Moje články

Ti čtyři byli mladí, perspektivní, šikovní a zdvořilí. Kdyby všichni přesídlenci byli takoví, byl by Babylon daleko klidnějším a obecně lepším místem.
Místním začali brzy být trnem v oku.
Jejich odlišná víra se stala vítanou zbraní.
Jeden mladík letěl do jámy ke lvům, protože se nemodlil k lidskému panovníkovi.
Tři ostatní padli do rozpálené pece, protože nepoklekli před zlatou sochou.
Králové příliš pozdě zjistili, jak omezující je vydávat nezměnitelné zákony. Nemohli ochránit ty dobré před zákeřností.
V obou případech s údivem přihlíželi.
Jediné, co došlo újmy, byla pouta.
Hospodin zavřel tlamy lvům, zchladil plameny ohně a zlomil sílu lidských předpisů.

V Izraeli vládl první a jediný král. Hospodinův pomazaný. Že prorok prý za nového krále pomazal toho usmrkance z Nemanic (odpravení obra nepočítaje), na tom v tuto chvíli nezáleželo. Bylo třeba prokázat loajalitu té správné straně. Nábal nebyl žádný hlupák. Pretendentovy poskoky i s jejich sladkými slovy poslal šupem poskokem pryč.
***
Nábal znamená hlupák a to její manžel byl! Dobrý skutek odplatit nactiutrháním a výsměchem? Ten, kdo žádal o pomoc, je obávaný válečník a budoucí král! Musel existovat způsob, jak to šílenství zastavit, než z jejich domu zbude popel.
Abigail vzala co mohla a vrhla se mladému vojevůdci k nohám.

Nejstarší syn Judy byl skvělá partie, i přes charakterové vady - o Hospodinův kult či rodové zásady se staral pramálo.
Zemřel dříve, než zplodil potomka - to byla pro jeho ženu tragédie.
Naštěstí měl mladšího bratra, který se mohl postarat o ni a pokračování bratrova rodu.
Mohl - nechtěl. Ne, že by s ní nespal, jen si dával pozor.
Trest přišel rychle a tvrdě - pak, že masturbace není smrtelná...
Chovali se k ní, jako by jejich smrti byly její vina.
Jejich strach jí zavřel dveře ke třetímu bratru.
Svého práva se domohla lstí v rouše hanby, když se vetřela do postele ovdovělému tchánovi.

Barev bylo od začátku dost.
Dveře archy se před nimi zavřely.
A pak přišla černá. Možná nejen, ale to skrze stisknutá víčka neviděl.
Jen bílá mu občas prozářila i přes ně, když oblohu rozčísl blesk.
Když se svět uklidnil a on otevřel oči, jediné co viděl byla modrá. Od obzoru k obzoru... ale kde byl vlastně obzor?
Hnědě béžová pod jeho rukama byla oporou, když otevřený prostor začal být příliš mnoho.
Černá a bílá jako symboly - vrátí se?
Konečně zelená! Jak rád ten útržek viděl.
Nad pevnou zemí se rozklenul oblouk vymalovaný sedmi barvami zaslíbení.
Už nikdy nezničím zemi potopou.

Mýlila se královna???
Zpravodajové Sáby zítřka přináší z Jeruzaléma nečekaná odhalení!
Král Šalomoun, druhdy obdivovaný osvícený vládce má vážné problémy!
Státní náboženství na hranici rozvratu!!
Velekněz popírá krizi, uzavírá tajné dohody s konkurencí!!!
V civilizovaném světě se nějakou dobu předpokládalo, že počet konkubinátů krále Šalomouna a jejich multikulturalita, přinese velkou zátěž pro izraelský státní aparát.
Spolehlivý zdroj potvrdil, že největší daň platí král sám skleslostí ducha.
Prý dokonce na radu věštců začal jako protilék konzumovat kostky kultem zapovězeného vepřového, maskované v rozsolu!
Tuto nevábnou kombinaci prý nadto doplňuje cibulí.
Tyto zprávy jen potvrzují, že přílišná moudrost může být životu nebezpečná!

Na počátku byl Jeden.
Tedy, Jeden a jedno - slovo, kterým tvořil.
Pak byli dva - On a člověk (kterého stvořil jako jeho a ji).
Třetí mezi ně vrazil klín nedůvěry.
Člověk, navždy rozetnutý vedví, musel pryč.
Tehdy se z Jednoho stala Trojice - Zákonodárce, Doprovázející a Vykupující.
Tři patriarchové dostali jedno zaslíbení a jednu smlouvu, která se nakonec vtělila do dvou desek zákona.
Třetí sestupuje na zemi, aby obnovil dvoustranný vztah Jednoho s člověkem.
První mu posílá Druhého jako znamení a podporu.
Vztah Tří se chvilkově láme, když Jeden umírá na kříži.
Druhá smlouva přivádí třetí stranu do plánu spasení.
Bůh triumfuje.

"Co je 'pajdoterapije'*? Zas nějaký procházky? Dá se to upíct?" vyprostily mě z kocoviny otázky Ježibaby, brejlící do kusu lejstra. Po zbytku jako ruský taktický zajíc rozzuřeně hopkal Santer.
Z Asociace mi fakt zatajujou nějakej kvalitní OPL**!
Děcka???
Prej "náprava nevinností" a "probuzení ochranitelských pudů"...
Voldy ovinutej pod stínidlem lampy syčí "ty sssssssssmradi sssssssssssedumkrát sssssssssstačili".
Vlk předstírá, že je pes - frutarián.
Sauronovo zpanikařené házení okem (esli nezahlídne kluka jménem Estel) málem podpálilo Stanici a sežehlo poslední plech perníků - k velké úlevě Ježibaby.
Otesánek na ní marně loudí vykosťovací tipy.
Jediný, co se probudilo, je moje migréna.
Král-eh-chalupu za dospělýho klaďasa!***

Její dospívání nebylo zrovna optimální.
Pak přišel ten rozkaz.
A ona na radu bratrance začala předstírat, že není tím, kým do té doby byla.
Při pomyšlení na to, co ji čeká, se jí dělalo mdlo.
Vždyť nebylo v Izraeli horší potupy pro mladou dívku.
Přesto, že nebyla v Izraeli, Bůh nedopustil její zahanbení.
Rostla jako manželka, královna.
Ale pak přišel další rozkaz.
Musela se rozpomenout na to, co se skrývalo pod jejím mlčením.
Při pomyšlení na téměř jistou smrt se jí podlamovala kolena.
Vešla před krále s osudem svého lidu na bedrech.
Napřažené žezlo milosti jí dovolilo uskutečnit smělý plán.

Okamžité uspokojení potřeb bylo důležitější než dlouhodobý výhled.
Proto prvorozenství - větší část dědictví a vyšší místo v rodinné hierarchii - mělo cenu misky čočky.
Láska, nebo možná chtíč, a léta podporovaná nezávislost byly důležitější než úcta k rodině a jejím zvyklostem.
Za společnost svých dvou kenaanských manželek zaplatil matčinou láskou a otcovou náklonností.
Splnění otcova příkazu jej stálo i to poslední, co ještě zbývalo z jeho rodného práva - požehnání a s ním přiznání Hospodina.
Otce chtěl uplatit prosbami a slzami.
Matku třetí snachou, která snad bude lepší.
Po dvaceti letech konečně dokázal bratrovi přiznat, že o odpovědnost patriarchy Izraele vlastně nestál.

Prvorozený syn milované ze dvou žen měl bezvýhradnou lásku svého otce, projevovanou dary.
Věštecké sny byly jen další urážkou starších bratrů.
Prázdná studna a otroctví byly projevem milosrdenství.
Rovný charakter a dobrá práce mu vynesly důvěru.
Trvání na zásadách ho poslalo do žaláře.
Zájem o druhé a zkušenost snů ho přivedly do faraonova paláce.
Odpovědnost mu na ruku nasadila zlatý prsten funkce.
Hladomor k jeho nohám přivedl ty, kteří ho odvrhli.
Před pomstou je může zachránit jen důkaz, že se změnili.
Kruh se uzavírá, s nejmladším tentokrát pevně chráněným uprostřed.
Nejmocnější muž Egypta pláče.
Bůh zachraňuje svůj vyvolený národ otroctvím.

Všechno to začalo zahradou (גן), místem, které bylo ohrazené a chráněné. Tu vytvořil a spravoval zahradník (גנן), který byl jejím dobrým duchem.
Pak se do tohoto ukrytého, chráněného místa vplížil jiný duch, a s ním vešlo šílenství (מג'נון), které posedlo obyvatele zahrady, připravilo je o jejich úkryt i o štěstí.
Ale zahradník, jejich, který je do zahrady postavil, je neopustil ani venku. Jako štít (מגן) se postavil na jejich obranu (הגנה) před zlem.
Lidé si - stejně jako džinové - mohou vybrat, zda svůj původ a svou budoucnost budou odvozovat raději od zahradou nabízené ochrany, nebo od bláznovství či posednutí zlým duchem.

"Jdu lovit ryby."
Jeho duše bouřila jako Galilejské jezero, které tak dobře znal.
Třeba jí právě ono vrátí klid.
Nebyl sám. Ostatní šli za ním. Lovit ryby.
Přemýšlet - nebo nepřemýšlet. Namáhat se.
Bezesná noc nepřináší žádnou úlevu. Jen zklamání a frustraci ze stále prázdných sítí. Nad ránem je vytáhli.
Těch pár nečistých živočichů, kteří jim byli odměnou, hodili zpátky do vody.
Na výzvu cizince hází sítě ještě jednou.
Ten pocit déja vu, když jsou najednou plné, nepotřebuje slova.
Vrhá se do vody, aby se co nejrychleji dostal k tomu, o kom ví, že umí tišit bouře.
"Učiním tě rybářem lidí."

Vychovávali ho jako prince podle zásad té země, kde vidět znamenalo věřit. Světlo a zrak byly těmi nejmocnějšími symboly, ochrannými amulety, zárukou prosperity.
Jenže on pohlédl do stínů. Tam, kde žili - a umírali - jeho lidé.
A pak stíny pohlédly do jeho duše.
Poušť. Step. Ovce. Jak moc se to lišilo!
Tady byl stín vítaným společníkem a požehnáním.
Jenže on obrátil oči k ohni. Pak zjistil, o kolik důležitější je slyšet a poslouchat.
Modlitby ze stínů byly vyslyšeny. Zemi světla a vize zahalila temnota. Zraku víry v ní září naděje nad slunce jasněji.
Bůh lidu, tak dlouho živořícího ve stínech, triumfuje.

Z rodu izraelského, z pokolení Benjamínova, Hebrej z Hebrejů; jde-li o zákon – farizeus
Zákon, který je nade vším.
Oči a uši lačně lapající vše, co se děje.
Ruce, které drží pláště vrahů.
Mysl strategicky spřádající velkolepý plán.
Disciplína probouzející horlivost.
Energie vrhající se do akce.
Neochvějná víra - v sebe?
Saule, proč mě pronásleduješ?
Otřesená víra - v nový začátek.
Vytrvalost překonávající pád.
Horlivost pomalu se sklánějící před pokorou.
Mysl systematicky přehodnocující svá východiska.
Ruce, které se potřebují chytit jiných.
Oči stižené slepotou - vždyť nikdy neviděly správně.
Milosrdenství, které je nad zákon.
Cokoliv mi bylo ziskem, jsem pro Krista odepsal jako ztrátu.

Tlumili hlasy, možná nechtěli, aby je slyšel.
Jako by podobný rozhovor už neslyšel tisíckrát.
Příliš se starali o to, co si myslí ostatní lidé.
Směr jejich myšlenek ho trápil.
Tolik potřebovali pokoj... kdy si už konečně uvědomí, kde jedině se dá nalézt?
Jeho tichý hlas přerušil jejich hovor a přiměl je poslouchat:
"Podívejte se na polní lilie, jak rostou: nepracují, nepředou – a pravím vám, že ani Šalomoun v celé své nádheře nebyl tak oděn jako jedna z nich.
Jestliže tedy Bůh tak obléká polní trávu, která tu dnes je a zítra bude hozena do pece, neobleče tím spíše vás, malověrní?"

Naneštěstí pro Sunkáče, na Santerově doupěti visela cedulka "Já se vrátím", na kterou cizí pařát připsal "Na to bych nespoléhal. - Pracovník ZSZP".
Sunkáč zaklel až se mu zkroutil knír.
Zalomcoval dveřmi (zamčeno) a kopl do nich (čehož vzápětí, poskakuje po nezraněné noze, litoval).
"Pozoruhodně nelogické chování," ozvalo se mu za zády.
Sunkáč se otočil a načepýřil ve snaze vypadat větší, nebezpečnější a ozbrojenější.
"Je to kachna, Spocku..." poznamenal druhý muž, který na Sunkáče mířil pistolí bez hlavně.
V tu chvíli Sunkáčovo křídlo stiskly zuby černého muže, který se na něj vrhl ze strany.
"Kocoure, fuj!" vykřikl jeho společník s dredy.

"Vyvolte si dnes, komu chcete sloužit. Já a můj dům budeme sloužit Bohu."
Byl jedním ze zvědů, kteří věděli, že i nedobytná města mohou před Hospodinem padnout a ani obři se nevyrovnají Bohu andělských armád.
"Jako jsem byl s Mojžíšem, budu i s tebou. Nenechám tě klesnout a neopustím tě."
Byl tím, kdo se postavil do čela nevděčného lidu a provedl ho Jordánem. Tím, kdo jim pomohl udělat za minulostí tlustou čáru, ale zároveň na ni nezapomenout.
"Buď rozhodný a udatný, neboť ty rozdělíš tomuto lidu zemi v dědictví."
Byl tím, před jehož nezdolně pokornou vírou se zhroutily hradby Jericha.

Z té bitvy utíkal ne jako, ale doopravdy o život.
Následník největšího krále v dějinách Izraele.
Hrdý ochránce rodu, mstitel sestřiny cti.
Mlčky tolerovaný bratrovrah.
Uznávaný soudce a snad i milovaný nový vůdce lidu.
Jenže vojevůdce, stále loajální stárnoucímu a slábnoucímu králi to tak nemínil nechat.
Mohlo to všechno být jinak, kdyby se do cesty nepostavil ten strom.
Poslední z řady stromů na které náhodná rozhodnutí pověsila osud království vyvoleného národa.
Vlasy vpletené do větví strhávají válečníka ze sedla.
Než se stihne vyprostit, nepřítel jej dostihne.
Meč, který ukončí život prvorozeného prince definitivně zlomí královo srdce i jeho vůli žít.

Je určitě spousta cest, jak poznat pravou lásku.
Bůh vás uspí, sebere vám žebro, a po probuzení k vám přivede ultimátní kost.
Služebník vašeho otce se rozhodne, že žena, která napojí velbloudy, je pro vás ta pravá.
Vaše matka vás pošle do domu svého bratra, a vy si za dvacet let služby vezmete ne jednu, ale dvě jeho dcery.
Utečete z faraonova dvora do pouště, abyste si zachránili život, rovnou k ženě, jejíž otec vám bude mentorem a přítelem.
Vidíte ji z okna koupat se na střeše.
Lidé mají pocit, že si ji hledají sami - ale vlastně tomu tak není.

Ta zpráva přišla absurdní oběma.
Smích.
Jejich syn dostal jméno podle toho.
Smích.
Přesto byl zaslíbený prvorozený - jediný - jejich chloubou a radostí.
Smích.
Záruka budoucnosti, naděje na život, kterou už oba nutně potřebovali.
Smích.
Třicet let se v jejich stanech ozýval.
Hospodinova slova byla tentokrát tím, co ten smích utnulo.
Mlčení.
Otázky bez odpovědí, když se naděje otřásá a záruka rozpadá na prach.
Mlčení.
Otec a syn se vydávají na cestu.
Mlčení.
Třicetiletého muže neopijete rohlíkem, neukonejšíte několika slovy jako malé dítě.
Mlčení.
Poslušnost, která sama sebe klade na oltář, i když má sílu se osvobodit.
Mlčení.
Bůh obstará.
Beránek.

Poprvé místo zvonu zazvonila čepel planoucí ohněm.
Podruhé letěl zemí pláč místo umíráčku a bití příboje na rozloučenou.
Potřetí tlučení na poplach přehlušil hlas polnic a pád nedobytných hradeb.
Počtvrté se zvonky skryly v radostné kakofonii, když i král bláznivě poskakoval v ulicích svého města.
Popáté zvonivé tóny nástrojů vznášející se nad planinou nedonutily tři mládence padnout na kolena před modlou.
Pošesté byli na obloze andělé a jejich zvěst doprovázely ovčí rolničky.
Posedmé zněl místo gongu výkřik, který roztrhl chrámovou oponu.
S oblakem, na němž se vrátí Vítěz možná přiletí i zvony.
Víra však celé věky učí létat lidská srdce.

Klečel v křoví. Poprvé v životě ho kořeny tlačily do kolen a větvičky jako by ho zlomyslně drápaly do odhalené kůže.
Nedíval se na tu, co klečela vedle něj. Stejně cítil, jak se třese.
Hlas se ozval přesně jako každý den.
"Kde jsi?"
Cítil, jak se mu zaťaly svaly. Její ruka sevřela jeho zápěstí, snad aby neodpověděl. Jako by to šlo.
"Mohl by ses dnes dívat jinam, pane?" zašeptal přiškrceně. "Stydím se."
Ten, který procházel zahradou nepodotkl, že je nikdy neviděl jinak.
Opravdu se otočil... a přes křoví jim podal čerstvě opatřenou kožešinu.
V tu chvíli Evě vytryskly první slzy.

Byly jednou dvě sestry, které na svá křídla převzaly úkol, jež od nepaměti patřil jednorožcům - střídání dne a noci.
Obloha v době, nad kterou každá ze sester vládla, odrážela její duši.
Celestiino slunce panovalo obloze - i když byla jeho záře vlídná a příjemná, nešlo se na něj dívat příliš dlouho, ani se přiblížit příliš blízko.
Starší sestru všichni uznávali, vzhlíželi k ní a toužili po její společnosti.
Svit Lunina měsíce byl slabší a chladnější. Proto byla obloha kolem něj plná hvězd, které mu dělaly společnost.
Mladší sestra osamocená vzhlížela k noční obloze, s přáním mít kolem sebe alespoň několik poníků.

Když jsem vkročila do ponyvillské knihovny, okamžitě jsem úžasem zapomněla, kvůli čemu jsem vlastně přišla.
"Máš zájem o nějakou knihu...?" začala Twilight přátelsky, ale pak si uvědomila, že nezná moje jméno.
"Owl... Justice,"začala jsem automaticky, než jsem se stihla opravit.
"Owl Justice? Zvláštní jméno," podivila se fialová klisnička.
Vtom ke mě odněkud slétl Owlicious, upustil přede mě knihu, usadil se mi na zádech a zahoukal.
"Magie přemisťování?" princezna přečetla název knihy.
"To... by mohlo být, co potřebuji. Díky, Owlicious."
Snažila jsem se knihu otevřít, ale nebyla jsem schopná kopýtky ani nozdrami obracet stránky.
Twilight se rozhodla mi raději předčítat.

"I'm sending your students to the Moon!" Celestia said.
Luna felt as if the air was knocked out of her.
Surely she can't be serious!
Of course Celestia was joking that day.
Now there was a beautiful shiny new school waiting in the Crescent Moon Valley - and Luna couldn't ask for a better place. But as the first students boarded the train that will take them there, her heart was heavy.
For one last time she checked everyone was on board.
Then turned to her sister, to say goodbye.
Celestia hugged and nuzzled her: "Take heart, Luna. You'll do great."

Spike byl zvyklý posílat dopisy (a občas i něco lehce většího) princezně Celestii. S tím většinou nebyl problém, stačilo trochu zafunět.
Trochu větší problém mu dělala komunikace v opačném směru - než se naučil správně škytat.
I tak, když se Celestia rozhodla poslat Twilight Sparkle všechny dopisy najednou zpátky, myslel Spike, že to nepřežije.
To ovšem netušil, že Twilight čeká dvousetstránková dizertační práce, která bude mezi ní a princeznou kvůli poznámkám a připomínkám cestovat tam a zpět týden co týden.
Pokaždé když vykašlal poslední stránku, doufal daleko intenzivněji než Twilight sama, že tentokrát už Celestia prohlásí práci za vhodnou k odevzdání.

"Oh, Spiku, myslíš, že bys mohl pohlídat můj nový výtvor, než se vrátím?" Rarity zamrkala a věnovala mu sladký úsměv.
"Jistě, Rarity," přikývl, oči přišpendlené k šatům.
Sotva za ní zaklaply dveře, jeho ruka se natáhla po jednom z drahých kamenů na nich.
"Slyším tě, můj drahý zákusečku," téměř předl.
Pak potřásl hlavou: "Ne, Spiku, nesmíš Rarity zničit její šaty!"
"Vezmu si jen jeden, tenhle malý, co mě volá," dohadoval se sám se sebou.
"Víš, že to i tak pozná. Už nikdy ti nebude věřit!"
"Copak neslyšíš jak mluví ten safír?" sliny mu stékaly na podlahu.
Nakonec se však ovládl.

Trenderhoof chodil za Applejack už druhý den jako pejsek a ona toho měla právě tak dost.
"Když se ti tak líbí prostej život," oslovila ho snad poprvé přímo, "tak mi teda pomož. Tamhle je kolečko, tamhle hrábě a tuhle vzadu chlív, ze kterýho je potřeba vykydat mrvu."
Novinář se bleskově převlékl do 'opravdového farmářského outfitu' a vydal se naznačeným směrem. Práce ho zabavila na několik hodin a udržela dál od ní.
"Uch, mám pocit, že jsem ještě v životě tak nezapáchal," postěžoval si, když byl hotov. "Kde tu máte koupelnu?"
"My farmáři se myjem' támhle pod tou pumpou," odpověděla sladce.

Princezna Miamore Cadenza naprosto nedistingovaně brečela a kvílela.
Do obřadu zbývaly pouhé minuty.
"Ona ho úplně zničí. Vysaje ho. Nic z něj nezbydee..."
Twilight Sparkle, která se o svého bratra bála minimálně stejně, napínala všechny síly k tomu, aby je včas zachránila. Proud studené vody se naučila vykouzlit teprve nedávno, ale byl až neuvěřitelně účinný. Cadance přivedl k rozumu.
Realita byla ještě horší, než její nejhorší obavy.
Equestria v den jejich svatby umírala pod náletem changelingů.
Když pravá nevěsta stanula v poslední vteřině po boku své lásky, téměř nevěřila, že se ho ještě podaří zachránit.
Královna Chrysalis se jí vysmívala.

Spadnout do propasti, a dopadnout do Equestrie jako pegasus byl docela šok.
Tmavomodrá srst, lila hříva a cutiemark sovy s kladívkem v pařátech byly už jen třešinka na dortu.
Dashie si se mnou chtěla zazávodit, ale když zjistila, jak jsem na tom s létáním, předala mě do péče Fluttershy.
Ta mi ukázala všechna svá zvířátka, a byla nadšená, když se mi podařilo najít v její zahrádce několik hnízd šnečích vajíček, o kterých nevěděla. Strávily jsme několik hodin tím, že jsme je pozorovaly.
Nakonec mě Fluttershy doprovodila do knihovny, poprosit Twilight Sparkle o pomoc.
Zítra se vydáme do Canterlotu za princeznami.

Fluttershy málem srazila Rainbow Dash z oblohy.
Přistála mezi stromy Everfree a začala vydávat podivné zvuky.
Rainbow, která nabyla podezření, se její kamarádka nadobro pomátla, přistála vedle ní.
"Fluttershy, je ti dobře?"
"Snažím se přivolat cockatrice," odpověděla Fluttershy a skřehotala dál.
"Ale..." než Dash stačila něco namítnout, z lesa se vyřítili hned dva nebezpeční tvorové.
Modrá pegaska si zakryla oči, aby nezkameněla.
Žlutá vypadala, že bát by se měly spíš cockatrice.
"Potřebuju tu, co měla dost drzosti proměnit Angela v kámen!"
Jedna roztřeseně zvedla křídlo.
Fluttershy ji popadla a vlekla k chalupě: "Koukej to napravit!"
Druhá ulehčeně zmizela v lese.

Šest klisniček poněkud bezradně stálo nad bezvládnou Derpy Hooves. Vedle jejích předních kopýtek se válela podivná baňatá lahev, jakou předtím žádná z nich neviděla.
"To byl dárek od Sunset Shimmer! Teď ani nevím, co mi vlastně poslala," bědovala Twilight.
"Možná je to tak lepší," usoudila Rainbow.
Fluttershy a Rarity se snažily poskytnout první pomoc.
Applejack zvědavě přičichla k lahvi a znechuceně nakrčila nos. Pinkie poskakovala kolem s deerstalkerem na hlavě, a zvětšovacím sklem v puse.
"Myslím, že můžeme postolit..."
"Postulovat," opravila ji automaticky Twilight.
"To taky - presumpci vinnosti," nedala se Pinkie.
"Myslíš viny."
"Ne, vinnosti - v té lahvi bylo víno."

"Discord je nebezpečný!" oponovala Luna.
"Equestrii by mohl velice prospět," trvala na svém Celestia.
"Nebo taky velice uškodit. Je nenapravitelný a nekontrolovatelný, Tio. Je mi líto, ale nemůžu s tebou souhlasit."
"Máme Elementy Harmonie v plné síle a pohotovosti. Pokud to opravdu nepůjde..." přesvědčovala starší princezna.
"Zapomněla jsi snad, kolik ten boj tvou studentku a její kamarádky minule stál? Málem je zničil! A s nimi ublížil i nespočtu dalších!" zvyšovala hlas měsíční sestra.
"Minule nevěděly, proti čemu stojí. Teď budou připravené."
"Příliš riskuješ, kvůli něčemu, co vlastně nepotřebujeme," varovala Luna.
"Důvěřuj mi," prosila Celestia. "Když nikdo jiný, Fluttershy ho napraví."

V Equestrii odjakživa platilo, že výchova hříbat je záležitostí komunitní, a nelze ji nechat pouze na dvou nebo třech ponících. Protože však každý mladý hřebeček či klisnička potřeboval nějaké jasně dané autority (protože rodiče pozici autority ztráceli spíše dříve nežli později), byl každému hříběti přidělen zvláštní "strýček" nebo "tetička".
Protože tyto pozice se těšily nemalé prestiži, často se stávalo, že kromě oficiálního strýčka nebo tetičky byli zvoleni i tzv. více-strýčkové a více-tetičky, kteří působili jako poradní hlas.
Malá Rainbow Dash si vždycky přála, aby místo tří elegantních více-tetiček měla alespoň jednoho více-strýčka, který by ocenil její sportovní nadání a nadšení.

Jedna knihomolka bez sociální inteligence.
Jedna křehká fiflenka s obrovským srdcem.
Jedna vrcholová sportovkyně, toužící zapadnout.
Jedna stydlivka s tichým hláskem a potřebou pomáhat.
Jedna holka z farmy, která zvládne cokoli, co na ni život hodí.
Jedna party-girl, která pro obveselení všech kýchá konfety.
Šest dívenek, které jako sůl potřebují srážku s realitou.
Šest individualit, které se musí naučit, že spolupráce je posiluje.
Dvě sestry, které zjistily, že obdiv a moc nejsou vždycky pozitivní, a občas je cena za ně příliš vysoká.
Osm vzorů, pro které přátelství je dobrodružstvím.
A pak, že seriály neučí holčičky, jak vyrůst v opravdové ženy...

Princess Celestia's idea, that the next Equestria Games should have a winter section meant transporting supply of snowclouds and equipment to Crystal Empire. This quest fell down to the mane six. Rainbow Dash gathered and stuffed the clouds into Derpy Hooves's wagon. Rarity and Twilight were supplying cushioning and stabilizing charms and Fluttershy flying vanguard.
"Ooooh, I'm so nervouscited about this!" Pinkie jumped around.
"Still not a real word," gritted Applejack, pulling a wagon of equipment.
"This is the best transportation action in the history of Equestria!" Pinkie went on. "And the biggest success too! Trans-success!"
Applejack rolled her eyes.

Big Macintoshe všichni znali jako hřebce jednoho slova. Když se ale sešel s bratrancem Braeburnem - a pokud u toho asistoval korbel řádně uleželého cideru - dokázali se ti dva trumfovat historkami třeba do rána.
"Zrovna včera jsem se popad s bizonem, co koukal po nejhezčí klisničce z Appleloosy..." začal Braeburn.
"...ty se pereš vo klisny? U nás se klisny perou vo mě. Zrovna tuhle Cheerilee praštila Lyru košíkem, protože jsem Lyře zryl zahradu dřív..."
"Ty reješ záhony? Já na to sestrojil takový udělátko. Je to rychlejc a bez práce..."
"Na Sweet Apple Acres udělátka nevidíme rádi vod incidentu s FlimFlam Brothers..."

V městech jako Canterlot nebo Manehattan se populace dělila na dvě skupiny. První byli ‚ti významní‘ – poníci, které znala celá Equestria. Druhou, podstatně početnější skupinou, byli poníci, kteří se sem přistěhovali, aby se slavnými nebo významnými stali, a dosud se jim to tak úplně nepovedlo. Ti se buď i ve své bezvýznamnosti ze všech sil snažili tvářit, že významní jsou, nebo přijali, že významní pravděpodobně nikdy nebudou, a spokojili se s obdivováním těch úspěšnějších.
Byli to právě ti posledně zmínění, o které se Luna i Celestia zajímaly nejčastěji.
Jejich osobní setkání pokaždé začínala otázkou: „Vaše Výsosti, Vy víte, kdo jsem?“

Great Galloping Gala bylo největší událostí každoroční sezóny.
Pro Celestii a Lunu však bylo zejména nejdelší a nejednotvárnější audiencí. V podstatě celý večer strávily stáním v trůním sále a vyměňováním zdvořilostních frází s důležitými poníky své říše.
Ačkoli jejich barvy byly pestré a jejich róby soutěžily v originalitě a šokovém potenciálu, jejich řeči byly jako kolovrátek, jejich úklony byly na milimetr přesně vyměřeny a jejich představa o zábavě spočívala v lehce znuděném korzování a ohrnování nosíků nad vybranými lahůdkami i barevnými koktejly.
Celestia doufala, že když pozve šestici kamarádek z Ponyville, podaří se jí zatuchlou atmosféru "dvorské zábavy" poněkud rozvířit.

Stála v trůním sále a hleděla do očí svojí sestry.
Ale ona to už vlastně nebyla její sestra, nebo ano?
Byla vyšší a měla na sobě brnění z materiálu, který Celestia nedokázala zařadit.
"V Equestrii může být jenom jedna princezna," vykřiklo stvoření, které už jistě nebylo Lunou, a dodalo s ďábelským smíchem: "...a to jsem JÁ!"
Celestia zaměřila veškerou svou sílu do štítu, kterým odrážela magii té druhé.
Jak se štít posunoval, dotkl se jednoho z nádherných vitrážových oken - toho, které zobrazovalo porážku Discorda.
Kruhové olověné spoje se při kontaktu s mocí slunce vypařily.
Z překrásné mozaiky zbyly barevné střepy.