Historie

Vrzla branka, což byl pro zahradní společnost signál k rychlému dopití koňaků a servírování kávy.

"Karle, že ty ji právě proto nikdy nenamažeš?"

"Nech toho, Edo. Do příště. Určitě," mrkl Čapek v odpověď.

Masaryk se usadil a rozložil lejstra.

"Přátelé, máme tu body za poslední téma," začal. "Bod jsem udělil všem, až na Josefa. Velice si cením zajímavého zpracování, ale věděnka má mít psanou formu."

Osazenstvo ožilo.

"Pane prezidente, kterou věděnku jste ocenil nejvíce?

"Přečtete nám svou vlastní?"

"Souhlasíte se mnou?"

"Pánové, další téma je Krvavé pohraničí."

Stůl utichl, Beneš se zachmuřil.

"Všechno ostatní už je historie," dodal vlídně TGM.

Když takhle na rukou držel všechnu její váhu, zdála se mu o něco lehčí než před pár hodinami. O něco lehčí, než byla živá. Schovaný po mostem, schoulený k jejímu tělu čekal mlčky a bez pohybu několik hodin, než se přístav vylidní. Za soumraku přestal plakat a místo něj slzelo nebe. V počínají bouři zíral z mola do tmy, houpal ji do poryvů větru, přemítal. Nešlo jinak, byla by ho dozajista udala. Zbaví se jí, odprosí, hřích odčiní, odcestuje, zapomene. Potká jinou lásku. Když toho podzimního večera svrhl její tělo do vln, netušil, že už z Thursa nikdy odejít nedokáže.

Horké thúrijské slunce zapadalo, když odložil popsaný svitek a zadíval se na hromádku těch ostatních. Bylo v nich všechno, od únosu Íó, Európy, Heleny, přes popis tvaru světa, řecké říše, detailní popis Egypta (tehdy nemohl tušit, že tahle část bude jediný zdroj informací po téměř dva a půl tisíce let, až do Champolliona). Ve zbytku svitků popisoval novější dobu, války s Peršany, psal o Republice, o Dareiovi, Xerxovi. Snažil se i o vyložení smyslu všeho lidského snažení, od počátků až do své současnosti.

Poslední kapitola byla o konečném vítězství. Bitva, která definitivně ukončila řecko-perské války, byla poslední tečkou jeho díla.

Vrátil se z pohřbu. Černá mu neslušela. Byl rád, že může obléct uniformu.
"Myslím, že napíšu paměti," svěřil se ženě.
"Čekáte, že budete další, drahý?"
Poslední dobou pohřbů přibývalo. Málokdo ještě pamatoval divočinu, pár špatně sroubených domků a stanové město.
"Sepíšu paměti a potom rozděláme oheň v krbu a spálíme naše dopisy a deníky."
"Ale..."
"Já vím, že byste spálila jen svoje, a moje by skončily v nějakém památníku. Musím se o to postarat sám."
"A nemyslíte, že těm budoucím dlužíme pravdu?"
Usmál se, objal svou ženu a políbil ji.
"Já pravdu neznám, miláčku, a oni taky budou mít fantazii."

Unavený mladík vyryl pod mezopotámským sluncem do hlíny obrázek krávy.
Německý šarlatán odlil z olova písmenková razítka a začal tisknout.
Italský sochař se navzdory varováním rozhodl, že ten šutr zkusí.
Německý augustiniánský mnich přichází ke kostelu s hněvem a hřebíky.
Parta cosplayerů dochází k závěru, že si čaj letos nedají.
Britský přírodovědec se podíval ptáčkům na zoubek, totiž na zobák.
Švédský podnikatel se při čtení svého nekrologu rozhodl založit nadaci.
Zklamaný srbský student od kavárenského stolu uviděl auto s arcivévodou.
Skotský lékař odjel na dovolenou a neumyl po sobě nádobí.
Americká zdravotní sestra si jednoho dne sedla v autobuse dopředu.

Tělo je chrám Ducha, říká se v Písmu.
Celá staletí se to dařilo víceméně přehlížet, pod záštitou Pavlových textů o "umrtvování těla" a "potlačování tělesnosti".
Tohle nové hnutí ale, kromě dalších odvážných výkladů, přišlo s myšlenkou, že tělesné zdraví je podstatné pro rozvoj duchovního člověka.
Lékař John H. Kellog z malého sanatoria v okrajové části Spojených států vybudoval pojem moderní medicíny. Jeho výzkumnné pokroky v hydroterapii a fyzioterapii byly fenomenální, stejně jako jeho přístup k holistické socio-zdravotní službě.
Vegetarianismus a náhražky masa se staly jeho dědictvím pro církev, kterou nakonec opustil.
Kukuřičnými lupínky, které vyvinul, si jeho bratr koupil svět.

Lukánská republika byla svobodným státem od roku 1369. O její nezávislosti nerozhodl nikdo jiný než římský císař Karel IV. Ten si město doslova vybudoval od základů. Když tam jako mladý chlapec přijel, stejně jako později v Praze, i tady našel jenom ruiny. Nechal kolem města vystavět hradby a také mohutnou pevnost, skromně pojmenovanou Mons Caroli. Hradby a pevnost byly klíčovým prvkem boji lukánských a pisánských. To a taková malá císařská armáda.
Lukánskou republiku dobyl až Napoleon, když její krásné hradby rozstřílel svými děly.

Vsadím boty, že většina lidí o Lucce neslyšela. A přitom má tak zajímavou historii.
Tak zase příště!

Převiňme pásku záznamu zpět. Vesmír se bude smršťovat, hvězdy mládnout a rozpadat se do molekulárních mračen, chemických prvků bude ubývat, až nakonec zůstane jen vodík a trochu helia, co zbyly z počáteční vřavy mezi hmotou a antihmotou, která se vzápětí odehraje pozpátku a zanechá po sobě kouli světla, hmoty, a antihmoty, která se smrští do jediného, superhorkého bodu, vznášejícího se uprostřed ničeho. Tady zastavíme převíjení a stiskneme "play".

Nějakou dobu se neděje nic, dokud nenastane okamžik, který každý vnímá jinak.

- Komprimace desetirozměrného stabilního prostoru na čtyři rozměry?

- Kvantové přepnutí časoprostoru?

- Dotyk nadvesmírné entity?

Není to nakonec jedno? Zbytek je historie.

Na agore bolo toho dňa rušno. Aténčania prichádzali vo veľkom, aby kúskom keramiky určili budúcnosť toho či onoho spoluobčana. Mená napísané na hlinených črepinách mali obrovskú moc. Keď posledný z občanov zahlasoval, bolo rozhodnuté. Archonti začali s rátaním.
Kôpky s menami pomaly rástli a rovnako i napätie. Šesťtisíc hlasov bola hranica, ktorú nechcel nikto prekročiť. Toľko hlasov stačilo, aby dotyčného odsúdili k vyhnanstvu.
Napokon bol verdikt jasný.
„Hlasovanie rozhodlo. Oriandes, syn Silaria, musí opustiť Atény.“

Stalo sa, čoho sa mladý politik bál. Mesiace o ňom nepriatelia šírili reči, že ohrozuje budúcnosť mesta; toto bol výsledok.
Desať rokov. Vydrží. Nevzdá sa.

Byl pátek, čas oběda.
Refektářem kláštera obutých augustiniánů se nesla povinná modlitba a poklidná nálada.
Jeho milost opat Cyril František Napp spokojeně rozjímal a snažil se ignorovat misku hrachové kaše, která ležela na stole.
Postní jídlo si neoblíbil, ale o tom to bylo.
Než se pustil do jídla, obrátil se na svého hosta. "Jak se vám líbilo ve Vídni, otče?"
"Líbilo, milosti," odpověděl navrátivší se student, "věda, hlavně biologie, mě fascinuje."
"A hodláte v ní pokračovat, Gregore?"
"Ano, milosti, ale zároveň bych se rád vrátil do náruče kláštera."
A to jsme ten hrách skoro dojedli, povzdychl si opat v duchu.