DMD Bonus č. 05 pro 19. 4. 2026. Téma: Ponožka profesora Snapea aneb Cesta tam a zase zpátky

A potom ponožka ladně proplula před kamerou.

„Čau lidi, moc vás zdravim, díky, že mě posloucháte. Dneska vám chci ukázat jednu věc – tuhle ponožku. Normálně by byly dvě, ale druhou, vertě mi, prostě někdo ukradl. Nechci jmenovat přímo pana Kalouska, ale všichni víme, jak to tady fungovalo.

A teď si to predstavtě! Ještě před rokem bystě za takový pár ponožek zaplatili mnohem víc. Ale my makáme, makáme pro lidi, tlačíme ceny dolů. Staráme se o normální lidi, ne o kmotry nebo lobby. Takže vám říkám – brzy budeme nejlepší. Best in inflace.“

Ponožka se rozhodla, že se taky radši nechá ukradnout.

A potom se ponožka ocitla v neznámé aktovce. Dumala, co tam dělá. Posléze byla z aktovky vytažena ve stejně neznámém pokoji. A vstrčena do tamního prádelníku. Mezi kusy prádla, které nezná.

Ach, jak ráda bych byla po tom tělocviku vyprána. a zatím tady smrdím v neznámém prádelníku. Zdalipak se odsud někdy dostanu? Co když tady zatvrdnu navěky? To je tedy opravdu příšerná perspektiva.

Čas plyne a zdá se být nekonečným. Náhle je ponožka vytažena a strčena zpět do aktovky. To vypadá nadějně. A skutečně, aktovka se otevírá, ponožka je vytažena a přebírá ji její právoplatný majitel. Ej, jaké šťastné shledání!

And then the sock landed behind a filing cabinet in a chilly room filled with stench of blood and death. A shiver ran through their fibers and they began creeping towards the source of energy pulsing in front of them. A small compact mirror shone with magic. The sock could not resist peering into it to see if they changed.

The image swirled and showed a series of worlds, adventures and feet. For a moment they saw their beloved mate, snuggled around them in the hamper.

Then everything went black, with only a piercing burning yellow cat eye looking back.

A potom mu prostě vrazil pěst do nosu.

"Takže ty nebudeš mluvit..? Měl by sis to rozmyslet.... Tímhle křikem si nepomůžeš."

Podíval se na svého "společníka" - byl jím muž připoutaný k židli. Takový čaj o páté. Bez čaje a sušenek.

"Zacpu ti tu pusu a bude... Kde jen..." Najednou objeví ponožku. Ani neřeší, zda je čistá, či nikoli, prostě ji strčí muži do úst.

"Dobrá... Teď máš chvilku si to rozmyslet... Řekneš mi, v jakém doku mám hledat?"

Muž mlčel.

Odhodlal se mu vyndat ponožku a hodit na místo, kde ji našel.

Shledal se s úspěchem.

"Dok... Ten u Temže."

A potom zafoukal vítr a ponožka se objevila uprostřed velkého davu. Všichni se usmívali, pískali a vykřikovali, zatímco kolem hrála písnička od Cher. Čistou náhodou se ponožka zachytila na něčím batohu, což ocenila, protože na ni alespoň nikdo nešlapal. Výhled ale měla poněkud limitovaný. Až když viděla ty barevné kostýmy, transparenty a duhové vlajky, pochopila, kde se ocitla. "Do you believe in life after love..." hrálo z repráků a ponožka se chtěla přidat se zpěvem, ale neměla pusu ani hlasivky, a tak alespoň vlála do hudby. Bylo to vynikající odpoledne. Jediné čeho litovala bylo, že se předem neobarvila na duhovo.

A potom... 

Sousta jim ještě ani nestihla doklouzat do žaludku. Jejich pohledy se střetly, v očích blýsklo náhlé porozumění. Barvy zářily jasněji. Kontrasty vystupovaly ostřeji.

"Měli bychom..." začala váhavě.

"Je to potřeba," souhlasil, než dořekla.

Pátravý pohled padl na cosi, co do té doby v Zahradě neviděl. Zdvihl to. Bylo to černé, hebké... a tvarované tak akorát, aby do toho schoval ten kousek sebe, který byl jiný.

"Myslím, že bychom měli mít stejné!" podala mu pás listů svázaných stonky. 

Zdálo se mu to, nebo v jejím hlase slyšel... žárlivost?

Divná věc mu vypadla z ruky, když se ozval Boží hlas.

A potom náhle bylo ponožce teplo a příjemně. V krbu praskal oheň, z trouby voněl koláč a na stole stál kouřící šálek s čajem. 

"Copak to tu máme?”

Kdosi se k ponozce sehnul a opatrně ji zvedl.

"Je to takové měkoučké. A teploučké.”

Ta osoba byla menší než obyčejný člověk. Ponožka se podívala dolů a s hrůzou si uvědomila, ze maličká žena je bosá. Její nohy pokrývaly husté chlupy. 

Ponožka ztratila svůj smysl. Bylo to jako kdyby se začala párat.

“Ale je to k ničemu,” prohlásila hobitka a odhodila ponožku do kouta.

Ponožka polkla slzy a opustila tento hrůzný fandom.

A potom zámek cvaknul. "No konečne ..." pomyslela si. Za dveřmi na ni čekal hlavní sál serverovny. Několik řad racků plných serverů blikajících dost na to, že by nemusela rozsvěcet.

Přišla blíž a všimla si, že jeden z racků v první řadě je pootevřený. Nešel zavřít, protže na jeho rohu visela ... ponožka? "Co to ... ?!" Hodila ponožku za sebe a šla si detailně prohlédnout obsah racku.

Připojila se k pár serverům, postahovala všechno, co vypadalo užitečně, ale žádný z nich neměl po síti přístup na hlavní úložiště, tak rack zase zavřela a šla hledat o kus dál. Ještě tu čeká spousta práce ...

A potom se ponožka ocitla v suchu. Ba co víc! Ve zbrusu novém světě. Přistála na hlavě stvoření, které vypadalo jako chodící dýně.

"Šéfe, už nám tady zase prší fusakle!" oznámil Mervyn Pumpkinhead.

"Dej mi ji."

Ponožka vystřídala dočasně majitele. Muž, který ji svíral v rukou, vlastně vůbec nebyl muž. Vypadal jako znepokojivě atraktivní strašák do zelí.

"To si vyprošuji."

Ty mě slyšíš?

"Já slyším myšlenky všech stvoření v mé říši. I tvé, malá ponožko."

Nejsem malá. Jsem zcela dospělá.

"A smrdíš."

Hej! Nesmrdím! No... počkat...

"Tohle bylo zábavné. Ale je načase se rozloučit."

Néééé!

"Tento sen je u konce."