Pokud si chcete zřídit uživatelský účet, napište nám prosím na sos.hp.ff (zavináč) gmail.com. V mailu prosím uveďte zejména to, pod jakou přezdívkou u nás chcete vystupovat!
Když Armidovo tetování vybledlo, opět vyrazili na cesty. Yvan se nechtěl vracet do míst poznamenaných jejich bolesti, ale princ nesouhlasil. Přece nebudou obcházet městečka, kde přišli k pěkným penězům. Jen Dračí Bránu obešli. Marně.
Když od ní byli dva dny cesty, vyhledal je na tržišti neznámý muž.
"Princi Armide, jste to vy?"
"A kdo se ptá?" odsekl Yvan dřív, než jeho druh zareagoval.
"Promiňte, jsem družba nového následníka trůnu."
"Družba?" podivil se princ.
"Ano. Po vašem odchodu král změnil zákon. Za mladíky vybírají nevěsty zkušení družbové. Mladí jsou sice nespokojeni, ale nehrozí, že by se některý vydal ve vašich stopách."
pohádka Husarská čest, kterou jsem neviděla aspoň deset let, ale pořád ji umím zpaměti (a marně sháním, protože videokazeta už nejde přetočit na začátek a na netu prostě není)
Vysoký jako topol, v husarské čepici zvlášť, s jiskrnýma očima a nezkrotným jazykem i šavlí, sebevražedně odvážný a vzor kavalíra, husar Kelemén je zkrátka vším, čím jeho generál ne.
Teď přichází žádat výslužné za roky prolévání krve.
Kulaťoučký generál přebírá ve tváři barvu svého kabátce jen při představě, že by měl vydat něco z vlastních peněz. Na rozloučenou nabízí aspoň pohár vína.
Ledově klidný Kelemén obrací pohár vzhůru nohama a zahazuje. Znovu žádá, co mu podle práva náleží.
„Kliď se odtud,“ velí generál, rudá barva ustupuje bílé.
„Se mnou odejde tvé právo velet!“
Stráž přibíhá na zavolání. Zbitého Keleména vynesou.
Měl dostat koně, šavli a třicet zlatých. Dostal třicet ran šavlí. Prozatím ;)
„Urobil som všetko, čo si mi povedal, Pane. Kázal som po celom Izraeli, prorokoval som nespravodlivým záhubu, zastával som sa utláčaných... A pozri, všetko ide rovnako ako predtým. Chudobný človek sa nedovolá práva, bohatí si ho kúpia za pár drobných. Klamú, zdierajú a nikdy sa im nič nestane!“
„Myslíš, že tvoja práca nemá zmysel, Amos? Nevidel si, koľkí sa pri tvojich slovách obrátili.“
„Nebolo ich dosť!“
„Ale aspoň dostali šancu. Raz však príde čas, kedy viac prorokov nebude. Vtedy budú mnohí hľadať moju vôľu, ale nenájdu ju.“
Amos zrazu pochopil, že pôjde prorokovať znovu... aby šancu na obrátenie priniesol každému.
Téma sa skrýva v tom, že s prorokmi odišla časť Starého zákona - stále môžete nájsť ich slová v knihách, ale neprídu za vami a neukážu vám názorne, v čom by ste sa mali polepšiť.
Inak Amosa sa oplatí prečítať :)
Aby som nezabudla, ďakujem za všetky témy, za drabble aj komentíky. Vždy som sa obávala zapojiť, myslela som, že to bude príliš stresujúce, ale išlo to fajn!
Nevím proč se mi teď vybavila věta Zdeňka Svěráka z filmu Vratné lahve: ,,Aby bylo vítání, musí být i loučení!"
A tak se tedy loučím :) stylovým drabblíkem, psaným na zahradě mé milované chalupy, za západu slunce, štěbetání vrabců, s vůní jara ve vzuchu a s vůní koní z mého oblečení (jak jinak xD) :))
Mravenci s naprostým klidem opustili své úkryty ve škvírách a pochodovali po kuchyňské lince. Věděli, že v pondělí ráno už je tu klid a najdou po víkendu nejvíce drobečků.
Beruška lezla po okenní tabulce, jako by se nechumelilo.
Starý pavouk se vyhříval na stropě nad pecí, kam dopadaly paprsky vycházejícího slunce. Konečně nikdo neječel ,,Fuuj pavouk, tati, pojď ho sundat!"
Pampelišky se zase mohly vesele roztahovat až do záhonu jahod. Ani tráva na nic nečekala, rostla jako o závod.
Bouchnutí dveří od auta následovalo vrznutí branky.
,,No joo, musíme posekat! A vyplejt pořádně záhony!"
Mravenci postupně nenápadně zalézali do škvír.
Věřím, že to tak na leckteré chalupě či chatě chodí, když za námi zaklapnou dveře :)
I když ještě nejspíš budu pár dní dočítat a komentovat, uteklo to hrozně rychle :( ale bylo to úžasné a inspirativní! :)) drabblilo se mi s vámi krásně, moc všem děkuji, mějte se skvěle a těším se zase v dubnu! ;)
"Call me Stetson," the Doctor chew on a straw.
The bandits laughed.
"Stetsons are cool," the Doctor failed at a tough western accent.
He spat out the straw, frowning. They weren't properly impressed.
"I'm gonna make this place a clean town! When I leave, the law will stay!" He moved his stetson, attempting a mysterious smile.
The bandits stared open-mouthed.
Through blunder and luck, the town was saved. Soon after, the bored Doctor headed towards his Tardis.
"Hey, Stetson," a bullet missed him by inches. "You were wrong. The law left town with you."
His stetson falling, the Doctor ran.
Dneska nemám čas. Pokud se kouknete do kalendáře, pochopíte proč. Dneska už žádné drabble nebude. Ledaže by...
„Šaty pomuchlat nebo vyžehlit pod matrací?“
„Vlasy rozdrbat tak? Jinak?“
„Koště! Je pořádně zapavučinovaný? Zas mě pomluví! Už takhle jsem prý intelektelulálka, když pořád něco sepisuju…“
„Abraxasi, máš pořádně načechrané peří?“
„Abraxaxi!“
„Ještě jedno drrrrrrrrable, malá čarrrrrrodějnice!“
„Jaké? Už je konec! Letíme na filipojakubskou noc, nemůžeme ztrácet čas! Stačilo!“
„Se mnou odejde zákon!“
„Fakt? On nějakej přišel? Ještě že jsem ho nepotkala, já bych mu dala!“
„Boty, koště… Kde mám šaty? Aha, pod matrací… pavučiny na obličej… Abraxasi! Co děláš?“
„Píšu to drrrrrrrrrrabble!“
„Jde ti to?“
„Nejde!“
„Kašli na ně! Je filipojakubská noc, nemáme čas! Až zase za rok! Letíme!“
Celý měsíc, dámy, páni,
pohádky jsem zkoumala.
Ke kořenům, k holé pravdě
jak se dostat, hloubala.
Dnes už končím.
Balím. Letím.
Tam na skále veliké
potkám se já s matičkami,
víno mají rozpité.
Celou noc dnes budem tančit,
juchat, jásat, hulákat,
a pak nocí odletíme,
život dál si užívat.
Tak zas za rok, možná za dva
mě tu zase potkáte,
abyste se dozvěděli,
co z pohádek neznáte.
"Co chcete?" zasípe hlavní lékař.
"Mlč," odpoví Polír, "a poslouchej. Žádné další živé konzervy z pacientů. Všichni budou mít stejné podmínky. Žádné elektrošoky, lobotomie, eutanázie. Jak obhájíš nová pravidla před Radou, je tvůj problém."
"Myslíš, žes vyváznul lacino?" naváže Prcek, "že až vypadneme, všechno se vrátí do starých kolejí? Zase začnou platit tvoje pravidla? Tak to se pleteš. Představujeme ti nového asistenta, tvůj stín, osinu v tvém zadku. Kompletně převezme převýchovný program. My s Polírem občas zaskočíme. Tvůj pomocník patří do rodiny a budeme chtít vědět, jak se mu daří."
"Věřím, že si budeme rozumět," zářivě se usměje Luciin otec.
Děkuji za krásný duben.
Děkuji organizátorkám, jste skvělé a zasloužíte si obdiv a velebení.
Děkuji komentátorům, jste neuvěřitelnou vzpruhou.
Děkuji spoludrabblistům, jste úžasní, inspirativní a neuvěřitelně nadaní. Omlouvám se, že jsem víc nekomentovala, zasloužili byste si to!
Doufám, že se uvidíme na pikniku a samozřejmě i příští rok zde. Opatrujte se!
Opět Sirius a Walburga. Navazuje volně a odehrává někdy po tomto. Chtěla jsem říct, že jejich vztah měl i světlý chvíle. Trochu.
„Kam jdeš?“ zeptala se téměř vesele. Synovu bundu sjela nanejvýš nesouhlasným pohledem, ale neřekla nic.
„No… trochu se projít,“ snažil se Sirius o nezávazný tón. Úsměv nebyl tak docela upřímný. „Je tu na mě strašnej blázinec.“
„To je zvláštní, že vždycky, když jsi venku, tak je tu najednou klid,“ pobaveně nadzvedla obočí. „Nedívej se na mě jako štěně. To, že kazíš veškerý zákon a pořádek, už není nic nového.“
„Tohle není pro mě,“ pokrčil omluvně rameny.
„Vždyť já vím… Brzo se vrať,“ vyprovodila ho ke dveřím. Dokonce zamávala na rozloučenou. Sirius prkenně přikývl.
Překonal nutkání se otočit.
Už se nevrátil.
*Jestli se neorientujete, tak Sirius v 16 utekl z domova. ♫*
Nesoutěžní. Trocha lyrizování na rozloučenou s dubnem.
A tohle už opravdu není smutné.
Bílé i růžové lampiónky kaštanů zářily naplno. Stříkance na stromech se rychle proměňovaly v jednolitou sytou zeleň. Střemchy a hloží se obalily bělostí, tak jako dříve trnky, nyní odkvétající, ušlechtilé stromové hlohy se ozdobily červenými květy. A ve všech parcích a vilových čtvrtích plnila vzduch sladká vůně šeříků, které se honosily padesáti odstíny fialové.
Vesna spokojeně přikývla. Ještě ji čeká finální práce.
Do přírody doplnit květy planých růží, do zahrad kosatce, lilie, růže šlechtěné a jasmín.
A potom jako každý rok její úloha skončí. Odejde a přenechá vládu Létu.
Ustane čas ve znamení rašení a velkého kvetení, nastane doba zrání.
S Vesnou odejdou její zákony, nastanou jiné.
Tak jsme to zase zvládli. Nebyl to pro mě vždycky nejšťastnější ročník, ale stálo to za to. Moc ráda jsem u toho byla s vámi. Děkuji všem, nejvíc těm několika, co věrně komentovali... Děkuji všem, co se nějak podíleli na chodu DMD. Děkuji za všechny krásné, zábavné, dramatické, poučné a chytré stoslovky, a že jich bylo. A taky za všechny, třeba i bezděčné, inspirace. A srdečně zdravím všechny, co se mnou spoluúpěli - poslední dobou nám to sice skomíralo, ale ještě není všem úpům konec. Uvidíme, jestli se zase uvidíme.
Vaše Esclarte.
Bez nároku na bod.
Volně navazuje na "Rodinné dědictví" (http://www.sosaci.net/node/32636).
Nějak jsem si to špatně vypočítala a myslela jsem si, že mám ještě dvě témata, abych pak zjsitila, že už je poslední...
Redarský byl docela užitečný.
V mnoha směrech.
Dokázal se pohybovat mezi lidmi balancujícími na hraně zákona i mezi těmi, před nimiž si zákony zakrývaly obě oči. Zároveň jej mohla poslat i do nejlepší společnosti - a nikdo se nedivil.
I tak ovšem vystopování ametystového rukopisu trvalo léta. Ale nakonec ho nalezli, po několika předchozích neúspěších jej měli doslova na dosah.
Byl tady, v Citadinu.
Zítra bude nabízen na dražbě konané v rámci Knižního trhu.
Ona tam samozřejmě nemůže, zůstane v utajení. Ale Redarský ho pro ni koupí.
Ať bude cena jakkoli vysoká.
Směšně snadné po tom všem.
Zítra ho konečně získá!
Není to asi úplně ten konec, jaký jste si představovali, že bude, Meltémi rukopis nemá. (Tak snad jsem vás moc nezklamala.) Jenže... pamatujete na loňský příběh Éseld? Tak tady, právě tady se ty příběhy protnou. A ano, mám v plánu pokračování v řekněme poněkud větším formátu ;-)
Děkuji vám všem za přízeň během celého dubna. Za čtení i komentování, za povzbuzování. Hecla jsem se, že to napíšu jako seriál podle témat chronologicky, jak půjdou - no, nakonec to šlo, ale ne vždycky mi to šlo lehce (zvlášť, když jsem si pak uvědomila, jak málo času do konce měsíce vlastně zbývá...) a přiznám se, že jsem takhle na konci už docela unavená :-)
Díky moc taky KaTužce, Nifredil a všem, kteří se podíleli na organizaci a technickém zázemí!
