Tak jste se dočkali těžšího tématu. Doufám, že jste spokojení.
Téma pro 25. 4. 2026: Kvetoucí korál
Toto téma bude uzavřeno 25. 4. 2026 v 23:59.
Bodíky můžete sledovat zde.
Nezapomeňte si přečíst FAQ.
V případě nejasností konzultujte Pravidla.
Metodika počítání slov.
Žil byl jeden horal,
mezi šutry korál,
na svůj věk furt kvetoucí,
což je vážně matoucí.
Často dýchal svěží vzduch,
smrádek z hnoje v hejnu much.
Z vlastních vinic sklízel hrozny
a dělal z nich patok hrozný.
Čurdil ho dál sveřepě
a skladoval ve sklepě.
Byl šikovný řemeslník,
měl však tempo šnečí,
tvrdil, že mu pohyb v horách
nebývale svědčí.
Na odlehlém místě
toužil volně žít,
pak si vzal svou ženu
a z té višně slít.
V paneláku žral a kynul,
touhle volbou prý se minul.
Jsou věci,
které vás v životě zlomí,
on však dál nezlomně sází své stromy.
Pozn. pro neznalé slova čurdit, jeden z významů je: kazit / zkazit - používáno v situacích, kdy se něco nepovede, viz: http://www.slangy.cz/SNC_Ukazky.html
„Sheldone, tak my jdeme,“ zahlásil Leonard a objal Penny v pase. „Nezapomeň, téma je Podmořský svět a heslo pro vstup je Kvetoucí korál.“
„Kvetoucí korál? Kvetoucí korál!?“ Sheldon začal hyperventilovat. „Nic takového neexistuje! Korál je živočich, tak nekvete!“
Penny, obalená tenounkým cárem látky, ověšená korálky a přívěsky hvězdic táhla Leonarda ke dveřím. „Sheldone, je to jenom zábava, a Amy se tak těší…“
Vtom vstoupila Amy v kostýmu Malé mořské víly. „Kde to vázne? Raj a Howard už se stihli pohádat, kdo půjde za Aquamana, a šli se oba převléct.“
„Dobře, jdu za něj já,“ zazářil Sheldon. „Ale to heslo nevyslovím.“
"Ahoj, Nilsi! Ty máš hrozně rád přírodu, že?" přiběhla za elfem Petra. "Moje máma pracuje v botanické zahradě, jako pěstitelka vodních květin. Nechceš se podívat, jak kvetou třeba... eh... korály?"
Nils na ni upřel opovržlivý elfský pohled a pronesl: "Korály nekvetou. Jsou to živočichové."
"A jo, já myslela ty kytky s bílými květy a velkými kulatými listy na hladině, ty... lopuchy!"
Elfovy oči se obrátily v sloup.
"Víš, já těm kytkám moc nerozumím, ale stejně bychom mohli jít někam jinam, třeba do kavárny..."
"Ale proč, prosimtě? Vždyť je tady tak hezky. Vysoké stromy, krásně zelená tráva, zpívající ptáčci, hořící sekera..."
Navazuje na Přetlak
Slávka vykukuje ven. Něco se tam leskne. Neodolá a sebere to.
Překvapeně si prohlíží masivní zlatý kroužek ozdobený kouskem korálu. Připomíná jedovatě našedlý květ.
Zakutálený vydlakův prsten! Hřeje a jemně pulsuje jako živý. Slávka sama se na okamžik rozzáří. Neví jak, ale náhle rozumí: „Proto loupí a vydírá! Potřebuje spoustu zlata pro spojení s dvojníky!“
Evžen uznale kývne. „Ty jsi oheň? Dokážeš prsten roztavit?“
Slávka se pousměje. Už jako malá doháněla tátu k šílenství, když měnila kovové lžičky na beztvaré krápníky.
Zlaté pramínky stečou z dlaní, zasyčí na vlhké zemi.
Evžen vztáhne ruku. Korálový kvítek se rozpadne na jemné šupinky.
Korál nemusí být červený
Podíval se nahoru, na tu obrovskou masu zelenomodré dálavy, nekonečné z jeho pohledu, nezměrné, magické.
Vždycky se rád potápěl, ale dnes to je jiné, osudovější a s jinými pocity.
Zahlédl kus těžkého dřeva, které kdysi tvořilo část paluby, jak klesá rychleji než on. Loď se rozlomila o útes na nesčetné díly, které jako nemotorné vločky klesají ke dnu.
Jeho zrak zabloudil dolu, tam, kde zanedlouho bude jeho hrob; jak zjistil, tak velmi pěkný hrob, připomínající kvetoucí zahradu u něj doma kdesi až snově daleko. Korály ukazovaly své mnohobarevné schránky, a mezi nimi drobné rybičky.
Spočine uprostřed šumění moře, v zahradě.
NESOUTĚŽNÍ - stačí mi psát a číst.
Navazuje na Hrnečku hoř!
Fyzika - to obvykle stačí. Další budu přidávat podle potřeby. Ještě trochu dohořívá chemie. :)
V mobilu jí cinkla zpráva od Jana.
Profesor Tác to dokázal. Ctibor je v péči psychologa!
Paráda! odepsala. Proto přišla ředitelka z hodiny na prášky. Ctibor projevil zájem o pokusy! Chemické, ne fyzikální!
Moje práce, pochválil se Jan. Předvedl jsem hořícího hada na porcelánové podložce. Produkt pramalý, smradu jak v hradu.
Přiložila smajlíka. Prima probuzení pozornosti! Dodala: Fyzikář odchází. Samozřejmě se to rozkřiklo. Ctibor mu pogratuloval. Řekl, že je rád a že to škole prospěje.
Psychologa čeká pytel práce... Proč si píšeme v aliteracích?
Prosím?
Opakování stejných hlásek na počátcích slov. Třeba: Kvetoucí korál.
Kvetoucí korál? Parádní pitomost!
Přiletěl palec.
Co taky s korálem, když fakt nekvete... :)
Následuje:
Území dnešní Bolívie, 16. století
Juan García těžko dýchal. On i jemu podobní následovali Pizzara se slepou poslušností, ale po pár týdnech se mezi pot a rozkazy poprvé prohlodal červíček pochybností. Vláčeli se zemí, kde bylo všechno podivně cizí. Stromy byly vyšší. Vzduch těžší. Vůně silnější.
Otřel si čelo a na chvíli spočinul pod květy korálovníků. I ty byly jiné, červené kalichy rostly obrácené k zemi. Pak mu cosi zabzučelo u hlavy. Ohnal se, aby se zbavil obtížného hmyzu, ale v tu ránu jej spatřil. Ptáček, co by se vešel do dlaně, třepotal kolem květů a pil z jednoho po druhém.
Juan García oněměl úžasem.
Korálovník je krásný ozdobný strom. Zatímco asijský druh má kalichové květy otočené vzhůru a kvete v období sucha, čímž udržuje naživu různé druhy ptáků, ten jihoamerický roste ve vlhké zemi a květy v těžkých hroznech rostou směrem k zemi. Hlavními opylovači jsou kolibříci.
Přiznám se, že jsem do dneška netušila, že korálovník (El Ceibo nebo též Crying Baby) existuje, ale zalíbila se mi představa, jak některý z konkvistadorského vojska poprvé spatří ten zázrak a možná začne přemýšlet o tom, že ten Boží řád, v jehož jménu jedná, je jiný, než se zdá.
(A ani se neptejte, kolik jsem toho o korálovnících přečetla.)
Jednou Horáček povídá, mohli bysme zajít do galerie, Šebestová říkala, že nežijeme kulturně, a Pažout řekl, z toho kvetu jako korál, Šebestová mi může políbit tyvíšco, a Horáček odpověděl, že korál vůbec nekvete, říkala Aries, a že líbat Pažoutovo tyvíšco by Šebestové nikdy nedovolil, ale do galerie se půjde! Pažout frfňal ještě v tramvaji, ale ve Veletržáku přestal, jeden obraz se mu zalíbil tak, že před ním stál jako uhranutý, to je krása, ty linie, ty tvary, nádhera! Kultura je úžasná! Takoví kluci už dneska ani nejsou, a Horáček řekl, no promiň, a Pažout rychle dodal, ty seš samozřejmě výjimka!
Miloš Jiránek, Sprchy v pražském sokole, Národní galerie Praha, Veletržní palác.
Putovali ledovou krajinou již několik týdnů. Zásoby docházely stejně jako vnitřní síla pokračovat dál. Ale zastavit se znělo ještě hůř, než dávat jednu nohu před druhou. Prý to kdysi bylo moře. Velmi bohaté a živé. Ale pak přišel žár, který odpařil veškerou vodu. A posléze chlad, který zmrazil, co zůstalo.
Teď bloudili kaňony ledových útesů, které se dříve pyšnily pestrobarevným životem. Ticho se ozývalo skrze křišťálově hladké povrchy a zpřítomňovalo dávnou smrt. Jeden by nevěřil, že i z chladu lze dostat halucinace, protože tamten dávný korál doslova kvetl! Dokonce ze všech těch barev bolely oči. Hrobka, kterou už nikdy neopustí.
