DMD č. 24. pro 24. 4. 2025. Téma: Nemoc šílených dětí

"Rozmáhá se nám tu takový nešvar," zabručela medvědice Holly a vehementně se poškrábala. "Podívej se, to přeci nejsou žádná medvíďátka."
Medvědice Brett, taky skoro třicetiletá zasloužilá matka, si odfrkla a zakývala svou plyšovou hlavou.
"Za mých mladých let jsme tohle netrpěly," pokračovala Holly. "Všechny ty holky od Beadnose jsou padlé na hlavu."
Brett přitakala a natáhla si zadní nohy na písku.
"Já jsem všechny svoje hnala svinským krokem, jakmile mi přišly dostatečně vysoké! Pak se třeba nalepily na 402, ale to patří k dospívání!"
Brett vypadala, že usíná.
Na trávníku kus od nich se dvě skoro dospělé medvědičky domáhaly mléka.

Nečekaně dobré výkony podala křižáčí atletická reprezentace na pavoučí olympiádě mládeže. Křižáci skákali lépe než skákavky a předběhli kdejakého běžníka.

Za úspěchem prý stálo virální video ze sociálních sítí doporučující pavoukům pojídat cukrovou vatu místo vláken pro stavbu pavučin.
Po její konzumaci se mladí atleti chovali jako utržení ze řetězu, až jejich trenérka předpokládala, že je postihlo davové šílenství.

„Nejdřív jsem byla zoufalá, že je s oddílem ještě větší kříž než obvykle,“ popisuje. „Jediné sítě, které uznávám, jsou totiž pavučiny.“
Pak se však rozhodla hyperaktivity svých svěřenců využit, což bylo evidentně dobrým tahem. Křižáčí reprezentace si odvezla domů několik medailí.

„Určitě nezemřete! Bůh ale ví, že jakmile pojíte z toho stromu, otevřou se vám oči a budete jako Bůh: znát dobro i zlo.“
Ta stvoření, která se sotva ohřála v záři zbrusu nového Slunce, si neuvědomovala, že nemůžou být o nic víc "jako Bůh", než už byla - stvořeni k Božímu obrazu, hovořící s Nejvyšším tváří v tvář.
Bláhově uvěřila, že jim jejich dobrý Otec něco tají.
Natažením ruky získala to, co jim nebylo určeno - a ztratila všechno ostatní.
Aby je uzdravil, a usvědčil hřích, bude Bůh navždy nosit podobu člověka.
"Jako skrze člověka přišla smrt, tak skrze člověka přišlo zmrtvýchvstání."

Nad příběhy rodičů, kteří k nám přicházejí vyhledat pomoc, mi usedá srdce. Jsou tak neuvěřitelně obětaví! Pro to, aby jejich syn či dcera vyhověli normám a mohli vést produktivní život, by udělali cokoli.
Jejich potomci si přitom takovou oddanost ani trochu nezaslouží. Jsou vzpurní, ve škole špatně prospívají a mají problémy s kázní. V dospívání chodí za školu nebo se toulají městem do pozdních večerních hodin. Často začnou užívat drogy a mnozí si vynucují pozornost sebepoškozujícím chováním. Dokonce své blízké vydírají pohrůžkami sebevraždy.
A ještě mají tu drzost vymýšlet si historky o tom, jak jim jejich milující rodiče údajně ubližují.

"Sestro! Máme další případ!"

Hlavní sestra dětského oddělení Brooklynského sanatoria pro šílené si pouze unaveně promnula spánky.

"Oficiální diagnóza?"
"Schizofrenie, ale to nemyslím. Všechny příznaky tomu naznačují. Malátnost, dušnost, krvavý kašel, delirium a psychóza..."

Souchotinové šílenství. V posledních měsících se jich objevovalo stále více. A to nepočítala všechny ty, kteří byli nakaženi až při jejich pobytu v sanatoriu. Všechna ta nešťastná dítka by potřebovala klid a studený čerstvý vzduch, ale jak jim ho měla dodat uvnitř rušného města?

"Vezměte ho do druhého patra, ve třetím pokoji se ráno uvolnila postel. A pořádně ho přikurtujte, nepotřebujeme, aby infikoval i zbylé pokoje."

Bolo to NESPRAVEDLIVÉ. Byť v posteli, keď ostatní mohli ísť von.

Dobre, má zlomenú nohu, ale včera v noci JASNE dokázal, že s dlahou sa DÁ vyliezť na strom, takže chodiť určite tiež. Zoskok nebol pravda ideálny, ale dal to! A že prechladol.. Veď leží už celý deň a horúčku nemá! Ne-má!

Aspoň že netrpí sám.. bráchov členok nebol vo forme od doby, keď sa pred týždňom snažil zrekonštruovať útek z Alcatrazu. Prestieradlo sa ukázalo byť vyrobené z chabého materiálu.. Mamka na túto tému odmietala diskutovať a šomrala niečo o šialenstve.
Nechápem.
Ale zase... aspoň máme čas vyrobiť domáce korčule...

Nad letním táborem se rozléhal křik.
Osamělý vedoucí se zabarikádoval v kuchyni, seděl na zemi a s rukami na uších se marně snažil křik dětí vytěsnit.
Roj rozjívených dětí kroužil kolem kuchyně a pokřikoval úryvky tiktokových hesel: “Skibidi! Rizzzz! Bombardino Crocodillo! Tralalero Tralala!”
Kde byli ostatní vedoucí nevěděl. Žili? Skočili do latríny? Nevěděl. Matně si vzpomenul na svého starého družinového vedoucího Jonáše a jeho lekci uzlů. Řešení! Katovská smyčka...
Než mu svět zčernal, matně si byl vědom dítěte stojícího před jeho kopajícím tělem s nataženým ukazovákem: “Ha ha, cringe!”
Nad táborem utopeným v hlubokých lesích se ozývalo pouze divoké hýkání.

„Na svatého Jiří vylézají hadi a štíři!“ zanotoval Poplašňák.
„Ten tu bude poletovat pořád?!“ ptal se znechuceně Viktor W.
„Je to stálý exponát,“ odpověděl Daniel von Drak,
„Čím začneme?“ zajímalo Tomáše R.
„Úklidem,“ odpověděl správce sbírek. Přidělil ochranné prostředky a pracovní místa.
„Doma řezali je málo, jak se zdálo. Kam to vede se ptám!“ moralizoval zpívající přízrak.
„Kde ho vystavíme?!“ zavrčel Jaroslav L., když ho z poltergeistova kvílení rozbolela hlava.
„V oddělení šílených dětí,“ prohlásil Daniel. Ostatní učitelé vytřeštili oči, proto dodal: „V druhé uličce bude panel o neurodegenerativních chorobě, která postihovala zejména děti. Říkalo se jí nemoc šílených dětí.“

Vlahou nocí zněl swing, smích a rámus, který tropí jen přiopilí puberťáci.
„Lizzie! Kam jdeš? Myslel jsem, že jsme tu spolu!“
„Nech ji být, Lupine!“
„Ty se do toho neser, Weasley!“
„Nebo co? Jednu mi natáhneš? Dyť se netrefíš ani chcankama do mušle, ty kreténe!“
Teddy náhle zázračně zaostřil a trefil Arturův nos.
„Sám jseš kretén!“
Artur zuřivě zaryčel a kopancem srazil Teddyho k zemi.
Surovou bitku přerušili Edward a Sirius, když je od sebe odtrhli.
„Tohle je na šití, pánové.“
„Co to do vás vjelo?!“
„Eliz–“
„Liz–“
„Kreténi jste oba dva,“ pravila Elizabeth znechuceně a vrátila se na ples.