DMD 2013

Artemis stála před zrcadlem a kritickým pohledem zkoumala svoje zelené šaty. Měla pocit, že v nich příliš vynikají její svalnaté paže. Neměla si vzít spíše ty modré?
„Co ti tam tak dlouho trvá, Artemis?“ Do pokoje vešla Miss Martian s přívětivým úsměvem na tváři.
„Nemůžu se rozhodnout, co si vzít na sebe,“ zabručela Artemis.
„Vypadáš v těch šatech úžasně! Když si rozpustíš vlasy, budeš dokonalá!“ ujišťovala ji její přítelkyně. „A kdyby něco, tak se vždycky můžeš převléknout, ne?“
„Tobě se to říká,“ odsekla Artemis. „Taky bych občas chtěla umět měnit podobu.“
„Ale to je přece přirozená schopnost každé ženy, ne?“

“Jé, podívej, jak nám krásně uklidili!”
“No, ještě to není dokonalé. Třeba tahle figurka je moc rovně... Aj, teď jsem jí shodila.”
“Nevadí. Podívej, váza s kytkou. Tahle tráva trochu přečuhuje...”
“Mňam, mňam, dobroučká travička.”
“Hele, na zácloně je moucha, já jí chytím.”
ŠKRÁÁÁB!
“Tys tu záclonu roztrhla! Praštím tě do nosu!”
“Ssss... A já ti šlápnu na ocásek!”
BUM!
“Hele, převrhla jsi tu vázu. “
“To má za tu trávu. Byla pěkně hnusná. Asi ji vyzvracím.”
BLÉÉÉ!
“Pěkný nadělení.”
“Náhodou, už to tady vypadá docela dobře. A víš co?”
“Lehneme si do klubíčka a usneme?”
“Přesně.”
“Tak jo. Dobrou.”
“Dobrou.”

Noviny otiskovaly výhradně radostné zprávy ze Svazu a údernická halekání nad novými traktory, ovšem občas, snad aby lid mohl vzkvétat i na duchu, přinesly taky špetku stranické poezie.
Parfémem pleť nevoní si,
neobléká drahé róby,
prosté děvče v kombinéze,
hrdinkou je naší doby.
Země zešílela a ona odtud musí utéct, dokud to ještě trochu jde. Bratr, ten po válce rovnou zůstal v Anglii. Měl recht. Minulý týden uplatila liškou a pár zlatými náramky převaděče. Vyjde to, musí. A pokud ne, pomyslela si trpce, pohled upřený na sloku v novinách, v Československu se kožichy a zlato stejně teď moc nosit nebudou.

Očekáváná chvíle nastala, zbývá posledních pár minut do osudového okamžiku, už nikoho nezajímá bublající guláš, nikdo nevěnuje pozornost nekončící hádce. I ta telenovela dávno vzala za své, a dokonce největší drbny přestávají klebetit.
Ladíme, točíme knoflíky na nevzhledných bednách, jsou to odporné stroje, co celý den dráždí mladé sousedy, vydávají nesourodé skřeky či nesrozumitelné dechovky, ale ta rychlost se kterou se všichni k nim snaží dostat je neuvěřitelná. Jinak hlemýždí lid by mohl směle začít konkurovat olympijským vítězům…
Lovíme brýle, převracíme šuplíky a hledáme naslouchátka, samou nervozitou nám padá protéza. Je to tady.
Vzhůru ke strojům, žhavte dráty, Impulsovi volají!

„Vašku?“ zaklepal hůlkou na dveře koupelny a nervózně přešlápl na místě. Už dávno byl připravený, frak jako prohnaný photoshopem a bota s kopytem se mu leskly dokonale. Jenže co mu to bylo platné, když musel čekat na to pometlo andělské padlé, které bylo ještě pořád zamčené v koupelně, ačkoliv představení začíná ani ne za hodinu.
„No?“ ozval se z druhé strany tlumeně.
„Už musíme jít, Lásko,“ mrkl již po sedmé v řadě na zlaté kapesní hodinky a bezmocně si povzdechl.
„Míšo,“ otevřely se dveře a v nich nahej chlap s pleťovou maskou napatlanou na hlavě, „neboj, za chvilku jsem hotovej.“

Po roce čekání je opět tady. Co? No přece Duben Měsíc Drabble! Ještě než začneme, je třeba naposledy pocvičit své prsty, zkontrolovat, zda na klávesnici nechybí žádná písmenka, připravit se popustit uzdu fantazii. Pořídit dostatečnou zásobu kafe a čaje, sušenek a cukru. Případně vzít si slovník se spisovnou češtinou k ruce. A můžeme začít. Už, už nedočkavě čekáme, až přijde ten správný povel. A on přišel.
„Ke strojům!“ Zazní slova pořadatelek a všichni poslechnou. Usednou a začnou psát. A psát nepřestanou, dokud nebude konec. A ten bude až za dlouho, doufejme. Aby se stihlo napsat co nejvíc příběhů. Dubne, vítej!

"Jste si jistý, že to nebude mít žádné defekty?"
"Nic neslibuju. Vždycky se může něco pokazit."
"Potřebuju vojáky schopné uposlechnout rozkazů a trefit se lžičkou do pusy. Co jste předvedl posledně se tomu ani neblížilo."
"Určitě předčím tu kaluž orgánů, co vám zhotovil můj kolega."
"Dost řečí. Jak to funguje?"
"Stačí strčit ruku semhle. Jen bych rád věděl jedno. Ryby jsou docela přátelské. Nejde si to vyříkat po dobrém?"
"Poslyšte, teď je pozdě to řešit. Ryby nikdy neprojevily nejmenší zájem vyjednávat a zabily až příliš lidí. Zařaďte se. Je potřeba vyrovnat ztráty."
Mašina zabzučela, když do ní zajela velitelova paže.

„V metru jsem viděl zvláštní věc…“ prohodil Daniel. Obě ruce si ohříval o poloprázdný hrnek s Earl Greyem a konstantně z něj usrkával.
„Hm…“ vyloudil ze sebe Ondra a dál si pročítal otevřený dokument. Jeho mléčný Darjeeling téměř přetékal a pomalu, ale jistě chladl.
„Ráno si naproti mně přisedla nějaká žena. Vytáhla z kabelky líčení. Pozoroval jsem, jak si maluje oči, prodlužuje řasy, uhlazuje pleť, pudruje a já nevím co ještě. Nejzajímavější ale je, že nejkrásnější byla asi tak v půlce svého krášlení.“
„Hm. A má to něco společného s mojí bakalářkou?“
Daniel si povzdechl. „V tiskárně zavírají v pět.“

Na obloze zuřila bouře. Blesky, hromy a jejich Vládci se proháněli sem a tam, a mezi tím vším se zmítala loď. Loď s potrhanými plachtami a... nu ano, loď létající.
Posádka pobíhala po palubě sem a tam, kam je zrovna nahnalo naklonění paluby. Těch pár, kteří se pokoušeli udržet stroj v chodu, brzy své úsilí vzdalo.
"Kapitáne!" zabušil první důstojník na kapitánovu kajutu.
"Ano?"
Na palubu vyšel kapitán Shakespear - v růžovém baletním oblečku a s vějířem, který mu vzápětí vzal vítr. Zamračeně se rozhlédl po svých mužích. "Na co čekáte, bando líná! Ke strojům, nebo vás dám hodit přes palubu!"

„Kapitán Elánius i lady Barankinová jsou v paláci,“ hlásil První zbrojnoš Karotkovi. „Elánius bude chtít od Zavoněla pro naši hlídku novou výzbroj. Lady Barankinová celou tuhle transakci sponzoruje.“
Karotka podotkl: „Takže zase budeme ve firmě Máš-li rád draky, zařehtej každému zaměstnanci vnucovat – ke strojům a pracuj? A přesvědčovat je, že to dělají pro Ankh-Morpork. To by neuhádaly ani soudné sestry.“
Klika cvakla, dveře letí, kapitán Elánius vchází do dveří.
„Bedničky z kočáru do zbrojnice, a hned.“
„Vždyť jsou to líhně pro draky,“ protestoval Druhý zbrojnoš.
„A tady máte návod, co s nimi,“ hodil Elánius na stůl videokazetu Jak vycvičit draka.