V absurdnu

Člověk se v absurdnu rodí, žije a umírá. Může to přijmou nebo se tomu vzpírat. Může najít smysl, nebo může zemřít.

Věříme, že každá věc má svou pravdu, a tak se ji snažíme postihnout, splétáme slova jak korále na šňůru, mluvíme tak květnatě, až nám nikdo nerozumí.

Žít znamená nechat žít absurdno, podívat se mu do očí a přikývnout.

Toužíme slovy vyjádřit svět tak, aby dával smysl, ale svět i jazyk nás pokaždé zklamává.

Žít znamená každý den se konfrontovat s vlastní nesrozumitelností.

Jazyk dává víc otázek než odpovědí.

Ta nejdůležitější otázka zůstává.

Stojí život za to, aby byl žit?