DMD č. 21 pro 21. 4. 2024. Téma: Úsek častých nehod

Jednoduchá zakázka. Trochu delší trasa, pravda, ale zase tím lukrativnější a s expresním příplatkem. Jen dva pasažéři.
A zpáteční, takže pěkně za dvojnásobek. Každý by to vzal.
Jenomže ne, brácha do toho se mnou nejde. A to jen proto, že v závěrečné části máme trochu ztížený terén.
„Trochu ztížený," nasupil se. Nebo vlastně naorlil. „To myslíš ty šílené turbulence, z kterých vždycky zvracím, nevyzpytatelné proudy nad rozpálenou pouští a nulovou viditelnost kvůli sopečnému popelu? Promiň, Gwaihire, nehodlám se rozplácnout někde o úbočí nebo zabloudit a nechat se sestřelit. Do Mordoru neletím. Ať jdou pěšky."
Brácho, ty nejsi Landroval, ale Landrover.

„Vítám vás, pane plukovníku,“ zdravil srdečně René. „Co to bude? Letecká kukla a mokrý celer jako obvykle? Už nám pomalu dochází příděl cukru…“
Plukovník ho zarazil: „Ne, René. S Yvette to sice souvisí, ale dneska jsem tu služebně.“
To Reného zaskočilo. „Snad to nebohé děvče něco neprovedlo…“
„To zas tak úplně ne,“ vysvětloval plukovník, „ale tenhle týden byla na hlavní křižovatce už třetí nehoda. I generál von Klinkerhofen si všiml, že tam naši řidiči často bourají, a požaduje nápravu. Tak laskavě Yvette vyřiďte, ať toho svého psa chodí venčit někam jinam nebo ať si k tomu aspoň vezme delší sukni!“

"Je to Smrtijed," řekl Sirius nakonec. "Co když..."
Větu nedokončil, ale oba věděli, co chce říct. Co když je to past?
Slyšeli už příliš mnoho historek, které začínaly podobně. Důvěru ve Voldemortovy stoupence člověk snadno zaplatil životem.
Trochu se mu ulevilo, že nemusel být první, kdo to zmíní.

Při pohledu na Reguluse ale místo úlevy cítil stud. Neviděl Smrtijeda, ale chlapce na prahu dospělosti, ve strašných bolestech.
"Je to tvůj bratr," odhodlal se nakonec. "Pokud mu teď nepomůžeme, budeš s tím moct žít?"
Stačil jeden pohled.
"K Mungovi ho vzít nemůžeme," zašeptal Sirius nejistě.
"Zavolám Lily, snad bude znát protijed."

U soudu pravděpodobně nakonec skončí spor týkající se atletického stadionu pro gazely, na němž se mělo konat i atletické mistrovství kopytníků a který zjevně nesplňuje bezpečnostní podmínky.
Nedlouho po jeho slavnostním otevření se začala propadat běžecká dráha a několik atletů se na nerovném povrchu zranilo. Průzkum ukázal, že dráha je podhrabaná tunely syslů.

Zranění atleti nyní zvažují, že budou po syslech požadovat odškodnění. Syslové však tvrdí, že na místě bydleli dříve a že by se tak měli domáhat odškodnění za to, že jim stále někdo dupe nad hlavou.

Která strana si na případu něco nahrabe a nasyslí, aktuálně není jisté.

Nehody se stávají.
Člověk uklouzne v koupelně a narazí si ruku.
Sérií neuvěřitelných náhod, která by zaskočila i Rube Goldberga, si pořídí parádní monokl.
Rozsekne si ret.
Zlomí nohu.
Když v nemocnici přemýšlí nad svou! vlastní!! nešikovností!!! a neschopností předvídat náladu Osudu, rozhodne se častou nehodovost své domácnosti využít ve svůj prospěch.
Nastraží past.
Stará studna v zahradě.
Pár zpuchřelých prken.
Ono se vlastně není co divit, že se tu každou chvíli někdo zramuje.
Pak zbývá už jen toho druhého obyvatele domácnosti vyprovokovat a proběhnout se po zahradě. Bez zranění.
Totiž bez svého vlastního zranění.
Gravitace vykoná svůj úkol bezchybně.

Pořád se tam něco dělo.
Jednou autonehoda.
Potom vyhořel dům.
Vražda.
Krádež.
Únos.
Návrat uneseného.

Ulice Glassway sice nesla honosné jméno, ale pověst už vůbec.
Každý, kdo tam musel jít něco vyšetřovat, tak odcházel, co nejdříve to šlo.
Nebylo tam nastěhováno ani moc lidí.
Ba zřídka by tam člověk potkal rodinu s dětmi, kde rodiče neměli aspoň trochu špinavý rejstřík.

A přesně tohle bylo to místo, kde se známý sériový vrah Botanista rozhodl spáchat další se tvých vražd.

Všiml si toho však někdo? Ne. Vražda jakoby se nestala a místní to brali jen jako náhodnou nehodu. Prostě jen další ubožák.

Úsek úprav paměti byl speciální sekcí Odboru záhad, jejíž objem práce doznal během Raddleovy vlády značného růstu. Paměť se mazala často, rutinně, na počkání. Pochopitelně i zaměstnancům ÚÚPu. Pokud má něco zmizet z hlavy delikventa (mudlovské známosti, manželce hlavouna, která viděla něco, co neměla, rodičům dětí, co nepřežily zařazování do Bradavic), nemůže to jen tak volně zůstat v hlavě ani nikoho jiného. Tato praxe neodvratně vedla k chybám drobného i většího rozsahu. Mudlovská známost odešla bez úhony. Manželka hlavouna už nepoznala ani vlastní jméno. Rodiče zabitého prváka zapomněli, co se mu stalo, a do konce života se ho pokoušeli hledat.

Když Elladana už potřetí vyrušila od čtení hlasitá rána a vyjeknutí, následované tlumeným dohadováním, s procítěným povzdechem odložil knihu a vydal se po zvucích.
Ve dveřích do kuchyně ho ovanul průvan. Na zápraží ležela hromada prken a bedýnka s hřebíky.
"Pozor, brácho!" vyhlédl zpoza dveří Elrohir.
"Na co, smím-li vědět?"
"Na ty prkna. Jak se najednou rozpršelo, musel jsem je schovat pod stříšku. Už třikrát se o ně někdo přerazil."
Elladan si celou tu scénu prohlédl, pozorně, očima správce Imladris. Bratr, prkna, zmoklá slepice...
"Tedy, v zájmu bezpečí všech obyvatel," pravil pak, "tu budu hlídat, než tu novou kukaň doděláš."

Ulicemi Ankh-Morporku otřáslo hlasité zvonění.
"To slyšíte dvanáctou bít a všude je pořádek a klid!"
"Pššt!" Noby zrovna tiskl kliku u jedněch dveří. Nikdy nevíte, kdy někdo mohl zapomenout zamknout. "Nehulákej tolik. Jenom slušnejm lidem rušíš spaní. A ty neslušný by mohlo napadnout, že se tu pořádá nějakej mejdan."
Zamířil pryč, když si všiml pohybu. V jedné z uliček bylo až podezřele mnoho stínů. Něco se zablesklo.
"Pojď, půjdeme radši tudy."
"Ale..."
"Šup, šup. Tohle vypadá jako úsek častejch nehod."
Vysoká postava v kápi zvedla ruku na pozdrav. Noby se otřásl. Pořádek a klid si bez něho určitě poradí sami.