DMD č. 30. pro 30. 4. 2018. Téma: Se mnou odejde zákon

"Královno cest, přicházíme jako němí svědci krásných dnů a máme prosbu.
Mnohokrát jsme byli na dně, mohli získat všechno nebo nic, zažili kyselá vítězství i sladké prohry. Probouzeli jsme se za zvuku bubnů, prodírali se bodláčím i davy potetovaných kluků, chodili po tichých pěšinkách, žili bez připojení, dostávali neodmítnutelné nabídky a zaplňovali bílá místa na mapách. Mnoho jsme se naučili – už nejsme děti, první třídu máme za sebou a zvládáme i násobit tři krát tři.
Víme, že přijmout nás není terno, jsme trochu pekelní zákazníci. Rádi bychom se ale sešli osobně. Nevzdáme se, jsme přece děti svých otců a jsme plní optimismu. Vyslyš prosím naše malebná slova a dej, ať nás naše cesty zavedou k drabblení i za rok."
"Když řeknu ne?"
"Přijde čas hesel! Skončíme tvou nadvládu a zvedneme tvůj sedící zadek ze židle. Už máme připravené plakáty!"
Naložme ji jako tučňáka!
Pozor kouše!
Shoďme skopce z kopce!"
"Nechte toho," mávne rukou. "Víte, kolik dá práce zajistit, abyste se v dubnu sešli? Přemluvit Prokrastinaci, Smrt, Nedostatek času? Zaplatit daně za to, že je přesvědčuju? Se mnou by odešel ten jediný zákon, který na všech cestách ještě platí."
"Jaký?"
"Každý dojde svého cíle, i když možná ne dnes, ani zítra."

Jednou to přijít muselo.
Na můstku imperiálního křižníku panovalo hrobové ticho a ve vzduchu visela smrt. Aby taky ne, když si tam lord Vader prohlížel hlášení o dalším úspěšném nájezdu drzé skupiny povstalců a přítomno bylo i několik důstojníků, kteří tomu mohli zabránit.
„Připravte mi loď,“ zavelel náhle, aniž by někoho uškrtil, „vyřídím si to s tou rebelskou chátrou osobně.“ A než se nadáli, zavlál za ním plášť a on energicky odcházel.
Důstojníkům bylo upřímně jedno, jestli jde do hangáru nebo prostě jenom rozflákat pár panelů. Tak jako tak to znamenalo, že botu zákona teď okusí někdo jiný než oni.

Hora stál v narvaném lokále a ani se nesnažil skrývat dojetí. Kdo mohl se s ním přišel rozloučit.
Někdo mu jen poplácal po rameni. Pár chlapů ho pevně objalo a popřálo mu štěstí v novém životě. Někteří se museli uchýlit k humoru, aby vůbec byli schopní slov. Mezi nimi i Maller.
"Víš, že až odejdeš, nastane tu anarchie? Bez tebe nás Bídák neuhlídá," pousmál se. Hora mu úsměv oplatil.
Nakonec zbývalo poslední rozloučení.
"Bylo to krásných pár let," prohlásil Hora a sevřel Bídákovu dlaň.
"To rozhodně," souhlasil Bídák.
Ve chvíli, kdy Hora opouštěl zdi pevnosti, věděl, že se stejně vrátí.

„Uchránila jsi můj život. Proč?“ ptá se a nevypadá, že je za záchranu vděčný.
„Pán světla s tebou má své plány,“ usměje se tajuplně Rudá kněžka.
„Pro ty plány je nutné, abych nosil tuhle šaškárnu?“ zatřese znechuceně svou „zbrojí“.
„Lidé vidí, co chtějí vidět,“ pokrčí rameny. „Mance Nájezdník zemřel na hranici. Pán kostí přežil.“
„Měla jsi to vymyslet jinak!“ řekl frustrovaně. „Vše, co jsem léta budoval, se rozpadne. Jsem jediný, kdo dokázal sjednotit všechny kmeny divokých, dát jim nějaká pravidla a řád. Pokud je tvůj bůh chce použít v boji, bude mít velký problém najít vůdce, kterého budou ochotni následovat…“

Loučil se se svým místem těžko. Pětatřicet let mu jeho kancelář byla druhým domovem, kolegové nejbližšími přáteli, zahrada za oknem místem meditace. Miloval svou práci a dělal ji dobře. Sbíral knihy, které mu prošly rukama, jejichž každé písmenko pečlivě prošel.
Měl pocit, jako by opouštěl rodinu, vydával se do neznáma. Jako by spolu s ním odešel řád a pořádek, které už teď nebude mít kdo bránit vlastní duší.
Naposledy pohlédl na svou židli a na prázdný stůl.
Potichu se vytratil, nechtěl se loučit.
Venku se nadechl večerního vzduchu; byl to jiný nádech, než ty tisíce nádechů za roky jeho práce.

„Končím,“ prohlásil měsíc duben a blahosklonně se uklonil.
„Jsem vysílený probdělými nocemi. Tak jako manželé nosí zlaté kroužky na prsteníčcích na znamení vzájemné oddanosti, každý z vás má nyní menší či větší kruhy pod očima a ty značí, že jste mi zůstali věrní. Děkuji vám, moji poddaní,“ řekl duben, král drabble.
„Už jsem unavený sledováním rojení stolůvek a hltáním komentářů. Oči mne pálí ze čtení. Je čas,“ zaťukal duben berlou zem, „abych předal vládu měsíci květnu. Musím si odpočinout.
Odcházím a se mnou zákon, že každý den vyjde nové téma. Za rok se zase ujmu vlády v plné síle. Sbohem.“

"Jestli máš v sobě alespoň kousek cti, tak odsud odejdeš!"
Severus se otočil na kolegyni.
"A co pak? Pán Zla udělá ředitelku z tebe a nechá tě opečovávat mudlovské šmejdy, nebo co?"
Minerva se znechuceně ušklíbne.
"Jsi blázen. Poppy dochází léky, děti trpí a tahle škola se změnila v hřiště zbabělců. Jak se na tohle můžeš dívat?"
Ticho.
"Jestli chceš na téhle škole dál učit, možná by bylo taktičtější neurážet ředitele."
Když naštvaně odcházela, sledoval ji pohledem. Nikdy jí neřekne, že jeho nařízení jsou to poslední, díky čemu žádný mudlorozený nezemřel. Kdyby odešel... Merlinví, kolik dětí by se dožilo rána.

Jeho práce, která mu kdysi přinášela tolik potěší a byla tím, pro co každé ráno energicky vstával mu už nepřinášela nic víc než smutek a nekonečnou únavu. Staří kolegové odešli, vzdali se svého postu, a ačkoli přibyli noví, jen pár z nich skutečně něco dokázalo, a ti se pak také odebrali jinam, za lepším.
Stařík si povzdechl, chtěl by být jako oni, také odejít.
"Tak proč neojdeme, dědečku?" zeptá se malá holčička a sevře jeho ruku.
"To víš, když odejdu, nezbude tu už nikdo kdo by držel stráž. Někdo musí hlídat zákon, a já už jsem ten poslední kdo zbývá."

Znáte tu o dvanácti měsíčkách?
Chudák Maruška, vyslána zlou macechou a sestrou, chodila k nim tu pro jahůdky, tu pro fialky.
Páni měsíčkové, ač to odporuje zákonu času, z dobrého srdce si vymění berlu a čáry máry - jahůdky.
Bývávalo...
Před léty třemi se můj Duben dočista zjančil.
Vtrhne zde s divokou energií, zamotá řád mých všedních dní.
On sám - nad zákon.
A já sedím a píšu...
a píšu...
a píšu...
Ještěže je čtvrtletí uzavřené, protože asi bych nikomu nevysvětlila, že nemám známky.
Jak vletěl tak odletí, květen vše uhladí. A já celý rok zas dychtivá čekám na toho kouzelného blázna.

Liška s Vranem to do Gerasdanu měli sotva den. Domů, do kasáren, do pohodlí.
Sice bez elektřiny, ale kdo ji potřebuje. Olejové lampy taky dobré, pumpa je hned na dvoře a ve velkém kotli dost horké vody.
Chaos hraničních zemí nechali daleko za sebou. Tři dny cesty pro démona.
Chaos zůstává, ale nebude prázdný. Brzy se objeví další hlídka. Zkontroluje, jestli neubírá pořádku.
Maličké, rutinní, nedůležité věci.
Pracuj poctivě, starej se o okolí.
Obyčejné věci, co udržují civilizaci.
Vracej to, co sis půjčil.
Rezka sešoupla veslici na hladinu. Foukal protivítr, ale to nevadí.
Tak se to dělá.
Svět drží pohromadě.