DMD č. 01. pro 1. 4. 2026. Téma: Tak si tam teda jdi, ale pak se nediv!

"To je blbost! Proč bys tam teď lezl! Víš co z toho bude?!"

"Jo? Co?"

"Průser!"

"Je to otázka života a smrti!!!" Bránil se statečně seržant.

"Crevane,..." Pedro se na něj zadíval skepticky. Co se oženil, vlastně mu Crevan přišel ještě víc cvok než předtím. "Přijde ti normální dráždit hada bosou nohou?"

"Nikoho bosou nohou dráždit nebudu, půjdu tam v kanadách."

"To je metafora!"

"To mi došlo!" Crevan si zapl poslední knoflík na blůze uniformy a nasadil baret.

Ohořelý.

"Krugell tě zabije."

"Možná, musíš ale uznat, že otázka správné ustrojenosti se nesmí zastavit před ničím. Ani inventůrou v našem výstrojáku."

Je únor.
„Blázne,“ říkali. „Nastydneš, dostaneš zápal plic a umřeš.“
„Stezky jsou zasněžené, zledovatělé, chodí se špatně, uklouzneš, zlomíš si nohu a umřeš.“
„Musíš mít dobré boty, ty vysoké. Jinak nepřekonáš balvany, skály, řvoucí rozvodněné potoky. Bahno, rašelinu...“ (Nebude zamrzlá?) „Zastihne tě noc. A mráz. A umřeš.“

Dostaneš zápal plic, zlomíš si nohu, umrzneš a umřeš?
No a co, pomyslíš si ve vlaku, který ani tak nespěchá jako se líně sune do Milngavie. Cítíš příval očekávání, surfuješ na vlně adrenalinu.
Otočíš se zády ke slovům Nejde to. Ne proto, ze si něco potřebuješ dokázat. Jen... nejsou důležitá.
Důležitá je Cesta.

Remus v duchu opatrně přeskládával slova a vyhlazoval ostré hrany.

"Nejsem si... nemyslíš," odkašlal si.

Sirius uštvaně zíral na kousek pergamenu. Zmačkal ho, hodil k přechozím a začal rychle škrábat vzkaz znovu.

"Tichošlápku?"

"Ne," odsekl Sirius, "je to můj bratr, chápeš? Neviděli jsme se, co jsem... Je... jediná rodina, kterou... totiž..."

Snažil se nedat najevo, že to zabolelo.

"Jak chceš. Jen nechci, aby ti to... zase ti to ublíží!"

Ticho se vyostřilo. Radši se zvedl a odešel.

*

Přišel zmoklý a prochladlý. Nechtěl se ptát.

"Nepřišel," zamumlal potichu. 

Soucit v Remusových očích zraňoval tak moc, že se radši proměnil na psa.

Pár kroků, jen co přejdeš dvůr, vyklouzneš z branky a zamíříš ven. Zrychlíš krok, poslední ulice, stín stromů, pěšina stoupající vzhůru, tady se můžeš nadechnout. Tady nehraješ roli. S kamarády, co tě znají.
Za brankou se k nim připojí stín. Zrychlí krok, ponoří se pod stromy...
Vetřelec.
Malcolm se otočí, udělá krok vpřed. Chrání menšího Normana. Jako vždy.
Teď není před kým.
Menší, zrzavý... démon. Norman získal... ochranku.
„Nepotřebujeme tě.“
Na démona se nemůžete utrhovat. I když ho opravdu nepotřebujete.
Zrzek se pousměje.
„To říkaj vždycky. Většinou se pletou. Riskneš to?“
Králova smrt je dosud záhadou.
Asi budou mít společnost.

"Geralte, co to bylo za zvuk? Nechceš se tam jít podívat? Že ne?" Marigold se tvářil velmi vyděšeně. Elzee, ta jen Zaklínače bedlivě pozorovala. 

Zvuk cvakání se nepatrně přiblížil. 

"Tohle řešit nebylo v mém plánu," ohradil se znovu důrazně Marigold. "Můj plán je vzít nohy na ramena a zmizet. Co nejrychleji!" 

Marně, zaklínač již tasil. Tiše se začal blížit ke zvuku. 

"No, tak si tam klidně jdi, kašli na radu starého přítele," zabručel naštvaně bard. 

"A mě tady klidně nech samotného, ať mě něco sežere!" Zvolal za ním ještě úzkostně.

Zaklínač jej však již neposlouchal. Soustředil se na hledání cíle. 

Už ani nestopoval. Věděl kam jeho přítel kráčí. Štval koně, doufal, že jej dožene včas. Dohnal. Viděl ho stoupat přímo k otvoru do Tmiji mory.

Ze všech sil zařval, Vajgor se otočil. A hlavně zastavil.

„Stůj!“ vyhrkl, sotva seskočil z koně. „Máš synka, ženu…”

„Někdo pro ty lidi musí…“ odsekl Vajgor.

„Jsou ztraceni!“ přerušil přítele. „Z Tmiji mory se nikdo nevrátí. A když, tak změněný. Neměli tam chodit!“

„Borlane… postarej se mi o synka.“

Vajgor tasil meč a zamířil k rozšklebenému vstupu do prokleté jeskyně.

„Tak si tedy všechno zahoď!“

Přítel zmizel v temnotě.

Borlan dlouho křičel jeho jméno. 

Marně.

"Zbytečně děláš dusno, Arnau. Nevíš, kdy se to proti nám může obrátit."
"Obrátit? Nesmysl. Vždycky jsme byli lidi poctivý. Jeho milost se zaručila a svatí páni si vyslechnou každýho bez postihu, kdo přijde sám. Tak ať si poslechnou, jak Peyre odmítá každej dobrej obchod a jak stará Joana porád mele vo pekle."

"Jsi Arnau, syn Bertrana z Cailhau?"
"Ano, ctihodný pane."
"Jméno tvé matky Marty je vedeno v seznamech. Tví sousedé potvrdili, že její bratr je kacířským kazatelem, který na svých cestách přebýval i ve tvém domě a jedl u tvého stolu."
"Já... pane..."
"Uznej svůj omyl a přijmi pokání!"

The neurons fire gently, but firmly; the inner monolog equivalent of a polite cough. So, my brain says, let me get this straight. You're doing a drabble challenge while on vacation, in Czech. Again."

"Yes?"

How many years has it been now? Do you even speak Czech?

"Honestly, I've lost count. And ne, I mean, no."

There is the faint impression of a sigh. Okay. Just... Tak si tam teda jdi, ale pak se nediv! 

"I won't be."

I thought you said you didn't speak Czech. 

I don't, of course. But I get the general idea. Ano: Tak jsem tady. 

"Tak si běž!"

"Myslíš to vážně?"

"Co myslíš?"

"Nevím."

"No to bys teda ale měl!"

"Ale jak to mám vědět?"

"Víš co, dělej si, co chceš."

"Já tam chci jít."

"No tak si běž!"

"A tobě to nevadí?"

"Copak ti záleží na tom, co si myslím já?"

"No jasně, že záleží."

"Tak nechoď..."

"Dobře, nikam nejdu."

Podíval se na ni.

"Vidím, jak smutně koukáš. Běž, prosím tě!"

"Ne, já budu radši s tebou."

"Nelži!"

"Nelžu!"

"Vždyť vidím, že chceš!"

"No dobře, tak chci."

"Já věděla, že jsi mi lhal! Proč mi lžeš!"

"Protože tě miluju!"

"Jsi hroznej!" zařvala za odchodu.

Je to tragédie, když po silném vládci nastoupí ovlivnitelný slaboch. 
Přesně to se stalo po smrti Balduina IV. v Jeruzalémském království, kdy se králem stal Balduinův švagr Guy de Lusignac. 
Ten v touze po věhlasu svého předchůdce, shromáždil nejpočetnější křižáckou výpravu, aby se postavil vůdci muslimů Saladinovi. Ne všichni jeho vazalové s ním sdíleli nadšení pro boj s nevěřícími a málem se jím podařilo, Guye přesvědčit, aby zůstal za hradbami Jeruzaléma. Bohužel velmistr řádu templářů zmanipuloval  pošetilého krále a ten přes odpor baronů vyrazil do boje. 

Následná bitva u Hattínu dopadla  pro křižácké vojsko katastrofálně a znamenala konec Jeruzalémského království.