DMD č. 11. pro 11. 4. 2025. Téma: Lamač srdcí

EHM...? ozvalo se nejistě za zády Barbara Cohena.
"Šoto..."
PROSÍM, NERAČTE SE ROZRUŠOVAT. NEJSEM TU PRACOVNĚ.
"Š... eh"
Cohen sáhl do kapsy pro zuby a zamžoural na Smrtě.
"A copak bys rád?"
POTŘEBOVAL BYCH NĚCO VYSVĚTLIT.
"Ptej se."
VY JSTE MĚL HODNĚ ŽEN.
"Dalo by se to tak říct."
ALE U ŽÁDNÉ JSTE NEVYDRŽEL.
"Byly to krátké okamžiky."
NENÍ TO ŠPATNÉ? TY ŽENY BYLY ZKLAMANÉ.
"Oho! To teda ne! Žádná si nestěžovala... ale myslim, že se ptáš špatného člověka. Já jsem přes plenění, loupení, zašlapávání říší pod moje zaprášené sandály... na zklamání v lásce a zlomená srdíčka potřebuješ milovníka."
OH.

Pan Fehér se ve Vídni rozhodl ještě chvíli zdržet. Tetička, připravená o obě pokrevní příležitosti k dirigování, pro své plány získala alespoň přízeň. Předstírajíc garde setkávala se s nábožensky založeným detektivem o bohoslužbách. Mladá neprovdaná slečna nemůže sedět vedle vdovce v nejlepších letech, argumentovala tetička. Ona si tedy sedne mezi ně a odstíní skandál. Logické.
Toho rána ale teta oznámila, že ruka je již prakticky v rukávě (ale ne abys to, Judito, řekla živé duši!) a doprovodu netřeba.
„Snad vám nezlomí srdce,“ křenila se nedávná dorostenka.
„Ferenc není ten typ,“ utnula nedůstojné poznámky. „A moje srdce jen tak něco nerozhází.“

Slavný gepardí sprinter, vícenásobný olympijský medailista v běhu na krátkých tratích, je stále populárnější. Dalo by se tak čekat, že bude mít po svém boku už dávno nějakou pěknou kočku, ale opak je pravdou. Zdá se, že láme nejen rekordy, nýbrž i srdce svých obdivovatelek.

„Kdykoliv se na stadionu rozběhne, i moje srdce začne sprintovat,“ popisuje jedna z gepardových fanynek. „Jenomže nikdy se mi ani nepodařilo potřást mu tlapou."

Je možné, že sportovec trpí profesní deformaci, kterou si přenáší i do svých vztahů. Proslýchá se totiž, že neuteče jenom svým soupeřům, nýbrž i každé, která se k němu pokusí přiblížit.

„Co provedl náš marnotratný syn tentokrát?“ povzdechl si biskup, jakmile ve dveřích spatřil Úžického rychtáře.
„Vaše Excelence,“ uklonil se představitel světské moci.
„Budu hádat: Opil se, popral…“
„To nejdřív,“ potvrdil návštěvník. „Pak uprostřed noci vylezl na věž a zvonem vzbudil celou vesnici. Víc než to – mlátil s ním jako šílenec, až ulomil půlku srdce.“
Biskup zabořil hlavu do dlaní. „Kristovy rány! To už je potřetí!“
Protože byl rychtář v ráži, kul železo, dokud bylo žhavé: „A aby to nebylo málo, ještě ho – s prominutím – poblil.“
„Jestli je to, jak říkáte,“ řekl biskup, „Nechť je po vašem. Tohle byla poslední kapka.“

      Věra se od Karla odtrhla. „Ne," zavrtěla hlavou.
      Posmutněl. „Měl jsem za to, že mě máš - tedy, máte ráda."
      „Měla jsem," připustila. „Jenže jste se změnil."
      A s pláčem utekla ze třídy.

      Rady kamarádů mu tedy zjevně spíš uškodily. Druhý den dorazil do školy v žaketu a s cvikrem, odhodlaný trpělivě snášet posměch, jen když Věru znovu získá.
      „Chci být tím Karlem Suchým, do kterého jste se zamilovala," řekl jí.
      „Tomu by víc záleželo na mém studiu než na překotném ženění," odpověděla nahněvaně.

      No ovšem! Otevřel notes a nedostatečnou odhodlaně přeškrtal.
      „A napřesrok v létě?" zeptal se s nadějí.
      Přisvědčila.

Noru ráno prebudilo slnko a ona ho s úsmevom privítala v svojom novom domove.
Domov. Zamyslela sa.
S Tomášom vlastne domov nikdy nemala, keď tak nad tým uvažovala. Bol to len dom, v ktorom bol on, s ňou.
Keď sa k nemu nasťahovala, bola hrozne zamilovaná a on možno tiež. Chcela tomu veriť. Ten lamač srdcí si predsa vybral ju, to muselo niečo znamenať. Lenže po dvoch rokoch... zistila, že nerobí nič, čo sa Tomášovi nepáči.
Vydesilo ju to.
A tak ju jedného dňa napadlo, že sa pôjde tetovať.
Tomáš nesúhlasil.
Tomáš bol urazený. Veľmi hlasito.
Mesiac na to odišla.

Vítr mu cuchal vlasy.
Stáli jsme tam, jen já a on, můj svět se hroutil a já nemohla dělat vůbec nic, jen předstírat, že mi oči slzí z toho větru.

Podali jsme si ruce, jako lidi, co se sotva znají.
Naposledy jsem cítila jeho dlaň ve své.
"Pojď se mnou," zašeptal, "zítra můžeme tančit pod Eiffelovkou."
Zítra budeme sít.
"Přece tě tu nic nedrží."
Nebyla to pravda, věděli jsme to oba.
"Ty svině vás nenechají na pokoji, víš to, že jo?"
Kdybych zkusila promluvit, rozbrečela bych se. A tak jsem mlčela.

Srdce se mi rozpadalo na kusy a já mlčela.

Král Hugo byl známým milovníkem žen. Každý měsíc se v paláci konaly plesy, při kterých byl viděn tančit s mnohými dámami a cizokrajnými princeznami. Nebyl večer, jež nekončil tím, že odešel s jednou z nich do svých pokojů. Ta byla znovu viděna až další ráno, avšak žádná nikdy nepromluvila o tom, co se za zavřenými dveřmi dělo.
Tohle všechno Hubert věděl, proto okamžitě po zjištění jeho identity Helze zakázal se s ním dále vídat. Navíc je možná právě on jejich-
Trvalo dlouho než Hubert přijal, že vizuál svůdníka byl falešný, ale důvěřovat mu nezačal nikdy. Ani Helze už neříkal vše.

Po dlouhé době se vrátil do tohoto placatého světa. Na první pohled se mezitím zas tolik nezměnilo. Tak si udělal pár základních nástrojů a vyrazil prozkoumávat okolní jeskyně.

Netrvalo dlouho, a narazil na obrovský krystal ve tvaru srdce. Vytáhl kladivo jak je zvykem a jal se jej rozbít. Nic. "Eh?" Chvíli se ještě snažil než to vzdal a usoudil, že jeho paměť selhává ... A tak vyrazil pro radu mimo tento svět.

A tak se dočetl, že tento svět před nějakou dobou prošel přeměnou a najednou je potřeba místo kladiva krumáč. "No to jsou mi novinky ..." A nečekaně, fungovalo to. Křup.