několik dalších vrstev oblečení. Dvojice Twi‘leků zabrblala něco o zatracené planetě a písku, který vleze všude, a zalezla do velitelského stanu.
Něco je špatně.
Padmé položila ruku na blaster. „Jak silné jsou tady bouře?“ zeptala se velitele.
„Za dvě hodiny to přejde. Lítat se v nich dá, ale viditelnost mizerná a rozhází radar.“
„Musíme vyrazit hned,“ řekla Erma. Hlas se jí zachvěl.
Z velitelského stanu vyšel nějaký muž.
„To je Talen, moje pravá ruka,“ řekl velitel. „Co ti král odpo–“
Rána z blasteru ho složí na zem.
Druhá zasáhne Padmé.

Veliteli tábora táhlo na čtyřicet, měl odzbrojující úsměv a neztratil by se v lepším podniku na Coruscantu. Když uviděl Padmé, nasadil okouzlující úsměv a všeříkající pohled.
„Vy nejste pilotka.“
Padmé nehnula ani brvou. „Opravdu?“
„Vypadáte spíš jako královna.“
Padmé vyheverovala úsměv co nejvýš. „Mluvíte z duše mému manželovi.“
„Povedlo se vám odeslat zprávu králi?“ přešla Erma rovnou k věci.
„Ano. Odvezeme vás, jakmile bude čistý vzduch. Musíme zahájit jednání ihned.“
Padmé přejela pohledem tábor. Něco je špatně. Něcoješpatně.
„Kdo je to?“ kývla k dvojici Twi’leků, kteří vypadali příliš moc jako žoldáci.
„Najali jsme si výpomoc. Jsme banda troubů, ne vojáci.“

Haigur pochází ze staletí starého rodu. Když byl svět ještě mladý a pustý, sestoupili praotec Lal a pramáti Aza, děti Stvořitele. Kde jsou dnes solné pánve, vytvořili jezera plná života, kde je dnes poušť, zasadili zeleň. Dali tvar lidem a zvířatům a život dvěma dětem, které uzavřely sňatek a založily královskou dynastii Alhsis, když Lal a Aza vystoupili zpátky na nebesa.
Výjimečně byla připuštěna cizí krev. Haigurův pradědeček se oženil s cizí princeznou. Jejich prvorození byla po mnoha generacích posvátná dvojčata, chlapec a dívka.
Haigur byl však jejich jediné dítě. Do tří let bez deformit.
Další generace už se nenarodí.

Světlá látka pláště se zachvěla. Padmé posunula prst na spoušť blasteru. Erma zvedla do vzduchu dva větší kameny.
Něčí ruka odsunula plášť a do jeskyně neopatrně nakoukl její majitel.
„Vidíš někoho?“ Hlas zvenku.
„Je tam tma.“
„Ty sis nevzal baterku? Seš padlej na hlavu?“
Padmé mu vrazila hlaveň blasteru mezi žebra.

„Celé jsme to viděli na radaru,“ vysvětlil povstalecký voják a promnul si bok. „Sestřelit vás zrovna nad naším územím. Někdo chtěl nejen zabránit našemu jednání s králem, ale poštvat ho proti nám... Vezmeme vás do našeho tábora, tam budete v bezpečí.“ Popatřil na Padmé. „Ehm... ten blaster můžete odložit.“

Padmé vypustila z nádrže zbytek vody do láhve a zamžourala skrz ochranné brýle na horizont. Ostré sluneční paprsky ji bodaly i skrz plášť. Za jakýchkoli jiných okolností by nevytáhla paty z lodi do setmění.
Dalekohledem přehlédla obzor. Slibný tmavý útvar na severovýchodě.

Šly jen dvě a čtvrt hodiny. Připadalo jí to jako celý den.
Erma se zničeně sesula na chladnou podlahu jeskyně. Padmé skrz mžitky před očima pověsila plášť přes vchod, než ji následovala.
Komlink nechytil žádný signál.
„Jak jsme daleko?“ zeptala se Erma.
„Ne dostatečně.“
Erma vykoukla ven a přepnula ušní implantát. „Slyším motor.“
„Loď?“
„Něco menšího. Spíš speeder.“

Padmé soustředěně sleduje pohyb a lehce posune záměrný kříž a vypálí do místa, kde se bude stíhačka nacházet, až k ní kulka doletí.
Zbývá poslední.
Cíl jí odskočí ze záměrného kříže. Loď se zase naklonila. Motor zní jinak. Chybí vibrace shora a zleva zní divně. Zatraceně.
„Ermo?“
Nic.
Padmé se vykloní dolů. „Dokážeš ji na chvíli stabilizovat?“
Erma kývne, popadne páky manuálu, zavře oči a plynule posune každou na jinou stranu.
Padmé se vytáhne zpátky k samopalu.
Trefí hned napoprvé.
Na radaru nic dalšího není. Zatím.
Erma předpisově posadí loď do písku. Pak se sesune na palubní desku a roztřese.

Poušť se zdála nekonečná. Erma musela mhouřit oči i přes ochranné tmavé brýle. Modrobílé nebe. Mžitky. Promnula si oči.
Mžitky byly pořád na stejném místě.
„Vidíš to taky?“
„Stíhačky,“ odpověděla Padmé. „Tři. Ve formaci. Poznáváš je?“
„Doprovod královské gardy tak daleko nelétá.“
„Ten bezpečný průlet už tak bezpečně nevypadá. Převezmi řízení, jdu k samopalu.“
Erma sáhla po komlinku. Nic.
„Něco nás ruš–“
Ohlušující rána. Loď se zachvěla a mírně naklonila na stranu. Erma dorovnala náklon. Na trojrozměrném modelu lodě na monitoru zmizela celá hrana horního křídla.
„Udržíš ji?“
„Zatím ano.“
Padmé vypálila. Jedna mžitka na obzoru se poroučela k zemi.

„Osvětlení Coruscant, soumrak.“
Úleva.
Erma zavřela oči. Chvíle luxusu, kterému bude na Alhsis muset odvyknout.
Alhsis. Tržiště vonící kůrou tropických stromů a solí z chladných plání na severu.
Někdo zaklepal na dveře její kabiny.
Rychle se posadila. „Dále?“
Ve dveřích se objevila Padmé v plné polní. Vlasy v nenápadném pletenci, letecká kombinéza. „Změna plánů. Před chvílí jsem mluvila s kancléřem. Nařídil utajené vyšetřování situace na Alhsis.“
„Co to znamená?“
„Že poletím s tebou.“
„Budu tě muset nechat na oběžné dráze. Jinak poruším podmínky.“
„Jako senátorku bys mě s sebou vzít nemohla, ale tvé civilní pilotky si nikdo příliš všímat nebude.“

Anakin jí vtiskne do ruky dřevěnou tyč.
„Vypněte si implantáty, napočítejte do pěti a zkuste mě zasáhnout.“ Hlas putuje prostorem.
Erma poslechne. Jednoduchý trik. Tohle uměla. Kdysi. Ještě jako padawan. Nádech. Soustřeď se. Vnímej.
Vpředu nalevo.
Dřevo narazí na dřevo.
Další dřevo se zezadu dotkne jejího ramene. „Jsem tady.“
„Kdo je...“
„Moje padawanka. Zůstala tady. Erma Yeovil, Ahsoka Tano.“
„Mám nápad,“ řekne dívčí hlas. „Můžete dát mistru Skywalkerovi pěstí, pokud ho najdete.“
Skvělý nápad.
„Štěkno... ale to není zas tak špatný nápad.“
Vůbec ne. „Počítám do pěti.“
„Nemusíte se držet zpátky, on tu ránu vykry -“
Napravo.
„Au!“
„... dobře, tak ne.“