DMD č. 30. pro 30. 4. 2026. Téma: Sbaleno

Ulicí k severovýchodní bráně Rinde kráčel kůň. Šel pomalu, na zádech jezdec s mečem připnutým na zádech, na bocích naplněné brašny. Podél cesty stáli zamračení členové lotrovské bandy, která nedávno ztratila vůdce.

Jezdci v ústrety vyšla žena: "Zase na útěku, Zaklínači?" S mnohoslibným úsměvem dodala: "Přijde ti jako dobrý nápad mě opustit zrovna o Beltainu?"  

Zaklínač se ohlédl na postávající raubíře, kteří výhrůžně postoupili vpřed. Pak pohlédl zpět na stále se usmívající černovlásku a v kočičích očích se mu zablýsklo. V následující vteřině vyrazil ulicí kůň bez jezdce, který už byl vidět jen jako černo-stříbrná šmouha letící k hloučku rabiátů.

Orpheus gazed at their homeworld that was about to die.

A billion years passed since he was born here, and while he was immortal, Earth wasn’t. The Sun was entering its next lifecycle, and for the planet it was the end.

But even if their civilization now spanned many galaxies, some didn’t want to abandon the world they originated from.

Orpheus initiated the process, and the Megastructure expanded. Sheets of super-dense plates materialized high up, shielding the surface from baleful sunlight. Soon, the entire Earth will be encapsulated by protective cover.

And it will be ready for its next voyage.

Hraboší hokejisté se po finálovém utkání s rejsky vracejí domů s pořádnou ostudou. Nejenže zápas prohráli, ale podle všeho se navíc dopustili i krádeže.

Zatímco rejsci slavili mistrovský titul, hraboši údajně navštívili jejich šatnu a odnesli vše, co jim přišlo pod tlapky — od hokejek, přes brusle, až po chrániče zubů. Navzdory tomu, že mají úplně jiný chrup.

Hraboši se sice brání, že vybavení shrábli omylem, ale rejsci mají jasno: „Prostě si chtěli aspoň něco nahrabat.“

Celý incident nyní vyšetřuje policie. Hokejistům však kromě možného stíhání hrozí ještě jiný problém. 

„Aby jim z té hamižnosti nakonec nehráblo,“ uzavírá jeden z rejsků.

Zajímavé je, že pokud jedete na dovolenou s Kájou, je úplně jedno, jestli máte jen příručáky, nebo jeden kufr dohromady.

• fén
• 10 druhů opalováků, na který pak stejně člověk zapomene a je rudej jak rak
• patery kalhoty
• šminky, aby se dalo nahodit fasádu i na pěší výlet k vodopádům
• troje plavky
• troje boty
• troje brýle
• ručníky všech velikostí
• půl knihovny

Když potom Kája leží na kufru a chce pomoct se zapnutím...

Balení do příručáku je totiž jako drabble, kterej musíte sesekat ze 150 slov. Do každý tenisky se vám najednou vejde spoustu jinýho oblečení. Letět se dá i v pohorkách.

"What Grace-teacher bring question?"

I look at the jagged, purple youngster with three hands up, and grin. "Bring where? To class?"

I'm mostly fluent in Eridian now, but this is English class. The kids love it, and keep asking for more. We'll see; I could dust off my high school Spanish. I say mostly, because it turns out Rocky was dumbing things down a bit for me. 

"From Earth," a literal chorus replies. "What pack, question? Which musics-"

"That's an uncountable," I gently correct. 

"Which, which! Earth many many songs, which Grace-teacher bring to Erid?"

That's an easy one. "Everything."

The guard never saw the silent portal open. Tiger's fist sent him into the land of dreams. Osprey grabbed a small brooch off the table. Lioness frowned.

"This way."

The door wasn't alarmed.

Overconfidence?

Swan was alone.

Small mercies.

Lioness touched the Director's hand.

"I am Nobody. Focus on that. Fight them, not us." She said in a level, quiet voice. "It's alright."

We can't break the connection here.

She nodded to Tiger and Osprey. Tiger lifted Swan in a bridal carry.

"Package secured," he said.

Osprey unleashed the loudest tripple-anchored portal and they stepped through.

So much for alarms.

Skoro už zaklapl kufr, ale to podíval okolo sebe.

Opravdu to dělal.

Rozhodl se, posune se dál.

Vzal do ruky jednu fotografii. Byl na ní on, jeho syn Christopher a manželka. Zesnulá.

Opatrně vložil fotku v rámečku do kufru.

Bříška prstů mu sjely na postel.

Na tu postel, u které s ní byl do poslední chvíle.

Na tu postel, kde se pomiloval s "novou kapitolou".

Nebyl nevěrný. Byl vdovec, co se rozhodl posunout v životě.

Sbalil ještě několik věcí, než nakonec kufr zaklapl. Pokoj najednou vypadal prázdnější. 

I dům..., už měl kupce. 

A on koupený nový.

Zpět do rodné Argentiny.

Konec turnusu je vždycky hořkosladký. Všechny stany, chatky i pokoje jsou najednou prázdné. Všichni postupně odjíždějí buď s rodiči nebo autobusem, až na personál, který zůstává. A ještě ten samý den přijedou nové děti a vše začne nanovo.

Petr byl ověšený taškami, se kterými pomáhal dětem z kopce, a bylo mu trochu smutno z toho, že už je možná nikdy neuvidí. Tohle léto mělo být jen jednorázová záležitost, ale nakonec si to na Táboře nějak oblíbil.

"Tak zase příští léto," řekla Lucka, než ho objala. Petr se jen tiše usmál. Neuměl si představit, co bude dělat, až tohle léto skončí.

“Tak co, připraven? Máš všechno?”

“Skoro, tati. Jen pár drobností.”

Dítko stálo nad batohem, který byl skoro tak velký jako ono samo.

“Ukaž.” Tatínek potěžkal batoh. “Panenko skákavá, vždyť to nemůžeš unést. Co v tom máš?” 

“Jenom věci ze seznamu.”

“To není možný…”

Tatínek rozepl batoh a obsah se doslova vysypal na zem - hned navrchu několik knih.

“Co to je? Čtyři knížky? To nemyslíš vážně.”

“V seznamu psali , že si můžeme vzít nějakou osobní drobnost nebo knížku na čtení.”

 “Ale čtyři? Jedeš přece na tábor na dva týdny!”

Dítko se zamyšleně podrbalo na hlavě. “Hm. Myslíš, že je to málo?”