Co se tam asi bude schovávat?
Krásné drabblení.
Téma pro 26. 4. 2025: Křoví
Toto téma bude uzavřeno 26. 4. 2025 v 23:59.
Bodíky můžete sledovat zde.
Nezapomeňte si přečíst FAQ.
V případě nejasností konzultujte Pravidla.
Metodika počítání slov
Nesoutěžní
Medvěd Chunk nebyl žádná záporná postava, protože medvědi nemůžou být záporné postavy. Jak víme - jsou to jen medvědi.
Nicméně, když zpoza doslovného křoví pozoroval 747 a 856 s kšiltovkou na uchu, jak zodpovědně posedávají u křižovatky, připadal si jako křoví příslovečné. Cítil docela obyčejnou, lidskou závist.
Proč ho pořád vynechávají? Copak není taky dominantní samec? To na něj jakože zbyl Walker? Dokonce i Bucky s nimi peče, Otis jim to toleruje!!!
Chunk nerozhodně přešlápl na svých krátkých nožičkách. To přece nemůže být jím. Je to jimi. Chovají se divně!
Nakonec se vyšoural z křoví k nim.
Může jim nějak helfnout?
Kozlík, kostival, šalvěj, máta, měsíček - pěstované na lesních i vesnických zahrádkách, opečovávané jako největší poklad. Léčivky, voňavky.
Kopřivy, heřmánek, pampelišky - plevel, co roste skoro všude. Zvyšují účinky, ale také uklidňují a dodávají energii.
Pelyněk, vraní oko, rulík - narazíš na ně v lese, nebo na stinné louce, když pečlivě hledáš. Jedy, které můžou v malém množství a správné kombinaci pomáhat a uzdravovat.
Většina lidí přejde kolem, nebo nad nimi dokonce ohrne nos - dokud jim není ouvej.
Rozvěšené svazečky provoní místnost, některé snad umí chránit před zlými duchy.
Za opaskem odeženou kdejaký nepříjemný odér z nejnovějšího úkolu.
Výluhy a vývary dokážou zázraky.
Už podruhé se mi letos stalo, že jsem o vteřiny nestihla uložit drabble včas. Oh, well.
To krácení... Tohle drabble by sneslo aspoň 150 slov.
„Dlouho jsem věřil, že vražda mademoiselle Cliffordové má mužský rukopis,“ vysvětloval Poirot osazenstvu divadelního klubu, „ale když jsem uviděl mademoiselle Warrenovou při opravě jejího bicyklu, došlo mi, že to ona odšroubovala reflektor a shodila ho na svou slavnější sokyni.“
„Fascinující myšlenka, pane Poirote,“ odpověděla nevzrušeně herečka, „Ale zapomínáte, že jsem byla na jevišti se Sophií. Celé hlediště mě vidělo.“
„Omyl, mademoiselle Warrenová. Diváci si mysleli, že vidí vás, protože věnovali pozornost mademoiselle Cliffordové, zatímco na vašem místě stála vaše kolegyně, mademoiselle Greenová. Ten den vůbec neměla být v divadle, a přesto se v její kabelce našla jízdenka z toho dne.“
Jen aby nedošlo k nedorozumění: křovím se zde rozumí jevišťní přicmrndávač, který plní roli živé kulisy.
Vyhlašuji týden zvířat na přání! Chcete-li se zde dočíst novinky o svém oblíbeném zvířecím sportovci, neváhejte mě kontaktovat.
Dnes vydry pro Kleio.
Trenérka vydřích reprezentantů ve vodním póle má co vysvětlovat. Byla totiž přistižena na tréninku rosomáků, jak se krčí ve křoví.
„Vydry vždycky ve vodním póle excelovaly. Letos najednou všechny drtí rosomáci, tak jsme si říkali, že tu něco smrdí,“ popisuje trenérka s tím, že na jejich tréninku chtěla odpozorovat jejich taktiku. Žádné kompromitující informace prý sbírat neplánovala.
„Nejsem přeci žádný vydřiduch,“ dodává.
Špionáž by se jí nejspíš vydařila, kdyby k maskování nezvolila zrovna šípkový keř, o který se popíchala tak bolestivě, až vykřikla.
„Chtěla jsem vytrhnout svému týmu trn z paty, a zatím musí tahat trní z tlapek mně,“ uzavírá.
The nodes were nests. A shrubbery of wires circumnavigating the netrunner's chair, diodes blinking in discordant alarm.
Honestly, to V, it looked almost cozy.
You'll have do some serious gardening here, Johnny smirked within her head. She wasn't sure if the fact that he'd picked up on the gardening metaphor was endearing or not, but it was... something.
"It'll do for now. Obviously not a long term set up."
But she wanted it to be, she realized. A soft bed of cables and diodes; as close to home as she could get with a digitized dead mean in her skull.
Toto drabble (podobně jako Otec neznámý) rozvíjí jiné: Billovy múzy. Slečna v prvním drabblu není ta, co v tomto.
Do Vydrníku Svatého Drába jezdil dvakrát denně jediný autobus. Výhradně ve všední dny. Příjezdem ale ještě nebylo vyhráno. O Billovi, zrzavém klukovi, kterého před lety potkala na fesťáku a strávila s ním tři dny, nevěděla skoro nic a svým popisem „má šest sourozenců a mrtvou mámu, ne, jeho příjmení neznám“ nevzbudila u místních právě důvěru. Ach jo. Myslela, že je to osud, ale nikdy jí už nezavolal.
Výsledek osudu teď šlapal vedle ní mezi vysokými keři a trval na tom, že v dálce vidí dům.
„Mami, dívej se pořádně!“
„Beruško, tady ale opravdu…“
Křoví se rozestoupilo. Z ničeho povstala... budova.
Jak věděla, kde hledat? Řekla bych dedukce, která se možná někdy vejde do jiné stoslůvky ;).
"Slyšel jsem tvůj hlas v zahradě a bál jsem se, protože jsem nahý; proto jsem se schoval."
Usychající listí ji škrábalo do boku. Nepřirozeně šustilo při každém pohybu. Jako by všemu okolo vyprávělo, co provedla.
To já ne. Já to nebyla.
Hlavou jí znělo popření nepopiratelného. Byla si jistá, že jí nebude nic platné.
V jednom had nelhal - teď bez pochyby věděla, co je to zlo.
Důsledky, které byly předtím jen abstraktními slovy, se najednou stávaly hmatatelnými.
Rostliny, kterými zakryla svou hanbu, jí ukazovaly, kam směřuje její existence.
Smrt nebyla trestem. Byla milosrdným vykoupením, aby nemusela se zlem žít věčně.
Bez nároku na bodík.
Kluci z Ostrovů, na pokračování nebo na přeskáčku.
Měli by se pomalu obracet k domovu.
Za nějakou chvíli. Zásoby jim zbývají aspoň na tři dny, a to jen pokud nechytí králíka. Okolní kopce lákají.
Calum zaleje oheň a sáhne po vaku. Čas vyrazit.
Pronikavé zahvízdnutí.
Strnou.
Ze svahu nad nimi, tak prudkého, že je téměř neprostupný, sbíhá postava, která jakoby neměla nejmenší strach, že si přerazí všechny kosti.
Asi nemá.
Malcolm přikročí dopředu před Normana. Instinkt staršího bratra ochraňovat slabší.
Příchozí ho ignoruje. Obrací se přímo na Normana.
„Je čas jít domů.“
„Ještě dva, tři dny,“ mávnutí rukou.
„Ne. Je čas jít domů. Teď. Výsosti.“
Svět se změnil.
Téma tam není možná na první dobrou moc vidět, ale to je jedno, protože ho tam vidím já a není to bodované drabble.
Téma však není to jediné, co tam není patrné. Dostanu se k tomu v následujících drabblích, snad, ale pro naznačení, v jednoduchosti - je jediná osoba, které je v Království ostrovů oslovována Výsosti. A korunní princ to není.
Jak již padlo, že možná bude pokračování na drabble Kozy, tak nakonec se tomu i děje. Ač nepřímé navázání. Spíš jen stejný fandom.
Probudila ho vůně šeříku, ach ten nádherný keř s jemnými fialovými květy. Vždy tu vůni miloval, teď to bylo jediné, co mu přišlo příjemné. Hrozně ho bolela hlava a sám nevěděl proč.
Co, že to vlastně včera dělal?
Byl doma.
Jo... Asi?
...potom ho ta osoba ženského pohlaví vytáhla ven do parku...
...seděli tak na lavičce...
...popíjeli limonádu z plechovky, co donesla...
...povídali si...
...zasmáli, byla to tak příjemná chvíle a pak...
Měl okno. Co se stalo pak?!
Pokusil se pohnout, když vtom dotkl jemné kůže. Nebyla jeho.
Ležela vedle něj. A on vedle ní. Byli polonazí. Oba. V keři.
