DMD č. 24. pro 24. 4. 2016. Téma: Ham

Když zlá královna zjistila, že Sněhurka žije, zabručela, co si neuděláš sám, to nemáš, a hned se měla k dílu. Přestrojila se za vlídnou stařenku, přichystala si jedem napuštěná jablíčka a už viděla Sněhurku pod drnem. Ale přepočítala se. V chaloupce nenašla zoufalou a po pestřejší společnosti jakož i stravě toužící princeznu. Nenalezla vůbec nikoho. Čekala hodinu, dvě, ale po Sněhurce ani stopy. Odvážila se utéct? Nebo ji trpaslíci zamordovali? Tak nebo tak, s těma jabkama se zpátky vláčet nebudu, řekla si. Nechala tedy ošatku přede dveřma. Když se obyvatelé vrátili, našli u baráčku zbytky jablek a dva chcíplé koloušky.

Židé měli zákon.
613 předpisů a nařízení.
Být vyvoleným národem byla tvrdá dřina.
Být najednou Jeho učedníkem neznamenalo přestat být židem.
Prohlašoval, že přišel pro ztracené z lidu izraelského.
Starý vyvolený národ měl dostat nové porozumění starým zákonům.
Víc nebylo potřeba
613 předpisů pamatovalo na všechno.
Na jídlo. Na hygienu. Na odpočinek. Na styk s vnějším světem.
Proto Jeho následovníci necítili potřebu mluvit o Něm s pohany.
Dokud jeden z nich - hladový - nedostal ve vidění plachtu plnou zvířat, které židé nejedli, a k ní pokyn "bij a jez".
Prosba o službu od jedné pohanské rodiny přišla hned vzápětí.
Vyslyšel ji.

Sú dni, keď sa nedarí. Vyberiete sa von bez správnej kabelky, takže ten milý pán, čo po vás chce tramvajenku, dostane košom a občiankou. Do práce sa doplazíte s náhradným lístkom, takže sa rozhodnete ísť domov pešo.
V polke cesty vás napadne, že by bolo užitočné mať kľúče od bytu u seba a nie na stole v práci.
Možno máte spolubývajúcich. V tom prípade ste dnes hrdým vlastníkom vybitého mobilu.
Konečne doma. Rýchlo sa mrknete na svoje digitálky. Vplyvom počasia skolabovali, samozrejme. Namiesto času ukazujú slovo HAM, šunka. Znamenie! Pomyslíte si. Lenže, zrada večera, v ladničke nič také nie je!!

Sedím v lavici, ani nedutám a snažím se být neviditelný. Sleduji oči profesorky Kamenné přejíždějící po seznamu.
"Sakra," říkám si, "je 24. dubna a já jsem čtyřiadvacátý v abecedě z devětadvaceti žáků 7.B." Oči se zvedají od papíru, ústa pod nimi se zlomyslně ušklíbají a promlouvají:"Tak já nevím, máme 24.4., 24 děleno 4 je 6 a šestý od konce je ... Taufer!"
Nějak se ocitám u tabule a slyším klíčové slovo "Hamlet".
Hlavou mi běží zkoušení z angličtiny a písemka z dějepisu.
"Hamlet je obléhací stroj používaný k vrhání zkažené šunky proti nepřátelským armádám a městům, vznikl roku..."

Hodiny apaticky mlčely.
Hodný a milý hošík asymetricky modeloval hrající autíčko malýma hnátičkama. Asi mohl.
Hodiny apaticky mlčely.
Hoch absolvoval mnoho historických akademií. Mistrovsky.
Hodiny apaticky mlčely.
Hrdý analyzující muž hýřil a miloval. Hledal asi manželku, hezkou a mladou, hleděl abnormálně mimo.
Hodiny apaticky mlčely.
Hrdina asistoval ministrovi, hltavě argumentoval mocnářské honoráře a medaile.
Hodiny apaticky mlčely.
Hodiny a měsíce her atletického mládí hladově atakovaly mozek hlasitými aspekty marnosti.
Hodiny apaticky mlčely.
Hysterický asketa mumlavě huboval Alíka. Měl hubenou akreditaci, musel hanlivé a mocné hlášky adresovat milujícímu.
Hodiny apaticky mlčely.
Hleď, asi mrtvý.
Hodiny apaticky mlčí.
Hele a miminko!
HAM.

Otakar Vesánek
Patří mezi odstraňovače s velmi svéráznými a dnes nepředstavitelnými metodami. Byl velmi malého vzrůstu a lidé si ho často pletli s dítětem. Především se ale proslavil tím, že své subjekty často jedl a někdy jejich maso i prodával.
Jeho nejslavnější a poslední zakázkou je odstranění několika osob z vesnice Malá Lhotka pro lichváře Kazimíra Vydřiducha. Nejprve se nechal adoptovat jedním manželským párem. Po několika dnech odstranil tento manželský pár a krátce na to také děvečku, sedláka, pasáka a ovčáka. Nechal se ovšem spatřit lidmi z vesnice, kteří jej následně zabili.
Na motivy jeho života je vytvořena známá pohádka.

Gaby žil ve svém vlastním světě. Okolního světa normálních racionálních lidí si nevšímal, stejně jako toho, co o něm říkali. Že je slabomyslný, možná retardovaný, nedovyvinutý. On si jich nevšímal.
Měl své vlastní způsoby objevování vnějšího světa. Nesnášel dotyky cizích lidí, ale rád cítil na své kůži dotyk věcí. Poznával svět okolo sebe jako slepý. Lehal si do trávy na zahradě, nechal se lechtat stébly po obličeji, písek z dun mu skřípěl mezi zuby. Velkého chrobáka zvědavě skousl, a když na něj matka s odporem hleděla, řekl nadšené „Ham!“
Bylo mu už osmnáct. Ale byl ve svém světě nadmíru spokojený.

Předmět „Jak správně sežrat princeznu“ byl nejoblíbenějším na Dračí univerzitě. Přednášející měl mnoho osobních zkušeností a probíraná témata soupeřila v atraktivnosti. Jak přemluvit pana krále, aby vám dal svou jedinou dceru. Ochrana uší před princezniným jekotem. Klasické recepty světové kuchyně (lekce s ochutnávkou). Etiketa dračího stolování (lekce s praktickou ukázkou). Smysl naší existence (obsah této lekce smí znát pouze účastníci kurzu).
Na poslední lekci byli kvůli záhadnému sylabu všichni zvědaví.
„Nikdy jsem princeznu nesežral. My totiž princezny nežereme,“ poučil přítomné profesor. „Vyděláváme na chudácích zamilovaných. Po mrtvé princezně se přeci nikdo neshání – a ona si může vzít toho, koho chce.“

Bylo chladno, hustě pršelo. Obloha, voda a země se slévaly v šedou mlhu.
Stáli u rozbouřeného moře na pustém ostrůvku.
„Kde to, k čertu, jsme?“
„V Benátkách,“ odsekl džin. „Přání jsem splnil, takže…“
„Tady zůstaneš!“ Menico rychle uvažoval, kam jít. Do tepla, nejlépe do hospody.
Ale někam, kde ho neznají. Jak by vysvětlil tak náhlý návrat?
Zvolil tedy okrajovou čtvrť Canareggio. Zapadl do jedné obstojné krčmy.
Vařili tam dobře, takže zůstal na večeři. Konečně zase známé jídlo. Dušené mušle, ryba, bílé víno. Ať si Arabové pozvou třeba ty Janovany.
Vtom ho někdo plácl po zádech.
„Těbůh, Menico, už jsi zpátky?“

Olizoval jí tváře, hladké, mírně slané potem. Olízal ji do sucha a pak ji hravě hryznul do nosu, řka "ham, ham". Měkký, poddajný, bylo to fajn.
Co dál? Svázal ji ruce za zády a spoutal nohy.
Uhryznout ucho bylo těžší než čekal, naštěstí byla omráčena. První kapky krve mu ulpěly na rtech, olízl se a jal se pustit do chutnějších soust. Nosy měl nejradši. A tak hryzal a hryzal, až zbyla jenom kost.
Dalo to práci, posílit čelisti, aby zvládly rvát živé svaly, ale stálo to za to. Oči nechal, nikdy mu nechutnaly. Vstal, ubrouskem se utřel a řekl "mňam".