Moje články

Když ho uviděla poprvé, ucítila kdesi uvnitř něco hřejivého a naléhavého. Kmitalo to v jejím tělíčku jako kolibřík.
Potom za ní přišel. Vesmír se zatřepal a už nikdy nebyl stejný.
„Míp íp?“
Stydlivě se ho dotkla. Byl tak akorát měkký, tak akorát slizký a tak akorát pružný.
„Ííííp!!!“ odpověděla.
Sklopil oči a zrůžověl po celém svém povrchu.
Potom už to šlo rychle.
Rozrazili dveře jeho bytečku, odsunuli postel a hrnuli se ke stolu.
Nejdřív krmil on ji, potom ona jeho. Čím dál rychleji. Špek, vajíčka, sádlo, houby. Tělíčka se orosila potem.
Do rána se tyto dva oživlé tuky rozmnožily jedenáctkrát.
______________________________________
Pro ty, kteří pořád tápou: http://granades.com/wordpress/wp-content/uploads/2010/05/doctor-who-adip...

Čau Steph,
Ty víš, že se Ti většinou snažím do Tvé práce nemluvit, ale teď jsi překročila všechny meze.
Nevadí mi, že mi každý den chodí rozzuřené dopisy od Edwardových fanynek.
Nevadí mi, že mě popisuješ jako nemožné nemehlo.
Ale teď jsi ze mě udělala nemrtvou a víš, co je zvláštního na nemrtvých? Nevidí se v zrcadle! Tak je to! Už týden jsem se nemohla pořádně nalíčit!!!
Hele, něco s tím udělej! Je mi jedno jak – ty jsi spisovatelka. Když Edward může světélkovat na slunci, tak já se chci vidět v zrcadle!
Tvá Bella
PS: A pohni, já chci make-up!!!!!

Dneska sem si na zahradě rozbil koleno. Nikdo mě neslišel plakat. Maminka a tety minystrantky měli poradu.
Šestiletý Juliánek se zamyslel a psal dál.
Pak přišla modrá paní. Utřela mi slzi a půčila kapesník.
Neznal sem ji ale říkala že se menuje Teta Beta.
Juliánka už bolela ruka, ale zážitky byly příliš silné.
Říkala že velký kluci nikdy nebrečej a taky by neměli nosit fijaloví tričko. Říkala že fijalová je holčičí barva. Když budu hodnej prej mi uplete modrej svetřík.
Potom mi dala speciální mrkvovej koláček pro maminku. Donesu jí ho k večeři ale o modré paní neřeknu ani slovo.

Varování: Harkness!!! Fakt! A pokud jste o mně třeba měli dobré mínění, tak si to nečtěte.
A může za to Lunkvil a Lejdynka - já odmítám jakoukoliv zodpovědnost.
Rating: Kdo přežil Torchwood, přežije i tohle...
_______________________________
18. století
Někdo ho oslovil jménem. Po tolika letech.
„Dáš si chleba? A později možná něco víc?“ mrkl na něj neznámý v dlouhém modrém kabátu.
Galejník Jean Valjean zjistil, že jsou v celém lomu úplně sami. Snad Boží zásah.
„Kdo jsi?“
Zasmál se.
„Určitě ne dodavatel pečiva.“
19. století
Růženka šla pro šafrán a trochu toho zázvoru, když ho spatřila sedět kousek od cesty. Měl na sobě dlouhý kabát a byl ještě mnohem hezčí než Toník ze vsi.
Dal jí pivo a uzenky.
Zpátky k dědečkovi se už nevrátila.
1943
Kapitán Harkness náhle zjistil, že se dívá na svůj věrný obraz.
„Nepřipadá ti, že už to s tím cestováním v čase přeháníš?“
Jeho kopie se k němu naklonila.
„Tohle bych si nemohl nechat ujít...“
Jack ho od sebe odstrčil.
„Počkej! A nevybuchne třeba vesmír, když si to člověk rozdá se svým zatraceně sexy starším já?“
„Věř mi, bude to stát za to.“
Chvíle ticha.
„A potom se můžeme vloupat do proviantního skladu.“
„Já tě miluju...“
...
Čas plynul.
A plynul...
...
237. století
„Vypadá to, že jsme tu zbyly jen my dva...“ mrkla na něj Face of Boe ze své lahve.
Voldemort zesinal.
„Proč jsem si do prdele dělal těch viteálů tolik?!“

Nejdůležitější přikázání zní: „Dej lidem světýlko a naději.“
Tak mě to učili. Tak je to správné.
Takže... nadechnout se a letět. LETĚT!
Tma voní jarem a pupeny a mízou.
Křídla bolí, ale noc je ještě dlouhá a tak hustá a černá, že by se v ní lidé bez našich světýlek utopili.
Letět! Ještě chvíli to vydržím.
A potom najednou rána. Vesmír se na chvíli roztříštil.
Úryvek z dnešních novin
STOPROCENTNĚ EKOLOGICKÉ!
Tato nová lampička s pěti sty světluškami vydá stejné světlo jako žárovka.
Nepotřebuje elektřinu!
Nevydává teplo ani škodlivé látky!
Jedna náplň vydrží až týden!
Chraňte svoji planetu ještě dnes.

Poznámka: No jo, předběhla mě Keneu, ale už se mi nechtělo vymýšlet nic nového.
S takovým pacientem se doktor Nacosáh Přeříz ještě nesetkal.
„Tak proč jste šel do nemocnice, když vás nic nebolí?“
„CHTĚL JSEM SI TO JEN ZKUSIT.“
Ticho.
„PROMIŇTE, NEVĚDĚL JSEM, ŽE MĚ MUSÍ NĚCO BOLET.“
„Pošlu vás na ikogen,“ povzdechl si nakonec.
Ikogen byl nejnovější vynález. Prostě do vás spustili skřítka na provázku a on vám nakreslil vnitřní ikonogram. Šikovná věcička.
Později.
„Člověče, vy nemáte žádný orgány!“
„AHA. DĚKUJI. NO, MOŽNÁ KDYŽ BUDU JÍST ZDRAVĚJI...“
Nacosáhův obličej vystřídal několik barev.
„Odneste ho na pitevní stůl!“
Přidusali dva golemové.
Smrť se na ně usmál.
„MOHU TAM DOJÍT SÁM, POKUD VÁS TO POTĚŠÍ.“

Ve dvaadvacátém století se lidé konečně naučili dělat auta podle jeho představ.
S jadernou hlavicí na podvozku.
S kožešinovou předložkou místo fádní spojky.
S velkým červeným čudlíkem s nápisem: pro šmajchlování za jízdy.
Dva zelení pidimužíci (oba byli v ceně) točili volantem. Jack Harkness telepaticky zvýšil rychlost na nechutně vysoké číslo a po dlouhé době se cítil opravdu dobře.
Ne nadlouho.
„Máme problém, pane,“ zapředl motor (dalo mu to práci, ale nakonec sehnal jeden s velšským přízvukem).
Jack se napřímil a zaklel. Sprostě.
Psal se rok 2179 a ten kretén před ním právě obsadil poslední volné parkovací místo na Zemi.

Omluvujík organizátorkám: Asi mám úplně špatně počítání slov - takové to (1) a a) jsem nepočítala.
Varování: Přítomné právnictvo, nebijte mě.
Poznámka: Bylo to silnější ne já.
Čl. 1
(1) Barbiestán je svrchovaný, právní stát.
(2) Zdrojem veškeré moci jsou Barbie.
Čl. 2
(1) Každá Barbie má právo vlastnit jeden růžový domeček a jednoho bílého psa.
(2) Právo, uvedené v čl. 2 odst. 1, se netýká Barbie, které
a) váží více než 45 kilogramů,
b) jsou starší 30ti let,
c) mají ICQ vyšší než 80 bodíků.
(3) Barbie uvedené v čl. 2 odst. 1 budou deportovány ze země.
Čl. 3
Každá Barbie má povinnost vypadat dobře.
Čl. 4
Žádná Barbie nesmí nosit stejné šaty déle než jeden den.
Čl. 5
Barbie, která si do 20ti let nenajde Kena, bude deportována podle čl. 2 odst. 3.

Varování: Bodík je bodík. A obsahuje to zmínku o motýlím slashi
Přednášející si otřel čelo.
„Dobře. Nakonec všichni pochopili, že doba je zlá a neozbrojená postavička rovná se mrtvá postavička. A teď – kdybyste měli jeden poslední výstřel, komu by patřil?“
Váhavě se zvedla zelená ručka.
„Vý-co?“
„Rákosníčku, ty seš ucho,“ odfrkl si Krakonoš. „Já bych zabil sojku. Leze mi na nervy.“
Přednášející zavrávoral.
„Ehm… zajímavý názor. Co ostatní?“
„Křemílka!“
„Ne, Vochomůrku!“
„Když já nevím, kterýho z nich,“ fňukl trpaslík Šmudla a vrhl vzdorný pohled na své brášky.
„Šmoulinku!“ ozval se sbor hlásků.
„Makovou panenku! … no co,“ mávnul Emanuel křídlem, „mám radši Ibrahima.“
Přednášející pomyslel na sebevraždu. Bohužel neměl ani poslední výstřel.

O vesmíru vám můžu říct jen jedno – vážně má konec. Sedí tam človíček v houpacím křesle, a když se dostanete až k němu, dá vám lízátko, které vydrží věčně (i když ho cucáte každý den!), a turistickou známku s nápisem KONEC VESMÍRU. Uvaří vám čaj, který bude oslazený tak akorát, a také ho bude zajímat vaše vyprávění. Na oplátku vám poví spoustu neuvěřitelných věcí o životě.
A o tom, že má smysl.
Potom vás pošle zpátky domů. A když se vám nebude chtít, pošeptá vám, co se skrývá v té husté tmě za jeho křeslem.
A to zatím přesvědčilo každého.

Ten vzkaz napsal kdosi obyčejnou tužkou. Písmenka, každé jinak veliké, se klátily na papíře jako opilí námořníci.
MILÍ PANE!
JE NÁM HROZNĚ LÝTO ŽE SME SI TEN KLOBOUK PŮČILI BEZ PTANÍ. FAKT MOC. ALE BYL TO TEN NEJLEPČEJŠÍ KLOBOUK NA SVJETĚ A PROŽILI SME S NÍM NÁDHERNÉ ČASI. TAK SE NA NÁS PROSÍM MOC NEZLOBTE.
TEĎ VÁM HO VRACÍME ZPÁTKY. UŽ SME STAŘÍ A V KLOBOUKU NÁM JE ZYMA. HLAVNĚ RÁNO.
UNITŘ NAJDETE VAŠI ODMĚNU. DOUFÁME ŽE SME VÁM NESPŮSOBILI TĚŠKOSTI.
MĚJTE SE KRÁSNĚ!
B B
Kouzelník Pokustón vytáhl z klobouku svazek čerstvých křupavých mrkví. Oči se mu zalily slzami.

Když vychovatelka dala konečně výpověď, byli jsme dokonale šťastní. Žádné pohrabáče. Žádné deky s králíčky.
Zabydleli jsme se s ženou ve sklepě mezi bojlerem a pytlem brambor. Ten prach! Ááách! Žuchlavý, hňatlavý! Ššššch! Hotový balzám na duši bubáka.
Narodily se nám dvě děti – Huhlík a Špindíra. A měli byste je vidět, jak si to ťapkají na chlupatých nožkách v čepičkách z pavučin! Až jim bude rok, začnu je učit štrašilogii.
Abych řekl pravdu, občas se mi po vychovatelce zasteskne. Měla styl, víte? A někdy nám i nechala náskok. Asi s ženou zorganizujeme Prosinec Měsíc Pohrabáče. Čistě, abychom nevyšli ze cviku.

Miluju alternativní realitu. A člověk, který ji dokáže napsat ve sto slovech, zaslouží obdiv. Předkládám vám některé z AU stoslůvek, které mi vyrazily dech. I když jich je ve skutečnosti mnohem víc.
Jedno písmeno od Jacomo. I když si pořád myslím, že to není ani tak AU, jako spíš pravdivý popis události.
Hobit od Jany Vargy. Ukázkový příklad díky – bohu – AU stoslůvky.
Anděl od Lady Vader. Není to anděl, anděly on zachraňuje. I když si pořád myslím, že kdyby Obi-Wan chtěl, tak se z toho vylíže i bez něj.
Překvapení od Lunkvil. Chmurný den v životě jedné pohádkové postavičky.
Malice in Underland od Lejdynky. Jedno velice mrazivá alternativní dimenze, která, doufám, nikdy nenastane.
Pohádky od Avevy. Zdá se vám nemožné nacpat do sta slov šest AU a šest hádanek? Aveva to umí.
Strach od Profesora. Dost věrohodné AU. Kdyby mi někdo řekl, že mě zrovna tenhle okamžik vezme za srdce, vysmála bych se mu. Svět je nevyzpytatelný.
Ráno od Eliade. Popravdě, já Popelce nikdy moc nefandila, takže bych tento konec možná i trošku uvítala... :)
Závratná kariéra od Galadiona. Nad touhle stoslůvkou mi opravdu zůstává rozum stát. V dobrém slova smyslu.
Chybička se vloudila od Tess. Na tohle se opravdu nedá říct nic jiného než: „Jachacha, dobře mu tak!“
Prolog od Birute. Ne, tohle určitě není AU, tohle se stalo. Jen Rowla byla prostě natolik přízemní, že to nezapsala.

Přehlídka humoru jakýchkoliv barev, černého především. Někde je trochu ví černoty než humoru, někde naopak. Hlavním kritériem bylo, aby při přečtení drabblete moje zákeřné já, které mám většinou dobře schované, spokojeně zavrnělo.
Dodatečně jsem si všimla, že se můj seznam velice nápadně kryje v Avevinými konci světa. Když ony jsou ale tak kouzelné!
Fatální femme fatale od Ebženky. O tom, že kostky nejsou vždy vrženy k naší spokojenosti a že náhoda je prostě prevít.
Dějinný okamžik od Birute. Humor ani ne tak černý jako spíše realistický. Kam se hrabou Lojzovy Staré pověsti české.
Syn od Umeko. Pryč se starými vzory! Ať žije zlobivé dítě!
Příliš pozdě od Danae. Drabble které mě rozesmálo a vyděsilo zároveň. Co když je to pravda? Od té doby otevírám ledničku s nedůvěrou.
Do téhle dobré noci od Birute. Skoro se stydím, že jsem zavyla smíchy i u této stolůvky. A kdyby jednou. Ale když už má být ten konec světa, tak ať je prosím takovýto. S No Longer Benem.
Živá hračka od P.M.d.A. Strašně by mě zajímalo, co se přesně skrývá pod pojmem žpžnění tanečniče Žužu.
Vyznání od Avevy. Zvrhlý smysl pro humor má studentík, který tohle zatím úplně moc řešit nemusí. Rozesmálo i zamrazilo zároveň.
Nejvyšší motivace od Ebženky snad ani komentář nepotřebuje. Takhle se to prostě stalo.
Jednání od Umeko. A ještě jedno zásadní odhalení v dějinách křesťanství.
Klidné, nenáročné zaměstnání od Tess. I kdyby v té stoslůvce nebylo nic jiného než výraz znalecké odplivnutí si, tak to sem patří.
Slimáci (tragédie) od Dangerouss. Drama téměř antické ve sto slovech. Neuvěřitelné.
Kotě od Peggy. Smrt Mary Sue i s jejich gazelím krokem!
Pozdrav z dovolené od Esclarte. O tom, že lidská blbost je nevyzpytatelná, rozpínající se, všudypřítomná, nakažlivá a kvete v každém věku.
Jen většina nestačí od Galadiona. To já neposkočila. Nevěděla jsem o tom. Omlouvám se.

Drabblata, která nalákala čtenáře na neznámý fandom, jsme už měly. Já přidávám subjektivní jedenáctku (deset prostě nešlo) těch, která si naopak vybrala naprosto profláknutý fandom a dokázala z něj vytáhnout něco nového, dechberoucího.
Když jsem si přečetla Učednická léta od Birute, pocítila jsem nenadálou vlnu sympatií k Rumburakovi.
Kratičký okamžik porozumění pana a paní Benettových schovala Danae do Skříňky.
Veselé jiskřičky v Ježíšových očích a díra v plotě do Ráje ukazuje úplně nový pohled na Bibli. Díky za to Lunkvil a jejímu Novému umístění.
Je Po boji (Jacomo). Přesto si můžete poslechnout výjimečný příběh o Donu Quijotovi.
Nejtěžší vybírání bylo u Harryho Pottera. Nakonec jsem se nechala už podruhé uchvátit naprosto uvěřitelným AU od Galadiona. Přesýpací hodiny.
Dějepis není už ani tak moje láska jako spíše diagnóza. Nedoslýchavý informátor, věštecká kuřata, která odmítala žrát, brodění v bahně a mnoho dalšího najdete ve stoslůvce od Ioanniny.
Máj. Zní. Hyne. Zní – a hyne zas. (Dangerous)
Myslíte, že už vás v Pánovi prstenů nemůže nic překvapit? Může. Chybička se vloudila od Tess.
ONI se dostanou i do pohádek. Nezvaná návštěva od Amaranty.
O tom, že se v Zeměploše dají najít momenty, které se zajisté staly, ale nějakým způsobem unikly panu Pratchettovi, svědčí mimo jiné i Není kam se skrýt od Ebženky a Trocha hlavologie od Angie 77.

Fandom: Zeměplocha
Poznámka: Nechť je tato stoslůvka varováním pro všechny, kteří by se chtěli ucházet o toto zaměstání. Ooook!
_______________________________________________________________
9:00
Můj první den na postu knihovníka Neviditelné univerzity. Vše probíhá hladce. Ten opičák nakonec uznal, že tuhle práci nemůže dělat nikdo bez kouzelnických schopností, a odtáhl. Jen nechápu, proč se kolegové mágové tvářili tak vyděšeně.
12:00
Polední pauza. Všechno fajn. Akorát mám pocit, že mě celou dobu někdo pozoruje. Asi knihy. Však já si s nimi poradím!
16:00
Ať větrám, jak chci, pořád to tu smrdí po banánech!
20:00
Ty plíživé kroky! Jsem ale mág, takže se nebojím.
24:00
Konečně odpočinek! Postel je měkká a široká. Slyším šramot. Ze stropu právě spadla slupka od burského oříšku. Musím se tam...

„Co není v hlavě, musí být v nohách, Gumpe.“
„Ale poručíku Dane, vy nemáte nohy.“
Nevím, proč tenkrát poručík Dan skočil do moře a plaval vedle lodi, dokud nezapadlo slunce. Asi to bylo jedno z těch jeho zvláštních hledání Boha. Když mi dovolil, abych mu pomohl nahoru, řekl jen: „Mluvil jsem o tobě, pitomče.“ A byl tak unavený, jsem mu ani nestihl vysvětlit, že neměl pravdu.
Volali: „Utíkej, Forreste, utíkej,“ a já hned poslechl. V deseti letech utečete všemu. Ale když jsem se díval do Bubbovy mrtvé tváře, pochopil jsem, že některé věci vás dohoní, i když běžíte jako vítr.

Fandom: Faunův labyrint
Poznámka: Ti, kteří neznají fandom, zde zadání asi nenajdou. On ten šok vlastně přijde hned po posledním slovu.
Poznámka č. 2: Můj soukromý závazek do DMD bylo napsat aspoň jednu na Faunův labyrint :).
______________________________________________________________
Ze všeho nejdřív omračující ticho. Má pocit, že by pohltilo i její křik. Nezkusí to, bojí se, že by to mohla být pravda.
Potom šepot dětí; je vepsaný do stěn, do zkaženého vzduchu, každé slovo bolí a zarývá se hlouběji, než kdyby bylo vysloveno.
Čas se nezastavuje, odměřují ho její kroky s každým nádechem naléhavěji, je tam, jen se kutálí po stole tak rychle, že ho nedokáže chytit.
A Bezoký klidně sedí, nevidí ji a ani se nepohne, možná by bylo lepší, kdyby něco udělal hned, lepší než to zatracené čekání.
Každé polknutí bolí, přesto dostane chuť na kuličku hroznu.

Fandom: Historie
Poznámka: Hvězdičky jsem nepočítala jako slova. Jestli jsem měla, tak mě, prosím, opravte.
______________________________________________________________
„I přítel příteli občas vrazí nůž do zad. Samozřejmě tím nemyslím zrovna tvého bratra, pane.“
*
„Zbabělý král je stále lepší než mrtvý král, Honzo.“
*
„Nechoď tam. Moje matka vždycky říkávala: ʼNikdy nevěř zrzkům!ʻ“
*
„Neotvírejte vozovou hradbu, bratři, je to past!“
*
„Dejte pod ta okna bodáky jako posledně!“
*
„Jene, nechceš si od toho slovníku nechat udělat kopii?“
*
„Už bychom měli vážně přestat s tím věčným sezdáváním bratranců a sestřenic.“
*
„Paní, nevdávejte dceru do Francie. Nějak se to tam poslední dobou mele.“
*
„Franci, zastavme automobil. Upadla mi rukavička!“
A když to slyšel Nejvyšší, bušil hlavou o oblaka tak silně, že nastala bouřka.

Fandom: Budeč
Tak veliké varování, jaké jsem ještě nikdy nepsala: Prosím pěkně, několikrát si rozmyslete, než budete pokračovat v četbě. Ale když mě občas takový mail vážně přijde...
_________________________________________________________
Od: berushka001@seznam.cz
Předmět: VraŽedNý sHneQ
Ayoy wshichni!!!
Wczera ysem si wyyela na wyyylet na kole. A w tom se to stalo!!! Przeyela ysem shneka!!! Normaaalne si na takowyyy weci daaawaaam bacha ale tohoto ysem si wuuubec newshimla. Skoro bych rzekla woe zhe mi tam skoczil schwaaalne!!!
Miiisto krzupnutiii se ozwalo enom fiiiiiiiiiiiiiii woe yak me ushel wzduch z dushe. Urczite to udelal ten zatraceney shnek, ptz ysem urczite zaslechla neco yako TAK SI POYD PRO ME SRABE!!! Yak ysem utiiikala prycz prziiisahaaam woe zhe me neco kowowyyyho piiichlo do nohy.
Przeposhlete tento mail wshem co yezdiii na kole. DiQ.
BaRUsH

Fandom: Vy ho stejně hned uhodnete, ale radši prozradím až na konci.
Milý Gusto!
Doslechl jsem se o Tvém plánu v oblasti stavebnictví a touto cestou Ti chci nabídnouti své služby.
Podle mého totiž nejde o nic jiného než o dobře sestavenou hromadu různě dlouhých železných tyčí a já mám v této oblasti rozsáhlé zkušenosti, neboť jsem vloni pracoval tři měsíce v kovošrotu a o skladování železa toho vím spousty. A také ti mohu napsat divadelní hru ku příležitosti slavnostního odhalení.
Dej mi vědět, kdy mám přijeti, mám známého u dráhy, takže u Tebe v Paříži budu cobydup.
Tvůj Jára
PS: Gusto, přidej tomu čtvrtou nohu, jen tři tu věž prostě neudrží.
____________________________________
Fandom: Jára Cimrman

Fandom: Stmívání (přiznávám bez mučení, že mě nalákala Aveva ;) )
Poznámka: Abych nebyla nespravedlivá, první díl se mi před lety vážně líbil. Ale mám až nezdravý odpor ke všemu, co má víc popularity, než si podle mého zaslouží.
__________________________________________________________________
„To po mně nemůžeš chtít!“
„Nemůžu?“ Zeptal se tiše a nekonečno zadrželo dech. „Umím být vcelku přesvědčivý, Stephanie.“ Prudce se otočil a jeho černý plášť rozřízl pokoj na dva rozdílné světy.
Naklonil se k ní.
„Napíšeš knihu o našem druhu. A uděláš z nás blábolící sentimentální břídily.“
Usmál se.
„Ne, vůbec nezabíjíme lidi. A milujeme poezii.“
Úsměv se rozšířil a odhalil oslnivě bílé špičáky.
„Aby se nás ty hloupé slepice, co to budou číst, nebály. A chodily za námi až domů.“
Ve dveřích se ještě otočil. „A potom je vysajeme.“
„Ale vždyť já vůbec neumím psát!“ zaječela za jeho siluetou.

Fandom: Život
Poznámka: Doufám, že AU.
Pojistil se dobře. Ostnatý drát, slzný plyn, malé minové pole. A nápis ZÁKAZ VSTUPU v devětasedmdesáti jazycích. Přesto byly dveře temné komory uvřené na dva palce.
„Tlásná modlouštá tulišto. Tatíntova tulišto. Alíšek tě teď loztoulí, tulili, tulili z topečta dolů.“
Dali si papírové sáčky přes hlavu, modlili se a čekali, až zemětřesení ustane.
„Alláhu juniore, že ty si zase hraješ u tatínka v pracovně?“
„Ne, maminto. Alíšet ví, že nesmí.“
Znovu se vrátila k přípravě sekané.
„Pojď se mnou tulišto, něco zkusím.“
Vytratil se z pracovny s nevinným úsměvem a naditou kapsou.
„Maminto, Alíšet si jde hlát ven fotbal, jo?“

Fandom: Prozradím na konci, ale znáte všichni.
Varování: AU, hanobení klasiky, nemravnosti a tak podobně
Jednoho dne si brácha usmyslel, že chce ptáka. Ptáka, přesně tak to řek, chápete? Začal jsem se pochechtávat, ale nejdřív mě zpražila pohledem matka a pak taky on. A to mu je, prosím pěkně, patnáct; stejně jako mě. Jak už to u dvojčat bývá.
„A co bys chtěl ty?“ zeptala se matka, ale znělo to, jak by se protrhnul pytlík s ledem. Pytlík, chápete?
Řek jsem, že ženskou.
„Vezmi si příklad z bratra,“ ryla do mě. „Ten to v životě někam dotáhne. Chce se stát ochráncem lesů.“
Vysvětlil jsem jí, že zlatej hřeb kariéry takovýho hipíka jako je on, bude, až s ním spadne strom, ke kterýmu se připoutá.
Dostal jsem zaracha. Brácha dostal sojku. Svět je jenom zasmrádlá díra plná nespravedlnosti.
Pak přišlo peklo. A tím myslím tu toho zablešenýho ptáka. Brácha si ho vycvičil, poslouchal na slovo.
Dokud sojka lezla jen za ním, všecko bylo fajn. Ale potom se na mě začala lepit jak použitej toaleťák na podrážku. Věděla o každým mým kroku. Večer to pak napráskala bráchovi. Od nakoplý houby až po utrhaný motýlí křídla.
Řek jsem mu: „Krakonoši, ty debile, nejseš už dost starej na to, abys posílal sojku bonzovat na lidi?“
A on se usmál.
________________________________
Fandom: Krkonošské pohádky

Fandom: Červený trpaslík
Poznámka: Za inspiraci děkuji bratříčkovi.
Přehoupla se první hodina jeho polední přestávky. Zrychlil tempo. Nacpával do sebe oběd, až se mu dělaly boule za ušima, a přitom se zdálo, že má talíř pořád stejně plný.
Cítil, že by každé další sousto mohlo být pro jeho rozbouřený žaludek osudové, přesto si nabral hned tři a strčil si je naráz do úst.
Byla to jeho chyba. A taky těch oslů, a že jich bylo hodně, kteří brali všechno, co řekl, příliš doslova. Nepoznali bezva odvazovou hlášku hrdiny, ani když jim tančila před očima.
Eso Rimmer nenáviděl uzenáče. Mohl snad za to, že mu je každý pořád chystal?

Fandom: Život
Poznámka: Pro všechny letošní maturanty. Tahle myšlenka mě napadla vloni přibližně touto dobou a držela jsem se jí jako klíště až do onoho osudového dne. A vážně jsem se jí se skrytu duše snažila uvěřit.
Varování: AU. Bohužel.
_____________________________________________
Maturantka si chtěla osušit upocené dlaně papírovým kapesníčkem, ale vypadl jí z ruky. Cítila, že shýbnutí by její žaludek scvrklý na velikost vlašského ořechu nemusel unést.
Její poslední hodinka začala už před devětapadesáti minutami.
Stála před třídou, ticho, zatracené ticho, a sváteční halenka se náhle zdála příliš těsná pro její splašené srdce. Utekla by, kdyby neměla nohy z gumy.
„Pojď dál!“
Klika zadrnčela pod její rukou, ale nakonec otevřela. Krok. Dva.
„Kávu nebo čaj?“
Nechápala.
„Víš, maturita nikdy není doopravdy. To se jen tak říká, aby se na ni všichni naučili. Celou dobu tu budeme jen sedět a jíst sušenky.“

Fandom: Originální
Poznámka: Dvě věty jsem sprostě ukradla. Bylo to silnější než já.
_______________________________________________________________
Přivoněl k růži. „Je krásná.“
„Uchovej si v hlavě její obraz, princi,“ řekl rádce. „Květiny jsou pomíjivé.“
„Co je to pomíjivé?“
„Odkvetou a zbudou jen trny. Listí ze stromů odpadá. Krásné hlavy zešediví.“
Povídá se, že se princ naučil uchovávat krásu. Květiny, které usušil, prý nikdy neztratily barvu. Kůra stromů voněla i po letech lesem. Oblázky z potoků se leskly stejně jako pod vodou.
„Kouzlo,“ šeptali mnozí a odvraceli hlavy.
Možná. Princ ale své tajemství nikdy neprozradil.
A nikomu také neukázal svoji největší uchovanou krásu. Za třemi zamčenými dveřmi na červeném polštáři ležela hlava jeho milé. Bez jediného šedivého vlasu.

Fandom: Televizní noviny
Poznámka: Věnováno Lejdynce
Varování: Únava je únava a bodíky... vždyť to znáte :).
__________________________________________________________________
Nová vrstva pudru na upocené čelo. Už pátá.
„Další zprávy. Nevysvětlitelná fáma o obživlých elektrických spotřebičích se v posledních dvanácti hodinách šíří rychlostí blesku. Mluvčí ministerstva obrany naší televizi poskytla toto prohlášení:“
„Opravdu jsme nezaznamenali žádný případ jakéhokoliv obživlého předmětu. Zřejmě se jedná pouze o nepříliš povedený vtip. Po pachateli v současné době pátrá policie České republiky.“
Zpět do studia.
„Pokud se setkáte s kýmkoliv, kdo by šířil podobné poplašné zprávy, kontaktujte prosím číslo, které právě běží na obrazovce. A nyní reportáž o stepující fence Elišce.“
„To bylo docela přesvědčivý, puso, třeba to s tebou ještě zkusíme,“ zazubila se kamera.

Fandom: BANG!
__________________________________________________________________
Jako by pach smrti a střelného prachu soutěžily, kdo udělá vzduch v salónu dříve nedýchatelný.
„Pojď ven, prašivej pse,“ ucedil Slab the Killer. „Je pravý poledne.“
Willy the Kid sevřel šerifovu hvězdu, až se mu její hroty zabořily do dlaně. Překročil mrtvá těla Kita Carlsona a Suzy Lafayette; oba padli za oběť jeho zázračné pušce, která střílí bez nabíjení. Zbýval už jen ten zatracenej odpadlík Killer.
Vzal si z balíčku dvě karty.
Rozrazil dveře salónu a strnul. Místo zaprášené ulice viděl jen bílou prázdnotu. A oblaka.
„Jak to?“ zašeptal, „začínat jsem měl já.“
„Ty idiote, zapomněl sis líznout za dynamit!“

Fandom: prozradím až pak
Poznámka: Já se vážně omlouvám, ale už zase zostutuji slavné.
_______________________________________________________
Svítání přišlo jako rána kladivem. Do hlavy mu vhopkalo hejno bílých myšek; skákaly a každé jejich dupnutí odstartovalo další vlnu oslepující bolesti. Jeho duše sténala, ale z vyprahlých úst vyšel pouze bezhlasý obláček zatuchlého dechu. Ve chvílích, jako byla tato, by nejradši rozdupal všechna nedělní rána na prach.
Nebyl zvyklý na alkohol, svoji poslední skleničku červeného vypil před několika stovkami let, a když teď sledoval, jak mu víko od jeho rakve doslova tančí nad hlavou, zapřísáhl se, že příště bude opatrnější.
Onoho nedělního rána se tedy Dracula zařekl, že si té pivem nasáklé krve Jaroslava Haška už nikdy ani necucne.
_______________________________________________________
Fandom: Dracula

Varování: Časový skluz je časovým skluz a bodíky jsou bodíky :).
________________________________________________________________
Když bylo sedmnáct...
...Johance z Arku, osvobodila se svým vojskem Orléans.
...Šípkové Růžence, píchla se do prstu a usnula na věky. Jo a potom ji zachránil princ, vzali se a žili spolu šťastně až do smrti.
...Harry Potterovi, porazil pošesté Voldemorta a stal se konečně právoplatným hrdinou.
...Sheldonu Cooperovi, oslavil roční výročí od doby, co získal doktorát.
A Rákosníček zemřel na sešlost věkem.
Kopyto s Mňoukem dopadli svého sto padesátého zločince.
Jeník Sarpata statečně lovil orchideje někde v Kostarice.
A Rebelka si v obýváku sfoukla svíčky na dortu, rozbalila dárky a naznala, že člověk nemůže těm knížkám věřit ve všem.

Fandom: Je dokonale zřejmý
____________________________________
„Soudruzi, ticho prosím!“ Zahulákala Leia.
Obrátily se na ni dva páry očí.
„Svolávám mimořádnou schůzi. Situace je neúnosná.“
„Máš pravdu,“ Souhlasil Obi-Wan. „To věčné ťukání by se jim trpět nemělo.“
„Nejdřív to bylo vcelku zábavné, ale co je moc, to je moc.“
„Souhlasím, Leio. Musíme něco udělat.“
„Navrhuji provést rozkaz šedesát šest,“ ozval se Palpatin, který byl delší dobu potichu.
„Ale dej pokoj, prosím tě.“
„Jsi jako ohraná gramofonová deska, Palpatine.“
„Napadlo mě něco lepšího,“ Obi-Wan se ďábelsky usmál.
Schůze byla dočasně přerušena, protože někdo zaťukal na sklo a nasypal dovnitř trochu červů. Všechny tři závojnatky se pustily do jídla.
_______________________________________
Tak jo, no.
Fandom: život :)

Poznámka: Můj srdcový fandom. Těm, kteří ho znají a mají rádi aspoň tak jako já, posílám virtuální objetí.
Tit, je pro Tebe. Opožděně přeji krásné narozeniny.
_____________________________________________________________________
„A taky vás mám od všech moc pozdravovat,“ řekla Titty.
Kapitán Flint si všiml, že ji ty roky skoro nezměnily. Jen vlasy měla kratší.
„Chtěli přijet, ale znáte to, moc práce...“ A lhala pořád stejně mizerně.
Ticho, co nastalo, jako by skřípalo nehty po tabuli.
Hausbót se mírně zakolébal.
„Slyšela jsem, že na Ostrově Divokých koček udělali...“ začala téměř šeptem.
„Jo, kemp.“
Sevřela ucho kabelky, až jí zbělaly klouby prstů.
„Chceš se tam zajet podívat, Titty?“
Dlouhou dobu mlčela a potom pomalu zavrtěla hlavou.
Zůstali tedy na lodi, ale oba cítili, že svým rozhodnutím hodili přes palubu něco velice důležitého.

Poznámka: Na výročí jsem si vůbec nevzpomněla, takže teď nevím, jestli to bude vhodné. Kdyžtak mě zlynčujte.
_____________________________________________________________________________________
Vlny byly jako otevřené tlamy, ale ohromný trup lodi je rozmetal na pouhou spršku kapek. Za hlasitého vrčení lodních šroubů se slunce překulilo za obzor. Nastal večer.
Na první palubě cinkaly příbory a skleničky šampaňského. Dámy tlachaly o ničem s úsměvy lidí, kteří věří, že jejich největším problémem je neprovdaná těhotná dcera a zchudlá sestřenice ze třetího kolene. Pánové kouřili doutníky a přemýšleli, jestli by bylo společensky vhodné povolit si opasek o další dírku.
Nevěděli, že tou dobou utíká chodbou muž s naléhavým obličejem a snaží se najít nadřízeného.
„Kapitáne, máme problém!“ Snažil se popadnout dech. „Došel nám všechen led.“

Dveře klaply hlasitěji, než měla v plánu.
Zadržela dech. Skoro slyšela šepot zdí kolem sebe.
Nic. Plížila se dál. Zvířátko poslušně ťapkalo za ní.
„Už jenom kousek,“ hlas se jí chvěl a její šepot zněl jako výstřel.
Odolala nutkání zvířátko pohladit. Na to bude mít času dost. Usmála se.
„Tak tady je můj pokoj. Než to oznámím našim, budeš bydlet za tím stolkem.“
Zvířátko se jí otřelo o nohy. Měla pocit, že se rozpouští štěstím.
„Skočím ti pro nějaké rybičky.“
Zazněly kroky.
Dveře od pokoje se otevřely.
Uslyšela pobavený povzdech.
„Už zase? Rebelko, padej vrátit toho tučňáka zpátky do zoo!“
_____________________________________________________________________
Takže... Chápu, že většina z vás nepochopí, ale já si touhle stoslůvkou udělala strašnou radost. Znáte to. Bylo to silnější než já :).

Varování: horor, týrání zvířat
***
Den první
Do skříně se zásobami Bábi Zlopočasné vcupitala šedivá myš. Plna optimismu se pustila do prohlídky své nové restaurace. Dveře zaklaply.
Den druhý
Myš se rozhodla, že se podívá znovu a pořádně. Přece není možné, aby ta stará čarodějnice neměla doma vůbec žádné jídlo.
(„Ale božíčku, to přece nebylo nutné,“ spráskla tou dobou Bábi ruce a zakousla se do koláčku, který jí nesměle nabídli u kováře.)
Den třetí
Myš zoufale škrábala packami na dveře.
Den čtvrtý
Myš se pokusila prokousat se ven.
Den pátý
Myš našla starou bábinu punčochu a snažila se na ní oběsit.
Den šestý
„Kvík?“
„KVÍK!“