Moje články

Maminky dobře ví, že děti milují drobnosti, kterých by si dospělí ani nevšimli. Ty nejmenší z nejmenších, nejposlednější z posledních, které podle maminkovských uklízecích pravidel patří do koše. Tam skončil i ošoupaný kamínek z pokoje pětiletého Septima Weasleyho. Ten řev, když to malý zjistil, si Cedrella bude pamatovat do smrti.

Aby jí starší Septimus vysvětlil, proč synátor vyvádí, vzal je do mudlovského muzea, (to je ta výhoda, když se provdáte za muže, který nemá omezené názory nějakou pochybnou čistokrevností). Tam ji ukázal podobné nepodstatné kameny s otisky pravěkých rostlin.

Na to si vzpomněla, když uklízela odřené mudlovské autíčko nejmladšího syna.

Většině návštěvníkům, členy Fénixova řádu nevyjímaje, naháněl ponurý, zaprášený palác Blackových hrůzu.
Ne tak pro Mundunguse Fletchera. Ten v něm spatřil zlatý důl. Tolik nevyužitých drahých, magických předmětů, včetně černokněžnických, na jednom místě se hned tak nevidí.

Proto, když všichni reptali na snahu Molly Weasleyové uklidit ten Augiášův chlív, naoko s nimi souzníval. Ve skutečnosti jásal. Vždyť se bez problémů dostane do míst běžným návštěvníkům nepřístupných, do ložnic mrtvých členů Blackových, a nepozorovaně si odnese kořist.

Svědomí ho netrápilo.
Sírius o zděděné harampádí nejevil zájem a ostatní do toho neměli co kecat. Vlastně Molly pomáhal, vždyť tím zmenšoval množství nepořádku.

Maminky dobře ví, že děti milují drobnosti, kterých by si dospělí ani nevšimli. Ty nejmenší z nejmenších, nejposlednější z posledních, které podle maminkovských uklízecích pravidel patří do koše. Tam skončil i ošoupaný kamínek z pokoje pětiletého Septima Weasleyho. Ten řev, když to malý zjistil, si Cedrella bude pamatovat do smrti.

Aby jí starší Septimus vysvětlil, proč synátor vyvádí, vzal je do mudlovského muzea, (to je ta výhoda, když se provdáte za muže, který nemá omezené názory nějakou pochybnou čistokrevností). Tam ji ukázal podobné nepodstatné kameny s otisky pravěkých rostlin.

Na to si vzpomněla, když uklízela odřené mudlovské autíčko nejmladšího syna.

Už je to týden, co jsem políbil Aristotela Mendozu, svého nejlepšího přítele, a on se ode mě odtáhl.
Už je to druhý týden, co se neozval. Proč jen jsem naléhal? Totální krach.
Třetí týden, stále nic. Stýská se mi po jeho smíchu.

Už několik týdnů jsem se Dantovi neozval. Od toho polibku.
Z mé reakce byl hodně zklamaný. Cítil se špatně. Ale já také.
Chybí mi.
Takže po několika dnech jsem se mu ozval.
„Chceš si jít zaběhat?“

Když je člověku sedmnáct, je obtížné vyznat se sám v sobě, přijmout, nejenže Dante Quintana mě miluje, ale že já miluji jeho.

Na trhu nevěst zastávaly sestry Blackové nejvyšší příčku.
Nejen svou krásou; postavy přesýpacích hodin, pohledné tvářičky; a inteligencí. Ale především svým čistokrevným původem. Co taky čekat od rodiny, jejíž heslem je Toujurs Pur.

Proto všechny překvapilo, když si Cedrella Blacková, která měla přehršel nabídek k sňatku, vybrala za manžela krvezrádce (někdo říkal mudlofila) Septima Weasleyho.
Větším políčkem nemohla do tváře rodinné cti udeřit. Proto byla, dle mínění rodiny po právu, ona i její potomci vyškrtnutí z rodokmenu Blacků.

Snad to mělo ostatní potomky rodu varovat před podobnými excesy.
Marně.
V příští generaci byli hned dva, Sírius a jeho sestřenice Andromeda.

„Artíku, slyšel jsem, že jsi skončil u nás,“ konstatoval strýček Black, léčitel od sv. Munga.
Arthur znechuceně přikývl. Nesnášel, když mu říkali Artíku.

„Ty máš štěstí, potkat sirénu to se hned tak nepodaří.“
„Vypadala jako malá holka, co si chce hrát. Jenže my nechtěli. S Xenem jsme byli na výpravě, a ona pak začala zpívat.“
„Nedávno jsem ošetřoval kluka, co narazil na bránu do podsvětí. Slyšel o ní mnoho historek a chtěl ji prozkoumat, ale vyděsily ho příšerné zvuky, proto utekl. Když je něco krásné, je to nebezpečnější než příšernosti.
„A proč skončil v nemocnici?“
„Zakopl a vyvrtl si kotník.“

Většinou se Arthur Weasley vracel z práce včas, ale dnes se opozdil.
Molly už zahnala kluky do koupelny: „Čuňata špinavá,“ hubovala.
Jako bych slyšel mámu, povzdechl.

Hráli si tehdy s Xenem Láskorádem na černoušky a celí se natřeli blátem (dodnes nechápal, jak se dostalo až na bimbulu).
Když přišel domů, Cedrellu braly mory. Zlobila se jako Molly dnes.
„Prase jedno! Takhle se chodí domů?!“ plácla ho přes zadek.
Napřáhla se k druhému plácnutí, ale uskočil. Pak ještě jednou, dvakrát …
Hluk přilákal otce.
„Co to tu vyvádíte? Arture, skáčeš, jak koza tančí.“
„Jako koza ne, jako prase. Podívej, jak je špinavý.“

Ne, nebavilo ho poslouchat dospělé.
Jenže maminka Arthura od nočního výletu s Xenem nenechala samotného, proto se teď nudí na návštěvě u tety Burbageové.

„Cedrello, netrap ho. Ať jde nahoru za Charity.“
Jindy by Arthura návštěva havraspárské šprtky nenadchla, ale teď bleskově vyběhl schody.

Charity jeho příchod neznamenala.
Seděla u stolu, před sebou různě tvarované kovové hůlky.
„Co to máš?“ vyzvídal Arthur.
„Projekt do Studia mudlů. Mudlovská nářadí.“
„Mudlovská nářadí???
„Ano. Mudlové jimi nahrazují nedostatek kouzelné moci. Na každý druh práce používají jiné nářadí. Tohle je třeba šroubovák na šroubování šroubů.“

Šroubovák, šrouby; neznámá slova zažehla touhu v Arthurově srdci.

„ARTHURE! PERCIVALE! WEASLEY!
CO!
TO!
DĚLÁŠ!!?
Výkřik prořízl ticho.
Cedrella zděšeně zírala na pozůstatky své noční košilky.

„Vyrábím si masku do Bradavic,“ vysvětloval zkoušeně potomek.
„Pro Merlina, proč?“
„No… víš,“ odpověď z něj táhla jak z chlupaté deky, „říkala jsi Billiusovi, že je dobře, že odhalil špatně zamaskované kamarády. Tak si vyrábím dobrou masku.“

Cedrella si sedla vedle syna a objala ho.
„Zlato, to se jen tak říká. Víš, jak jsme si vysvětlovali, že zakopaný pes neznamená, že je někde pohřbený pejsek, ale skrytý problém. Tohle je podobné. Nosit masku znamená předstírat falešné kamarádství. A pro příště neposlouchej cizí rozhovory.“

V půli cesty k Láskorádovým si vzpomněl, že doma nechal zlatonku, kterou mu daroval bratr. Musel se pro ni vrátit.

Téměř u domu uslyšel své jméno.
„Chápu, že prožíváš krizi, ale nevybíjej si vztek na Arthurovi,“ promlouvala Cedrella do duše prostřednímu synovi.
„Tak nemá otravovat!“
„Moc se na tebe těšil. Vzpomeň si, jak ses nemohl dočkat Septima.“
Biliius něco nesrozumitelně odsekl.
„Nebuď drzý!“ krotila ho matka. „To, že tě zradila tvá milá s nejlepším kamarádem, není naše vina, ale jejich. Příště už se nenecháš oblbnout falešnými maskami.“

Arthur dál neposlouchal, jen uvažoval, vezmou ho do Bradavic, když nemá žádnou masku?

„Čím že se to zabýváš?“ podivila se Cedrella Weasleyová, „opatření na podporu porodnosti? To myslíš vážně?“
„Ano. Mudlovští vědci konečně objevili lektvar, který umožní jejich ženám kontrolu nad početím. Kouzelníci však mají opačný problém, rodí se jim málo dětí,“ pustila se do zdlouhavého vysvětlování přítelkyně z Bradavic, Dilysa Burbageová, „napadlo mě, prostudovat jejich poznatky a vydat se opačnou cestou. Najít něco, co pomůže kouzelnicím s početím.“

Kamarádčin nápad učit se od mudlů (na to může přijít jedině Dilysa) Cedrella pustila z hlavy, musí připravit synům jídlo.

„Kluci, svačina!“
„Fuj! Celerová pomazánka, už zase.“ ošívaly se znechucené ratolesti.
„Je to zdravé!“

Pán Zla se vrátil!
Což je bezesporu dobrá věc, uvažoval Lucius Malfoy. Špatné je, že se mladému Potterovi podařilo utéci před pomstou Pána Zla. Teď všude vypráví o jeho návratu a TO opravdu nepotřebujeme. S tím musím něco udělat.

„Slečno Holoubková, vy taková šikovná reportérka, jistě nedáte na výmysly nějakého školáka,“ vemlouval se.
„Zněl docela přesvědčivě,“ připomněla chlapcovo zoufaství.
„Pouhá hysterie. Diggory se zabil a Pottera to rozhodilo.“
„Naznačujete, že ho zabil.“
„To bych si netroufl. Tak zkušená novinářka přece ví, jak odhalit pravdu.“
„Mohla bych se na to podívat.“
„Vidíte, určitě vám při tom přijdou vhod tyto čokoládové sušenky.“

Jen co přistáli, malá se pustila jeho ruky a nadšeně běžela ke sloupům.
„Mami,“ radovala se, „to nejsou proužky ale krabicové sloupy.“
Bystrozor měl co dělat, aby zachoval dekorum.
„Hlídej ji!“ nařídil matce.
Oprávněně.
Rozjařená sirénka spustila sladkou serenádu. Jeden z překladových kamenů to nevydržel a poroučel se k zemi. Než spadl další, matka zacpala dceři pusu.
„Kétó, Kétó!“ bědovala, „další koncert zkázy!“

„Ženský nešťastný!“ nejraději by použil nějakou vulgaritu, ale před dítětem si netroufl.
Z kapsy vytáhl rozdrbanou portmonku: „ Tu máte,“ podal ji starší siréně, „přenášedlo do Řecka. A zmizte!“
Pak zesíleným kouzlem Wingardium leviosa uvedl vše do pořádku.

Ženské slzy rozhodí každého muže, drsného bystrozora nevyjímaje. A vůbec nezáleží, že dotyčná není humanoid a má teprve šest let. Sirénka plakala a plakala.

„To ji nemůžete uklidnit!“ zavrčel.
„No tak, neplač, Kétó,“ utěšovala ji matka a s obavami pohlédla na muže zákona, ten otráveně zavrtěl hlavou.
„Když,“ smrk, „já jsem chtěla vidět,“ smrk, „kruh kouzelných proužků,“ popotahovala malá.
„Kouzelné proužky,“ podivil se bystrozor.
„Před rokem nám teta poslala pohled ze Stonehenge. Malé se moc líbil. Kamenům říkala magické proužky. Bohužel, nedostaly jsme se tam.“
Muž obrátil oči v sloup, popadl obě sirény za ruku a přemístil je ke svatyni.

Sekretářka položila před Hesper Gampovou, členkou Starostolce pověřenou dohledem nad kouzelnickou mládeží, útlý spis nadepsaný „Napadení sirénou“.
´Kde se vzala siréna v Anglii´, podivila se a zvědavě se vrhla na složku.

´Hm, malí kluci sami v noci v lese, z toho kouká pořádná pokuta pro jejich rodiče´, usoudila a četla dál.
´Sirény taktéž, měly sice povolení ke vstupu do Anglie udělené Odborem pro dohled nad kouzelnými tvory, ale neuhlídaly si mládě. To bude k pokutě i vyhoštění.

Zavolala sekretářku: „Galatheo, vzhledem k tomu, že je známé místo i aktéři, není třeba rekonstrukce, takže pozvěte všechny účastníky řízení na příští týden.

Cedrella spala tvrdě, když ji probrala cizí přítomnost. U postele stál stříbřitý lev. Láskorádův patron, uvědomila si.
„Arthur a Xeno měli nehodu. Přemísťuji je ke sv. Mungovi,“ oznámil jí přítelovým hlasem.

Převlékáním se nezdržovala, přes noční košili přehodila hábit a vydala se za nimi, rozhodnutá, že syn dostane zaracha až do dospělosti.

„Arthur Weasley, kde je?“
Léčitelka na příjmu se rozčilenou ženou nenechala vyvést z míry: „Paní Weasleyová, uklidněte se. Chlapci jsou v pořádku, pan Láskorád je přinesl včas. Měli velké štěstí, že Siréna byla mladinká, dospělá by je jistojistě zabila.“
To už ale Cedrella neslyšela, při slově Siréna, omdlela.

Domů dorazil pozdě, zdržela ho práce. Jenže doma nikdo. Xeno porušil zákaz. Kontrola vybavení na lov příšer ukázala, že detektor je pryč. Okamžitě aktivoval sledovací kouzlo, které po posledním držkopádu tajně vložil na syna. Oprávněně, zase byl v lese.

Našel ho uprostřed hvozdu společně s malým Weasleym. Oba v transu.

Opatrně se rozhlížel, když kousek od něj praskla větvička. Zpozoroval dvě odcházející ženské postavy. Malou a velkou.

„Siréno! Co tě to napadlo?“ hudrovala větší.
„Nemohla jsem si pomoct,“ popotahovala menší.
„Málem jsi je zpěvem uspala navždy. Copak neznáš naší moc?“

Láskorád na víc nečekal, musí chlapce zachránit ze spárů smrti.

Byly tři noci po úplňku. Měsíc svítil tak, že kluci, Arthur Weasley a Xeno Láskorád, nepotřebovali žádnou lampičku. Přesto každou chvíli zakopli o kořen stromu.
Více než nepohodlí Arthura trápily obavy z neznámého tvora.
„Xeno, jak toho cíťáka poznáme, když nevíme, jak vypadá?“
„Proto máme detektor příšer. Jakmile se k nám nějaká přiblíží, začne pípat. A když potkáme nějakou, co nezná, tak začne blikat.“
„Ale to tu příšeru varuje, že jsme tady a pak nám zlomí srdce jako strýcovi Bíliusovi.“
„Neboj, nám neublíží, protože my se nedáme. A navíc taťka ten detektor sestrojil tak, že ho příšery nevidí ani neslyší.“

„Když jdeš na lov neznámé příšery, musíš se pořádně připravit. Do batohu si zabal lano, nůž, svačinu a teplý svetr, v noci bude zima,“ poučoval Xeno Láskorád kamaráda.
Arthur nadšeně přitakal, i když v skrytu srdce se bál. Hlavně proto, že na lov měli vyrazit pozdě, tak aby o tom nevěděli rodiče.

Xeno se objevil poté, co rodiče Weasleyové zhasli v ložnici. Artur vylezl oknem a zamířili k lesu.
„Xeno a jak tu příšeru poznáme?“ zajímal se.
„Půjčil jsem si tátův detektor,“ praštil Xeno do svého batůžku, „jen musíme být opatrní, aby nám ten ciťák nezlomil srdce jako tvému strejdovi.“

Setmělou relaxační místností se nesl uklidňující šum moře, přerušovaný sametovou deklamací Severuse Snapea.
„Létání na koštěti je rychlejší než jízda autem.“
Šššššššš.
„Přemísťování je pohodlnější než let letadlem.“
Ššššššš.
Ššššššš.
„Nezdravý hamburger mi nechutná.“
Ššššššš.
Jak já bych si dal hamburger, povzdechl si Rodolfus Lestrange, se sýrem a slaninou, vraždil bych pro něj.

„Rodolfe,“ Belatrix přerušila ječákem jeho snění, „nesoustředíš se!“
Lestrange okamžitě zaplašil mlsné choutky a zaposlouchal se do antimudlovské meditace. Jinak by si tohle peklo, které Voldemort nařídil všem, co se zúčastnili akcí proti mudlům, musel prodloužit. Další dva dny v karanténě, pod dohledem své ženy by nezvládl.

Práce bystrozora je náročná. Proto je pochopitelné, že v boji s černokněžníky, upíry a úředními listinami na pořádné jídlo nemají čas a odbývají se tu pizzou, tu hot dogem a podobnými blafy. Zvláště Ron Weasley si v podobných delikatesách liboval. Občas působil dojmem, že za hamburger by prodal bratra.

Toho si byla jeho žena Hermiona dobře vědoma, a tak zásobila domácnost přehršlí listových salátů, mrkví, řepou a brokolicí, mraženou i syrovou. Klobásky byste pohledali.

Přes týden se to dalo vydržet, protože nedělní obědy u matky Weasleyové tvrdící, že chlap potřebuje vydatnou stravu, Rona zachránili. Ráznou tchýni si Hermiona nechtěla rozházet.

Když je vám osm a celý den s kamarádem lítáte na košťátcích (samozřejmě s dětskou pojistkou), honíte trpaslíky nebo hledáte škrkny, není divu, že dostanete hlad jak vlk. A protože domov Weasleyových byl blíže, vydali se Arthur s Xenem k nim domů.

Museli být opatrní. Do večeře zbývalo něco přes hodinu, to by se mámám nelíbilo, kdyby nejedli. Jenže hlad byl opravdu velký a v kuchyni Weasleyových voněly čokoládové sušenky. Snad by si jednu nebo dvě mohli vzít.

Cedrella Weasleyová se spokojeně usmála, když se domem rozlehl vyděšený křik, a vydala se osvobodit přilepené chlapce. Ve výchově musí být důslednost

Na famfrpálové mistroství se těšil, i když musel splnit pár otravných požadavků. Nošení mudlovského oblečení k nim bezesporu patří.

A tak sotva si zakoupil vstupenku, vyrazil do obchodů. Prošel jich několik, než objevil to pravé. Košili dlouhou po kotníky. Pravda měla příšerný dizajn, růžové barvy s drobnými kytičkami, ale po celodenním chození už necítil nohy, tak bez váhání zaplatil.

A teď mu nějaký ministerský otrapa nařizuje, aby si oblékl příšerně těsné roury, kterým se snažil vyhnout. Jak jen v tom mudlové mohou chodit. Vždyť si tím utiskují frantíka.

Už by jen scházelo, aby mu zakázali spát, jak ho pánbůh stvořil.

Co jen uplynulo času od našeho prvního setkání, milí diváci.
Hned bych si je připomněl, to první i ty následující, abych znovu mohl pocítit radost fanoušků.
„Co dnes, kdo na mě pomyslí! Kdo večer ulehne se vzpomínkou na mě?“ zoufal jsem si.
I když, nedávno zasvitl paprsek naděje.

Fanoušice jedna šikovná odhrnula oponu zapomnění.
Apartní příběh o mé maličkosti sepsala.
Nadšení veliké dílo její vyvolalo.
Díky, které jí tímto vzdávám, nedostatečně vyjádří mé uznání nad jejím umem, jenž snoubí nostalgii s vtipem.
Ouha, už nebudu lkát nad svým osudem.
Mé příběhy, příběhy Kluka z plakátu, tak provázet budou nové generace.

Když se práce stane koníčkem, máte štěstí. Nám se to podařilo. Celý den navštěvujeme ubytované a sdílíme s nimi jejich příjemné zážitky. Jen jednomu se vyhýbáme, neustále si zpívá.

První dny v Azkabanu se Hagrid soužil. Mozkomorové mu kradli jednu šťastnou vzpomínku za druhou. Pak dorazila pomoc.

Napadlo to Hermionu, napsala si domů o walkman. Pak oslovila Brumbála, který společně s bradavickými profesory vyřešil fungování a doručení na střežený ostrov. Brumbál nerad vnucoval vůli svobodným tvorům, ale tohle bylo pro dobrou věc.

Hagrid si zprvu nevěděl rady s krabičkou, co mu přinesl racek, pak zmáčkl knoflík. Veselé písničky zaplašily chmury.

„Tak jak to tedy bylo?“
Matčin hněv proměnil otázku v příkaz, takže Arthur potřeboval hodně odvahy, aby spustil.
„Nóóó, Xeno mi slíbil, že mi ukáže, kde má doupě Muchlorohý Chropotál, že ho minulý týden s panem Láskorádem objevili na druhém konci lesa. Jenže já se bál, že bych přišel domů až po večerce a tak Xeno řekl, že bysme mohli letět na košťatech. Jenže v lese jsme se začali honit a házet po sobě šišky a Xeno, jak se pro jednu natáhl, tak spadl.“
Cedrelle Weasleyové se udělalo zle.
„Je ti jasné, že jste se mohli zabít? Máš domácí vězení!“

Pomalu se smrákalo a všude kolem černý les. Zabloudil.

Přestože byl velký kluk, za rok půjde do Bradavic, začínal se bát. Les je přece plný strašidel. Xenu Láskoráda včera málem jedno odneslo.

V nejhorším uviděl světýlko blikající v dálce. Vydal se za ním. Musel být opatrný. Ve Vydrníku svatého Drába takové světýlko neměli, takže tohle je mudlů a ti ho nesmí vidět. Na druhou stranu, co se stane, když se tam půjde podívat?

Po půl hodině stál před nápisem a fascinovaně naň zíral. Jen slovům nerozuměl. Co je to NIVEA?

Nepamatoval si, jak se dostal domů, obdiv k mudlům zůstal.

Obydlí Wesleyových se oprávněně říkalo Doupě. Jak také pojmenovat objekt, kde k původnímu stavení podle potřeby kouzly přidávali další místnosti, takže se nekontrolovaně rozšířil do šířky i do výšky.

Problém pak nastal při úklidu. I s kouzly, a že jich Molly uměla, to bylo náročné. Většinou to zvládala sama, jen jednou ročně jí při generálním úklidu pomáhal Arthur, hlavně s podkrovím.

Během let se pod střechou nashromáždilo množství věcí. Věcí vyvolávajících vzpomínky. Zvlášť jedné truhle se vyhýbala. Byly v ní uloženy fotky z akcí Klubu Přátel Opravdové Recese, který založili její bratři. Po jejich smrti začal v podkroví uklízet Arthur.

Když před několika lety vyšla kniha „Jak poznat, že vaše kočka touží po vaší krvi“, vyvolalo to mezi kočtenářstvem zděšení. A my se ptáme, jak mohl tento nesmysl dvounožce napadnout?

Pravda došlo k několika událostem, třeba Pišta z Berouna se připletl pod nohy svého otroka, když tento sestupoval ze schodů, pádem si zlomil vaz.
Nebo případ Micky z Březové, šikovné myšilovky, která se pochlubila otročce úlovkem. Ta z toho měla smrt.
Pak je tu případ koťátka Bertíka, které se pokusilo osvojit si člověka, ten však dostal anafylaktický šok.

Toto vše jsou jen výjimky. Kočky v žádném případě neplánují likvidaci lidstva.

V centru metropole není moc klidných míst, kde se můžete nepozorovaně přemístit. Proto skupina Smrtijedů přistála o několik bloků dále a k zájmovému objektu se vydali procházkovým krokem. Naštěstí. Právě obezřetnost je ochránila před prozrazením.

Když nedávno zničili Most Tisíciletí, dostalo se jim uznání od Pána Zla. Proto dnes přišel na řadu další most, Tower Bridge. Jenže někdo akci prozradil, na obou koncích stály policejní hlídky.

Lucius Malfoy, ač Smrtijed, nehnal se zbytečně do nebezpečných akcí: „Navrhuji se stáhnout.“
„Jsou to jen mudlové, zvládneme je levou zadní!“ oponoval Dolohov.
„Nechci ti brát nadšení, ale TIHLE mudlové mají smrtící zbraně. Mizíme!“

Zlobila se, opravdu zlobila. Taková pitomost a on dá všanc dobré místo na odboru Zneužívání mudlovských artefaktů na ministerstvu.

Přitom to mohl být pěkný rodinný výlet. Vyrazili si na mudlovskou pouť, celá rodina. Kluci lítali od jedné atrakce k druhé, kolotoče střídaly autíčka a naopak.

Arthurova chvíle nastala, když spatřil střelnici a vyzývavý slogan: Vystřelte své dámě kytici růží!
Za tři mudlovské penízky se to nezdálo moc drahé.

Tři rány, tři marné pokusy.
Molly s povzdechem odcházela, když najednou ucítila závan magie.
„Zbláznil ses!“ vzteky zasyčela. „Kouzlit mezi mudly! Přijdeš o práci!“
„Vždyť ty hlavně zanášely. Jen jsem je seřídil.“

Profesorka McGonagallová zpoza brýlí sledovala výkvět Zmijozelu.

Před hodinou načapala Malfoye a spol, jak se posmívají nebelvírským děvčatům.
„Hloupý nebelvírky, na co se učíte, stejně z vás nic nebude. Ženský jsou dobrý jen do postele a na rození dětí, viď Weasleyová,“ poškleboval se Zabini.
„No jasně, kromě mudlovských šmejdek, Grangerová, těch se nikdo nedotkne ani vidlema,“ Malfoyův posměšek vyvolal salvy smíchu u Grabba a Goyla. Brzy jim zamrzl na rtech, když zjistili, že za zády mají profesorku přeměňování.

A tak teď čtyřlístek výtečníků seděl v lavicích a za trest stokrát opisoval větu:
Nebudu se posmívat dívkám a zesměšňovat jejich úděl.

Je všeobecně známé, že Zakázané přitahuje. Zvláště když ho provází tajemno.

Podle zkazek, předávaných z generace na generaci, ten les byl prokletý, žily tam příšery, nad lesem čněly trosky hradu duchů. Prostě místo, kterému by se většina lidí vyhnula na sto honů, až na pár výjimek.

Ti se pak vraceli s vyděšeným křikem.
„Straší! Straší!!!“
Utíkali, co jim nohy stačily.

„Opravdu jsi je musel tak polekat?“ ze šera se pochybovačně ozval kentaur Firenze, ochránce Zakázaného lesa.
„Chtěl jsi, ať je vystraším. Na to by mrkající smrk nestačil,“ oponoval mu jeho pobočník, „i když netuším, proč je tak poděsili tančící stromy.“

Déle to nemohl odkládat. Manželka několik dní naléhala, pozítří je prvního září, otcovské povinnosti volají.

Zaklepal na dveře a prozíravě vyčkával neochotného: „Jo!“
Pokoj starších synů vypadal na první pohled uklizeně. Druhého se neodvážil.
„Chlapci, potřeboval bych s vámi něco probrat. Víte, motýlci opylují kytičky a k tomu mají sosáčky, a ty rostou …“
„Tati," vskočil mu do řeči Bill, "pokud jde o biologii, preparované motýle i se sosáky jsme viděli. Pokud to má být kurz sexuality, tak strýcové nám věnovali Dospívám v muže.“
Sotva odešel, jedenáctiletý i desetiletý Weasley obrátili oči v sloup; tohle je člověk, co má sedm dětí.

Pro zachování paniky je zapotřebí dodržovat několik činností.

V první řadě sleduj různá zpravodajství. Zvláště reportáže z Itálie. Takový pohled na kolonu vojenských náklaďáků; a ty víš, že jsou plné rakví; k udržení paniky napomůže.

Ke zprávám, po nichž se dobře panikaří, patří i ty o vadných respirátorech z Číny. Nizozemsko jich prý stáhlo z nemocnic přes půl milionů. Posluchač se pak sám sebe ptá, jsou to ty, co nám přilétly Ruslanem?

Když už jsou zmíněné respirátory, britský epidemiolog je nedoporučuje, škodí zdraví. WHO zase, že roušky zvyšují riziko nákazy.

Pak se nediv, že panika za námi, panika před námi.