DMD 2013

Která to víla, nymfa z ručeje
po vánku spouští zlatohebké vlasy?/
Prsty upustily list s básní.
Nespával sám – alespoň ne často – ale ženu ve svém loži nepřivítal dlouho.
Uslyšel, jak si za závěsem v rohu místnosti hlučně ulevuje do noční nádoby, pak čvachtání vody a nelibozvučné prozpěvování. Podlaha se chvěla pod jejími kroky. Se zájmem sledoval, jak se přibližuje. Těžké rozhoupané prsy, únava v našedlé tváři, černé vlasy rozcuchané jak keře v prudkém větru.
Naklonila se nad ním: ucítil včerejší víno.
Její oči jiskřily smíchem a vášní.
Vztáhl ruce k tomu štědrému tělu a pocítil radostnou vděčnost.
Byla dokonalá.

Některé zvuky jsou velmi žádané - pípnutí mikrovlnky nebo třeba pískání konvice s horkou vodou. A pak samozřejmě ten krásný zvuk, který vám oznamuje, že někdo na světě o vás stojí a chce slyšet váš hlas.
Ovšem laskavé spojení se světem přestane být žádané v okamžiku, kdy vám dojde, že na druhém konci je zase jenom operátor, který bude nabízet ty nejvýhodnější služby na světě (znáte ne? Telefon za dvě koruny, pokud dva roky budete operátora živit pěti stovkama měsíčně...), v lepším případě naštvaný rodič.
A pak přišlo neznámé číslo.
Píp.
Na druhém konci virtuálního drátu se ozval hlas mrtvé babičky.

Ještě pořád to funguje!

Úspěšně jsem se vloupala. Všechno je hezky zakryté, aby se neprášilo. Netherfield Park is let at last , ale Binglíci odjeli "na skok" do Londýna.
Ne, že bych byla jediná, kdo zneužil jejich nepřítomnosti. V hlavním sále za zavřenými okenicemi a se zavřenýma očima tančí elegantní Elizabeth Ryegrass a představuje si, že Charles Bingley je přítomen. Paní Sigismond-Smith škodolibě láká ze stájí oslíka na kus tvrdého chleba. Na balustrádě terasy sedí Miss Gwendylon a značně skepticky se rozhlíží. Nedostala se do převlékárny.
Za moment zas budeme pryč a nikdo nic nepozná. I letos ale zůstaneme tady, v kraji Period dramas.

Budliky, budliky. Mikroskopy.
Použijeme-li jednostupňovou metodu bez ověření, zda nám ona jedovatá věc bude fungovat, experiment se nepodaří. Vedoucí tudíž bude velmi zlý. Zvlášť, když zjistí, že jsme špatně navážili roztoky, protože jsme u nich usnuli. Což vážně hrozí, proto si raději zopakujeme látku a seženeme někoho, kdo umí převádět okounky na štiky.
Uvaříme velmi silný čaj.
Budeme-li se tísnit v malé laboratoři těsně před stěhováním, experiment se s největší pravděpodobností nepodaří. Ideální podmínky tudíž zřejmě nebudou ideální. To už dobře známe. Následně strávíme den hledáním chybného kroku.
Ztracené protokoly nám valně nepomohou.
---
Už víte, o čem budu letos psát?

„!!! §§§ ++-- *** ////“
Tady musí být sto slov. A protože máme super počítadlo, počítá fakt jen slova a ne ty interpunkční zhůvěřilosti hore!

Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík.