Moje články

"Pane ministře, je tu bystrozor Potter." ozvalo se z bzučáku.
"Ať jde dál!"

"Nazdar, přišel jsem ti oznámit, že jsme uzavřeli kauzu Sirotků, protože jeden z vůdců skončil na uzavřeném oddělení Svatého Munga, což jistě víš, když tvůj otec sponzoruje jeho léčbu."
Draco přikývl: "Podle léčitelů se u něj projevila atypická demence a nemá nikoho, kdo by o něj pečoval."

"Pokud jde o Notta, ten opustil Anglii a přemístil se do Ameriky, ale to také víš, že."

Jistě, věděl to. Poslal za ním Zabiniho a Goyla, aby si plně uvědomil rozdíl mezi emigrací a vězením.

"Takže další vyšetřování je bezpředmětné."

Musí se nechat, pomyslel si Harry, když procházel hlášení o konci Voldemortových sirotků, Malfoyovi jsou schopný tým.

Sice to ten starší z Malfoyů krapet přehnal, když proklel Crabbea zapomněním, tak že mu kompletně vymazal paměť a zajistil mu doživotní ubytování u Svatého Munga, ale ten si nic jiného nezasloužil. Kdyby nebyl takový fanatik a nezatáhl syna do ténat Voldemortových, ten by mohl ještě žít. Dodnes se Harry budíval hrůzou při vzpomínce na zlořár, který Vincent vyvolal a který zlikvidoval Komnatu nejvyšší potřeby.

To Draco postupoval jemněji přesto efektivně. Po jeho intervenci Nott zmizel.
Že by se tak polekal mudlovských satelitů?

"Zapomeň!"
"Zbláznil ses! Proklínat ho!" soptil Severus, když viděl nevědomý pohled starého Crabbea.
"No, co," vzdoruje Lucius, "už do něho dujeme tři hodiny, obětoval jsem nejlepší vína z Malfoyovské vinotéky, ty výběry mě budou mrzet dlouho, a on stále vede svou. Bijte mudly."

Snape si povzdechl. Věděl, že se pouští do předem prohrané bitvy, vždyť Crabbe patřil k nejvěrnějším zastáncům Voldemortova, ale Lucius si návštěvu panství nenechal vymluvit. A tak šel s ním, doufal, že zabrání nejhoršímu. Jenže ho omámilo výborné víno a on selhal. Nezbývalo než se obrátit na nejpovolanější osobu.

"Ministře Malfoyi, Draco, máme problém." zavolal letaxem pomoc.

Byl jeden chlapeček, jmenoval se Jan Zajíček, ale všichni mu říkali Honzíku. Když mu bylo sedm let jel na prázdniny k babičce.

Za babiččinou chaloupkou rostl hluboký les a babička říkala:
"Nechoď daleko, Honzíku, aby ses neztratil."
Ale Honzík neposlechl a zabloudil. No nic, řekl si, půjdu dál, třeba potkám někoho, kdo mi pomůže. A šel a šel, až došel do vesnice Brázda.

Honzík šel Brázdou, protože věděl, že Brázda je jen dvě stanice autobusu od babiččiny osady, ale měl kapsičku prázdnou.

Naštěstí potkal pekařovic Katku. Ta mu dala koláča a peníze na autobus, aby se v pořádku vrátil domů.

Festival mudlovské kultury slavil úspěch.

I Lucius Mlafoy to přiznával. Nejprve zhlédl zajímavý film, Inception, pak se probrouzdal po internetu, tolik zajímavých novinek se nedovzěděl za celý rok. Kvůli tomu tu však dnes nebyl. Někoho hledal.

Severus Snape i v mudlovském oděvu, (džíny, černá košile, černé sako,) více havran než člověk byl jeho cíl.

"Chci tě o něco požádat, Severusi."
"Nemyslím si, Luciusi, že bych ti dlužil nějakou reciprocitu."
"Mně ne, ale Vincentu Crabbemu a jeho otci."

Udeřil hřebík na hlavičku, to, že se mu nepodařilo zachránit všechny studenty, bral Snape jako osobní selhání.

"Musíme starého Crabbea přivést k rozumu.

Autor musí uvažovat, nejen co bude postava provádět, ale také jak bude vypadat, co si oblékne a podobně. V případě fanfikcí má práci ulehčenou. Tvůrce původního díla postavu definoval, teď jen upravit ji do nekanonických poměrů.

Například Draco Malfoy, jako ministr kouzel, bude oblečen v temně zelených hábitech šitých na míru. Protože není nic horšího, než ke gala oděvu obout okopané boty, o jeho pracovní obuv, černé kožené polobotky, bude pečovat skřítek, neboť pan ministr na to nemá čas.

Naproti tomu bystrozor Potter se bude o své pracovní boty z baziliščí kůže starat sám, aby ho nikdy nenechaly ve štychu.

Ve tři ráno ho probudil alarm, vetřelec v domě. Theodore Nott, s hůlkou v ruce, kletbou na rtech, vyrazil na průzkum.

Nemusel daleko. V obývacím pokoji seděl ministr kouzel, bývalý spolužák Draco Malfoy.

"Co tu chceš!"
"Upozornit tě, že ta vše tajná skvadra byla odhalena."
"Proč mě varuješ, místo abys nás rovnou zatknul?"
"Kvůli Vincovu otci. Sice by si zasloužil sedět v Azkabanu za nepoučitelnost, chápu však, že smrt syna a jediného dědice ho musela doživotně poznamenat. Tobě doporučuji prostudovat si traktát o mudlovských vynálezech poslední doby. Na podkladech Grangerové ho zpracoval Zabini."
Draco položil sešit na stůl a zmizel.

Psaní šlo samo:
na zemy seděla stařenka, ze spánků prudce krvácela, chyběli jí uši ...

Sakra, jak jsem mohla napsat na zemy!!!
Znovu.

Harry opět prošel vísledky šetření. Teď jen sdělit Malfoyvy, že za pamfletem stojí jeho otec.

Proboha, co jsem to zase napsala za příšernosti, vísledky, Malfoyvy??? Neměla bych toho dnes nechat? Zkusím to napotřetí.

Lucius se obával zbitečně, Draco věděl, že Crabbe starší není nejostřejší tužka v penále a že za ním stojí někdo chitřejší, někdo jako Theodore Nott.

Končím, dnes končím, protože to, co dnes tvořím, je gramatický horor, jedna katastrofa za druhou. Holt pravopis úsek častých nehod.

Ještě dlouho po synově odchodu seděl Lucius Malfoy v křesle a přemýšlel o nových informacích.

Tak Crabbe organizuje Voldemortovy pohrobky? Vždycky byl divný, ale po synově smrti se musel zbláznit. Za prvé nikdy nebyl žádný lumen, jinak by se vyhnul Voldemortovu jménu jak čert kříži. Za druhé jako kouzelník patřil k těm slabším.

Draco měl sice výhrady vůči jeho akci (otec má přece právo starat se o svého syna, i když ten už má čtyřicet pryč), ale měl by si uvědomit, že Crabbe starší nemůže být hlavou hnutí, někdo musí stát v pozadí, někdo koho neodhalil ani Potter ani Zabini.

Většinou je má práce klidná. Prostě jezdím s vozíkem po vlaku a nabízím cestujícím něco malého k zakousnutí.

Ale jednou za rok, prvního září, je vše jinak. Už ráno se nadopuji uklidňujícím lektvarem, protože děcka jsou po prázdninách rozjívenější než jindy. Pak vyměním sortiment, se zdravou stravou bych neuspěla. V poledne ještě jednou zkontroluji zásoby, hlavně zda mám dost čokoládových žabek a Bertíkových lentilek, a vyrazím do jámy lvové.

Starosti s odbytem si dělat nemusím. Jen občas narazím na dítě, co nemá peníze, jako teď nejmladší Weasley. Naštěstí s ním v kupé cestoval takový milý mladík, který mu vše zaplatil.

Draco se napil a převaloval koňak v ústech. Vztek se pomalu rozpouštěl.

"Musím přiznat, že se tvůj plán osvědčil," oznámil otci,"bystrozoři prošetřili několik kverulantů, kteří reagovali na tvůj pamflet. Dokonce odhalili počátek hnutí, ale podle Blaisových informátorů se pohádali už u názvu. Nevěděli, zda si říkat Voldemortovi sirotci či Grindelwaldovi pohrobci."
Odmlčel a lokl si koňaku.

Lucius na sobě nikdy nedal znát, co si myslí, ale Draco ho znal jak své boty a věděl, že se tetelí sebeuspokojením a že potřebuje trochu srazit hřebínek.

"Jen bys měl uvážit, že je mi čtyřicet a umím si s hlasy odpůrců poradit."

Rodinné panství Draco nenavštěvoval často. Zvlášť od té doby, co se stal ministrem. Moc práce, víme. Jenže dnes nebylo zbytí.

Teď seděl v křesle naproti otci, v ruce koňak a na jazyku otázku:
"Proč?"
"Proč jsem poslal anonym do Denního věštce? Podívej, Draco, vím, že jsem nebyl otcem roku, přestože jsem se snažil vyvarovat chyb tvého děda, ne vždy se mi to podařilo. To však neznamená, že by mi na tobě nezáleželo. I když mám výhrady vůči tvé promudlovské politice, podporuji tě. Jen jsem se obával, aby ti nikdo neublížil, tak jsem chtěl potenciálního protivníka vyprovokovat. Někdo se chytil, že?"

První, co mě napadlo k tématu, byl Saxanin odvar z babského ucha aka šalvěje přeslenité. Jenže co s tím ve světě Harryho Pottera, že.
Druhý nápad: po Obrtlé se potuluje šílený čaroděj, který uřezává stařenkám uši. Což Harryho odvádí od úkolů pro ministra Malfoye.
(Ano v mé letošní sérii se Draco Malfoy stal ministrem a napravuje omyly mládí.)

V duchu jsem si rozpracovávala příběh, rozmýšlela detaily, kterak se po ulici potácí krvacející stařenka, když zasáhl osud a uchránil čtenářův jemnocit. Při listování Seznamem jsem narazila na fejeton paní Formáčkové "Půjčte mi ucho, chce to ven!" o důležitosti naslouchání a pochvaly.

I po týdnu zůstala totožnost Nespokojeného kouzelníka neodhalena. A to dělali, jak oficiální složky v čele s Potterem, tak neoficiální, Zabini a spol., co mohly. Zvlášť Potter se do vyšetřování plně ponořil. Na pergamen zaslaném do Denního věštce použil všechna možná odhalovací kouzla, vyzkoušel různé lektvary, a nic. Zabini zase nasadil síť tajných informátorů, bez výsledku.

Draco přijímal jejich marná hlášení s kamennou tváří, nemohl přiznat, že od té doby, co vyšel pamflet, špatně spí. . V nich ho Smrtijedi pronásledovali a vrhali na něj neodpustitelné kletby, v dnešním snu ho dokonce Voldemort vystrčil z okna, z něhož vypadl ředitel Brumbál.

Článek Draca docela pobavil, nějakého odpůrce očekával už dříve. Přesto to nemínil nechat bez odezvy.

„Blaisi, domluv mi urychleně schůzku s hlavním bystrozorem."
„S Potterem?" podivil se Blaise.
„Je hlavní bystrozor, je."
„Myslel jsem, že pana bezúhonného nebudeme do našich záležitostí zatahovat."
„Ty jsi dnes ještě neměl kafe, že? Normálně ti to pálí rychleji. Potřebujeme prověřit, zda jde o ojedinělou iniciativu, nebo se organizují noví smrtijedi. Takže půjdeme oficiální linii přes Pottera a neoficiální jsem chtěl svěřit tobě, pokud ti to zase začne myslet."
Blaise nedal znát, že se ho přítelovy jedovatosti dotkly.
„Neboj se, na mě se můžeš spolehnout.“

Celý život vstával Draco brzo. Není nad to, v klidu se přichystat na náročný den. Ani jako ministr se svého zvyku nevzdal, vždyť to mnohdy byl jediný čas, kdy si mohl bez vyrušení vypít kávu.

Jenže dnes
"Draco, kde jsi?" ozvalo se z krbu těsně po rozednění.
"Blaisi, doufám, že máš dobrý důvod, že mě rušíš!"
"Už jsi čet' dnešního Věštce?"

Na první stránce se skvěl článek Draco Malfoy mudlofil a krvezrádce, v něm šéfredaktor sděloval, že do redakce přišel pamflet od Znepokojeného kouzelníka, o tom že Malfoy zrazuje čistokrevné idee a že je třeba se tohoto otráveného jablka zbavit.

Rázné klepnutí na dveře. Než stačil ministr zareagovat, vpadla dovnitř Hermiona.

"Malfoyi, nesu ti návrhy na festivalové stánky."
Položila na stůl drobné krabičky a hůlkou je zvětšila, přitom se jí vyhrnul rukáv.

"Grangerová, co jsi proboha dělala," vyděsil se Draco při pohledu na poškrábané předloktí.
"Prala ses s medvědem, nebo se sebepoškozuješ? Ne počkej už vím, provozovali jste s Weasleyem sado-maso hrátky?"
Kdyby mohla, proklela by ho pohledem.
"Máš moc bujnou fantazii. Ve skutečnosti jsem se snažila dostat do našeho kočičího zlatíčka odčervovací prášek."
"Od čeho jsi čarodějka? Neznáš Petrifikus totalus?"
"Je to částečně maguár, rychlý jak blesk, nejde zaměřit."

Hermiona se snažila chodit domů z práce včas, aby mohla trávit večery s dětmi.

Jenže teď finišovala příprava Festivalu mudlovské kultury, takže se vracela pozdě. Jako dnes. Myslela si, že děti už spí, když se z Hugova pokojíčku ozvalo:

"Mami!"
"Jak to že nespíš, je hodně pozdě."
"Čekal jsem na tebe, nakreslil jsem ti obrázek."
Zpod polštáře vytáhl Hugo papír.
"Podívej, to je kočička Gumička, jmenuje se tak, protože se umí natahovat a smršťovat jako žvýkačka. Gumičku poslala Velekočka na Saharu, protože v Anglii došel písek do kočičích záchodů. Gumička se natáhne, nabere písek na záda a přeplave do Anglie."

.

Na podnět cestujících Kouzelnické dráhy rozhodly o instalaci wi-fi do všech souprav. Magitechnici makali, když do depa kouzelnických vlaků vešel Gregory Goyle.

"Co tu překážíš, Goyle?" zavrčel mu znenadání u ucha Zachary Smith, vedoucí magitechnik.

Greg se na bývalého Mrzimora povýšeně podíval a odsekl:
"Jsem tu pracovně. Posílá mě Grangerová, jestli stihnete upravit Bradavický expres včas."

"Vyřiď Hermioně, že tohle je poslední normál, pak se vrhnem na Expres. Takže do prvního září to v pohodě zvládnem."
Jen nevím, jestli děláme dobře a díťata neochudíme, pomyslel si, když zavzpomínal na ňadra Romildy Vaneové a jejich průzkum během poslední cesty z Bradavic.

I bez mozkomorů byl Azkaban chladný a nehostinný.
Není divu, že po třech letech pobytu se Lucius Malfoy těšil na návratu domů. Ale ten nedopadl podle jeho představ.
Něco bylo jinak. Na oknech visely podivné talíře, z domu se ozýval hluk: "UuuUáááááá."

"Draco, naklusej sem!"
"Otče! Dobrý den, ty už jsi doma?"
"Co! to! bylo za zvuk! Kde je matka. Kam zmizely portréty předků?!" poukázal na prázdná bílá místa.

"Matka je na Riviéře, chystá ti relaxaci, obrazy jsme uklidili, protože si stěžovali na mudlovskou hudbu."

"Já se teď vydám za matkou a až se vrátím, ať je vše při starém!"

„Posaď se, Grangerová!" ukázal na židli před sebou.
„Už deset let jsem Weasleyová," odsekla, ale poslechla. „Proč chceš číslo na mobil? Vůbec, jak to že máš smartphone? Ty čistokrevný."

„Protože jsme si s Blaisem po porážce Voldemorta uvědomili, že už dál nemůžeme ignorovat mudlovský pokrok, že doby, kdy magie poskytla kouzelníkům výhody jsou pryč. Pokud nechceme skončit někde na okraji společnosti nebo v Azkabanu jako naši rodiče, musíme odložit pýchu a sobectví čistokrevných."

A pak vylíčil celou anabázi od Gregovy nehody, Severusova zaškolení i prvních samostatných krůčků v mudlovském bytě, kde se zrodil plán na propojení mudlovského a kouzelnického světa.

První týden ministrování věnoval Malfoy svým sponzorům. Druhý se vrhl na svůj plán, dovést kouzelníky do jednadvacátého století.

Hned v pondělí si pozval Grangerovou. Je sice Nebelvírka, ale také velice schopná a chytrá čarodějka. Bez ní by Potter s Weasleym nepřežili.

Před příchodem ji ve Starbucksu zakoupil oblíbené kafe, oříškové kapučíno, což Zabini zjistil několikadenním špehováním. Pak znovu prošel argumenty, kterými by nahlodal její neochotu pustit se s nim do projektu. Navíc chtěl, aby se na akci podílel Goyle, protože co zvládne Greg, to zvládne každý.

"Co chceš, Malfoy?!" vyhrkla ještě ve dveřích.
"Tvé telefonní číslo," a vytáhl svůj smartphone.

Čím více zněl kdysi tichý dům v Tkalcovské uličce hlasy tří teenagerů, tím více klesala Snapeova nálada.
Nevěděl, jak dlouho ještě vydrží jejich pubertální výlevy.

Pravda, zpočátku byl jejích zjevením vyveden z míry, ale Goyle byl zraněn a Malfoy se Zabinim potřebovali uklidnit. Když se mu svěřili se svým plánem poznat mudly, rozhodl se, že jim pomůže. Koneckonců, se cítil za ně zodpovědný. Jejich rodiče, bývalí Smrtijedi, buď padli v bitvě nebo skončili ve vězení. A tak je protáhl metrem, vzal je do kina, pustil jim televizi. Jen toho Bonda měl vynechat.

„Malfoyi, co chceš k pití?“
„Martini, protřepat, nemíchat.“

"Mami, já mám hlad!" ozvalo se ze zadního sedadla.
Řidička si v duchu povzdechla, nejenže zabloudila ještě tohle, "Kláro, v kabele za vámi jsou svačinové boxy," oznámila starší dceři.
"Já sama," sápala se tříletá na tašku.
"Nešahej na to," pleskla ji sestra.
"Uáááá!"
"Holky, nechte toho," okřikla je matka a letmo zkontrolovala ve zpětném zrcadle.

"Mami, pozor!"
Žuch! Náraz.
Na zemi ležel mohutný mladík, dva další, v podivném oblečení, se nad ním skláněli, přitom by přísahala, že ulice byla liduprázdná.
"Jsi v pořádku?" vyděšeně vystupovala z auta.

Jenže kluci, tak rychle jak se objevili , s tichým puf zmizeli před očima.

Ministr Malfoy spokojeně složil Denního Věštce, Vance, odvedl dobrou práci, pomyslel si spokojeně.

Z rozhovoru vůbec není znát, jak trpce poznávání mudlovské kultury začínalo. Vždyť jejich první výprava do nekouzelného Londýna málem skončila smrtí, když Gregoryho Goylea, sotva vyšel z Děravého kotle, srazilo auto. Tedy naštěstí jen lehce ťuklo, ale i tak. Nahnalo jim to strach. Co za hrůzy je ještě čeká?

Takhle to nejde, rozhodl se, potřebují průvodce, který by je bezpečně provedl mudlovskou společností. Netrvalo dlouho a všichni tři, on s Gregem a Blaisem, bušili na dveře domku v Tkalcovské uličce.
"Profesore Snape! Profesore Snape, prosím, otevřete nám."

„Pane hostinský, zaplatím,“ ozval se zlatovlasý cizinec.
„Tak to máme, karafu vína, pilaf, dohromady galeon a padesát srpců.“
„Tady, drobné si nechte. Ještě, mohl byste mi, prosím poradit, jak se dostanu k místnímu čaroději?“
„Myslíte starého Avrama? Co odsud vyhnal vlkodlaky? Dejte se po hlavní na sever, bydlí za městem.“
Zlatoslav Lockhart poděkoval a s úsměvem zaklel hostinského zapomenutím.

V duchu poděkoval za setkání s ukecanou vílou, která kudy létala, tudy velebila arménského kouzelníka.
Přesně to potřeboval. Novou knihu svých dobrodružství. Přestože se dílo o vyhnání smrtonošky Bandonu, (díky ti čarodějnice se zaječím pyskem) dobře prodávalo, nesmí usnout na vavřínech.

"Pane ministře,
co vás přimělo k uspořádání Festivalu mudlovské kultury? Vždyť vy v první řadě, jako zástupce čistokrevných rodů, byste měl protestovat proti všemu nemagickému."

"Máte pravdu, já i mí přátelé pocházíme z kruhů, které se vehementně bánily čemukoli mudlovskému, a to do té míry, že následovaly masového vraha Voldemorta. Právě jeho porážka nás přiměla k zamyšlení. Proč se tolik kouzelníků postavilo proti největšímu temnému mágovi? Vydali jsme se mezi mudly, kde jsme se přesvědčili jakého pokroku dosáhli, zatímco spoléhání se na magii, uvěznilo kouzelníky v předminulém století.

Pokud chceme pevně zakotvit v jednadvacátém století, nemůžeme se od mudlů distancovat."

Do uzávěrky vydání Denního Věštce zbývalo pětapadesát minut a panika Erharta Vance rostla. Neměl ani čárku.

Přitom Festival mudlovské kultury si opravdu užil. Ministerská pozvánka mu zaručila přístup do všech sekcí. Shlédl několik sitcomů, zahrál si počítačové hry, brouzdal po internetu a zamiloval si smartphon. Žádné sovy, jen pár kliknutí.

Pak ho odchytil ministr, "prosím, říkejte mi Draco," a se slovy "už jste ochutnal mudlovský rum?" ho odtáhl na ochutnávku mudlovských alkoholů.

Ráno lektvarem střízlivosti zahnal příšernou kocovinu, nikoliv opilecké okno. Naštěstí včera použil bleskobrk, teď jen přepsat poznámky.

"Aaaa paene Dlaco, ééééooo co sisi ..."
Tenhle blábol nebyl k použití!

"Vance, tohle nemůžeme vytisknout! Uvědomujete si jaké zemětřesení tím článkem způsobíte!" hřímal šéfredaktor Denního Věštce.

"Šéfe, kdyby šlo jen o Grangerovou, tak bych se do toho nepustil, vždyť už je s tím mudlovským pokrokem otravná. Jenže její poslední stať v Jinotaji zaujala širokou veřejnost."

Šéfredaktor přikývl, přes nudný název, který novinář se zdravým rozumem dá do titulku několik cizích slov jako konstanta či progres, i jeho upoutalo srovnání moderních mudlovských technologií s magií.
"No dobře, ale čistokrevní konzervativci nikdy nepřipustí používání mudlovin." stál si za svým.

"Myslíte? Pak vás asi překvapí, že ministr Malfoy zřizuje komisi pro využití mudlovských poznatků.

Není nad to si po náročném dni odpočinout, pochvalovala si Hermiona ve vaně plné pěny v prefektském koupelně. Na tohle se těšila od té doby, co o prázdninách obdržela prefektský odznak.

Už na konci školního roku tušila, že by mohla nahradit odcházející nebelvírskou prefektku, vždyť byla nejlepší studentkou ročníku. Jen doufala, že učitelé netuší, kolikrát kvůli Harrymu porušila školní řád, že nic neví o krádeži ingrediencí na mnoholičný lektvar, či zneužití obraceče času pro útěk odsouzeného zločince.

Navíc ji prefektská koupelna poskytne další zašívárnu před Levandulí a Parvati, občas měla pocit, že poslechem jejich neustálého slepičího drbání ji měkne mozek.

Milovala archív.
Informace, které tu odpočívaly a čekaly na objevení. Protože lidi vám lžou, lžou sami sobě, ale informace ne. Ty jsou čisté, buď ano nebo ne, pravda nebo lež. A pak ta krása, když naleznete něco, co dlouho leželo skryto lidským očím. Nejprve se tím kocháte sami, pak se podělíte se spolupracovníky, kteří vám rozumí a vy vidíte v jejich očích stejné světlo a nadšení jaké je to vaše.

Právě tak se cítila Penelopa Clearwaterová, když se vrhla na soubory písemností o členech ONI; nepřátel se nelekejte, na množství nehleďte. A pak objevila, že Martha Starková je příbuzná Malfoyových.

Otevřeným oknem zpíval Bowie, že všichni můžeme být hrdinové a Draco mu přizvukoval. Je s podivem, jak se pyšný Malfoy vrhl na mudlovskou kulturu, pomyslel si Denis a zařval: „Jsem doma!“
„Nazdar, jak se má můj hrdina? Co zpráva pro ministra? Dáš si stejk?“
„Jsem unavený. Zpráva dopsána a odevzdána. Stejk si dám, mám hlad jako vlk.“
Draco naložil maso a opečeně brambory na talíře.
„Povídej, přeháněj.“
„Za prvé, tvá sláva se dotkne nebes, protože jsi svým lektvarem uzdravil Starkovou. Za druhé oba návrhy jednak na genealogický průzkum a jednak na zkoumání magické úrovně ZAPOMEŇ byly přijaty.“
„Paráda, pojďme spát.“

Už dlouho se Dracovi nestalo, aby jeho příchod vzal ostatním řeč. Čím delší doba uběhla od Voldemortova pádu, čím větších úspěchů dosáhl v lektvarech, tím normálněji k němu lidé přistupovali.

Z omylu ho vyvedla Grangerová. Vysvětlila mu problém se ZAPOMEŃ a se Starkovou. Nepřekvapilo ho to, spíš ho udivilo, že předkové nechali Ulysese Malfoye naživu. Vraždění nepohodlných potomků nebylo u čistokrevných rodů ničím výjimečným.

Po poradě vyhledal Grangerovou: „Nahradím Křiklana,“ oznámil ji.
Hermiona vstala, vytáhla dva panáky a nalila whisky.
„Budu ráda, máš modernější přístup k lektvarům.“
Dokonale tím Draca zmátla, od bývalého protivníka očekával rozepři, ne že ho podrží.

„Dovolte, abych zahájila třetí setkání naší komise,“ začala Hermiona, „profesor Křiklan za lektvaristy se dnes omlouvá, ale slíbil, že pošle adekvátní náhradu, která, jak vidím, ještě nedorazila. Nemáme čas, a tak nebudeme čekat, Denisi spusť!“

„Během uplynulého čtvrtletí provedli pracovníci naší kanceláře přes pět tisíc výmazů pamětí. Z toho u sto čyřiceti došlo ke komplikacím, kdy se buď vraceli vzpomínky, nebo došlo k výraznějšímu výmazu než se zamýšlelo. Právě do první skupiny spadá Martha Starková. Průzkumem se zjistilo, že je potomkem Ulysese Malfoye, motáka, který v osmnáctém století zmizel.

Ohlušující ticho vyvolané šokem.
Právě tehdy vešel Křiklanův zástupce Draco Malfoy.

Blížilo se třetí zasedání mezioborové komise, která měla zkoumat důsledky použití kouzla na výmaz paměti.
Právě na ní chtěl Denis předložit výsledky genealogických bádání, jež odhalila příbuzenský poměr mezi nejpostiženější obětí kouzla a zároveň největší kverulantkou ONI Marthou Starkovou a rodinou Malfoyvých. V hlavě si sumíroval, jak výbušné sdělení předložit co nejdiplomatičtěji, když ho vyrušilo drsné klepání. Než stačil říct dále, do kanceláře vniklo cosi. Upnuté džíny, ocvočkovaný křivák, na hlavě něco co Denis znal z obrázků o indiánech. Ti to však neměli zelené.

„Šéfe, nespletl někdo něco? Myslel jsem, že jdu na koncert protivládních písní a ne na maškarní?“

Dceřino magické nadání přivedlo Dudleyho s rodinou do Harryho domova na Grimmauldově náměstí.
Říci, že Dursleyovi nevycházeli z úžasu je slabé slovo. Už při příchodu, když se před nimi zčista jasna objevil dům, překvapením oněměli. Po půlhodině intenzivní podivu (hlavně reakce na Kráturu) se jich Potterovým zželelo a dospělí usedli k odpolednímu čaji. Děti toho využily a vytratily se do svých pokojů. Lilly se na sestřenčinu návštěvu těšila, ale Dahlia byla podivně zamlklá.
„Není ti dobře?“
„Vy řežete koťátka?“ hrozila se Dahlia.
„Ne, proč?“
„Tvoje máma říkala, že máte u babičky nařezané kočičky.“
„To jsi špatně rozuměla, říkala čerstvě narozené.“

„Poslyš nejsi ty v kanceláři nejmladší?“ ptala se Hermiona Denise.
„Ne, Martin Montague a Kathy Ackerleyová, jsou ještě mladší, jinak máš pravdu většina je starších.“
„Jak to zvládáš jako jejich vedoucí?“
„Musíš vědět jak na ně, najít správnou páku. Třeba Havraspárští milují informace a práci s nimi, vyhledat, srovnat a zanalyzovat.
Zmijozelové jsou výborní politici, když jim správně pohladíš ego, utáhneš je na vařené nudli, a když dostanou roupy, nadhodím jim Voldemorta. Nikdo nechce být srovnáván s tím psychopatem. Nebelvírská kuráž a smysl pro improvizaci je předurčují pro práci v terénu. Mrzimoři se svou nekonfliktností a loajalitou jsou tmelem kolektivu.

Při návštěvách Harryho u Dursleyových si Dahlia povšimla podivné jizvy na jeho ruce.
„Od čeho má tvůj táta tu jizvu, jakoby tam měl napsáno Nesmím vykládat lži?“
„On o tom nerad mluví,“ odpověděla Lilly, „ale stalo se to v Bradavicích, když tam učila Umbridgeová. Ta prohlásila, že si táta vymýšlí, když tvrdí, že se Voldemort vrátil, a tak musel psát krvavým brkem, že nesmí vykládat lži.“
„Co je to krvavý brk?“ vyděsila se Dahlia.
„Péro, co místo inkoustu z tebe vysává krev jako upír. Jsou zakázané, ale ta babice si jedno pořídila, protože si myslela, že bradavické tresty jsou mírné.“

Milovala archív.
Informace, které tu odpočívaly a čekaly na objevení. Protože lidi vám lžou, lžou sami sobě, ale informace ne. Ty jsou čisté, buď ano nebo ne, pravda nebo lež. A pak ta krása, když naleznete něco, co dlouho leželo skryto lidským očím. Nejprve se tím kocháte sami, pak se podělíte se spolupracovníky, kteří vám rozumí a vy vidíte v jejich očích stejné světlo a nadšení jaké je to vaše.

Právě tak se cítila Penelopa Clearwaterová, když se vrhla na soubory písemností o členech ONI; nepřátel se nelekejte, na množství nehleďte. A pak objevila, že Martha Starková je příbuzná Malfoyových.

Ještě ráno Denise děsilo množství práce, které ho v nové pozici čekalo. Naštěstí v kanceláři pracovalo několik velmi schopných havraspárských, dychtících po shromažďování dat. Právě jim předložil Hermioniny teorie o různorodém vlivu kouzla ZAPOMEŇ na mudly.

První úkol zadal Anthonymu Goldsteinovi, a sice zkontrolovat všechny, kdo mazali paměť, hlavně jejich magickou sílu.
Druhým pověřil Penelopu Clearwaterovou. Měla prověřit všechny členy ONI hlavně, zda mezi nimi nejsou potomci motáků, kterých se jejich rodiny zbavily.

Do konce pracovní doby měl na stole dvě hromádky výsledků. Pak přišla krize. Snad za to mohla únava, ale zaboha se nemohl rozhodnout do které se pustit.