Historie

Fakta:
1) Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka, Jaroslav Bořita z Martinic a jistý Fabricius vyletěli z okna,
2) pomohl jim k tomu rozzuřený výbor českých stavů,
3) z okna měli letět 4, ale politici už tenkrát nechodili úplně pravidelně do práce,
5) pád z 12 metrů prokazatelně přežili; šlechticové potlučení, písař bez zranění (utekl hned po dopadu pryč).

Řešení:
1) Panna Maria, k níž se Slavata stihl pomodlit,
2) hromada papírových dokumentů,
3) fyzika*.

*Vzhledem ke sklonu kopce, měkkému mnohovrstevmému oblečení, co vytvořilo vzduchový polštář, a velké počáteční energii simuloval pád místodržících dnešní skoky na lyžích.**

**Akorát bez lyží.

Večer jsem viděl vojáka narovnat jeho osobní vlajku strženou větrem.
Libbie mu říkala, že měla strašlivý sen.
Zvědové mu ukazovali pasoucí se poníky, ale on je neviděl.
Řekli mu: "Máte-li odvahu, generále, sestupte do údolí."
A když jsme do toho údolí sestoupili, řekli: "Dnes se domů vrátíme cestou, kterou ještě neznáme."

Charley, který stejně jako on nepil, požádal o hlt whiskey.

A já, v té poslední, z posledních chvil, kdy Will Cooke škrábal na cár papíru vzkaz, který bude znovu a znovu tištěn do knih a učebnic...

Řekl jsem: "Nemusíš na ně jít sám."

A on se usmál.

"Možná musím."

Tetraracha Konstantin chodil ve svém stanu tam a zpátky jako naježený lev v kleci. Ne, raději vlk, jsme přeci Římané.
Za svou nespavost nevinil zvuky vojenského tábora, ale nervozitu.
Síla obou vojsk byla vyrovnána, oběti bohům provedeny, věštecká znamení příznivá.
Ale Maxentius na druhé straně řeky si bezpochyby myslí totéž.
Konstantin ztěžka dosedl na polní lůžko. Ať zítřek dopadne jakkoli, Tibera zrudne římskou krví.
Obrátil oči k nebi a vtom uzřel.
Světlo svíček dopadlo na stanový dílec zvláštním způsobem a stín vystavených zbraní vytvořil obraz prolnutých řeckých písmen Ch a R.
V uších mu zazněl hlas. "V tomto znamení zvítězíš."

Před chaloupkou stojí studna,
jak tu asi voda chutná?

Slezou z koní, nahlas zdraví,
přišli v dobrém.

Křičí jenom ptáci draví,
co děje se s tím domem?

Obezřetně tasí meče,
zabouchají na dveře.

Všude ticho, čas se vleče,
snad nechtějí tu žoldnéře?

Cesta prašná,
hrdla svírá žízeň strašná.

Krátký rozběh, bolí svaly.
Dveře povolily, ač se praly.

Ve světnici ani noha,
jenom tma a chládek.

Ale pro pána boha,
jaký nepořádek.

Podezření sílí,
muži nasazují šátky.

Nesmí zůstat víc než chvíli,
radši vrátí se hned zpátky.

Puch hniloby, to jasná nápověda,
kdo nadechne se moc,
amen s ním,
až běda.

"Je to hnusná pisálkovská sprostá kolaborantská pakáž! Lažnovský, Krychtálek, i těch dalších pět zmetků!" soptil Alois Eliáš.
"A co s nimi chcete dělat?" ptal se jeho spolupracovník, doktor Vorel. "Postřílet je? Otrávit jim jablka? Nebo je snad přejet parním válcem? Ano, jsou to slizouni, ale nemůžeme se jich jen tak zbavit."
"A víte, pane doktore, že bychom mohli?"
"Co? Přejet je válcem?"
"Ne, to ne...," předseda vlády se zamyslel. "Musím za doktorem Patočkou. A vy, pane Vorel, sežeňte šéfredaktora Melče. Ať sezve pány aktivistické novináře na 18. září ke mě do úřadovny. Chtějí se mnou jednat, tak to mají mít."

To, že vás zavážou, zagumičkují a pohřbí pod kopcem na poušti, vám podle vás musí pomoct v posmrtném životě, ale ne tak, jak si myslíte. Mumie totiž měly hojné využití. Například barva známá jako „Mummy Brown“ se dlouhou dobu vyráběla z pravých mumií. Když ty došly, začala se vyrábět ze sušeného masa otroků a zločinců. Dalším využitím bylo zpestření večírků rozbalením mumie – ten pravý unboxing. Obaly mohly být využity pro psaní nebo jako balicí papír. Mohly být použity k výrobě falešných relikvií křesťanských světců. Mohly být rozemlety na prach a použity jako léky. Velkou část egyptských mumií lidé jednoduše snědli.

Ze slušnosti a zvyku zazvonila, ale věděla, že zbytečně. Dnes jí opět nikdo neotevře.
Odemkla si a na prahu se pokřižovala. To už tu dělat přestala, ale podruhé si v domě pana Turinga připadala cizí.
V domě byl nepořádek, policisté si snad ani neočistili boty. Bude mít dnes víc práce než jindy.
Když o své poslední návštěvě tady bavila s farářem, připomněl jí, že pan Turing byl hříšník, ona ho ale znala jako milého pána a do jeho osobního života nikomu nic nebylo.
Když z nočního stolku zvedala ilustrovanou pohádku o Sněhurce, měla v očích slzy, ale nebylo to prachem.

Jako všechno tady, i já pamatuju lepší časy.
V těch jsme dostávali náležitou péči - kvalitní hnojivo, prořezávání, s láskou se naše kmínky balily do pletiva proti zajícům. Jo, ti lidi, co tu kolem nás běhali jako mravenečci, ti věděli jak se postarat.

Jenomže pak odešli, a nás nechali napospas zlé době. Noví mravenečci neměli tušení jak se starat o knížecí jabloňový sad. Byli jen samé soudruhu, normy a pětiletky a jednoho nechali klidně vyrůstat ve spleteném větvoví bez slunce, zalitého hnojivem, které štípalo jako čert. Od té doby jsem menší, kyselejší a strupatější.

Jo, nové časy, ty jablka pěkně otráví.

Na počátku byla hraběnka jménem Margareta von Waldeck, dívka s pletí bílou jako mléko.
Pak tu byla nevlastní matka, která protežovala vlastní potomky.
K tomu byste našli doly na měď s chodbami tak těsnými, že kutat tam mohly pouze malé děti.
Vyhnanství nebylo tak kruté, žádný les a lovec, ale palác Margaretina strýce v Bruselu.
Zrcadlo vlastně taky bylo, jedno veliké benátské zrcadlo s obrazem jasným a čistým, které Margareta dostala jako dar od španělského prince.
Skleněná rakev... dejme tomu, že Margaretin otec vlastnil i sklárny.
Pravda taky je, že Margareta byla otrávena. Jestli za to mohlo jablko, prameny neprokázaly.

Nikolajovi je devatenáct.
Má ruské jméno, ruského tátu a ruskou mámu. Narodil se v Brně, ale celý život prožil ve Francii. Mluví rusky i francouzsky a někdy neví, kdo vlastně je. A tak si opakuje to, co ví.
Je skaut. Je syn hrdiny z první světové i občanské války. Je syn válečné zdravotní sestry. Je člověk. A to všechno ho zavazuje.
Mohl couvnout. Měl tisíc možností vrátit se ve zdraví. Promeškal je všechny. Poslední vlak domů právě odjel. Výpravčí v kožených kabátech ho posadili do toho druhého.
Dobytčák přeplněný k prasknutí, horko a krev.
Nikolajovi bylo devatenáct.
Nikolaj je mrtvý.