Equilibrium RPG

Je známo, že licha nejde dost dobře zabít, protože podobně jako jisté beznosé individuum o pár vesmírů vedle ukryl svou duši na tajné místo. Je mnohem méně známo, že když licha zavalíte ostatky golema, navzdory své nepochybné moci zvládne jenom mluvit.
„Smrtelníci pošetilí,“ hudroval zpod hlíny, „myslíte si, jak jste prohnaní, přitom vás dokážu zničit jediným slovem.“
„To jsem žádostiv, jaké slovo by to mohlo být. Snad... banán?“ ucedil Edwin, ovšem hromada se nedala.
„Přeci utajované jméno tvého přítele se špičatým kloboukem: Elminster!“
Představený místo odpovědi nahodil magický štít a dobře udělal, protože se okamžitě stal příjemcem salvy ohnivých koulí.

Vyspinkaný Edwin měl plán, útok na lichovo hnízdo mohl započnout.
„Sledujte, primitivové, a učte se,“ pravil s arogancí, že by se dala stáčet, a začal kouzlit. Edvin očekával, že vyvolá hromadu příšer, která nemrtvého nepřítele prostě ušlape, ale rudý čaroděj očividně vsadil na jinou kartu – země se rozestoupila a před hrdiny stál třímetrový golem, kterého znuděný Edwin poslal napřed.
„Hlavu má dutou, ale na špinavou práci postačí, něco jako ty,“ vysvětlil Edvinovi a všichni tři následovali otřesy půdy do podzemí.
A tam byli svědky groteskní scény, kdy lich golema sice jednou kletbou roztříštil, ale byl obratem zavalen metrákem srdeční keramiky.

V nejhlubší části tethyrského hvozdu stála skála, v té skále zela díra a ta díra vedla do jeskyně, kde se právě odehrávalo poslední dějství strašlivého dramatu: v mihotavém světle zmírajícího ohně tam sváděli lítý boj dva stínoví draci. Bylo vidět jen obrovské hlavy, jak v hrobovém tichu tančí kolem sebe a jsou si po krku, a ani největší hazardér by si nebyl schopen vybrat, na koho vsadit.
A jak že ti draci souviseli s lichem, který měl být finálním bossem tohohle dubna? Vlastně nijak, to jen Edvin čekal, až si mágové po cestě odpočinou, a zabíjel čas hraním stínového divadýlka.

Vlčí démon padal celou věčnost, ale na dně propasti byla voda. Náraz tedy bolel přímo strašlivě, ale dal se přežít a jenom vlil dlakovi do poraněných žil novou dávku chuti po pomstě. Oči mu žhnuly vztekem, rozstřílené maso za podrážděného syčení regenerovalo a o pár vteřin později už se děsivě dlouhé drápy zakously do skály. Lykantrop byl jednoduše odhodlaný vyšplhat zpátky nahoru, ty tři drzouny sežrat jako malinu a ukázat jim, kdo je v tomhle lese velká ryba.
V tu chvíli se voda rozestoupila a vlk se ocitl ve chřtánu rezidentního modrého draka.
Shora se na to koukalo moc pěkně.

Každá ze sedmi dvacetigramových kulek sice znamenala něco přes dva tisíce Joulů destrukce, ale lykantrop očividně nepatřil mezi fyzikální nadšence a moc to neocenil. Rozeběhl se za trojicí, nedbaje na to, že mu kov utrhl kus břicha i se střevy, a dohnal je u pochybného lanového můstku přes vysloveně malebnou propast.
Edvin tasil meče, nahnal mágy na druhou stranu a připravoval se na epický duel. Chtěl pronést nějaká památná slova zakončená rezolutním „neprojdeš!“, ovšem vlkodlak na to nebral zřetel, rozeběhl se a provazy povolily.
Edvin se naštěstí stihl chytit lana, ale jak ho tak čarodějové táhli nahoru, vypadal vyloženě zklamaně.

Plavba trvala dalších několik dní, loď se musela porvat s nejednou mořskou obludou a posádka s nedostatkem rumu, ale zvládli to. Edwin, Edvin i Vousatý čaroděj číslo dva, jak mu začali říkat, se s posádkou rozloučili, vystoupili na pobřeží a pěšky vyrazili za lichem.
Ještě než však zapadli do lesa, kterými byl Tethyr proslulý, objevily se dva problémy. Předně Edvina cosi tlačilo do boty, zadně se jim pak do cesty postavil jakýsi lykantrop, co řval jako tur a očividně se chtěl rvát.
Takže bylo fajn, že ta věc, co Edvin vylovil z boty, byla sedmiranný Desert Eagle se stříbrnými náboji.

Čarodějnice, kterážto též striga či ježibaba sluje - bytost veskrze zkažená a špatná. Dobrého ničeho lidem nečiní, nekyne-li jí z toho žádného prospěchu. Nos zhyzděn bradavicí mívá a černého kocoura za společníka. Ovládá čáry a kouzla, také utrejchů zlých z bejlí rozličného vařit zná. Uhrane snadno člověka i dobytek, který pak chřadne až k umřití. Na koštěti létá nad krajem a často s dalšími zplozenci pekla orgie páše na tak řečených sabatech. Tady se samotným ďáblem křepčí a zabloudí-li v ta místa jinoch ztepilý, tu čarodějnice ho do kola vezmou, lektvárem omámí a donutí ho, by se s nimi neřesti oddával.

Byla klidná noc, loď plula tmou a posádka odpočívala po bouřce, když se ozvalo vrznutí prken a na palubu vyšel Edwin. Některé to překvapilo, protože ho po tom fiasku s mapou zavřeli do klece v kuchyni, ale většina si ho ani nevšimla.
„Nevstávejte,“ pokynul blahosklonně, „prostě mě to nebavilo, osvobodil jsem se a...“
V tu chvíli si všiml, co přesně dělá posádka. Že pořádají krysí závody, šermují solenými treskami a Edvin staví pyramidu z prázdných sudů od rumu. Pozvedl obočí.
„Víte co? Ustupuji brutální převaze lidoopů a jdu zpátky do klece, kdyby mě někdo mohl přijít zamknout, budu mu zavázán.“

Jak tak Edvin hleděl ze strážního koše na vlny rozbíjející se o Mečové pobřeží, tentokrát z druhé strany, nemohl si nevzpomenout na svou šílenou sestru. Krom toho, že ovládala Helsinky, dokud ještě existovaly, byla totiž nechvalně známá taky odpovídáním otázkami. Mezi její oblíbené patřily „umí kapr salto vzad?“, „žere bagr jahody?“ a nyní docela aktuální „brečej námořníci rum?“
Zatoulaný Fin sjel pohledem na palubu pod sebou a usmál se na prázdné soudky a na kmitající posádku neohrožených námořníků. Po včerejším faux pas s Edwinovou navigací už totiž konečně věděl, že rum nepláčí.
Zato jim moc nechybělo a srali atomové hřiby.

Byla to dlouhá plavba, ale loď ji zvládla bravurně. Urazila stovky námořních mil, posádka se prakticky nezastavila brzy stanuli tak daleko od domovského přístavu, že se pověrčivější mořeplavci obávali přepadnutí přes okraj světa. Jen Edwin, který se jakožto geniální čaroděj celou cestu věnoval pouze navigaci, měl ještě dost sil.
„Jděmež, náhodní pitomci, co jsem s nimi donucen spolupracovat, a zbavmež Tethyr proradného licha!“ zvolal a čekal, až někdo vyrazí napřed. Jeden námořník však zvedl unavenou ruku.
„Šéfe, tohle je Neverwinter, Tethyr byl na druhou stranu.“
„Hrome, že bych měl tu mapu obráceně?“
Geniální čaroděj dostal mečem naplocho a pluli zpátky.