Krásný jarní večer, už jsem tu s dalším tématem a přeji krásné drabblení!
Téma pro 3. 4. 2026: Dnes nezapomeň zemřít
Toto téma bude uzavřeno 3. 4. 2026 v 23:59.
Bodíky můžete sledovat zde.
Nezapomeňte si přečíst FAQ.
V případě nejasností konzultujte Pravidla.
Metodika počítání slov.
Pozdní podvečer časného podzimu na luzných severofrancouzských... krajině. Hm.
Ale pozor! Do milé, venkovské hudby zanívá cosi.. cosi...
jo a nesoutěžní
"Tobrý fěčer, pánofé."
"Dobrý, Hansi-"
Hovor je náhle uťat cizím hlasem.
"007, tady 008. Stále v tajné službě Jejího Veličenstva?"
"Přirozeně, ani doktor No, ani muž se zlatou zbraní mi v tom nemůže zabránit."
"Ovšem, jen Bond a diamanty jsou věčné. Ale víš, že máš dneska umřít, že? Ostatně žiješ jednom dvakrát."
"Dnes neumírám, nemám na to čas. Co dělá 009?"
"Posílá srdečné pozdravy z Ruska."
"To je milejší vyhlídka na smrt."
"Přeháníš, a hlavu vzhůru zítřek nikdy neumírá a máš povolení zabíjet."
Hlasy se vytratily.
"Hansi?"
"Ja?"
"Co to..."
"Nefim... ale prz... perze... snofu si nalaďte fysílačku. Pro jistotu."
The Library was quiet, despite the number of agents milling about. Nobody dared disturb the silence.
Whispers of the tomes sounded like swell of the sea.
"It happened before," Mouse spoke sotto voce. "Before our time. We can find the accounts."
Raven shook his head.
"I'll listen to it from her one day. Once we..." ...recover the body.
Mouse would rather know now.
What if the enemies found out what Aniani is? If Swan didn't die quickly enough?
"Somehow dying never feels like the worst option," Raven said philosophically, apparently reading her mind. "Unless someone else needs to do it."
Jsem to vzal tak trosku doslova.
Look at you. Such a perfect little slave to the system. Loyal, obedient, never questioning, always trusting the Authority to tell you what to do. Is it any wonder that when they said they needed volunteers to do this so that many others could live, you were oh so eager to write 'die' in your metaphorical schedule for today?
Hi. I'm that little voice within you kept suppressed, sticking imaginary fingers in your soul's ears, going LALALALA I CAN'T HEAR YOU. The name is Doubt.
Cosmic irony that you finally chose to listen to me when the chamber doors closed.
Ráno
„Fajn,“ vykoukl Doktor opatrně z TARDIS a okamžitě strčil hlavu zase dovnitř. „Pořád tam jsou. A zuří. Dlouho už nevydržíme. Potřebujeme sakra dobrý plán...“
Poledne
„Rozjedeme to. Marto, připrav všechny květináče, čistič nádrží a kachničku. A ty, Jacku,“ otočil se, „běž. Vmíchej se tam, pozoruj, a hlavně nezapomeň dneska zemřít.“
Jack přikývl a vyklouzl ven.
Večer
"Sláva!" všichni jásali a objímali se. Byli polomrtví únavou, ale achránili svět i sebe.
"Zato Jack vypadá nějak nabitě," všimnul si Doctor vzápětí.
„Splnil jsem plán na 1200 procent,“ zablýsknul Jack svým dokonalým úsměvem.
"Jedna epická, pořádná smrt...
... a předtím ještě jedenáct malých."
Following Norwegian tradition, all my drabbles during Easter will be murder mystery related.
The note on his watch lit up in bright, friendly colors when Rimmer woke. Remember to die today! :)
Early on in the history of the continuum, it had been discovered that 300 years was the maximum lifespan an Ace iteration could complete while remaining relatively sane. Thus, any Ace that managed to survive that long, had to... reboot.
The process was simple: Concentrate, exit your body, and re-enter. Up the ziggurat, etc.
Rimmer inhaled, and-
Rimmer exhaled, gasping at the lifeless body on the floor. "There's been a murder! Hang on, who is that? Who am I?"
The cycle continued.
I would like it to be known that I arrived at the place I'm staying in Antwerpt 10 minutes ago, carried 2 crates of beer up four flights of stairs (in two goes), then wrote this.
Amelia Carter
Smrt postavy
"Dnes nezapomeň zemřít."
Zní to krutě.
Ale ona ví, že to nemá být o něm.
Ale jen o ní.
O tom, co musí nechat jít...
Kouř. Oheň.
Pracují rychle. Pohybují se s přesností.
Zrovna odklízí část sutin, když se z vysílačky ozve.
"Máme ho, vraťte se zpátky."
Už se chystá otočit a jít, když se ozve.
"Amy pozor!" Někdo ji odstrčí a pak... Rána.
Prudce se otočí. "Liame!!"
Jeho tělo nehybné pod dřevěnou traverzou.
Během vteřiny je u něj.
"Ne! Zůstaň se mnou lásko..."
Brání se, když jí od něj odtrhnou.
Nechce ho ztratit.
Smrt je ale mocnější než láska...
“Očekáváte, že budu mluvit, doktore Mortimere?”
“Ne, očekávám, že zemřete! Podívejte se! Tady mám váš diář. Měl jste na dnešek v plánu zhatit plány doktora Mortimera, ale já to přepsal na ‘zemřít’.”
“Vy jste vskutku ďábelsky šílený, doktore. A jak si to představujete?”
“Tento bazén je plný piraní, oberou vás do poslední kostičky.”
“A co mi zabraňuje, abych vás tam nyní během naší konverzace žďuchl?”
“Vůbec nic.”
Agent 007 se otočil, spoutanýma rukama se ohnal po doktorovi a v okamžiku se hladina zvířila těly hladových ryb. Agent ve vzduchu zachytil diář.
“Doktore, je neslušné psát vlastní schůzky do cizích diářů.”
Arkebuza jí způsobila další modřinu, jak ji kdoví po kolikáté přehodila na druhé rameno. Cítila, že je lodní pytel o něco lehčí než před chvíli, ale neměla vůli zastavit a zkontrolovat, o kolik se trhlina zvětšila. Co noha nohu mine drala se tvrdohlavě dál a dál do hor. Jak se blížil večer, byl Eneridův obrys znatelnější. Už mysela jen na to, jak se schoulí někde pod strom o nechá si o svém manželovi znovu zdát. Usmála se na něj, když kolem ní proplul. Jen si přála aby tentokrát zemřel rychle. Aby se jeho strašný osud neprotahoval jako několik předešlých nocí.
Bjb jak vyšitý.
Agitátor Mrzena by byl s těma svýma ohnivýma očima krásný chlap, kdyby do úmoru neotravoval s pitomejma politickejma řečma.
Alžběta se s ním setká na lesní silnici. Mrzena zastaví motorku, a hned, že ji sveze a ať prej se nebojí, že ji neukousne.
No to tak, s takovým hadem se vozit, radši to uhne do lesa.
Mrzena by ji snad i mezi stromy chtěl s jawou honit, našlápne motor jednou, podruhý.
Alžběta letí houštím: chcípni, ty šmejde!
A stroj, jak kdyby ji slyšel, dvakrát blafne a umře.
Vlastně je štěstí, že Mrzena dostal zrovna tu Járovu motorku, co špatně startuje.
