Equilibrium RPG

Ravenholm je přivítal přesně tak, jak to hororově zdevastovaná městečka dělají už odnepaměti: krákáním vran, vrzáním plechů a skučením zombíků. Malachiáš i Edvin tiše prolézali troskami, aby příšer probudili co nejméně a nemuseli se zdržovat jejich rozsekáváním, a náhlé zaslechnutí lidské řeči je poněkud zaskočilo.
„Dobrotivý Bože, živá duše?“ zvolal kdosi a mezi temnými domy se hlas žalostně odrážel. „Nesnažte se skrývat před tváří Všemohoucího, opusťte pokorně stíny a ukažte se služebníkovi Pána!“
Zaslechli cvaknutí nabíjené brokovnice, takže hlavy vystrčili, a záhy zjistili, že jeden reálný šílený kněz je v boji s nemrtvými mnohem lepší spojenec než spekulativní nadpřirozená entita.

„Neseď tady jak Boží umučení, jsi přece na sabatu!“ zavrčela čarodějka na svého posmutnělého kamaráda. „Koukej se odvázat!“
„Snažím se,“ zavrčel oslovený.
„Prej snažím! Tumáš, zavdej si a ukaž, jestli se vůbec umíš bavit!“ podala mu láhev s neznámou tekutinou.
Zavdal si. Důkladně.
Za chvíli se András pustil do křepčení s ostatními čarodějkami a postupně ve víru vášně odhazoval oblečení, takže ukázal víc, než chtěla jeho kamarádka vidět.
Když se později rozvášněný vlkodlak přidal k čarodějkám, které očarovaly náhodně slídícího biřice, aby si myslel, že je veverka, následkem čehož biřic lezl po stromech a hledal oříšky, přestala si ho všímat.

Z pohledu na krajinu padla na Edvina taková deprese, že by se opil benzínem, kdyby ho neměli málo. Opuštěné domy, rozpadlé fabriky, pole porostlá ne vždy pozemským plevelem; bylo naprosto zjevné, že se Zemí se do budoucnosti moc nepočítá.
Když konečně dorazili do jedné ze základen hnutí odporu, Malachiáš konečně využil nejzachovalejší součástku dodávky, ruční brzdu, a vítal uvítací výbor.
„Slyšte, slyšte, neseme skvělé zprávy a světlejší zítřky!“
„Bez urážky, šéfe,“ ohradil se jeden z mužů, „ale to samý říkal včera náš kuchař a celej světlejší zejtřek sem strávil na latríně.“
A to ještě nevěděli, že budou muset projít Ravenholm.

Dodávka uháněla zanedbanou krajinou rychlostí mírně nakopnutého kulhavého psa a Malachiáš nejen řídil, ale také zasvěcoval Edvina do plánu hnutí odporu. Svým způsobem.
„Jak pravil jeden náš filosof,“ skřehotal, jednou rukou teatrálně mával z vyskleného okýnka, druhou se rýpal v zubech a třetí držel volant, aby se neřeklo, „gallum murrr tagan taa. Když systém zahnívá, nestačí vyvětrat, nestačí osekat plesnivé listy. Vzdoru je potřeba, co svrhne vládu a anarchii nastolí, z nichž vláda nová povstat může, leč nemusí.“
Edvin sledoval krajinu, která by vyvětrání rozhodně snesla, a pousmál se. Jestli potřebují rozpoutat pořádný chaos, jeho přítomnost tu najednou dávala smysl.

Čerti neodnášejí hříšníky do pekla. Pod kotle se nepřikládá a tak se místo nářků ozývá jen stále silněji klení čertů.
Do pekla neodnesení hříšníci si to štrádujou před nebeskou bránu, kde se tvoří dlouhá fronta. Svatý Petr nikoho do nebe nepouští.
Hříšníci namísto čekání ve frontě bránu přelézají.
„Proč nepouštíš čisté duše do nebe, Petře?“ táže se Všemohoucí.
„Nemají vyplněné ty nové formuláře, co poslali z Bruselu.“
„A proč si hříšníky nevzali čerti?“
„Nemají čas, Otče, vyplňují hlášení podle směrnic Evropské Unie o spotřebě uhlí na hříšníka a jeho vlivu na životní prostředí.“
Zemi, nebe i peklo zachvátila totální anarchie.

Motor naskočil a samohyb, který by nejspíš Jeremy Clarkson rozflákal ještě radši než Toyotu Prius, se k překvapení obou konstruktérů rozjel. Ne však dost rychle a zombíci z tunelu se blížili.
„Zrůdy už sem míří bosky, budou nám chtít sežrat mozky?“ ptal se Edvin ze zadní části dodávky a s hlavou venku počítal přicházející mrtvoly.
„Mánička musí omezit brakovou literaturu,“ pronesl Malachiáš nevzrušeně a přeřadil na trojku, „jest známo, že zombie postrádají trávící trakt, po mozcích pasou krabouni.“
Sotva to dořekl, jeden z parazitů zatoužil po ochutnávce a skočil Edvinovi po hlavě.
A tak se elegantně napíchl na rohatou helmu.

„Tady je!“ zajásala čarodějka neurčitého věku, když ze staré knihy vtáhla zjevně ještě starší pergamen. Její přítel na ni hleděl poněkud nedůvěřivě.
„Jsi si jistá, že to opravdu bude fungovat?“
„Tenhle lektvar na ochranu proti světské a církevní moci vždycky fungoval skvěle. Je ze samých fajnových přísad. Špetka rozemletého bludného kořene, hrst zmijích jazyků… no ale tohle bude asi trochu malá komplikace,“ zamračila se. „Mozek jezuity nebo mozky tří biřiců?“
Čarodějka se hluboce zamyslela. Před několika málo sty lety nebyl s přísadami problém.
„Myslíš, že to bude fungovat i s mozky policajtů?“
„Nepochybně,“ odvětil András. „Ale použil bych větší množství.“

Edvin pochopil, že zombie si s ním nechtějí povídat o pánu Ježíši Kristu, a i kdyby chtěly, zachoval by se nejspíš stejně. Rubal je Excaliburem hlava nehlava, krab nekrab, a s plným kanystrem ustupoval k autu. Než vycouval zpátky na světlo, byl zbrocený uleželou krví, sem tam na něm ulpěl kus archivní tkáně a nouze nebyla ani o mimozemský sliz, ale cenný náklad udržel a vítězoslavně jej položil před Malachiáše.
„Zdá se, že Mánička cestou vycintala cirka čtyři tisíce mililitrrrrrrrů,“ zaskřehotal Vortigaunt, a protože si Edvin nemohl utřít meč do jeho oblečení, když žádné neměl, aspoň ho kopl do holeně.

Nálezem svačiny si Edvin s Malachiášem patrně vyplýtvali štěstí na pár dní dopředu, protože i když z četných vraků poskládali vysloveně avantgardní samohyb, benzínu měli sotva na zkušební rozjezd.
Takže zatímco Vortigaunt svou třetí rukou svářel karoserii, Edvin čapl kanystr a vydal se do nedalekého tunelu hledat čerpací stanici. Obklopila jej téměř úplná tma, slyšel zlověstnou ozvěnu vlastních kroků a jen díky upířímu zraku viděl, že tam daleko před ním leží převrácená cisterna a hromada mrtvol.
Některé z nich měly na hlavě přisátého mimozemského parazitického kraba, otočení ventilu je probudilo a Edvin brzy litoval, že to tam nemůže všechno zapálit.

Cesta do Města 17 byla dlouhá a plná agresivního mimozemského hmyzu, ale Edvin a jeho nový parťák, Vortigaunt Malachiáš, se nezalekli. Za necelé dvě hodiny se skrz mravkolvy prosekali a prodrápali k neudržované silnici, kde plánovali z hromady vraků poskládat improvizovaný samochod.
Našli převodovku, volant a nakonec i něco na zub: zavařeniny. Malachiáš slintal už když viděl etiketu a vzduchem brzy zavoněla moc pěkná vůně. Edvin se ovšem neměl ptát.
Ačkoliv znal choutky některých Islanďanů, na mix kočičího masa, vesmírných brambor a levandule, který se dvacet minut důkladně točí v modifikované tatramatce, nebyl připraven a poblil se.
Fakt nesnášel levanduli.