Historie

Doktor vstoupil do dveří, kterými běžně procházela jenom ta nejluxusnější klientela. Přivítání bylo vlídné, dívky se smály, ale vulgarity a oplzlosti v jeho přítomnosti nechávaly ve svých pokojích.
Znal je všechny. Elsu, Andělu, Marion, Chapeau Rouge, Rinu i Tony. Zevrubně je prohlédl a nabral jim krev.
"Elso... zítra přijdeš na venerologii, bohužel. Tři týdny máš odstav." Nesmlouvala.
Pak promluvil s majitelem.
"Ty pracovní nehody se vám tu dějí dost často. Víte, že je to ilegální, ale tři děvčata vám zase musím vzít na 'kyretáž'. Bude vás to něco stát."
Koutecký jen pokrčil rameny: "V tomhle řemesle se nehody stávají denně."

Magdalena vydatně mávala vějířem, jednak bylo v místnosti dusno, jednak na sebe chtěla přilákat pozornost.
"A povězte, Františku, o čem bude třetí díl vašeho Geschichte? Již se ho nemohu dočkat."
"Tentokrát to budou Dějiny, slečno," odpověděl jí Palacký hlubokým hlasem, "rozhodl jsem se psáti je nejprve česky a až pak překládat.
"To je úžasné! A o jakých dobách se v nich dočteme?"
"Budu psáti o husitství, neb v tomto údobí nejjasněji se ukazuje moje přední myšlénka, věčné potýkání se německého a českého živlu v těchto zemích. Dlouhodobé spory a souběžný vývoj se tehdy nejostřeji srazily..."
A mluvil dál a dál.

Malá Markéta měla tak trochu smůlu na tatínka. Když ho oženili s její matkou Adlétou, jeho vyhlídky na trůn byly na hony vzdálené, a míšeňská markraběnka jevila se jako vhodná choť. Pak se stal Přemysl Otakar králem a na svou manželku a čtyři děti zanevřel. Přivedl si lepší, urozenější nevěstu z Uher.
O Markétu však projevil zájem dánský král, a tak na krátký čas, Přemysl uznává své zapuzené potomky jako legitimní, a Markéta se provdává na dánský dvůr.
Jako dánská královna s novým jménem Dagmar vládla pouhých osm let. U nás upadla v zapomnění. Dánové o ní píší romány dodnes.

„Huláni, huláni jedou!“ křičí nadšené dětské hlasy.
Vojáci přecházející most představují náramnou podívanou, zvlášť ti s koňmi!
Daniel míří do Slezské Ostravy. Potřebuje vyřídit jisté záležitosti před tím… než se stane někým jiným. Oficiálně má přes šest křížků, je už načase.
Z myšlenek ho vytrhne divný skřípot. Slyší někdo jiný? Těžko! Most se zachvěje. „Utíkejte! Rychle!“ zařve a popadne dvě nejbližší děti. Co mu dech stačí, běží na slezskou stranu.
Lomoz a rachot jako když prachárna vybuchne!
Mostovka i s lidmi padá, následuje uvolněná část železné konstrukce.
Ranní vzduch proráží řehtání koní a křik mužstva, sténání raněných.
Neštěstí je dokonáno.

"Ne, není to možné!" Velitel Lowe si byl vědom, že křičí a byl si také vědom toho, že mu pravice bezděčně sklouzla k pouzdru s pistolí.
Žena, se kterou mluvil, měla v očích hněv a znechucení. Přesto se posadila.
Lowe se otočil, aby mu nebylo vidět do tváře.
Noc byla dokonale temná a byla by i tichá, nebýt těch ječících hlasů za zádí.
Hloubku Loweova dechu prozrazovaly oblaka pára vycházející z jeho úst.
Konečně se otočil.
"Nemůžeme se vrátit, dokud tolik lidí žije, převrhli by nás. Musíme počkat."
Byl rád, že nevidím cestujícím do očí.
Když bylo ticho, vydal povel.

Sedlák Čejpa nebyl z nejmoudřejších a na volební lístky hleděl pohledem připomínajícím jeho velkochov.
"Madlo," oslovil svou choť, "poslouchej: Národní strana svobodomyslná, Národní strana, Národní strana pokroková, Strana katolického lidu, Strana konzervativních velkostatků, Strana ústavověrná, Samostatní agrárníci, Českoslovanská strana agrární, Ženská liga... A to jsou jen ty české, které najednou stojí o můj hlas."
Madla, žena s rozumem selským zamyslila se: "Agrárníky vede Žďárský, co je vod Šejbalů bratrance švagr, třeba ti přijede za hlas poděkovat."
A tak Čejpa, věren rady manželčiny, volil české agrárníky. Takových bystrých chotí musely být stovky, protože první svobodné volby vyhrál venkov na plné čáře.

"Jak se má malý Germanicus?" zeptal se Marcus Aurelius svého doktora Galéna.
"Prospívá dobře, pane, ale knihám moc nedá."
Císař se shovívavě usmál. Jeho syn zrovna ve zbroji a plášti ze lví kůže pobíjel mečem neviditelné nepřátele.
Commodus si otce nevšiml, dokud neucítil jeho ruku na rameni.
"Vypadá to, že se z tebe bude velký bojovník, chlapče."
"Jednou budu jako Herkules!" odpověděl hoch nadšeně a zaťal svaly, taky neviditelné.
"To víš, že ano, ale nezapomeň na studia, na filozofii a vědy."
"Ano, otče, ale je tu bitva, kterou musím svést," Odpověděl a odběhl k lesu, mávaje utrženou hlavou plyšového pštrosa.

Vzpomínky mladé hraběnky:

Jídlo bylo skromné. Co jsme nedojedli k obědu, bylo k večeři. Co jsme nedojedli k večeři, bylo k snídani. Třeba i ryba.
Vstávalo se denně v šest, šlo do kostela na mši, v osm matka rozdělila práci služebným a nám učivo.
Každé dítě mělo nárok na jednu hračku, my panenku, bratr koníka. Rozbitá hračka se vždy poslala opravit. Nová byla až tehdy, nešla-li stará opravit.
Měli jsme čtyři vychovatelky – Češku, Němku, Francouzsku a Italku. Celý týden naše rodina vždy hovořila jedním z těchto čtyř jazyků. Po týdnech se jazyky střídaly.

Děti, přítomné na prohlídce, jen valily oči.

Než vejdete do areálu Pražského hradu, minete restsuraci Lví dvůr.
Považte, že ve lvím dvoře chovali se od nepaměti lvi, mazlíčci králů.
Prvního dovezla královna Kunhuta, matka Václava II., a od té doby se lvové stali nezbytným doplňkem českých králů.
Karel IV. nabádal svého levmistra, aby o šelmy pečoval měrou nepřebernou, dostávali jen to nejvýraznější krmení a o jejich zdraví se nepřetržitě staral.
Nejslavnější pražský lev se jmenoval Mohamed. Darem ho dostal Rudol II. Habsburský a nebylo v království tvora, který by se těšil takové pozornosti a lásce.
Mělo to svůj důvod: po smrti lva následoval ho i český král.

Dlouho mě na to připravovali a já se bál, že nebudu dost dobrý. A teď to přišlo.
Vyrážím s tátou do práce.
Najdeme mýtinku nedaleko cesty. Vyhlížíme. Cítím, že mi táta věří.
Konečně klapot kopyt. Nádech. A už je vidět kočár!
Táta vyrazí, strhne opratě a zavolá na mně. Vyrážím a otevírám dveře kočáru. Uvnitř vyděšený napudrovanec v paruce drmolí něco latinsky, snad modlitbu.
Táta zatím šmikne kočímu na krvavý límec.
“Tak na co čekáš?” houkne na mě.
Třesou se mi ruce. Ale k tomuhle mě vychovali. Respektuj svojí rodinu, pomyslím si. Zbojnickou. Namířím hlaveň doprostředka paruky a stisknu spoušť.